May komentáře u knih
Prostě úžasné!!! Četla jsem Oveho a říkala si, že další kniha už nemůže být tak dobrá, ale je... Je stejně geniální.... rozesměje až k slzám a rozpláče tak, že nestačí kapesníky ... Moc se těším na další knihu pana Backmama, naštěstí už na mě čeká v knihovně :-)
Z knihy: "Pro mě je Bob moje dítě, je to moje miminko." Tento citát vystihuje krásu knihy a mně osobně mluví z duše .... Přesně stejně jako James, to vnímám i já osobě se svými kočkami. Cituplný a současně realistický, nic hezkého ani ošklivého neskrývající, příběh o lásce a přátelství. .. Potřebovala bych mnohem více hvězdiček pro hodnocení této knihy!!!
Dočteno ..... a můj názor na knihu? Skvěle napsaná, poučná, zajímavá....báječná. O tomto období amerických dějin jsem toho doposud věděla minimum a jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla. Po přečtení této knihy stejně jako po přečtení Irvingovy knihy V jedné osobě, jsem stále více vděčná svým rodičům, že mě vychovali k toleranci a respektu k lidem bez ohledu na barvu pleti, sexuální orientaci nebo výběr literatury jíž si zpříjemňuje život :-)))
Četla jsem od svého "Miláčka" Irvinga všechno co u nás vyšlo..... A V jedné osobě rozhodně patří k jeho nejlepším knihám. Ti kdo dokáží nechat předsudky stranou dostanou do ruky úžasné dílo a Billa si prostě musí zamilovat a chápat ho, respektovat a dost často s ním soucítit ...... Mimo jiné mě kniha poučila o tom, že k těm kteří mají jinou sexuální orientaci a přiznají se k ní, cítím ještě větší respekt než dřív ....
Škoda, že na další novou knihu musím opět tak dlouho čekat .... doufám, že už na ní Irving pracuje :-)
Asi půjdu proti proudu, ale za mě nejlepší kniha co jsem zatím od M.Z. četla a ano, četla jsem všechny česky vydané knihy .) Nenudila jsem se ani chvíli, emaily a ostatní druhy dopisovaní se mi moc líbily a neméně se mi líbila i druhá "polovina" knihy. Nejistota Ruby v některých věcech je mi blízká, takže mi nedělalo problém se do příběhu vcítit a užít si krásné, odpočinkové, letní, romantické a bezvadně napsané pohádkové vyprávění :) A možná opět proti proudu, ale já jsem nesmírně šťastná, jak málo sexu v knize je a ten co tam je, se mi zná ... mnohem lépe napsaný než v předchozích knihách :)
Četla jsem Annu Elliotovou už kdysi, .. možná je to dvacet let ... nebo tak nějak. Tehdy jsem knihu nedovedla docenit a považovala ji za v porovnání s mou milovanou Pýchou a předsudkem nebo Rozumem a citem, Emmou ... za nudnou. Dnes ve zralém věku (slovy J.A.), už dovedu knihu ocenit a musím říct, že A.E. se stala mou druhou nej knihou spolu s Pýchou a předsudkem. Každý z nás dělá denně malá a častěji než bychom chtěli i velká rozhodnutí a kdo z nás ví, zda jsme se rozhodli správně a jaké následky nám z toho budou plynout.... Některé věci se prostě nikdy nezmění ať žijete v roce 1808 nebo 2023.
Osobně bych dala tři hvězdičky, ale jako Brňák nemůžu :-), dávám čtyři ... Kniha je příjemně napsaná, děj zajímavý a s pro mě překvapivým koncem. Občas mi chyběly vysvětlivky k některým pojmům jako řemesla nebo posty na radnici a pod., ale hlavní problém s knihou jsem měla v tom, že nikde nejde do hloubky, jak tady již někdo zmiňoval, jde jaksi po povrchu s čímž naprosto souhlasím ... Jistě se bude líbit těm, kdo mají rádi knihy pana Vondrušky ..., já jsem velmi ráda, že jsem četla knihu o Brně :-)
Prvních pár stran jsem byla trošku v rozpačitá o co jako jde... Četla jsem vše co paní Stehlíková vydala a tudíž jsem pod vlivem Sněhurky, Naslouchače a dalších měla jistá očekávání... Nechci prozradil nic z děje, tak za mě jen ... UMÍ! Skvělý a děkuji za naprosto úžasný zážitek:)
Moje první kniha od autorky, byla jsem zlákána obálkou :) Klasická lehká romantika, kdo má nějakého domácího chlupatého, bezsrstého, šupinatého, pernatého nebo jakéhokoli jiného zvířecího pána, myslím že knihu přečte s chutí jako já .... Protože já po kastraci své první kočky spala s ní v obýváku na zemi a celou noc ji držela v náručí .... , protože když je milujeme ....
Na knihu jsem bohužel narazila jen čirou náhodou :(, kniha si rozhodně nezaslouží být přehlížená! Mám to štěstí, že jsem "služebníček, skoro otrok" mimo jiné i jedné sibiřské kočičky a shodou okolností se jmenuje Brusznicka, není to přímo Brusinka (jako v knize), ale nemá k tomu daleko :) Ke knize :) Příběh je moc milý a výborně napsaný, je určen spíše mladším čtenářům a bude jistě vhodný pro ty, kdo uvažují o pořízení si kočičky. Autorky jsou chovatelky a je to znát, nikdo nemůže znát kočky tak dokonale, jak jsou v knize popsány, pokud s nimi nežije ... A třeba záclony ..., tak ty mi už nemáme :)
Pokud se mě týká, jsem nadšená! V první chvíli mě překvapilo, proč jsou k dopisům vysvětlivky, ale po pár řádcích prvního dopisu jsem za ně vděčná. Miluju knihy J.A. a číst její soukromé dopisy ..., pro mě to byl zážitek k nezaplacení. V knize jsou i fotografie originálních dopisů, takže čtenář vidí i skutečný rukopis J.A. Čtení dopisů mi přišlo jako čtení někdy bohužel nedokončených (nedochovaných) pidi povídek a domnívám se, že se stejnou láskou jako psala svá "drahá děťátka" (jak J.A. nazívala své romány), tak psala J.A. i své nejmilovanější Cassandře.
Vůbec nerozumím obrazům malířství a sochařství a atd. .... Já mohu maximálně říct, zda se mi obraz či socha nebo plakát líbí nebo ne ... Nedokážu ani říct, zda je kniha historicky věrná, ale v každém případě pro mě je za 5*. Věřím, že i pokud je na tom s uměním někdo podobně jako já, ale má rád literaturu a dobře napsané knihy, stojí kniha Moulin Rouge za to, aby ji přečetl a nebude litovat času stráveného ve společnosti hraběte Henriho Toulouse-Lautrecka, Vincenta van Gogha nebo zakladatele Moulin Rouge a tanečnic kankánu :-)
PS: Henri se narodil jako hrabě, inteligentní, talentovaný a plný nadějí, snů a víry v sebe i ostatní, ale jak mu řekla jeho milovaná Myriame, je šeredný a mrzák.... A bohužel svou krásku ... svou Bell, která by ho milovala takového, jaký je nikdy nenašel :-( Skvělá kniha o životě ...
Nečetla jsem vše, ale četla jsem myslím víc než půlku u nás vydaných knih Ricka Riordana. Mám knihy R.R. moc ráda a to přesto, že jsem světelné roky daleko od ročníků, kterým jsou jeho knihy určeny. Knihy Julese Verna, které jsou v Dceři hlubin zmiňované, jsem mimochodem četla před třiceti lety :) Přes všechno co jsem právě napsala a nebo právě proto (sama nevím), je tato kniha možná spolu s prvním dílem Percyho Jacksona nejlepší co jsem od R.R. četla. Dobrodružné, místy poučné a plné "upoutávek" na knihy Julese Verna :) Přemoudřelost hlavních hrdinů člověk snadno přehlédne a bere jako nutnou pro příběh. Pevně doufám, že z knihy udělá sérii.
Plně souhlasím s Nikychlupova. Četla jsem "Čokoládový průšvih" a čekala jsem opět klasickou lehkou červenou knihovnu.... Postava Knuta je milou a nenásilnou spojnicí příběhů, ale jinak se knihy příliš nepodobají ... "Život udeří, kam se mu zachce" je samozřejmě také červená knihovna, to je hlavní část knihy, ale celkově jde o mnohem silnější příběh o věcech a starostech, které potkávají nebo mohou potkat kohokoli z nás ... bohužel. Téma ztrát a nemoci v rodině autorka výborně zpracovala a jemně zasadila do jinak milého a romantického příběhu, kdo nezažil vážnou nemoc v blízké rodině možná nepochopí, kdo zažil....
Kniha je skutečně kraťoučká, ale je to J.A. i když jiná než ji známe z většiny knih :) V knize Laura (hlavní hrdinka) popisuje svůj životní příběh dceři své nejbližší přítelkyně. Vše co miluji na Pýše a předsudku, Rozumu a citu, Emmě, Anně Elliotové a dalších je tady parodováno, zesměšňováno a předramatizováno do absurdních podob, ale díky způsobu jakým jsou dopisy psány mi to nevadí, naopak mě to nesmírně baví. Nemám ráda parodie, nepřijdou mi vtipné, ale u této knihy se prakticky u každé stránky usmívám a někdy i směju nahlas ... Nedávno jsem četla Chawtonské dopisy a vím jakým způsobem se vyjadřovala J.A. v reálném životě a v tomto mini románu je stejný humor a nadsázka, který byl, jak jsem v této knize zajistila, J.A. vlastní od mládí.
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě, protože kdo z nás by nechtěl pracovat s knihami ..., někteří jistě ne, ale já ano :) Kniha má výborný nápad, styl psaní není nijak komplikovaný nebo zbytečně podrobný a je celkově takový poklidný ... Mně v knize scházelo něco ... to něco co Vás nutí (v dobrém) ke čtení. Příběh mi přišel jakoby bez emocí, prostě něco mu chybělo a nemyslím erotiku, té je v dnešních knihách na můj vkus až přespříliš. Ale čtení nelituji.
(SPOILER) S omluvou všem, co tuto knihu milují, nečtěte dál prosím ...
Mohla bych to svádět na svou lásku ke kočkám, ale to mi neprojde .... Ano kočky jsou zvědavé a mohla bych říkat, že je to podobné jako u psů a podobám se svým pánům ... kočkám, ale není to tak :), jsem zvědavá od malička :) Ačkoli jsem si vědoma nedostatků a naivnosti a mnoha další věcí, kterými jde kritizovat sérii Twilight, nevyjímaje to, že jsem na čtení takových knih stará, miluju tuto sérii..... Díky tomu jsem neodolala a zkusila přečíst sérii Padesáti odstínů šedi, zkusila ve smyslu, první díl četla poctivě, ve druhém přeskakovala erotické scény a třetí v půlce vzdala a doposlouchala jako audioknihu. S ohledem na to co jsem zmínila se dá asi pochopit, že jsem neodolala a musela sáhnout i po této knize, byla jsem děsně zvědavá na to, jaká bude kniha stvořená čistě fantazií autorky a ne "obšlehnutá" ze základu jiné úspěšné série. Bohužel ... nebo jinak, čte se to dobře, není tam iritující vnitřní bohyně, ale .... Příběhů moderní Popelky je xxx a mně nevadí, mají-li nápad, něco nového, romantiku a vtip ... V této knize bohužel já osobně nenacházím žádnou romantiku, žádný humor a mizerný příběh :(
Originální Saturnin je samozřejmě bez diskusí to nej z nej s ním srovnávat nelze ... téměř nic, s výjimkou knih pana P. G. Wodehouse, ale to si myslím já a mnozí zřejmě nebudou souhlasit.
Četla jsem oba "Saturniny" pana Macka a musím stejně jako u prvního dílu i u druhého říct, že nesrovnávám-li s originálem, je čemu se zasmát, čte se moc hezky, ilustrace také stojí za úsměv a narazila jsem na jednu originální hlášku, kterou se ... no ne doslova, ale hodlám v současné situaci řídit.
str. 123
Vše nakonec dopadlo více než dobře, neboť dědeček si při večeři liboval, že se mu zásluhou zvýšené tělesné teploty při meditaci zvýšila též žádostivost těla, takže má mnohem větší chuť na víno než obvykle. Pravil dále, že doufá, že nikdo z nás nevynikla ve škole v matematice natolik, aby mu počítal sklenky, které vypije, navíc jistě chápeme, že v životě lidském bývají dny, kdy je zapotřebí načít druhou láhev, přičemž se nemůže zbavit silného dojmu, že ten den právě nastal.
Literární kvalitu knihy asi v tomto případě nějak není na místě hodnotit, ale kniha se čte dobře. Příběh na mě působil trošku jako návod, jak se stát společnicí :), ale nijak to neubírá na zajímavosti. Já osobně knihu koupila z čiré zvědavosti, jak takový život vypadá a co vede krásné, chytré holky, aby se živili touto profesí. Nesoudila a nekritizovala jsem ani před čtením a nebudu ani po něm. Jako mnoho jiných věcí v životě, to že něco nechápu neznamená že je to špatné, jen to není pro mě.
Možná se mnou nebude někdo souhlasit, ale pro mě Sedm let v Tibetu není kniha k ... souvislému čtení ... Zjistila jsem, že mi vyhovuje ji číst po "pár" stranách denně ... Což nijak neovlivnilo mé hodnocení, protože to je 5* a kdyby byla možnost hodnotit 10*, bude hodnocení 10* :) Upřímně jsem nikdy cestopis nečetla, není to typ knihy, která by mě lákala, ale po přečtení Sedmi let v Tibetu už se nebudu jejich čtení tak bránit. Osobně mi styl jakým je napsaná naprosto vyhovoval a jsem nesmírně ráda, že jsem překonala vlastní nechuť a začala číst knihu, kterou jsem se domnívala že přečíst nedokážu.