Co kdyby to dopadlo jinak?

07.04.2024

TOhle je prostě nejlepší nápad :-)

26.01.2024

U nás se vždycky říkalo:,,Na kdyby se nehraje."
Když jsem marně bloumala možným soupisem knih k příslušnému bodu ČV a už to viděla černě,že si nevyberu, bleskl mi nápad na alternativní historii. Moc zajímavé čtení, ovšem též náročné,ne všichni autoři antologie pracují s myšlenkou, že jste tabula rasa a musí vám nejdříve předestřít fakta a pak fabulovat možné alternativy. Nu,co mi zbývalo? Tak jsem oprášila středoškolské znalosti, bylo to osvěžující. Jen kapitoly z nedávné minulosti mě moc neinteresovaly.

24.08.2022

(SPOILER) Zaujímavý námet, nie vždy najlepšie spracovanie. Pre názornú ukážku vyberám prostredný rok, teda 1938. Žáner „čo keby“ je pomerne zložitý na spracovanie, vyžaduje si od pôvodcu poznanie veľmi veľmi širokého množstva prameňov a skutočností.

Jedenásťstránkový článok historika Jindřicha Dejmeka „Československo a jeho případná válka v roce 1938: Alternativa k přijetí velmocenské Mnichovské dohody na přelomu září a října 1938“ v tejto knihe z roku 2007 (dotlač 2008, 2011) od nakladateľstva Dokořán navodí u človeka dojem, že naše vyhliadky vo vojne boli beznádejné. Treba však niektoré v článku uvedené skutočnosti mierne poopraviť.

Tak napríklad na strane 99 (dotlač z 2008) po oznámení skutočnosti, že „sa prostredníctvom ultimáta prihlásilo o ,svoje‘ požiadavky takisto Poľsko“, nasleduje „a na možnosť vojenského vystúpenia Poľska na strane nepriateľa republiky sa nikdy československá politika ani armáda nepripravovali“. Človek by si po prečítaní tohto myslel, že činiteľ „Poľsko“ mohol rozhodovať o bytí a nebytí Československa. V rozhovore pre časopis Obrana lidu sám čs. armádny generál Ludvík Krejčí po vojne hovoril, že hranicu s Poľskom nechali nechránenú, keďže dúfali, že v prípade poľského útoku na ČSR zasiahne proti Poľsku Sovietsky zväz, a i tak na tú hranicu už nebolo aké čs. jednotky poslať (na druhej strane, Poľsko nemalo pri čs. hraniciach okrem armádnej skupiny Sliezsko/Śląsk takisto nič).

Ďalej sú v článku na tej istej strane spomínané, i keď ako niečo, čo „ak si odmyslíme [...] môžeme sa aspoň stručne pustiť do úvah, ako by sa asi takýto československo-nemecký stret vyvíjal“ – a síce „komplikácie, ktoré by potom [čs. generalita a politickí predstavitelia] mohli mať na domácom javisku s časťou pravice a takisto časťou slovenských predákov“ – tu nemusíme predpokladať „čoby sa bolo bývalo stalo keby“, keďže niečo veľmi podobné sa naozaj stalo: 11. marca 1939 pozatýkal bývalý legionár a budúci veliteľ Obrany národa, armádny generál Bedřich Homola, väčšinu predákov HSĽS (teda slovenských autonomistov) – niektorí stihli utiecť za hranice. Každopádne, činiteľ „časť slovenských predákov“, a teda i činiteľ „časť pravice“ bolo možné bez ťažkostí zneškodniť (a to už nevraviac o tom, že samotná úvaha o takomto počínaní slovenských predákov je založená na protiľudáckej propagande z čias socializmu).

Drobná nepresnosť sa vyskytuje na ďalšej strane (s. 100, dotlač z 2008), kde sa píše, že čs. sily mali celkovo k dispozícii „469 ľahkých tankov a ,tančíkov‘“ – v skutočnosti ich celkovo bolo 418. Ďalej v článku stojí, že čs. brannú moc „očakávala konfrontácia s armádou totalitnej veľmoci [totalitným Nemecko bolo, veľmocou sa však stávalo postupne, a roku 1938 ňou ešte nebolo] podporovanou jedným až dvoma ďalšími spojencami“ – o možnostiach „spojencov“, teda napr. Maďarska, si môžeme spraviť obraz podľa knihy Maďarská armáda 1919-1945 (https://www.databazeknih.cz/knihy/madarska-armada-1919-1945-98321 ).

Stále sme na strane 100 a citujem: „Podľa rôznych odhadov Nemecko ,skryto‘ doplnilo už i tak vysoké stavy Wehrmachtu do konca septembra 1939 na zhruba 1,5 milióna mužov, z ktorých väčšina bola predurčená na útok na ČSR“ – človek nevie, ako presne má tomuto rozumieť. Áno, je pravda, že odhady hovoria o 1,5 milióna mužoch Wehrmachtu nasadených v septembri 1939 proti Poľsku, no v spojitosti so septembrom predošlého roku? V spojitosti s vtedy už nejestvujúcou ČSR? Každopádne, mierový stav pozemných síl Nemecka v septembri 1938 bol 500 – 600 tisíc mužov, v prípade mobilizácie sa stav mohol navýšiť o 400 – 500 tisíc mužov, a teda najviac 1,1 milióna mužov celkovo. Proti ČSR bolo vyčlenených približne 600 tisíc mužov (časť síl musela držať nemeckú západnú hranicu, poľskú hranicu, Prusko...).

Ďalej čítame, že úderu sa malo zúčastniť ,,najmenej 1500 tankov“ – údaj by sa dal prijať ako možný, keby nechýbal odkaz na prameň či odbornú spisbu (odborná i náučná spisba bežne uvádza približne 1000 nemeckých tankov vyčlenených proti Československu, nie poldruha tisíca). V článku ďalej chýba doplňujúci údaj – porovnanie základných takticko-technických údajov (kaliber diel, ďalej skutočnosť, že veľké množstvo nasadených nemeckých tankov, PzKpfw I, malo namiesto dela dva guľomety...).

Týmto krátkym porovnávaním si môžeme lepšie predstaviť, nakoľko pravdepodobným sa javí záver, ku ktorému sa jeden článok danej antológie dopracuje.

20.07.2016

Sbírka zajímavých článků. Těžko říct, který je více či naopak méně povedený - na to se musí člověk dost vyznat v historii. Kniha se čte docela rychle.

23.01.2014

Od této knihy jsem čekala rozhodně víc, je to až moc stručné...

18.01.2012

Co kdyby …. je svým způsobem zvláštní kniha. Nejde o povídky, jsou to vlastně spíš eseje, psané pro potřeby denního tisku skupinou našich historiků a publicistů, kteří měli za úkol popsat nějaký kritický moment našich dějin a vymyslet k němu alternativní historii. Bezesporu je to zajímavý nápad. Jak jsem se už zmínil, docela mne to zaujalo a pídil jsem se po knize, až jsem se dopídil. Po přečtení mohu konstatovat, že má představa byla do jisté míry mylná. Autoři jednotlivých esejí nedokázali překročit svůj stín, nedokázali vymyslet ke stávající historické skutečnosti alternativu, která by byla překvapivá natolik, aby zaujala čtenáře SF. Proto ji této skupině nedoporučím ani náhodou, byli by zklamáni. Naopak bych ji ale klidně doporučil čtenářům, kteří se o naši – ať už starší či moderní – historii zajímají. Jednotlivé eseje, psané vždy odborníkem na dané období nebo problematiku, jsou totiž rozhodně daleko podrobnější, než nám bylo vtloukáno do hlav ve škole a poskytují podrobnější přehled o daném tématu a aspoň já jsem se dověděl řadu detailů, které jsem neznal a nebo získal nový úhel pohledu. Jinak se mi i z úst historiků potvrdila už známá zkušenost, že dějiny mají svoji určitou setrvačnost, že jsou tvořeny spíš souhrnem různých vlivů v daném okamžiku, než třeba jednou konkrétní osobou. Pro přehled témat jsem přidal ke knize obsah. No a osobně bych si vybral i jiné křižovatky dějin, jiná místa a jiné postavy toho panoptika jménem národní dějiny.