Dopisy z planety Země přehled

Krátké dílo „Dopisy z planety Země“ napsal Twain na sklonku života, v těžkém období po smrti manželky a dcer. Jedná se spíše o soubor esejů, ve kterých kritizuje křesťanství, na kterém nenechává nitku suchou, zabývá se totiž absurditu a kritikou doslovného chápání křesťanství a bible. Na začátku sledujeme Stvořitele, který stvořil vesmír a andělé nadšeně sledují jeho dílo. Jedním z nich je i Satan, který je za trest poslán na Zemi, odkud píše dopisy dalším andělům, uvádí v nich vybrané absurdity uvedené v bibli. Začíná představou lidí o ráji, kdy na Zemi nikdo nevydrží v kostele déle než hodinu týdně, zpívat neumí, ale ráj si všichni představují jako věčný zpěv a drnkání na harfu ve věčném kostele. Další absurditou v pojetí ráje je mu to, že na Zemi se lidé nenávidí, ale podle všeobecného přesvědčení se budou všichni v nebi milovat. Dále prochází bibli a ukazuje absurditu vybraných biblických událostí. Zmiňuje třeba vyhání z ráje, kdy jsou za malý přestupek Adama a Evy potrestáni všichni jejich potomci, kteří jsou na jejich hříchu nevinní. Přitom jsou potrestaní tím stejným bohem, který nás učí odpouštět, ale sám není schopen odpustit ani Adamovi a Evě. Podobně si bere na paškál Noa a potopu světa, kdy milující bůh nemilosrdně zničí svá stvoření. Přesto vyvolí některé k záchraně, konkrétně farmáře, který laicky splácá loď a bůh ho nechává plavit se bez mapy a zásob. Bůh sice zničil vše špatné, ale přitom zachovává veškeré škůdce lidí, zejména otravný hmyz roznášející choroby. Lidstvo, které stvořil k obrazu svému vůbec neustále trápí nejrůznějšími pohromami, které lidé, s boží pomocí, překonávají. Každý člověk má jinou povahu, danou bohem, ale boží zákon je pro všechny stejné a tak jeden zasluhuje trest a druhý chválu za něco, na čem nikdo nemá podíl, protože je to dáno od boha. Sám bůh ale svoje příkazy dané lidem nedodržuje a přesto, že vše předvídá, stvořil Adama a Evu, které potrestal. A v Novém Zákoně přináší bůh způsob, jak trápit člověka i po smrti, totiž peklem. Na nebesích byl Bůh nelítostný a krutý, když sestoupil na Zem jako Ježíš, změnil se ve svůj opak, ovládla jej láska a tak vymyslel peklo, ve kterém trest nezměrně převyšuje přestupek. V závěru autor popisuje hrůzy, které by nastaly, kdybychom se začali chovat doslovně biblicky ve smyslu Starého Zákona. Autor převážně bojuje s absurditami doslovného výkladu bible, trnem v oku mu je zejména neschopností Boha odpouštět a to, že Bůh lidstvo neustále trápí. Dílo stojí rozhodně za přečtení, obsahuje zajímavé pasáže, které ale asi dnes už nikoho nešokují.... celý text