Marla komentáře u knih
Výborné čtení, jako ostatně zatím všechny knihy série. A i když kniha obsahuje mnohá bolavá témata - nejen knižní vymyšlená, ale i ta ze skutečného světa - cítila jsem se při čtení velice příjemně. A proč by také ne, když jsem byla obklopená obyvateli vesničky Three Pines....
Cvoci, nedozrálí/nebo možná přezrálí/, neschopní vyrovnat se sami se sebou i se svým okolím, řešící tuto neschopnost útěkem ode všech a od všeho. Bylo to smutné, depresivní čtení, jediné co ho zlidštilo a osvěžilo byly kapitoly o ženách - samotářkách. Ty vědí, do čeho šly a v hlavě to mají srovnané.
Drsně laskavé, mrazivě klidné čtení zasazené do tuhé qebecké zimy. Případy se prolínají, Gamache má stále co řešit a pořád nemá klid....
Pro mě toto nebylo hrůzné a nebyl to krimithriller. Spíše to byl smutný, depresivní a překvapivě velice čtivý psychologický román o ztrátách, hledání a nenalézání. Jsem zvědavá na druhý díl.
.....a postupně se z poklidné detektivky stal prvotřídní thriller obohacený literaturou faktu. Četla jsem za zuřivého vyhledávání v googlu, dočítala jsem s tlukoucím srdcem.
Je možné napravit staré křivdy a dosáhnout odpuštění? Co je pravda a co jen světelný klam? Na knihách Louise Penny si člověk lehce vypěstuje závislost, sama jsem toho příkladem. Je možné, že jsem ještě na jaře vůbec nevěděla, o koho se jedná a neznala ani jednu její knihu?
Ohromující gregoriánský chorál a oslňující světlo za zdmi tajemného kláštera . A jak jsem se tak kochala, zasáhla mě taková vlna zášti a nenávisti, která se poznenáhlu klubala z písmen a vět, až mě zamrazilo. Krásné, ale velmi těžké čtení.
Nesmírně znepokojující a zároveň uklidňující kniha. Pod povrchem všech případů se dere na světlo touha po smíření se s výsledkem mnoha činů a rozhodnutí a touha po odpuštění, aby mohli všichni ti, kterých se to týká - živí i mrtví - pokojně spát. Výsledek se čtenář dozví na poslední stránce.....
Cože? Prvně vydáno bylo v roce 1924? Není možná, vždyť je to jako psáno včera.....
Óda na fantazii.....kdo přežije tohle: je svačvečer, lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřave, vetchaří hadroušci jsou roztruchleni a selvy syčí tesknoskuhravě....ten už nikdy nemůže být nudný a normální:)))
Po podlaze ani krok byla kdysi po přečtení této knížky velice oblíbená hra nás holek co jsme spolu kamarádily:). A dodnes mám knihu v knihovně v řadě oblíbených, čas od času ji vytáhnu a s chutí znovu přečtu, i když je to tak hrozně dlouho co jsem ji četla poprvé.... A ne, nepřipadám si hloupě, že čtu knížky pro děti.
Tolik nenávisti, falše maskované jako přátelství, dávných křivd a přece je to poklidné čtení. Dovolím si jeden citát:
"Lpění se maskuje jako láska, lítost jako soucit a netečnost jako vyrovnanost."
A slibuji sama sobě, že už konečně přečtu první díl....
Skvělá foglarovka o krátkém úseku lidského života, kdy je možné zažívat přátelství na život a na smrt a který tak rychle uteče, že si z něj spousta lidí moc nepamatuje.
Je pravda, že tato verneovka patří mezi ty, z dnešního hlediska, nudnější. Ovšem pokud se člověk přenese do dob, kdy kniha vznikala, musí smeknout klobouk a hluboce se poklonit před autorem, který uměl psát tak fantastický, že jeho knihy čteme i dnes.
Bylo už k ránu
neony spaly
koleje vlaků
do tmy se rozbíhaly
Bylo už k ránu, když jsem před lety doslova dohltala poslední stránku Blues pro bláznivou holku. Čas od času se k ní vracím, verše zadřené pod kůží.....
Joj to byl napínavý a strašidelný díl! Tak napínavý že jsem ho dočetla ve dvě hodiny ráno i když jsem pak v půl páté vstávala do práce. No dobře mi tak, vypadala jsem pak celý den jako po exhumaci . Ale když já jsem tak moc chtěla zjistit jak to dopadne.....
Velmi napínavá romantická kniha, poprvé jsem ji četla kdysi dávno a čas od času se k ní vracím.
Nebylo to úplně super a psycho, ale bylo to milé, důstojné a úsměvné zakončení příběhu aristokratky Marie. ALE já mám nápad! Nemohl by autor napsat ještě jeden díl věnovaný paní Tiché? Mohl by se jmenovat třeba Paní Tichá ve službách aristokratky a to by byl teprve vodvaz!:))))
Vtipná a stále živá divadelní hra. Člověk má sice při čtení před očima excelentního Miroslava Donutila, ale stejně dobře si lze představit jakékoliv jiné nastudování. Moc příjemná kniha.
Občas knížku vytáhnu z knihovny a s chutí si ji přečtu. Nejsem kluk a dávno už mi není náct, ale protože jsem spoustu podobných dobrodružství ve svém mládí zažila, protože jsem jich spoustu později připravovala pro jiné náctileté a možná i proto, že jsem měla tu čest autora poznat osobně, proto patří kniha mezi mé oblíbené a příběhu moc dobře rozumím.