Miniatury zachycující spíše než děj náladu, atmosféru. Za pár dní nebudu vědět ,,o čem to bylo", ale zvláštní rozpoložení, které se mi dostavilo během četby, si budu pamatovat nadosmrti. Kombinace vzpomínek, vůní, hry slunečních paprsků, bezstarostnosti dětství na babičky dvorku, všeho po letech na dosah a nemohoucnosti a nemožnosti dosáhnout, uchopit a znovu prožít a z toho pramenící stesk a smutek. Banát je už jen třešničkou na dortu.
Úplně z jiného soudku a možná proto mě to nebavilo. Reálie veskrze zajímavé. Ale ke konci, když už Tomášovi definitivně hráblo, jsem se v těch přeludech sama ztratila.
Zvláštně podaný příběh jedné rodiny na okraji společnosti. Střídání časových rovin a přeskakování k různým větvím rodokmenu mi dvakrát nepomáhal. V tomto to opravdu není jednoduché čtení. Mnohé je jen naznačeno, přislíbeno k odhalení, k tomu se však nedopracujete. Novela vás nechá v pocitu, že důležitější než to, co bylo napsáno, je to, co bylo zamlčeno. Kdo hledá odpovědi, ten zůstává neuspokojen.
Míň hluchých míst opisujících romance hlavních postav, víc historie, zvláště výstavba bytových domů, doprava, infrastruktura, metalurgie... Lepší než předchozí díl.
Uthred je na tu dobu v podstatě už v kmetském věku,ale stále stojí a bojuje ve štítové hradbě.Tentokrát vosí žihadlo zatíná do nepřátel Edwarda. Alfréd, mozek a srdce Wessexu, člověk s pevnou vírou v zákony a Boha odešel ke svému Pánu. Uthredův návrat na Bebbanburg je dál vzdáleným snem. Je potřeba ubránit Alfrédův odkaz před Dány a jeho synovcem Aethelwoldem.
Děj se nám posunul, dovedl nás až do roku 1863. Znovu sledujeme obchodníky a rejdaře Devreye a dalšího zástupce doktorského klanu Turnerů.New York roste a mohutní. Swerling zapracovává do děje zajímavou komunitu Číňanů, rozpolcenou židovskou komunitu, irské gangy z Five Points, abolicionistické hnutí, střet různých konfesí,novinky v lodní dopravě, v lékařství ...všechno to však jen slouží k posouvání děje v rodinném milostném trojúhelníku, jehož vývoj byl lehce předvídatelný a nijak zvlášť mě nezajímal.
Po předchozím Lese v domě jsem se dlouho zamýšlela jestli půjdu do koupě a čtení Času vos. Jak jsem ráda, že jsem neodolala zavedenému jménu. Hana byla pro mě zjevením,pak přišly slabší a slabší kusy. Čas vos je ale výborný. Civilní vyprávění malých osudů, žádné historické zemětřesení. Podivínství dříme v každém z nás, jen čeká na startér, který může přijít a nemusí. Žádné mrtvoly, zvrhlé choutky a šokující odhalení je nemusí nutně doprovázet. Příběh dvou osamělých lidí, Ptáčníka a Báry plyne přirozeně, děj posouvají jejich každodenní starosti a zaběhnuté pořádky. Neotřelé jsou ornitologické a zahradnické vsuvky. A také upozaděná potřeba happyendu v závěru. Osvěžující čtení.
Kdybych měla znovu 9,10 let chtěla bych právě takové příběhy číst, dětský svět se tady nenásilně prolíná s dospělým. Soukupová volí výborně jazyk a celkem přesně vystihuje myšlenkové pochody Máti. V prostředí osamělé osady s pár stálými usedlíky rozehrává velké dětské dobrodružství. Martina mi hodně připomíná moje dětství v klučičí partě, u lesa,s věčně rozbitými koleny a nechutí k sukním a pančocháčům. Kniha je určena primárně dětem, ale z mého pohledu je napsaná tak dobře, že nezklame ani dospělého čtenáře.
Nejdříve jsem viděla vyborný seriál. Knihu jsem dostala později a nechávala schválně dlouho uležet. Postupem času se mi kromě kaštánků vybavoval jen vrah a matně jeho motivace. O to víc jsem si teď vychutnala čtení. Severskou krimi čtu nárazově ale celkem pravidelně.Neváhám tvrdit , že Kaštánek má velmi originální nápad a je i mistrně zpracovaný. Sveistrup nic neošidil, vymyslel,smotal a vygradoval úžasnou zápletku. Skoro se mi nechce věřit, že to byla jeho prvotina. Každopádně si chlapec nastavil laťku hodně vysoko.
Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla dát tomu ještě šanci. První díl se mi nelíbil, druhý je ale úplně žalostný. Proč si musím dokola číst o psychické labilitě a genialitě Mii. Pochybuju, že by v reálném životě vůbec dokázala ráno vstát z postele, že by ji vůbec pustili z nějakého uzavřeného oddělení pro cigára do trafiky, ne tak do práce vyšetřovat takový případ.Má Holger ještě nějaké příbuzné? V prvním díle šlo o život vnučce, teď kupodivu dceři. To je prudce originální. Má Bjørk doma kalendář? Že by ty ženské kolem Munche pojmenoval i jinak než Marianne,Miriam, Marion? Nad ránem když to člověk chce dočíst, má co dělat, aby si uvědomil o kom zrovna čte. Hvězdičku dávám jen za originální nápad. K čemu ale je? Celá kniha se vleče, napětí nestoupá, negraduje, protože když do toho má Bjørk šlápnout, po x-té rozmělňuje děj hnípáním se v existenciálních problémech Mii. Asi podepsal smlouvu na určitý počet stran, tak je musí zaplnit, nebo nevím. Proč si radši nedal větší práci s finále, které teda dost odfláknul.Takže mě asi stačilo, dvě šance dostal,opouštím Bjørka jednou provždy.
Uthred je pořád stejný umanutec. Člověk by si řekl,že stárne a musí nutně přijít k rozumu. Ne. Na druhou stranu, kdo by chtěl číst o princi Jasoňovi, který vždy jedná správně, slušně a zodpovědně? Uthred mě ve své aroganci, umíněnost a zbrklosti pořád baví, ale doma bych ho zabila první týden. Osud si s ním zase pěkně pohrál vzal mu rodinu, nechal ho poznat,že Bebbanburg je pro něj dál nedostižný sen,aby mu umetl cestu k Aethelflead a Beamfleotu. Zase nám to pěkně vrcholí šťavnatým popisem bitvy, který umí Cornwell tak mistrně, že i já mám tvář zacákanou krví ,jsem obalená blátem a dostala jsem pár žihadel. Tento díl v podstatě není k sehnání za rozumnou cenu, ze série se stává investiční zboží,ale nelituji. A těším se na další dobrodružství.
Z počátku jsem zvažovala,že to zase rychle zavřu a vrátím do knihovny. Neměla jsem nejmenší chutě číst si o zválených prostěradlem a zuřivých kopulacích korunovaných bezmeznou slastí.. Vydržela jsem v naději, že až se Weir vydovádí, začne to být zajímavé a opravdu bylo. Dalo by se říct, že na jednu rodinu toho bylo až až. Rodinné půtky o majetek mezi mocnými ženou na bitevní pole armády. Jen škoda, že o těchto střetnutích se dovídáme stejně málo a zprostředkovaně jako vězeňkyně Eleonora.
Román odehrávající se v průběhu křížové výpravy Fridricha Barbarossy a Richarda Lví srdce. To mě navnadilo. Ale čekala jsem víc. Zajímavá byla linka polních ranhojičů Kašpara a Étienna co se týče tehdejších postupů a možností. Tehdejší politické rozmíšky mezi vůdci výpravy a zákulisní boje o prázdný post jeruzalémského krále ,,přehlušila" sladkobolná romance Avy a Étienna, která ještě k tomu vyústila v nepravděpodobný happyend. Takže smíšené pocity převládají, mnohem víc než historický román je to červená knihovna pro náročnější čtenářky. Hlavní postavy přes mnohá protivenství dojdou svého štěstí.
Začátek byl krušný, protože Království jsem četla před dlouhou dobou a pamatovala si jen základní osu. Roy je v podstatě lidská zrůda, ale neskutečně mě bavilo jak si vždycky v mezních situacích, když se zdálo, že je všechno ztraceno, dokázal najít půdu pod nohama. Trochu jsem očekávala,že dostane zakusit vlastní medicíny. Nestalo se, asi bude třetí pokračování?
A jsem u konce. Kateřinou Aragonskou to začalo a Kateřinou Parrovou končí, shodou okolností tyto dvě jsou mi z Jindřichových žen nejsympatičtější. Škoda že Weir končí její smrtí. Příběh Lorda admirála už si budu muset přečíst jinde.
Víc než cokoliv jiného jsem četla deníček náctileté žáby, její první milostná vzplanutí a sexuální dobrodružství. Kateřina přišla o hlavu mladá, nestačila dospět. Otázkou je jestli by byla dospělá rozumnější,uměla ovládat své choutky a domýšlet důsledky svého jednání.Weir jí popisuje jako hloupoučkou, nevzdělanou, živočišnou, poživačnou dívku. Že byla jednoduchá, to je podružné. Mě by spíš zajímalo toto manželství z pohledu Jindřicha, co ho motivovalo vzít si někoho takového. Chtěl si ji dotvořit k obrazu svému?Polechtalo mu ego, že má šanci u takové mladé, krásné dívky?A co od toho čekal? Všechno se nedá koupit. Chystám se na poslední díl. Tam to bude doufám zábavnější čtení než tato harlekýnka, kde se dokola řeší jestli a komu dovolila všechno. Přiznám se,že to není mnou vyhledávaný styl literatury.
Uthred je svému cíli víc a víc vzdálený. Spoutaný přísahou Alfrédovi i Aethelflaed je opět nástrojem politiky Wessexu a Mercie. Strhující příběh Cornwell vytunil romantickým příbalem. Děj graduje do velkého finále, konce bratří Thurgilsonů.
