MartinvonHau komentáře u knih

(SPOILER) Autorovu prvotinu HHhH považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Proto mě Civilizace nemohla minout. A nyní říkám bohužel. Zvolil jsem si ji jako knihu na dovolenou. Zvlášť, když jsme se tentokrát vydali na dlouhou cestu vlakem. Těšil jsem se, jak mi bude s Binetem cesta ubíhat. Ale neubíhala. Naopak po několika desítkách stránek jsem si byl jistý, že ji nedočtu. A taky jsem ji nedočetl a při zpáteční cestě mi nezbývalo nic jiného, než se smutně dívat z okna vlaku.
Kontrafaktuální historii miluji. Rád si přečtu, co by bylo, kdyby se něco v dějinách stalo jinak. Ale pokud má být tento druh literatury čtivý a aspoň trochu uvěřitelný, musí mít nějakou logiku. A to tady chybí. Spíše to vypadá, že autor si zahrál za inky PC hru Sida Meiera Civilizace a přišlo mu to jako dobrý námět na knihu. Ale to je zoufale málo. Dobře, ještě to vysvětlení, jak se k indiánům dostali koně, železo a jak byli odolní proti evropským nemocem, je sice krkolomné, ale dá se akceptovat. Ale zbytek? Atahualpa uvidí vraky španělských lodí a během pár dní je opraví a přepluje Atlantik. Bez toho, že by inkové měli jakoukoli zkušenost s námořnictvím. A tak je to se vším. Ve Španělsku si přečte Machiavelliho (jak neotřelé) a asi je jediný, kdo ho pochopil, protože má rázem návod na ovládnutí kontinentu. A ten zbytek? Že Luther přibíjí místo protestantských tezí teze sluneční? A Tizian místo španělského krále maluje Atahualpu? Nevím, mě to prostě nepřišlo zajímavé a rozhodně ani originální. Spíše to bylo takové povrchní pomrkávání na čtenáře - tuhle postavu přece znáš, tak podívej se, co s ní udělám. Za mě nuda a neskutečné zklamání.

4 17.07.2023

Už jsme tady měli noir detektivku, politický thriller a teď nám autoři naservírovali western. Skvělé popsané problémy, které by na kolonisty mohly čekat, skvěle vystižená společnost, na hranici, kde se teprve tvoří zákony společnosti a často vítězí hrubá síla. Vynikající postava Murtryho, dost prostoru pro mého oblíbeného pistolníka Amose, takže já jsem spokojený. Jediné, co mě nesedělo, byla mysteriózní linka s Millerem. A stejně jako v seriálu mi nesedl závěr, který byl tako podivně slepený. Trošku mě mrzelo, že vzhledem k tomu, že jsem nejdříve viděl seriál, tak mi při čtení trošku scházel nějaký moment překvapení, ale to samozřejmě není problém autorů. Osobně ale zvažuji, jestli číst dál. Linka s teroristy mě v posledních dvou sériích moc nebavila. Snad budou knihy lepší.

4 30.03.2023

Nevím úplně proč, ale tenhle díl se mi nečetl dobře. Po dlouhé době jsem se dokonce přistihl, že už se těším, až to skončí. A to se mi často nestává, u Cornwella pak už vůbec ne. Možná to bylo tím, že jsem to četl jako e-knihu, možná tím, že v sérii už chybí cokoli nového, cokoli překvapivého. Vše, co se odehraje, už člověk četl v jiném díle. Přišlo mi to jako nastavovaná kaše. Ale je to přece jen Cornwell, takže za tři hvězdy.
Možná ještě jedna zajímavá věc, kterou jsem si uvědomil až teď. Děj knihy se dostal do 10. století. A je legrační, když si člověk uvědomí, že zatímco život Uhtreda se pomalu naplňuje, v Čechách na trůn usedl mladičký kníže Václav, který se posléze stal svatým. Škoda, že není nikdo, kdo by podobným způsobem jako Cornwell, zpracoval dobu prvních Přemyslovců.

4 16.11.2021

Málokdy se stává, že nejdříve vidím film či seriál a teprve poté si přečtu knihu. A i v těchto případech bývá obvyklé, že předloha bývá mnohem lepší. Leviatan se probouzí není výjimkou. V seriálu mi nesedlo obsazení postav, hlavně Holden mi přišel zcela nevýrazný. Bohužel v knize jsem ho pořád viděl. Naštěstí se kniha v mnohém od seriálu liší. Chybí zde politická linka (což je fajn) a Miller zde dostává více prostoru, což z knihy dělá spíše klasickou detektivku. Skvělý začátek série a jsem zvědavý, zda se seriál bude stále více odklánět od děje knihy.

4 13.08.2021

Zamjatin, Huxley, Orwell no a dobře, patří sem i Boyeová. V období před a po druhé světové válce vznikla řada dystopií a autorka přidává jednu z nich. Jak je povedená? Osobně se mi to četlo dobře, strávil jsem s knihou jen něco přes den. Ale na druhou stranu je to celé takové předvídatelné a neskutečným způsobem to sráží konec. Zatímco Zamjatin dává naději na změnu, u Orwella už není možná, tak Boyeová přináší co? Nějakou podivnou "sektu pomatenců" a asi naději, že systém se dá změnit nějakou vnitřní proměnou jednotlivce, či přesněji řečeno, když se opět proměníme v jednotlivce. Ale je to vágní a nedotažené. A znovu opakuji, ten konec je strašný, absolutně to neguje vše, co autorka postupně buduje. Silná naopak je v okamžicích, kdy ukazuje, jak osamocený je člověk v tak brutálně kolektivistické společnosti. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, za ten závěr jen tři (a možná jen dvě a půl). A na závěr pár slov k samotnému vydání. Četl jsem to z roku 1982 a fascinuje mě, že to mohlo v normalizačním Československu vyjít. A přemýšlím, proč toto přes cenzory prošlo a Orwell ne.

3 16.01.2024

Jsem na rozpacích, co k tomu napsat. Říkám to v každém komentáři ke Kingovi, že podle mě umí napsat skvělý příběh, který vás vtáhne, ale neumí konce. Ty většinou jsou divné a takové upatlané. Tady je to ale naopak. Nevím, co se nám pokoušel King v příběhu o posledním kšeftu nájemného vraha vlastně říct. Mělo jít o nějakou cestu ke katarzi? Nebo o něco jiného? Jaký význam měl obraz v chatě? A není cynický zabiják se zlatým srdcem už moc profláklé klišé? Nevím, sice se to četlo fajn, ale vrcholných Kingových děl to nedosahovalo ani zdaleka. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale posledních dvacet stránek mě dostalo. Přiznám se, že závěr byl parádní a nečekal jsem ho. I když indicií bylo poměrně dost. Takže nakonec za tři hvězdy.

3 08.08.2023

(SPOILER) U O´Briana to bývá jednoduché. Cirka rok se těším, než vyjde nový díl. Než se ale do něj pustím, přečtu si pro jistotu ještě jednou ten předcházející, abych si oživil vše podstatné. A pak se do novinky pustím a čtu většinou až do brzkých ranních hodin. Obvykle je otázka přečtení koncentrována do několika málo dní. Pak tady na stránce dám knize pět hvězd. Ani by mě nenapadlo dát méně. Dal bych i šest, ale to jaksi nejde.
Tentokrát to bylo jinak. A to z několika důvodů. Kniha velmi těsně navazuje na Pozdravnou salvu a Muškát útěchy. Takže jsme si pro jistotu znovu přečetl oba díly. A pak se s potěšením vrhnul na Clarissu Oakesovou. Přece jen téma žen na válečné lodi je u autora neobvyklé a setkáme se s ním snad jen v Pochmurném ostrově. Tentokrát ale nastalo mírné zklamání. Celou dobu O´Brian vytváří kolem Clarissy spoustu tajemství a nejrůznější narážky v textu nás připravují na zajímavé a nečekané vyústění příběhu. Bohužel přes veškeré přísliby (a že jsem v průběhu četby měl spoustu nejrůznějších teorií) se nakonec nic nestane. Vůbec nic. Motivace Clarissy je podivná a celkově to moc nedrží pohromadě. Takže tentokrát poprvé, a věřím, že naposledy, jen čtyři hvězdy. Nebo možná spíše čtyři a půl.

3 06.02.2023

Terry Pratchett v nejlepší formě. Pozdější díly už jsou občas takové utahané, tady to má grády a kniha je ukázkou toho nejlepšího z britského humoru. Série s čarodějkami patří společně se Samem Elániem k mým nejoblíbenějším. A proto se k Bábi, Stařence či Magrátě jednou za čas vracím. A i když knihy znám v podstatě nazpaměť, nikdy nejsem zklamaný. Díky Soudným sestrám jsem si přečetl i Macbetha, poslední velké shakespearovské drama, které jsem neznal. Až zase budu mít chuť na něco oddechového a vtipného, knih s čarodějkami mě čeká ještě spousta. Díky Terry.

3 11.10.2022

Další díl Saské kroniky Bernarda Cornwella. A protože je to Bernard Cornwell, tak pro mě je to záruka toho, že se u čtení budu bavit. A taky jsem se bavil. Saské kroniky nemám sice tak rád jako Richarda Sharpe, ale Uhtred se skoro Richardovi blíží. Plamenonosiče jsem četl dlouho po předchozím dílu. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se v ději zorientoval, ale opět se to četlo samo. Uhtred je zpět na Bebbanburgu a to mu přeji. Bojím se ale, co bude dál. Už teď byly pasáže, které se mi zdály zbytečně natahované. Být autorem, nechám stárnoucího válečníka užívat si naplnění svého snu. Uvidíme, kam se série posune v dalších dílech. Snad nebudou další díly nastavovanou kaší.

3 29.09.2021

Nějak jsem si toho ve druhém díle ani nevšiml. Trklo mě to až ve třetím. Co? Jak moc se od prvního dílu změnil způsob vyprávění. V prvním díle to byl jen Holden a Miller. A bylo to fajn. Temné a intimní, žádná přehnaná celovesmírná politika, prostě jeden z příběhů, který se tenkrát ve Sluneční soustavě stal. Pak ale přibyly další postavy. Možná jsem si tu změnu neuvědomil, protože Avasarala byla zajímavá a vtipná. Ovšem tady máme Annu, která je přímým opakem. Nudná jak škrábání brambor a dobrá tak, až z toho bolí zuby. Žádná sláva není ani Clarissa, jejíž proměna je trochu nereálná. Super je snad je Bull, který ale paradoxně v seriálu není.
Přesto mám pro tuto sérii slabost a rozhodně budu číst dále. Akorát si možná dám pauzu, než si koupím další díl.

3 08.09.2021

Tak si jednoho dne bloumám knihkupectvím a užívám si toho, že jsou konečně otevřené. Můj zrak klouže po regálech a zastaví se u obálky, která zaujme na první pohled. Beru knihu do ruky, čtu si anotaci a ano, tohle rozhodně bude zajímavé. Přečtu si pro jistotu komentáře na databázi knih, a když se podívám na jméno autora, které je noční můrou všech lidí s logopedickou vadou, mám jasno. Tuhle knihu musím mít. Večer rozechvěle začnu číst a místo nadšení přichází zklamání. Tentokrát jste mě svými komentáři zmátli, tato kniha prostě není pro mě. Konjunkce světů, super. Varšava před Velkou válkou, taky super. Ale celé je to takové těžkopádné, dialogy podivné, postavy nesympatické, dějové zvraty nelogické. K tomu hrůzostrašné ilustrace, kde Rudnicki vypadá jako dozorce z koncentračního tábora. Prostě mi to nesedlo a dočíst to byl triumf vůle. Vím, že mé setkání s Przechrztou (to jméno je opravdu famózní) Adeptem skončilo. Bohužel.

3 02.06.2021

Miluji Londýn, je to pro mě jako pro nadšeného anglofila nejzajímavější město na světě. A protože tato kniha je o Londýně, má u mě automaticky hvězdičku navíc. A je to kniha parádní. Sága dlouhá několik milionů let (pokud bereme v potaz úvod, kdy si Temže prorazila novou cestu) skvěle popisuje proměnu města. Mně osobně přinesla řadu nových poznatků a při příští návštěvě Londýna budu opravdu za frajera. Takže nakonec plný počet hvězd, přestože některé kapitoly mi přišly slabší a překombinované. Nejsem si ale jistý, zda se pustím i do dalších knih autora. Možná si přečtu Sarum, ovšem k New Yorku či Dublinu nemám takový vztah jako k Londýnu a nejsem si jistý, zda bych se bavil podobně dobře.

2 09.05.2024

Prostě paráda. Film jsem viděl jako kluk a zamiloval jsem si ho (celé dětství jsem měl před očima ty pijavice). Kniha, už jen proto, že ji napsal Forester, je ještě o chloupek lepší. Tohle je prostě koncentrát toho, co byla Británie, když ještě byla velká. Afrika, koloniální spory a nechybělo ani to Kiplingovo břímě bílého muže. Krásně popsaný kastovní britský společenský systém, kdy sice Allnuta, příslušníka less privileged z londýnských slumů, zase tak moc nedělí od Rózy pocházející z nižší střední třídy, přesto občas jako by každý z nich pocházel z jiného světa. I to: Musíme něco udělat pro Anglii, sice dneska zní pateticky a směšně, ale ještě na přelomu 19. a 20. století to byla věc, které Britové opravdu věřili. A byli opravdu ochotni něco pro Anglii udělat. Potěšil mě i konec, který je uvěřitelnější a lepší než ve filmu. Jsem rád, že jsem si knihu konečně koupil a přečetl.

2 24.01.2024

Miroslava Bártu mám rád a na knihu jsem se moc těšil. O to více jsem po přečtení rozpačitý. Sice jsem dal čtyři hvězdy, ale počítal jsem, že jich bude pět. Ale na to to prostě nebylo. Začnu se samotným vzhledem knihy. Přiznám se, že jsem dlouho neměl tak negativní pocit, když jsem ji vzal do ruky. Podivný zlom, divné a špatně čitelné rastry a hlavně papír. Chápu, že křídový papír má evokovat něco luxusního, na mě to ale působí naopak. Přijde mi to nevkusné, kniha je zbytečně těžká, listy se lepí k sobě. Křída prostě patří do katalogů nebo obrazových publikací, ne do normální knihy.
A samotný obsah? Bohužel spoustu toho člověk zná, protože témata Bárta recykluje ve svých newsletterech, které čtu. Celkově je to zajímavý český pohled na kolapsy civilizací, ale přijde mi to nedodělané. Jakoby autor chtěl knihu rychle vydat, přitom to chtělo ještě hodně práce. Takhle je to sbírka zajímavých událostí a anekdot, ale chybí tomu nějaká nadstavba. A to je velká škoda. Pro mne trošku zklamání.

2 15.01.2024

Po dlouhých letech jsem se k Šogunovi vrátil. Tenkrát podnítil můj zájem o Japonsko, tentokrát jsem knihu nedočetl. Tenkrát mě fascinoval popis exotické země s exotickou kulturou. Dnes už o Japonsku vím mnohem více a je mi jasné, že to, co autor popisuje, je spíše jeho představa ideálního Japonska, než realita. To by nevadilo. Nakonec jsem se nedokázal přenést přes to, že to vlastně nemá žádný děj. Je to v podstatě jen sbírka anekdot, které mají ukázat rozdíl mezi evropskou a japonskou kulturou. A protože jsme na konci 16. století a Evropa je stále ještě jen zahnojená západní část euroasijského kontinentu, je jasné, že naše civilizace z toho nevychází dobře. Pro lidi, co se chtějí dozvědět něco o Japonsku, doporučuji spíše Jošikawův román Taiko.

2 03.09.2022

Platí to stejné, jako o předchozím díle: je to Hornblower, takže bez diskuzí pět hvězd. Ale tento díl se vymyká ostatním, možná je to dáno i tím, že ho Forester psal jako jeden z posledních. Zatímco Kadet Hornblower je takový povídkový a čistě dobrodružný, tady se řeší i psychologické drama. Lodi vládne šílený kapitán a šikanovaní důstojnicí a kadeti nemají moc prostředků, jak to legálně řešit. V seriálu byla tato linka více zdůrazněna, v knize velmi brzy končí a následuje klasické dobrodružství, ve kterém má ale Hornblower jako nejníže postavený poručík spíše roli našeptávače. V jasné hierarchii velení musí nejdříve výše postaveným vsugerovat tu správnou myšlenku. Svým způsobem působí jako Machiavelli, který zpovzdálí řídí vše zásadní na lodi. A ještě jedna nezvyklá věc. Hornblower je vždy hrdina bez bázně a hany. Sice vnitřními pochybami zmítaný, ale nakonec vždy dokonalý. Ale v tomto díle na něm ulpívá podezření, že nějakým způsobem stál za koncem šíleného kapitána. Podezření, které není potvrzeno, ale ani vyvráceno.

2 26.06.2022

Útok domorodců, nečekané vysvobození... Zatím asi nejdobrodružnější díl v sérii. Tedy aspoň zpočátku. Ale je to O´Brian a ten dokáže i taková rodokapsová a braková témata pojmout s noblesou. Muškát útěchy začíná tam, kde Pozdravná salva skončila. A pokračuje do Austrálie, které zatím v románech nehrála příliš velkou roli. Tam se oba hlavní hrdinové zapletou do místních problémů. A zatímco začátek je takový až béčkově akční, v Austrálii je to zase ten pravý O´Brian. Opět ukazuje až neskutečnou znalost historie a historických reálií. Prostě opět špička v katagorii historických románů a absolutní vrchol v literatuře pojednávající o námořnictvu napoleonských válek. Těším se na další díl.

2 22.03.2022

(SPOILER) Tuhle sérii prostě nejde nemilovat. Patrick O´Brian má neuvěřitelný přehled o vrcholném období britského námořnictva a díky tomu jsou jeho postavy neskutečně plastické. A dokonale nastudováno má i tehdejší lékařství. A tak jsme svědky pro nás nepochopitelných, ale v té době u vědychtivých mužů zcela běžných situací. Někdy to vypadá jako z Kmotra, kdy zabitého nepřítele zlikviduješ tak, že ho rozpitváš. A to jen proto, že ve sbírce nemáš bělošskou slezinu. Jack Aubrey je zase kapitán na seznamu a společně s Maturinem čelí útrapám plavby i intrikám nepřítele. A oba jsou v nejlepší formě. Jediné, co mi moc nesedělo, byla "hipísacká" vložka v budhistickém chrámu. Ale to je maličkost. Tohle je prostě neskutečné čtení a povinnost pro všechny, kteří mají rádi moře, plachetnice a nádherné 19. století.

2 25.01.2022

Šest hvězd z pěti. To je bez diskuze. Vždyť je to Horblower. Série (i když televizní) mě dovedla k lásce k plachetnicím a námořním bitvám. Samozřejmě jsme přečetl díly, které u nás vyšly v dávné době. Ale vždy jsem chtěl číst ten díl, který byl předlohou seriálu. A teď to mám a zažil jsem nekonečnou extázi.
Nic na tom nemění, že zcela objektivně vzato, je Hornblower dost průměrná dobrodružná četba a s romány Patricka O´Briana se nemůže rovnat. Ty jsou mnohem dospělejší a autor Aubreye a Maturina má mnohem detailnější vhled do napoleonské doby. Tohle je ale prostě Hornblower a ten se nezpochybňuje. Děkuji vydavateli, že jsem si mohl tuto knihu přečíst a těším se na další díly. Ale prosím, ať jsou venku rychle.

2 14.12.2021

Z noir detektivky (Leviatan se probouzí) se postupně stává opravdová space opera, kde důležitou roli hraje politika. A ačkoli u politické linky často hrozí nuda (třeba Lucas vysvětlováním politického pozadí zcela zabil novější díly Star Wars), Avasarala je naštěstí natolik svérázná osobnost, že baví. Obecně mám za to, že až na Holdena a Naomi (moc jednoznační klaďasi) jsou postavy opravdu parádní. Například Amos je fenomenální. Těším se na další díly a doufám, že se knihy budou stále více vzdalovat seriálu. Přece jen, když člověk z televize ví, jak to dopadne, trochu ho to připravuje o zážitek.

2 18.08.2021