Robur dobyvatel

od:

Robur dobyvatel

Příběh začíná tím, že se na zasedání filadelfského leteckého Weldonova klubu vnutí záhadný inženýr Robur. Zatímco členové klubu vedou bouřlivou diskuzi o tom, jak konstruovat řiditelné vzducholodi, přichází Robur s prohlášením, že sestrojil vznášedlo těžší než vzduch, které je ve všech ohledech lepší než vzducholoď. Kr... celý text

Příběh začíná tím, že se na zasedání filadelfského leteckého Weldonova klubu vnutí záhadný inženýr Robur. Zatímco členové klubu vedou bouřlivou diskuzi o tom, jak konstruovat řiditelné vzducholodi, přichází Robur s prohlášením, že sestrojil vznášedlo těžší než vzduch, které je ve všech ohledech lepší než vzducholoď.
Krátce nato Robur unáší dva členy klubu, jeho předsedu „strýce" Prudenta a zapisovatele Phila Evanse, na palubu svého vzdušného korábu Albatros. Cílem únosu je Roburova snaha dokázat členům klubu nadřazenost svého vznášedla a proto s ním hodlá uskutečnit během tří týdnů dobrodružnou cestu kolem světa. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/323/robur-dobyvatel-323.jpg 3.894
Originální název:

Robur le Conquérant (1886)

Žánr:
Romány, Sci-fi, Fantasy
Vydáno:, Návrat
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Přidat komentář
mira.l
16.06.2016

Je to takový průměr, Verne má rozhodně lepší knihy. Zpočátku se to tváří jako typický Verne, po úvodu, který na první pohled nemá s příběhem nic společného, následuje nastínění situace. Poté přijde popis jednoho vpravdě revolučního leteckého prostředku, kdy se autor jasně staví v tehdy velmi aktuální aviatické otázce na stranu letadel těžších než vzduch a všem příznivcům opaku - prostředků lehčích vzduchu - balonů, vzducholodí to dává sežrat s plnou parádou vlastně v celé knize, až do poněkud rychle "sfouklého" konce. Ale myslím, že i v popisu toho létajícího stroje je pár pasáží, kdy autor asi nevěděl, kudy kam a ne všechny detaily měl domyšlené. Následuje únos ctihodných Američanů a jejich nedobrovolná cesta vzduchem kolem světa. Robur dobyvatel je vlastně taková expresní lekce zeměpisu, taková mapa světa v Brailově písmu, jen sem tam proložená chvilkou nějaké akce. Rozhodně to není ta z jeho knih, ke kterým bych měl chuť nebo potřebu se někdy vracet. Objektivně bych dal tak dvě a půl hvězdičky, no nakonec teda nechám tři, ale jsou docela zvadlý.

Gimli
13.05.2016

Na to, že jde v podstatě o dvousetstránkový popis mapy světa, který je občas proložen napínavou epizodou a nějakým tím vtípkem, se mi Robur Dobyvatel četl velmi dobře a nenudil.

MaxQ
24.08.2015

Další z verneovek, která mě v dětství minula. No, jak vidím, o žádný zázrak jsem nepřišel, i když musím uznat, že napsáno je to poutavě.

woodward
19.08.2015

Verneovky kdysi bývaly můj život a k některým se vracím dodnes. ale Robur mě nijak zvlášť neoslovil ani tehdy, a teď už vůbec ne.

varanbooks
21.04.2015

Robur, to je takový kapitán Nemo vzduchu, bohužel ve značně nablblé verzi.

Eigis
22.08.2013

Nápad létajícího stroje těžšího než vzduch nebyl sice přímo Vernův, inspiroval ho jeho přítel, ale literárně ho dotáhl téměř k dokonalosti. Postava Robura jako vládce vzduchu má navíc mnohé společného s Nemem co by vládcem oceánů.

HTO
26.10.2012

Když jsem si Robura Dobyvatele nedávno znovu četl, přemýšlel jsem, čím to je, že mě tak hrozně baví kniha, která je z velké části kopií 20 000 mil pod mořem (a nemá ani skulaře, ani salpy). Je to pochopitelně díky Verneovi samotnému: ten člověk dokázal popsat snídani kouzelně (ne nadarmo má svůj šrafovaný svět, jako má třeba Graham Greene svůj Greeneland) a navíc tak, že by se profesionální závistí rozplakal i velkovýrobce thrillerů. Kromě toho je Robur kniha nesmírně vtipná v té nejlepší francouzské tradici – „Občane Jeme Cipe, vím, že vegetariáni mají střeva delší než obyčejní lidé – nejméně o třicet centimetrů. A to je dost... Nenuťte mě, abych vám je ještě prodlužoval, počínaje ušima!“ nebo „Jestliže myslíte, že netopýr není savec, pak mi dokažte, že jste někdy jedli netopýří vejce!“, nehledě na nezapomenutelné členy Weldonova klubu, dávající vzpomenout na Gun Club, vedené strýcem Prudentem (po Púovi druhý legendární strýc, tentokrát přímo montypythonvsky znějící). A konečně, tady je Verne pořád ještě optimista, co se týká pokroku a techniky... takže mi vadilo jen to, že Robur unese strýce Prudenta, Phila Evanse a Frycollina (jenž se rád přátelí s mocnými tohoto světa a je tedy spokojen, když je uložen vedle kabiny kuchařovy) a vězní je „právem silnějšího“. Proto, a taky pro kontrast s krásným závěrem, kdy Robur říká to, co je největším problémem naší nezodpovědné doby, že „věda nemůže předcházet myšlení“, stojí za to přečíst si i pokračování, Pána světa.

vitavita
10.04.2012

Mě román zaujal a nejen mě ...

AnnaAlžběta
30.01.2012

Ze všech knih J.Verna co jsem zatím četla se mi tahle líbila asi nejméně.

jprst
07.11.2011

Jako sci-fi dob minulých rozhodně dobré, jako vzorek Verneova díla rovněž, ale v současné době neupoutá nikoho jiného, než autorovy obdivovatele a příznivce.