markulina711 komentáře u knih

Pěkně vyvedená publikace. Doplněná spoustou fotografií. Většinu těchto svátků znám a aktivně držím. Žiju v prostředí, kde nejsou tradice opírající se o liturgický kalendář či hospodářský rok mrtvé. Se zájmem jsem si přečetla jak se slaví v jiných částech naší vlasti.

Hvězdičky neuděluji. Četla jsem vícekrát, pokaždé s jiným prožitkem. Záleží na duševním rozpoložení čtenáře.Velmi skromná sbírečka s velmi skromnými, co do délky, básněmi. Magor reaguje na určité situace ve svém životě, sice je na konci vysvětlení,ale prožité někým jiným je těžko přenositelné. Vulgární, cynické vyjadřování mi nevadí, hodilo mě to o hodně let zpátky, v období pubertálních gymnaziálních časů jsem veršovala dost podobně,když jsem potřebovala ventilovat vztek a rozčarování.

Kniha se dá číst vícero způsoby. Jedním je ekologická katastrofa vedoucí ke konci našich dnů na Zemi, druhým zoufalý pokus o záchranu , který je nadřazen všemu myslitelnému, třetím síla přátelství, jenž překoná pud sebezáchovy. Vyberte si.
Mě nadchla třetí možnost, proto jsem protrpěla Rylandovy flasbacky i spoustu technických informací, fyzikálních a biologických zakonů a poznatků. Abych si mohla číst o přátelství sobeckého sraba Rylanda s bytostí , která na něj nepohlédne, neusměje se na něj, se kterou nemůže dýchat ani stejný vzduch. Působivé. Ale vzhledem k tomu , že mám přečteného Marťana, wow efekt se tentokrát nedostavil. Sci-fi jinak vůbec nečtu, proto nemám s čím srovnávat. Těžko tedy posoudit kvalitu..

8 11.03.2024

Reportáže jsou tak živé, že se čtenář ocitá přímo uprostřed sportovního zápolení.Hravě si představí, co se odehrává vně i uvnitř sportovce. Jsem celkem vytrvalý sportovní fanoušek, po četbě této nádhery lituji toho, že dnešní sportovní komentátoři mnohdy mlátí prázdnou slámu, jen aby nebylo ticho. Některým se nedostává ani slov. Přitom čeština je tak bohatá, jak mistrně dokazuje Ota Pavel.

14 05.03.2024

(SPOILER) Dva lidé, dva příběhy každodenního pracovního kolotoče. Mathilda je vdova, Thibault je čerstvě po rozchodu,jsou přibližně stejného věku, pohybují se ve stejné čtvrti, vše nás vede k závěru, že ty dva příběhy marnosti, únavy, drobných proher a nenaplněných cílů se propojí. Ale nakonec se v té dlouho očekávané situaci jen mihnou kolem sebe v metru. A v tom je právě to kouzlo celé novely, že to, co je celou dobu téměř jisté, se prostě nestane. Zkraje jsem měla pokušení jim dvěma nadržovat, aby se konečně potkali, čím dál jsem šla v jejich osamocených příbězích, tím míň jsem o to stála,tušila jsem,že by to nedopadlo. A bylo by mně líto kdyby autorka celé dílo zabila sladkobolným happyendem. Mathildin příběh mě zaujal víc. Ta cílená buzerace a degradace v práci, která ze sebevědomé , výkonné, emancipované, asertivní ženy udělala trosku,mě nadchla. Výborně popsáno. Jen mi chyběl Jacquesův motiv. Jako vážně jen jeden vyslovený jiný názor na poradě? Ubožák!

12 29.02.2024

Výborně vykonstruovaný detektivní příběh, zasazený do tudorovského Londýna. Opět se setkáváme s právníkem Matthew Shardlakem,opět je nucen pracovat pro Thomase Cromwella. Píše se rok 1540, Cromwell tahá za kratší konec, hraje o všechno. Sjednal stárnoucímu Jindřichovi sňatek z nevěstou, která se mu nelíbí a vliv vévody Norfolka roste. Chytá se naděje na znovuobjevený řecký oheň, zapomenutou zbraň hromadného ničení, pomocí níž doufá, že jeho hvězda v očích krále znovu zazáří. Jak víme z historie, nestalo se tak, Norfolk vytáhl silnou kartu, mladou Kateřinu Howard. Mám ráda beletrii, která mě přinutí hledat si v jiných zdrojích. Tak sem strávila večer studiem byzantské válečné taktiky a techniky.. kdy se k tomu jinak člověk dostane.

11 25.02.2024

Sžíravě přesná sonda do obyčejné nízkopříjmové rodiny počas 80. a 90.let. na venkově.
Od Pavlíny jsem o rok mladší, mám taky sestru,moje maminka vařila ve školní jídelně. Počas čtení mi naskakovaly obrazy mého dětství, měli jsme stejně málo hraček, celé dny trávili venku a když nás chtěla mamka nastrojit, musela něco hezkého uplést nebo ušít. Taky se u nás peníze nepřehazovaly vidlema,ale na rozdíl od Pavlíny jsem měla šťastné dětství. Dusná atmosféra v literární rodině by se dala krájet. Už po pár stránkách má člověk pocit,že tu nefunguje skoro nic a nikdo nemůže být byť jen spokojený, natož šťastný. Alkoholik popírající svůj problém a hysterka je vražedná kombinace.

10 19.02.2024

(SPOILER) No, co k tomu říct.?Chápu ,že každý má jiný vkus. Ale když už chci psát příběh zasazený do skutečné historické události, musím se držet pravdy a ověřit si dobře,zda bylo možné to,co si vymyslím,abych vystavěla napínavý děj a dodala mu šťávu. Část popisující životní peripetie Minky na mě takhle vůbec nepůsobí. Linka s její smyšlenou upírskou lovestory byla sice na začátku zajímavá, ale pak se nikam nevyvíjela, jen dokola opisované melodrama. Nevím, jestli by tohle reálně mohlo zachránit něčí život. A vůbec si nedovedu představit,že by to mohlo uchvátit univerzitně nedovzdělaného Franze,jenž recituje básně z paměti. Že Josef není Rainer musel vědět každý, kdo poctivě čte všechny řádky,ale bum,bombastické odhalení na posledních stranách má čtenáře asi posadit na zadek. Krevní skupina se lety nemění, to snad ví každý průměrně vzdělaný člověk. Očividné pak bylo, kdo je Josef Weber. Plusové body dávám jen za pěknou chuťově barvitou pekařinu pekařky Sage. Při čtení jsem dostávala hlad.

7 12.02.2024

Námět je zajímavý,ale jeho zpracování mě nenadchlo. Příliš mnoho potenciálních pachatelů. Zbytečně protahovaný příběh ztrácel tempo. Přiznám se, že jsem to doskákala nakonec, jen abych se utvrdila v tom, co jsem si myslela. Dávid Maizner mi byl nesympatický od prvních stran,nevím, jestli to bylo tím, že žena napíše knihu, kde posouvá děj prostřednictvím muže. Lidé jsou různí, ale opravdu jsou chlapi chtíčem poháněné kreatury bez morálních zásad? Protože v tomto díle, tak vystupovali téměř všichni.

7 10.02.2024

Původně jsem očekávala něco jiného,ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Cunninghama jsem objevila před lety poté, co jsem viděla skvělý film Hodiny. Tělo a krev by byl perfektní film. Při čtení mi naskakovaly obrazy,to se mi moc často nestává. Moje oblíbená postava? Rozhodně Cassandra. Je tak přímá, jako chirurg, řízne a všechno popravdě pojmenuje a nabídne řešení. Neodsuzuje. Je jí jedno ,že se nezavděčí.Nepotřebuje naplňovat něčí představu o životě. O tom je v podstatě celý román, o americkém snu, o šťastné rodině, o úspěšném muži s úspěšnými dětmi, pokračovateli. O očekávání, které je třeba naplnit bez ohledu na osobní štěstí a preference.

9 09.02.2024

Pan Stevens se nejspíš už narodil v livreji, s mateřským mlékem sál i důstojnost majordoma panského sídla a výchovou pozbyl veškeré emoce a schopnost elementárních projevů citu ve chvílích, kdy je potřeba vystoupit z role a jednat empaticky.
Nádherný ,vytříbený text, skvěle hlavně působí to nevyřčené. Moje první setkání s autorem a určitě ne poslední.

28 05.02.2024

Povídky věnované oblíbeným sportovcům Oty Pavla , povětšinou fotbalistům pražské Dukly a cyklistům. Dnes už jsou to mnohdy zapomenuté legendy československého sportu, ale ty sportovní reportáže jsou skvostné. Dýchá z nich život i navzdory propasti času, láska ke sportu, práci novináře a mnohdy opravdové přátelství s hlavními protagonisty. Roky odebírám deník Sport. Ráda bych si v něm něco takového přečetla, ale dnes už je jiná , zrychlená doba , na takovou práci už není čas.

10 01.02.2024

Pocit po přečtení? Jako když hledím ven přes studené orosené sklo. Vnitřně se mě ten výjev dotýká, chci ho zaostřit ,ale nejde to. Román má obrovskou sílu, postavy nesou zajímavé osudy,ale všechno je tak decentně ,,japonsky" tlumené.Když nepočítám sex popisující pasáže. Ty v tom jemném příběhu působí jako řvavé reklamní pauzy v průběhu uměleckého filmu.

17 29.01.2024

U nás se vždycky říkalo:,,Na kdyby se nehraje."
Když jsem marně bloumala možným soupisem knih k příslušnému bodu ČV a už to viděla černě,že si nevyberu, bleskl mi nápad na alternativní historii. Moc zajímavé čtení, ovšem též náročné,ne všichni autoři antologie pracují s myšlenkou, že jste tabula rasa a musí vám nejdříve předestřít fakta a pak fabulovat možné alternativy. Nu,co mi zbývalo? Tak jsem oprášila středoškolské znalosti, bylo to osvěžující. Jen kapitoly z nedávné minulosti mě moc neinteresovaly.

8 26.01.2024

Snaha byla,ale po 150 stranách jsem se rozhodla to s nesnesitelným Sigurbjornem skoncovat. Jediné, co můžu přičíst k dobru, byly pasáže popisující můj oblíbený Island. Nedočteno, takže nehodnotím.

Matthew Shardlake, londýnský právník ve službách Thomase Cromwella vyšetřuje zločin v klášteře, který má být zrušen. A snaží se donutit opata podepsat rozpuštění. Přízračná atmosféra poloprázdného kláštera zapadaného sněhem na pokraji zrádného močálu mě dostala. Vzpomněla jsem si na neutěšené filmové zpracování Jména růže, i když tady jsme až v 16.století, knihy se neopisují,ale tisknou. Mniši obývají dobře zařízené a vyhřívané cely a opat si blahobytně trůní ve svém domě. Pod rukou se prodávají pozemky a vede dvojí účetnictví. Klášter drží výhradní právo na vaření a prodej piva. Do toho sem tam nějaká mrtvola, i pár let stará.
Závěr mi navodil ,,zimomravky", když jsem si uvědomila , že ty kláštery fakt všechny zrušili,zničili, srovnali se zemí a knihovny komplet spálili.

11 18.01.2024

Jsem žena rybáře, mám syna rybáře.Jak rozumím paní Hermě:-) Ale není nad to trávit čas u vody, teče úplně jiným tempem. Nezáleží na ničem a zatím co ti moji rybáři furt něco koumají a spřádají taktiku, já si v klidu čtu, třeba zrovna tyto povídky. Vyvolávají ve mně nostalgii a mír a pokoj. Jsou nádherné. Teď jsem je zařadila jako příslib další sezóny.

17 14.01.2024

Dostala jsem úplně něco jiného než avizovala upoutávka. Nebavilo mě číst o morálním rozkolu kněze ani o milenci manželky nacistického pohlavára. Milostné zápletky byly úplně zbytečné a obsáhle popisované. K tématu se Mawer dostal obšírněji po 140 stranách. Opravdu nepotřebuju číst kdo komu kam a jak...

7 14.01.2024

Četla jsem po Životicích K.Lednické. Možná proto mě kniha nenadchla,ale na druhou stranu,kdybych ji četla nenávazně, v historické části bych se ztratila. Sleduje spíš každodenní život dvou rodin, nevysvětluje nic v širším kontextu. Celý příběh se prolíná se současností, ve které stále žijí pamětníci, kteří se snaží zapomenout. Katarzyna se ke konci klubka dostává jako slepý k houslím a snaží se domotat ke konci v pohřbené minulosti. Tato část je hodně nevěrohodná a nevyrovnaná. Je to moje první setkání s autorkou, zkusím jinou knížku.

11 13.01.2024

Hodnotit tentokrát nebudu. Přečetla jsem během 6 hodin. Karin Lednická prokládá vzpomínky pamětníků s fakty, které dokázala posbírat. Hluboce smekám. Muselo jí to dát neskutečně práce. Myslím,že nebudu jediná, která o Životicích slyšela až v souvislosti s připravovanou knihou, když pominu čtenáře z dotčeného regionu. I po tolika letech vyvolává událost příšernou hrůzu,bolest a zmar, když si člověk uvědomí,že jen zlomek zodpovědných dostihl spravedlivý trest.