MaxQ
komentáře u knih
Vteřinu poté
William R. Forstchen
I jako protřelému scifistovi se mi to líbilo. I když žádná revoluce se na tomto poli teda nekoná. Dovedu si představit, že takový King by na podobném tématu nechal 800 stránek a další dva díly k tomu. Oproti tomu tady máme spíše útlou knížečku, ale aspoň to odsýpá. Že je tak (relativně) krátká, má na svědomí velké přeskakování v čase. Jako by se autorovi nechtělo popisovat vše, ale jen něco. Tady přeskočí dva dny, tady týden, tady měsíc a nakonec i důležitou bitvu popíše až po jejím konci. Většina děje se odehrává na poradách krizového štábu, kde se dozvídáme, kolik lidí zemřelo, co je největší problém a s čím je nutné počítat do budoucna.
Osobní rovina příběhu poskytuje citového vydírání tak akorát, zkrátka se smrtí se v tomto světě musí počítat.
50 největších lží a legend světové historie
Bernd Ingmar Gutberlet
Ach jo, že já vždycky udělám takovou chybu, že si půjčím kompilát nějakých faktů a pak se divím, že jde o povrchní články, v tomto případě i dost nezajímavě napsané.
27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů
* antologie
Nakonec jsem byl celkem zklamán. Projekt vypadal, že má slušný potenciál, ale z 27 povídek a básní se mi líbily tři. Od Medka, Lustiga a Koenigsmarka. Zbytek byl... divný.
Študenti, láska, Čeka a smrť
Galina Nikolajevna Ďurjagina
Mrazivý autentický deník. Začíná jako romantická selanka, taková červená knihovna z carského Ruska a končí hrůzostrašným popisem rudého teroru a občanské války. Ve faktografických knihách si člověk přečte o tom, jak Rusko zachvátila a revoluce a kolik hrůz se přitom dělo, ale takovýto individuální pohled pomůže rozšířit obzor a zamyslet se nad tím, jak se lidi dokáží zblbnout a pod pláštíkem napravování křiv se dopouštět hrozných zločinů. Velký kontrast mezi začátkem knihy, kdy autorka popisuje studium a první lásky - lehké pohlazení, plaché úsměvy a druhou polovinou knihy, kdy se musí vyrovnávat s těmi nejhoršími věcmi na světě a každý den se bát o svůj život.
Večerní zprávy
Arthur Hailey
Další knížka, jejíž děj je vás chytne a nepustí do poslední stránky. Ale jak už tady kdosi psal, ten konec byl nějaký urychlený. Těšil jsem se, jak se nakonec vyvrbí ty záležitosti ve vedení Globanicu a jak si ty parchanty hlavní hrdina podá a ono nic. Ovšem to je jen drobná pyška na kráse.
Detektiv
Arthur Hailey
Tak tahle knížka je bomba. Nejde ani tak o pátrání po pachateli, ale o detailní popis nimravé detektivní práce. Ze začátku jsem si říkal, proč Hailey tolikrát odbočuje, proč nám vypráví případy, které s příběhem nesouvisí. V průběhu dalšího čtení mi ovšem došlo, že nic v té knize nebylo psáno náhodou, nebo aby nakynul počet stran. Ke konci všechna fakta do sebe zapadnou jako ozubená kolečka a všechny nepodstatné poznámky dojdou svého přesného určení.
A nesmím vynechat ani spisovatelovu řemeslnou stránku. Ten chlap dokáže napínavě popsat i oblečení, které měl na sobě detektivův parťák. Nebo dveře, za kterými nic není :)
Dopisy z planety Země
Mark Twain (p)
Jako věřícímu člověku se mně tato kniha nehodnotí lehce. Problém je evidentně v tom, že Twain bere doslovně Starý zákon a zesměšňuje jeho absurdity, přitom neznám nikoho, kdo by SZ bral ještě dnes doslova. Bible je především legenda, ne popis historie, což tvrdí sama církev. Nevím, jak SZ společnost brala před sto lety, kdy byla tato kniha napsána. Je možné, že existovalo plno věřících, kteří doslovnost bible tvrdě a fanaticky hájili a pak bylo napsání této knihy opodstatněné. Ale dnes bych odpůrcům církve doporučoval jinou literaturu.
Mimochodem, křesťanství staví především na Novém zákonu a o tom by šla podobná kniha napsat velmi těžce.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Opět za pět. Tady mi to nedá a musím vyzdvihnout tu část knihy, kde Geralt putuje spolu s trpaslíky a běženci válkou zničenou krajinou. To je nádhera. A trpaslická mluva je opravdu lahůdka, tady se myslím vyřádil i pan překladatel: "Urrrva mať!"
A jeden citát za všechny:
"Takový dluh nelze splatit, nelze zaplatit něco, co nelze ocenit. Mnozí lidé tvrdí, že úplně každá věc na světě má svou cenu, ale není to pravda. Některé věci jsou neocenitelné. Nejlépe je poznáš tak, že když je jednou ztratíš, nikdy je nezískáš zpět. Já sám jsem ztratil mnoho takových věcí. Proto ti dnes nedokážu pomoci.“
Robinsoni vesmíru
František Běhounek
Škoda, že jsem se k této knize nedostal v dětství. Asi bych byl nadšený. Takhle je to spíš nostalgie po prasci-fi z dob ČSSR.
Robur dobyvatel
Jules Verne
Další z verneovek, která mě v dětství minula. No, jak vidím, o žádný zázrak jsem nepřišel, i když musím uznat, že napsáno je to poutavě.
Dům zelených přízraků
František Běhounek
Trošku napínavé, trošku naivní, sloh (a vlastně i děj) spíše ze třicátých let než z roku 68, ale přečíst se to dalo.
Tajemný hrad v Karpatech
Jules Verne
Ač Verna čtu od dětství, tato kniha mi dlouho unikala. No, musím říct, že jsem o nic nepřišel. Oproti ostatním klasickým dílům JV je tohle spíš na povídku. Nic moc se v příběhu neděje a vlastně mi tam chyběla pointa - co tam ti dva teda dělali, když svou činnost museli maskovat takhle nákladnými efekty a nakonec dynamitem. Film je knihou pouze volně inspirován a oproti knize NEMÁ CHYBU.
Tajemství obrazárny
Emil Vachek
No teda tohle jsem do konce nedal. Bylo to celkem nezajímavé a dost se to vleklo.
Alchymista
Paulo Coelho
Možná, kdyby neexistoval Malý princ, byl bych z této knihy u vytržení. Tohle je totiž to samé. Jednoduchý až triviální děj, na kterém je nalepena spousta mouder. Což o to, moudra jsou to pěkná a univerzální a je třeba se nad nimi zamýšlet. Ale bohužel ten pocit něčeho výjimečného se u mně nedostavil.
Zima
Rod Rees
Jako nápad dobrý, ačkoliv nikterak originální, ale co mi vadilo, bylo neustálé vysvětlování. Děj taky zrovna neběžel dopředu. Nevím, mám rád sci-fi, u které musím přemýšlet. Tady je mi to naservírováno jako někde ve vývařovně. Nicméně věřím, že někomu se to může líbit. Na gymplu bych z toho byl asi na větvi.
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Knihám o Zaklínači dávám automaticky nejvyšší hodnocení. Ale už jsem došel na to, co mi na těch knihách trošku vadí. A to jsou příšerné ilustrace. Nevím, jestli je to dílo nějakého fandy, který je uhlem načmáral zadarmo, nebo jde o profíka, ale působí na mě amatérským dojmem. Za to ovšem Andrzej nemůže.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Tady se asi s hodnocením nedá nic jiného dělat. A nejlepší povídka? Pro mě asi Věčný oheň.
Podivný život režiséra
Otakar Vávra
Povinná četba pro všechny fanoušky (nejen) českého filmu. Vávra svým životopisem popisuje i historii českého zvukového filmu a je fascinující číst o tom, jak probíral své filmy s Čapkem, Vančurou, Poláčkem s Otou Pavlem a přitom zemřel prakticky nedávno.
