markulina711
komentáře u knih

Druhá kniha od autorky a úplně odjinud. Nechytala jsem se. Spousta odboček a smyček v čase, prostoru,mimo veškeré logické vnímání. Koktejl mysterií od keltských oppid až po sudetské legendy.Abnormalní jevy, vykolejená psychika...Možná to člověk musí číst jako pocitovku a nehledat v tom dějovou návaznost a snažit se pochopit. Mnozí to srovnávají s Karikou. Ten je však proti tomu slabý odvar. Hodnocení nepřidávám, musím to nějak zpracovat...

Na tuto knihu jsem se obzvláště těšila, protože naplňuje několik mých kritérií. Odehrává se v nádherné krajině, zachycuje několik staletí jednoho rodu držící usedlost Nevabacka. Skrze osudy obyčejných lidí dává tušit historické souvislosti. Ale plný počet hvězdiček dávám především za styl vyprávění.Poetické, romantické, snové, místy magický realismus střídá syrovost,která zalézá pod nehty jako mráz z blat za Nevabackou.V jednu chvíli vás příběh hladí a konejší, vzápětí vráží kudlu do břicha a kvedlá.Nechcete pokračovat,ale musíte, jste lapeni. Mezi jednotlivými povídkami je křehká návaznost mnoha generací jedné rodiny. Dají se číst a vnímat i nezávisle na sobě. K tomu dopomáhá i jejich forma, někdy prostý popis, jindy deníkový zápis, korespondence...


(SPOILER) Rozhodně lepší díl než předchozí. Četla jsem v zátahu tři dny v kuse,ale nemůžu se zbavit dojmu,že všechno mohlo vyvrcholit útěkem Robin ze střediska UHC a o posledních pár set stran plných vaty jsem mohla klidně přijít. Nestalo se, bohužel, takže to celkem ztratilo náboj i tempo a nezachrání to ani teatrální odchod ze scény v podání usmutňouškované pošahané C.R. Strike se konečně vyjádří,ale,, stylově,, na poslední půl straně, aby ty naše napnuté kšandy nechala Rowlingová natažené do dalšího pokračování, protože Robin se stačí jen v šoku sbalit na dovču s Murphym.....


Horké léto 1987, bezčasí líně se převalujícího vzduchu srpnové výhně a zvuk cirkulárky...bžum.
Mistrovské. Děsí mě to, jen na to pomyslím. Výborné je i televizní zpracování.


Četla jsem v dětství. Dneska stejně jako tehdy mně vehnala slzy do očí.


Nedělní odpoledne není jednoduché čtení,tři úhly pohledu na nefunkční rodinu odhalí prapůvod všeho.


Fakta doplňují vzpomínky kamarádů, bohužel uvozené jen jejich křestními jmény.Pak dá člověku hodně práce zorientovat se v záplavě Pepíků, Jardů, Vašíků a dalších.
Cením si toho,že autor nešel po senzaci a odprostil se od konstruktů, že Hrabě spáchal sebevraždu a nebo byl eliminován. Prostě hořák zhasl a s ním i naděje,že se dočkáme něčeho velkého, protože jsem pevně přesvědčena ,že to málo, co po básníkovi zbylo, byl jen závdavek.


Že bylo Brno městem textilu zaslíbeným jsem tušila. Ještě za mých studií jsem kolem některých chátrajících pozůstatků denně chodila.Oceňuji nelehkou práci autorky a velmi čtivou kombinaci suchých faktů s fiktivním příběhem.


(SPOILER) Co k tomu napsat? Nebavilo mě to. Doslova mě srala věčně nacamraná Mia a Munch v nikotinovém oblaku, podle autora geniální bedny, co pořád nemohly rozlousknout očividné. Protože madam si utápí bolístky v chlastu a Munch třičtvrtě knihy netuší to, co každý pečlivější čtenář, že půjde o život jeho vnučce. Björk rozjede spoustu zajímavých témat, např. okrádání starých lidí v luxusním starobinci, neutěšenou rodinnou situaci bří Iversenů, záhadnou? chorobu Maiken/Malin, neregistrovaná náboženská komunita v hlubokých lesích a její zneužívání dětí,aby je nakonec zahodil do koše a uplácal jednoduchý šťastný konec,kdy dítě předškolního věku přelstí pachatele, kterému se nemůže dostat na kobylku rozvětvený policejní sbor. Minimálně té po smrti toužící trosce mohl splnit její toužebné přání.


(SPOILER) Tahle knížka ležela v mé knihovně už hodně dlouho. Z kraje série s Joonou Linnou jsem ji zastrčila hezky dozadu.Během let ,kdy se nedostižný Jurek stal spíš směšným stále se vracejicím bumerangem, jsem si říkala,že tohle by mně mohlo zlepšit názor na to manželské duo grafomanů honících se za co nejvyššími zisky. A... světe,div se.Stalo se. Moc mě bavila Jasmin. Četla jsem téměř v jednom zátahu. Napjatá jak struna musela jsem ten její boj proti zkorumpované jurisdikci přístavu hltat jako Dante hranolky od pana Wu. Jediné co chybělo ke štěstí, bylo shledání Jasmín se statečným Tchingem ve světě živých. Ale pohádky mívají i špatné konce.


Na něco takového jsem v českém rybníčku ještě nenarazila. Tak nechutný příběh podaný tak nádherným literárním stylem plným básnických obrazů a metafor. To se jen tak nepoštěstí potkat. Co se z kraje tváří jako pokus o záchranu manželství útěkem do lůna přírody, vykrystalizuje v děsivé pojetí Karkulky v temném lese.


Zajímavé téma adopce. Ambiciózní Julii by nespasilo ani blonďaté modroočko. Někteří lidé nejsou prostě způsobilí mít děti.


Na Sandmana jsem narazila až loni , moc se mi líbila zfilmovaná série. Na komiksy mě neužije. Skončila jsem u Rychlých šípů v 10 letech. Tento soubor povídek byl celkem osvěžující. Jen je škoda,že svou povidkou do sbírky nepřispěl i Neil Gaiman.


Autor je opravdu především publicista, ale musím mu složit poklonu za jeho práci. Je důležité,aby se psalo i o věcech a činech, které se nám nelíbí a probouzí v nás stud. Trasu hladového pochodu dobře znám. Nejedno léto jsem strávila v Jeseníkách dlouhými túrami. Nedokážu si ani představit,že bych toto byla schopná absolvovat hladová, žíznívá, bez pořádného obutí a ošacením,nesoucí své zemdlelé děti a v hrůze blízkého konce. Příběh fiktivního pana Böhmishe,trochu barona Prášila, trochu strýce Pepina je sice navenek úsměvný, ale jeho těžce prosakující vzpomínky zabolí u srdce a vhání slzy do očí.


Nehraju hry,nesleduju emo seriály nechatuju, nepoužívám instáč ani Twitter... Takže 3/4 knihy bylo pro mě čiré utrpení, či spíše španělská vesnice. Zbytek se utopil v záplavě postav a přezdívek a zdvojených a ztrojených účtů jednoho uživatele. Prostě Mordor. A fakt už mě nebaví šestý díl tajit dech nad tím, jestli se Robin konečně dotkne ruky Corma a že snad Cormoran jí konečně řekne jakým rytmem tluče jeho srdce. A opravdu musí být cca 50 stran věnováno škubání zbytku svalu a oděrkám pahýlu a různým protetickým finesám? A to nemluvím o tom,že pravidelně když jde do tuhého, tak se Cormovy problémy vyhrotí a on zas pomalu hopská o berlích. A ta gramáž je šílená, do kabelky na čtení v autobuse se to pronese a do postele se ta bichle taky nehodí. Jak vám to spadne na tvář, když povolí unavené ruce, tak vám to přerazí nos.


Odposlechnuto na Českém rozhlase v podání výborného Jirky Vyorálka.
Živelný,ničím necenzurovaný výlev Marka pálí jako žíravina, některé kapitoly mi navozují fyzickou nevolnost a pocit hnusu a zmaru jak jsou živé. A přesto mi ta upřímnost nedovolí strhnout sluchátka a prostě to trápení ukončit. Jsem zpátky v devadesátkách, jsem doma.
P.S. Marku, vůbec se na tebe nezlobím,že jsi se u té garáže otočil na patě,myslím,že Kurtovi už bys stejně nepomoh. Už jste si to určitě vyříkali.


V mých očích zatím nejlepší díl série. I když na můj vkus honí příliš mnoho zajíců. Neuškodil by o třetinu menší rozsah.


Oproti exorcistovi mají Modré stíny propracovanější zápletku. Nekalkulují s wau efektem, hektolitry krve a zvrácenostmi všeho druhu. Akademické prostředí a politické zákulisí nenadchne každého,ale je to slušná,velmi dobře vypointovaná detektivka.


Jako na houpačce, začátek svižný, skvěle rozehraná partie a pak tomu spadne řemen... Rozvleklá sociologická sonda do prostředí londýnské smetánky s odbočkou do Dolní sněmovny a na popředí se paralelně rozbíjí oba vztahy hlavních hrdinů, aby byli potenciálně opět k mání a jejich vzájemná chemie nakopla čtenáře k setrvání u tohoto fasciklu a když už to fakt chce zavřít nadobro nedočtené. Ouha houpačka vyletí opět rychle vzhůru a konečně to chytne rytmus, který vás nepustí dokud to nedočtete. Mohlo to být poloviční. Zároveň mě několikrát během čtení napadlo, proč to ještě nikdo nepřevedl na plátno, minimálně jako detektivní sérii bych to ráda viděla.


Nedalo mi to a přes počáteční lehkou averzi, pokračuju v sérii. Třetí díl je o dost lepší, konečně mě dokázal vtáhnout do děje i samotný zločin, i když vraha jsem odhalila brzo, zajímalo mě jak to Rowling navleče, aby ho Strike dopadl. Kvituju,že přivedla do příběhu postavu Kudly. A doufám, že se s ním shledám i v dalším pokračování.
