MaxQ komentáře u knih

Dlouho jsem nečetl. V paměti jsem poznámku "horší, než první díl." To trošku pořád platí, ale pořád je to vysoký nadprůměr a klasika. Ubral bych vzájemných vztahů, přidal akce, ale to jsou drobnosti. Určitě pořád výborná sci-fi kniha.

Velmi příjemné překvapení. Autora jsem neznal, ke knize jsem přistupoval opatrně, ale obavy byly zbytečné. Našel jsem mix toho, co mám rád - objevitelské sci-fi z vesmíru, nějaké ty temné záhady a trochu toho gore. Přečetl jsem jedním dechem a jdu na další.

Tak tohle bych chtěl vidět zfilmované. Obrovský smrtící labyrint, kolem drony a vojáci, uprostřed osamělý muž s dobrý důvodem, proč být osamělý. Originální zápletka, kde se tvrdé akční sci-fi mísí s psychologickým pojednáním o vině a trestu.

Styl vyprávění i obsah odpovídají letopočtu vzniku. Ale proč ne. Když nic jiného, je dobré znát předlohu slavných filmů s Funesem.

Špatné to určitě není, ale nějak jsem se se stylem této knihy minul. Pohádkové, ztřeštěné, vtipné, nicméně k dokonalosti něco chybí.

První část výborná, ve druhé z paralelního světa, kleslo tempo téměř na nulu a a třetí část už to nedohnala. Nejde ani o to, že by scházely akční či jinak atraktivní pasáže, ale přece jen tempo bylo příliš pomalé. Jak píše sám Asimov v předloze, mělo jít původně o povídku, která se mu pod rukou rozrostla do románu. Myslím, že to jde vidět.

Po velmi dlouhé době jsem se vrátil k této knize a trošku jsem měl strach, zda kouzlo mého náctiletého já nevyprchalo. Ale kdepak. Tato klasika je stále výborná a rozhodně by si ji měl přečíst každý, nejen fanda sci-fi. A dokonce bych ji zařadil mezi povinnou / doporučenou četbu na školách, pokud tam již není.

Nečekejte vyprávění účastníků ani veselé historky z natáčení. Spíše mi to připadá jako seminárka o historii Semaforu s bonusem dvou her. Ale i tak je to pro fanoušky Jiřího Suchého zajímavá kniha.

Co ještě napsat, co tu ještě není? Asi je tu vše, tak jen stručně - jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Nadčasová, odlehčená, vtipná a přitom nutí k zamyšlení.

Děj je dostatečně napínavý, běží dopředu ve svižném tempu, záhada se pomalu objasňuje, co víc si přát. Příběh sice časem upadne trochu do schematičnosti - někam se jde, něco se dozví, zabijáci je dostihnou a musí se utíkat, ale příliš to nevadí. Za mě výborná oddechovka.

Klasika sci-fi a oprávněná. Absolutně bych nehádal, že kniha už je přes 70let stará. V předmluvě sice sám autor sice tvrdí, že minimálně tu metafyzickou zápletku by už nepoužil, ale vůbec tam nevadí. Konec lidstva ve třech částech je opravdu působivý.

Teda určitě šlo o nějakou alegorii, to jsem schopen říct. Dokonce tam byla i satira, sci-fi snad také. Ale že by byl ten příběh nějak čtivý nebo snad napínavý, to ani ne. Za mě zklamání.

Zřejmě povzbuzen úspěchem prvního dílu, autor nasázel do pokračování tolik popkulturních odkazů, že už nebylo v mé moci většinu z nich ocenit. Děj vsadil na stejnou zápletku jako první díl, nicméně už se zde nedostavuje wow efekt, takže nadšení čtenářů nedosahuje původního záběru. Co mě ovšem vyloženě vadilo, byly dialogy a vůbec popis chování mezi hlavními hrdiny. Jako by autor psal knihu pro třináctileté začínající čtenářky červené knihovny. Takže spíše zklamání.

Diametrálně odlišné od prvního dílu. Zatímco Setkání s Rámou je čistě technokratická sci-fi, druhý díl je spíš psychologická sonda do skupiny astronautů, kteří se musí spolehnout jen sami na sebe. Ani by to moc nevadilo, kdyby se v závěrečné části většina posádky někam nevytratila a děj se poté soustředí jen na dva jedince. Takže jak dopadli jednotliví členové posádky se nedozvíme. Což je celkem škoda, protože jsme s nimi strávili celkem dost času.

Trochu jsem se bál, že půjde o slabší díl, protože, co si budeme namlouvat, s přibývajícími díly Zeměplochy kvalita občas zakolísá. Naštěstí se můj dohad nepotvrdil a dostal jsem poctivou zábavu s oblíbenou noční hlídkou. Byť expozice příběhu je trochu zdlouhavá, překotný děj v druhé půli knihy vše dožene.

Řekl bych, že tahle kniha trochu zestárla. Autor strach nenavozuje situacemi, ale spíše popisem vzhledu příšer a starověkých tvorů. Což v době vzniku mohlo znamenat mnoho, ale pro dnešní generaci, která všechny myslitelné příšery už viděla v televizi, by to přece jen chtělo něco navíc.

Už chápu, proč měl David Lynch rád Kafku. Jejich díla jsou si velmi podobná. Nejde u nich ani tak o děj, jako o zachycení obrazu události, o emoci, kterou vyvolá. Takže kdo čeká povídky s jasným průběhem a pointou, bude zklamán.

Jako připomenutí dobré, jinak celkem nesourodé osudy, poskládané jen tak, aby to vypadalo zajímavě.

Na zopakování tématu výborná kniha. O každé kapitole by se jistě dala napsat celá tlustá kniha, ale tohle spíš stručná, ale dobře podaná historie jedné z nejdůležitějších částí našich dějin.

Kniha se čte jedna radost, byť o obsahu se to rozhodně říct nedá. I když je příběh podáván jako vyprávění syna otci, za jednoduše odvyprávěným dějem tušíme utrpení a zoufalost, kterou především v lágrech museli naši letci zažívat. Čest jejich památce.