markulina711 komentáře u knih

Naše večerní usínací klasika. Opět ji děti vytáhly z knihovny, že jsme ji dlouho nečetli. My už ji teda nečtem, my už recitujeme z paměti a knížku máme rozevřenou a kocháme se nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky.

19 24.07.2023

Byla to moje práce..... Čeho všeho jsou lidé schopní vůči sobě? Tu knihu by měli povinně číst všichni ti, co tvrdí, že za komunistů bylo líp. Ač mám gymnaziální vzdělání, o padesátých letech a politických procesech jsem se ve škole dozvěděla zoufale málo, o ďáblickém hřbitově jsem se dozvěděla cca před 25 lety náhodou. Až při čtení této knihy jsem s hrůzou a husí kůží procházela neskutečným utrpením politických vězeňkyň. Jako matka to budu vstřebávat ještě dlouho. V jednom má autorka pravdu, odpouští jenom Bůh a tragédie celé té hrůzy je v tom,že pachatelé těch zvěrstev dožili v klidu, v zasloužené státní penzi. Vždyť to byla jejich práce a dělali ji dobře.

17 24.07.2023

Na prstech jedné ruky bych spočítala kolik sci-fi knih jsem za celý život přečetla, nebýt čtenářské výzvy nepustila bych se ani do této.Pár let zpátky jsem zaregistrovala film, který jsem dosud neviděla, takže zážitek byl plnohodnotný. Asi vypustím ze slovníku větu -To nejde. Mark se totiž nevzdává za žádných okolností a ještě je v té bezvýchodné situaci, ze které by každému hráblo, ukrutně vtipný. To mne nadchlo. Nevím a nedokážu posoudit jestli je technická stránka reálně proveditelná, nebo se jedná o fikci autora. Každopádně technické návody od čehokoliv zásadně nečtu a tohle byl v podstatě technický návod na opuštění Marsu a ještě mě bavil.

39 19.07.2023

Proč to nebylo ono? Protože bylo málo sympatických hajzlíků a moc spořádaných hochů, vymytých nazimozků,politiky, agentů SD,málo podsvětí a jazzu a subkultury kolem, obyčejných mordů a válek v podsvětí,prostě všeho,co mne na této sérii tak přitahovalo. Proč tato nastavovaná kaše? Proč Gereon a Sorokina vyvázli z tragédie Hindenburgu. Protože to nese a tak se to bude ždímat do skonání světa. Ale beze mne. Sice to pořád nadprůměrně převyšuje podobnou produkci, ale v nejlepším se mělo přestat.

8 12.07.2023

Tuto útlou knížku jsem objevila kolem 12.roku v knihovně mojí mamky. Tenkrát se mi moc líbila. Bylo to něco úplně jiného než jsem do té doby četla. Emmu jsem si zamilovala. Sheila mi doslova otevřela oči, člověk si neuvědomuje jak se žije nevidomým, co já dělám denně nevědomky, to pro ně kolikrát není snadné.Po letech jsem po knize sáhla znovu,z nostalgie, chybí mi pondělky z Bratislavy.Jsem Husákovo dítě a z jedné osminy slovenka, žiju na Moravském Slovácku, takže kontakt se slovenštinou neztrácím. Hodně mne mrzí,že moje děti už jsou na tom o poznání hůř a za řekou Moravou se v jejích očích rozprostírá cizina.

6 06.07.2023

Namlsaná letošními jarními klasikami a závěrem Gira jsem se nemohla dočkat mé milované Tour de France a proto jsem po večerech znovu klimbala v této bichli, ve které si se zatajeným dechem nejradši čtu o těch prvních statečných, protože v dnešní době je cyklistika už úplně jiný sport. Vždycky když se snažím na kole přesáhnout svoji komfortní zónu, si vzpomenu na ně.

10 04.07.2023

Na zadek jsem si z toho nesedla. Ale po vynikajícím filmu Gangy New Yorku už nevím co by se na Five Points ještě muselo odehrát. Úplně marné to nebylo, Timothy Wilde je postava s velkým potenciálem. Na začátku by mu člověk dal poslední pěťák, na konci je protřelý detektiv . Jen je s podivem jak mu šťastné náhody posouvají vyšetřování k zdárnému konci. Tempo není žádný kalup, místy to hodně skomírá. Body dávám za atmosféru špinavého chudinského NY plného zoufalých přistěhovalců.

7 29.06.2023

Moje první setkání s autorkou a asi poslední. Dělalo mi obrovské potíže dostat se na konec každé povídky. Nebýt ten soubor tak subtilní, tak to nedočtu. Ačkoli náměty jednotlivých povídek by mne i zaujaly, nesedla mi nejspíš forma, nedokázala jsem udržet pozornost. Z odstupem nemůžu ani říct o čem jednotlivé povídky byly, jen že ve mně zanechaly krajně znepokojivý pocit.

6 28.06.2023

Kultura Sámů mne zajímá dlouho, krásnou severskou přírodu obdivuju.Zima je moje nejmilejší roční období. Období druhé světové války ve Finsku zas až do podrobna zmapováno nemám. Proto mne to lákalo. Závratný historický příběh, jak je anoncováno, to rozhodně není. Trochu mi připomněl Porodní bábu Katji Kettu, vyprávění však není až tak brutálně explicitní. Je mnohem účinnější naznačit ať si čtenář domyslí. Člověk je schopen v krajních situacích pro svou záchranu neskutečných zvěrstev. Některá tajemství je lepší i po letech neodkrývat ,jak pro dobro pachatelů, tak obětí. Někdy těžko určit kam kdo patří.

7 27.06.2023

Tohle zjevně nebyla kniha pro mě. Co se dalo vyřešit na pár stranách, to se táhlo jako vařená nudle. Pominu-li morální konflikt hlavních postav, spád a obsah nezachrání ani kritika sociální a ekonomické situace po první světové válce, kdy je zjevné, že staré pořádky končí a nutně musí přijít něco nového .. Dočetla jsem a nic to ve mně nezanechalo- nadšení,sympatie, odpor, zděšení...Nic. Tak jsem buď cynická, citově okoralá,nebo je chyba na straně vysílače. Nevím. Každopádně na svou dobu to musela být hodně odvážná literatura, ale kvůli tomu jsem ji nečetla.

13 20.06.2023

Těžko hodnotit. Rozhodně krásná literatura, krásný košatý jazyk. Asi nejhodnotnější dílo, které jsem poslední roky četla. Navíc Michelangela a jeho práci bezmezně obdivuju, ale chce to odpočatého čerstvého čtenáře a číst v zátahu. Já to četla po pár stranách jedním okem po nocích a nebylo to ono.. ztrácela jsem se v nekonečných odbočkách, květnatých metaforách i v množství postav. Holt středověká Itálie plná mocných rodin, městských států, vzájemných půtek o moc a papežství. Bohužel Buonarroti je jen jedna z postav, vrcholné jsou pasáže opisující jeho uměleckou vášeň, cit pro kámen, ale je zde i spousta hluchých míst, která děj neposouvají. Poslední dobu čtu jednohubky, tak mi tohle plnohodnotné menu dělalo problém. Chce to trénink.

16 15.06.2023

Tohle pro mne jako pro matku stejně starých dětí nebylo jednoduché. Jarkovi jsem stranila, nechápala tu presumpci viny , nenávist a odsudky jeho okolí ( vyjma sousedů Urbánků). Ale mít Jarka za souseda já,co bych dělala? Citlivě a čtivě podané moc těžké téma. Moc se mi líbilo, to přirovnání Jarkova života k stavu zděděné vilky a hlavně zahrady kolem. Jak dával do pořádku dům a zveleboval zahradu,tak uklízel a dával směr svému dalšímu životu.

24 25.05.2023

Velmi slušná hanácká detektivka, víc než samotný příběh mne bavilo rázovité panoptikum vesnických figurek. Spoustu podobných mám každý den kolem sebe. Velkou Sovu mám spojenou s výbornou Klárou Melíškovou. Většinou se mi stává, když čtu něco,co jsem před tím viděla, že mi to zkouknuté nepasuje do čteného. A to mi vadí. Tady mi všechno skvěle zapadlo.

11 24.05.2023

Dvě třetiny knihy je román pro ženy a dívky šmrncnutý malebným místopisem okouzleného písmáka. Poslední třetina pak nabere zběsilé tempo, je potřeba obsáhnout dějepisnou materii půlky Evropy a USA v rozmezí cca 15 let, nějak vygradovat a uzavřít rozběhnuté linky mnoha postav a jejich rozbujelého příbuzenstva. Prostě na 285 stranách nadlidský výkon. Body dávám jen za ten malebný místopis, jinak to bylo k uzoufání.

11 22.05.2023

Harry Hole je moje srdcovka. Nezklamal ani po třinácté v řadě. Mám chuť to s ním táhnout dál. Je sice opotřebovanější a přestává chlastat, pokolikáté už,ale má svoje kouzlo. I když strýček Alík? Vážně? Jediné co mi vadilo, že Nesbo zase pohřbil další mou oblíbenou postavu, dělá to pravidelně, tak snad si zvyknu. Moc mě bavila mikrobiologická linka příběhu, a oceňuju odkazy na hudební perly. Taky bych si dala večírek 1977. Tak jsem si pustila alespoň Heroes od Bowieho. Plný počet bodů za to, že mne Nesbo dokonale zmátl. Neodhalila jsem předem ani Prima ani dámu v nesnázích. Někteří píšou,že to bylo nechutné, ano uznávám, že některé okolnosti nejsou pro citlivky, ale na rozdíl nového Keplera, u kterého to bylo vršení zvráceností na efekt,tady mně to přišlo opodstatněné a napsané tak, aby to posloužilo ději a nevyvolalo zbytečně dávicí efekt u čtenáře.

20 15.05.2023

Florence Fein mě neoslovila. Zbrkle se rozhodla, její pohnutky doteď nechápu a pak se prostě vezla na banánové slupce,po které uklouzla. Mnohem více mne zaujal příběh Julika. Rovný, racionální v uvažování i v rozhodování, na rozdíl od matky. Co mne vůbec nebavilo, byla linka Lennyho. Utěšeně jsem spěla ke konci fasciklu a do toho odbočka, nezáživné vedlejší postavy, podivné motivace, ztráta tempa. Za to body dolů.

6 28.04.2023

,, Já také hladovím po moci. Ne však proto, abych ovládala ostatní, ale abych patřila sama sobě."
Po přečtení této knihy jsem šťastná, že jsem se narodila do komunistické ČSSR a ne do komunity satmarských chasidů, kde by ze mne byl pouze nástroj na uspokojení všech potřeb mého manžela, rodící jedno dítě za druhým, bez vlastní vůle, svobody se rozhodnout. Bez vzdělání! Protože to je pro ženu zbytečné a nebezpečné. Hodně mi to připomnělo knihu Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR. Vymývání mozků od dětství, nalajnovaná budoucnost, právo rabiho nadřazené zákonům země. Po přečtení části,kde zbožný chasid zabije své dítě a zamete se to pod koberec se mi opravdu zvedl žaludek. Tohle není život,to je peklo, o to pekelnější, že si to přímí účastníci neuvědomují, jak jsou kvalitně zpracovaní.

6 24.04.2023

Tak tohle už je hodně nastavovaná kaše. Do horoucích pekel už s Jurkem ! A začít něco nového nebo nepsat vůbec. Mám z toho silný pocit, že je to vytvořeno na efekt,aby se to co nejlépe prodávalo.

12 22.04.2023

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a nelituji. Nedalo se od ní odtrhnout. Nadchla mě atmosféra první republiky, vilu Tugendhat považuji za klenot architektury. Jen mi vadila ta série šťastných náhodných shledání na konci. Ale to je úhel pohledu. Já jsem nešla po příběhu postav a nečekala rozuzlení,na knize jsem obdivovala pasáže popisující vilu, její vznik, devastaci, snahu o záchranu. Udivilo mne jak autor, ač brit, věrně zachytil podstatnou část minulého století v naší zemi. Při čtení mi naskakovaly vzpomínky na drobnosti, vůně každodenního života až mně kolikrát zamrazilo.

17 17.04.2023

Worth podává jiný úhel pohledu na Richarda lll, kterého mají dějiny za netvora díky době a Tudorovcům poplatnému Shakespearovi. Doporučuji číst po předchozím studiu dějin a s rodokmenem Nevillů a Yorků po ruce. Jinak se čtenář v té záplavě Eduardů a Richardů ztratí. Worth si nedává práci s tím, aby jednotlivé historické postavy přiblížila a konkretizovala. Prostě se v ději nějak objeví a zmizí, jen s dovětkem, že je to bratranec z druhého kolene. Kdo čeká výpravné pojednání o vojenských manévrech, čtěte Igguldena, ten vás nadchne. Toto je spíš odlehčená romance, víc toho nenabízí.

5 15.04.2023