markej komentáře u knih

K Shari Lapeně mám trochu specifický vztah: díky ní jsem před lety začala číst daleko víc thrillery (a potažmo i detektivky), které mě předtím moc nebraly... Úplně mě dostal způsob, jakým staví příběh, jak postupně dávkuje jedno překvapení a odhalení za druhým, jak uvěřitelně popisuje vnitřní pnutí postav, jejich cestu od toho, že někomu stoprocentně věří, až po tu chvíli, kdy mu přestanou věřit naprosto ve všem...

Nejinak je tomu v její novince - ztratí se Avery, devítiletá holčička s problémovým chováním, přičemž podezření z jejího únosu, či dokonce možná i vraždy, samozřejmě padá na kdekoho...

Čtení mě ze začátku ohromně bavilo, potom nadšení trochu opadlo, protože mi připadalo, že se vyprávění poněkud zastavilo, točí se v kruhu a nikam se moc neposouvá, pak nastal překvapivý zvrat, takže tempo zas nabralo na rychlosti, úplný závěr mě maličko zklamal, čekala jsem nějakou větší bombu...

Celkově jsem ale hodně spokojená, knížka se podle mě skvěle hodí teď na nějaké dovolenkové čtení, myslím, že by i mohla působit jako prostředek k vytažení ze čtecí krize...

V téhle knížce mě i dost zaujalo téma výchovy, a jak k ní přistupovat, jak je to všechno těžké, když má dítě silnou, nepřizpůsobivou osobnost, do jaké míry se mu má vyhovět a ustoupit a do jaké už ne, aby všichni neměli natrvalo zpackaný život...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

Johanesovi bude padesát, je už nějaký ten pátek rozvedený, má pubertální dceru Žofii a firmu na vyklízení bytů... A je to metalák tělem i duší... Životem se tak nějak spíš potácí, než aby jím lehce proplouval, proto hledá nějakou vzpruhu... Nakonec ho napadne, že s kamarády obnoví svou metalovou kapelu...

Nový autorčin román jsem přečetla snad za tři dny, vcucnul mě a moc mě nechtěl pustit... Moc se mi líbí, jak Iva píše, nechybí sarkastický humor (párkrát jsem se smála nahlas), ale i trochu toho dojetí (i pár slz jsem zamáčkla) a celkově mi jde velice k duhu, jak autorka své postavy vykresluje a jak v nich vidí spíš ty dobré stránky než ty špatné...

Bavilo mě to moc a už teď se těším na další knihu!

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

3 29.05.2024

New Jersey, rok 2020. Epidemie koronaviru se stupňuje a třináctiletý Matthew trčí doma, výuku má online, s kamarády se nemůže vidět, tatínek je ve Francii, maminka všechno zakazuje... Aby se Matthew zabavil, začne třídit se stoletou "prabábinkou" její osobní věci ukryté v několika krabicích... Odhaluje příběh tří sestřenic, Mily, Nadi a Helen, které pocházely z Ukrajiny a jejichž život fatálně ovlivnil hladomor, který zemi ve 30. letech minulého století postihl... Autorka při psaní románu vycházela ze skutečného příběhu své ukrajinské babičky...

Knížka se mi místy četla dost těžko, ne kvůli tomu, jak je napsaná (výborně), ale kvůli velmi náročnému tématu... Popisy bezmoci a beznaděje hladovějících dospělých a dětí, kteří většinou nepřežili, jdou opravdu na dřeň, aspoň na mě tak působily... To ovšem nic nemění na tom, že by se o takových věcech mělo psát, jednak protože se o hladomoru na Ukrajině poměrně dlouho mlčelo a Sovětský svaz se k němu tak nějak doznal až v 80. letech minulého století, jednak je tohle téma možná znovu poměrně aktuální kvůli klimatické změně...

Román je určen pro větší děti, ale i pro dospělé je to plnohodnotné čtivo... Rozhodně se musím podívat na autorčinu další tvorbu...

Hodnocení: 5 * z 5 *

3 25.05.2024

Alabama, rok 1986, 48letá Evelyn, která dost zásadně reviduje svůj dosavadní život, se v domě s pečovatelskou službou seznámí s paní Ninny Threadgoodeovou, která jí při mnohých setkáních vypráví o své široké rodině, která žila v malém jižanském městečku Whistle Stop, a především o životních a obchodních partnerkách Ruth a Idgie, jež tu provozovaly kavárnu...

Musím říct, že s knížkou to nebyla úplně láska na první pohled... Představuje se nám opravdu mnoho postav a jejich větších či úplně drobných příběhů, navíc se hodně přeskakuje v čase... Kapitoly jsou sice vždy označené datem, ale tu jste ve 20. letech, tu ve 30., tu v 50. a pak zas v 80. letech... Když jsem se ale do toho všeho dostala, v hlavě se mi postupně skládala mozaika příběhů všech postav, které byly navzájem více či méně provázané... Z tohoto důvodu bych doporučila, abyste knížku četli co nejvíce souvisle, protože mi připadá, že při častém odkládání či prokládání jinými tituly byste se pak mohli ztrácet...

Celkově se mi ale román moc líbil, je to čtení zábavné i smutné, dojemné i poučné (téma rasismu na americkém Jihu), překvapivé, originální ve svém zpracování... Kapitoly jsou kratší, a jak se přeskakuje v čase, četba je i velmi živá, rozhodně ne nudná či zdlouhavá...

Osobně jsem ke konci zamačkávala i slzy dojetí, protože 86letá Ninny mi ve své dobrotě, prostotě a čistotě duše velmi připomínala naši 90letou babičku, která loni zemřela... Obě to byly z gruntu hodné ženské, které milovaly svou rodinu, nejradši vyprávěly všemožné příběhy, měly rády společnost, konflikty nevytvářely, nýbrž uhlazovaly, měly rády obyčejné, ale poctivé domácké jídlo... Nebyly extra vzdělané, ale byly moudré...

Hodnocení: 5 * z 5 *

5 25.05.2024

Nádherná knížka pro děti, kterou napsala a ilustrovala Ivona Knechtlová...

Krátký příběh o víle Muchomůrce, která se svými kamarády pátrá po tom, kdo v lese rozkopává houby, je určený pro mladší čtenáře, ale potěší všechny, již mají rádi laskavé příběhy s jasným poselstvím a chtějí se na chvíli přenést do světa, v němž je všechno v pořádku... Pro mě osobně bylo ještě velkým bonusem prostředí lesa, které mi je velice blízké...

V knížce nechybí plno ilustrací, a to i na celých dvoustranách, které můžou vybízet k dalšímu povídání a ukazování...

Já knížky s ilustracemi Ivony Knechtlové sbírám, takže koupě byla nutnost...

Hodnocení: 5 * z 5 *

1 25.05.2024

Příběh hrdinky Hanky přibližuje její dospívání od doby, kdy nastoupila na gympl, po ukončení prvního roku vysoké školy... Bydlí v městské vile s matkou, s níž se spíš hádá, a s otcem, kterého vlastně moc nezná... Prochází různými obdobími vzdoru, vzteku, vymezování se vůči ostatním, ale také útlumu, rezignace a letargie... Hledá sama sebe, pátrá po tom, co by ji bavilo, zkoumá, co jí bude vyhovovat v partnerském a intimním životě...

Příběh je vyprávěný ich-formou a chybí v něm přímé řeči, je to hrdinčin monolog, v němž jsem občas tápala a moc hlavní postavě nerozuměla, nicméně jsem byla zvědavá, kam to všechno povede, tudíž jsem knížku poměrně rychle přečetla...

I když jsem s Hankou mnohdy nesouzněla, musím říct, že se mi líbilo, jak je knížka napsaná, jaký používá jazyk, jakým tempem a způsobem je vyprávěna, na debut se mi zdála dost vyzrálá, proto se budu těšit na autorčinu další knihu...

Na závěr úplná marginálie, která mě ale moc potěšila: knížka má neskutečně příjemný rozměr, padne vám tak akorát do ruky a můžete si ji s sebou kamkoli vzít, dáte ji totiž kamkoli, i do malé kabelky...

Hodnocení: 3,75 * z 5 *

1 25.05.2024

Čtyři rodiny bydlící v sousedství, čtyři ženy, které se více či méně perou se svým životem, čtyři matky, i když ne každá v tom nejběžnějším smyslu slova... A jedna tragická nehoda týkající se desetiletého chlapce...

Tento thriller, který by určitě mohl oslovit čtenáře Shari Lapeny, se neodvíjí nijak překotně, má spíše pomalejší tempo a postupně odhaluje drobná i větší tajemství všech čtyř žen... To tempo, způsob odkrývání tajeného i psychlogie postav se mi moc líbily... Velmi mě oslovily i popsané pocity týkající se mateřství, totiž že i když své děti bezmezně milujete, občas vám prostě péče o ně leze krkem a často vám nestačí, chcete od života prostě tak nějak víc... Nejvíce mě asi zasáhl Rebečin příběh a její cesta k naplnění jejího mateřského snu...

Anotace na obálce slibovaly bombastický konec, z něhož jsem ovšem byla v důsledku malinko zklamaná, čekala jsem něco víc překvapivého, víc zamotanějšího, víc šokujícího...

I tak ale knížku můžu doporučit, líbila se mi opravdu hodně...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

4 25.05.2024

Příběh z období pravěku... Lovec z kmene Říčních lidí ukořistí a pojme za družku Labuť, která pochází odjinud, je pro ostatní exotická a těžko si zvyká na jiné prostředí... Autor tak zpracovává příběh o labutí panně, který se vyskytuje snad ve všech kulturách a i mě od dětství fascinoval...

Nová knížka Jiřího Březiny, kterého známe jako výborného autora detektivek, je úplně jiná než knihy, jež jsem v posledních měsících četla... Zavádí nás do světa, v němž se sice lidem nežilo lehce, ale v němž žili v souladu s přírodou, s duchy a s konečností života, byli si vědomi svého místa ve světě, což jim dodávalo pocit jistoty a zakořeněnosti... To se mi na celé knížce líbilo asi nejvíc, že vytváří svět, v němž každý ví, kam patří a co má dělat, je smířen s chodem života a nesnaží se mu nijak urputně a nesmyslně bránit...

Knížka je i velmi krásně napsaná, byť je psána spíše krátkými větami a v textu chybí přímá řeč, používá autor spoustu poetických metafor a různých náznaků a i kvůli tomu jsem si čtení moc užila...

Protože žiju na vsi a do přírody to mám blízko a denně do ní chodím, s chutí jsem si představovala všechna ta údolí plná mokřadů, tůní, ukrytých písečných pláží, bohatá loviště ryb a hnízdiště ptáků, tajemná lesní zákoutí, skály, kam se nosili zemřelí...

Ne každého asi tato novela nadchne, ale dokážete-li se naladit na tu pradávnou tajemnou a mystickou atmosféru podtrženou za mě výborným zpracováním, myslím, že byste mohli být okouzleni... Velmi povedená je i grafická úprava knihy, ostatně jako u všech svazků edice Tvář...

Konečně dodávám, že autor pečlivě studoval všemožné historické prameny, čili se díky četbě této beletristické knížky i o mnohém poučíte...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

3 25.05.2024

Čtyři sestry, jejich upjatá matka a nespolehlivý, bohémský otec a William, který celé rodině zamotá život...

Výpravný rodinný příběh, který vykresluje, jak silná mohou být rodinná pouta především mezi sestrami a jak zraňující mohou být okolnosti, které tato pouta přetnou...

Příběh o sesterské spřízněnosti, o síle lásky, o rodičovské zodpovědnosti, o depresi, o basketbalu, o pochopení a porozumění druhých...

Tahle knížka byla přesně podle mého gusta, obsahovala nečekané zvraty, důkladně popisovala vnitřní boje tří hlavních protagonistů, sester Julie a Sylvie a Williama, byla dojemná, vzbudila ve mně naději, že leccos se dá napravit...

Tempo vyprávění je spíš pomalejší a určité věci se tu opakují, neboť jsou vyprávěny z perspektivy různých postav... Trochu mě mrzelo, že stejný prostor nebyl věnován všem čtyřem sestrám, příběhy mladší Emmeline a Cecilie jsou vykládány pouze zprostředkovaně...

Jestli máte rádi rozvětvené rodinné historie a nevadí vám pomalejší tempo, myslím, že byste si mohli tenhle román zamilovat...

Hodnocení: 5 * z 5 *

1 25.05.2024

Téměř třicetiletá Šárka se vrací z Prahy od neuspokojivé práce i vztahu do většího rodného města a začíná učit češtinu na průmyslovce. Zároveň řeší jak rodinné, tak i nové pracovní vztahy, nechybí ani všemožné trable kamarádek. Sama Tereza pak "spadne" do vztahu s výrazně starším mužem...

Knížku jsem původně vůbec neplánovala číst, ale na Instagramu ji chválili i ti, se kterými mám hodně podobný čtenářský vkus, tak jsem si ji nakonec půjčila v knihovně a rozhodně nelituju... Věděla jsem, že je to "lehčí" čtivo, které jsem hledala, když jsem odjížděla na prodloužený víkend, přičemž jsem si s sebou chtěla vzít něco ne moc náročného a čtivého... A tato kritéria Schovávaná přesně splňuje...

Navíc je knížka napsaná velmi svižně, kapitoly jsou krátké a často jsem opravdu byla ve stavu, kdy jsem si říkala, tak ještě jednu, jedete jednu, a nakonec z toho bylo dalších dvacet stran... Postavy mi připadaly věrohodné i se svými libůstkami, stále byly hodně uvěřitelné...

Co mi někdy přišlo už moc, byly hlášky a přirovnání à la dnešní puberťáci, aby si je ale myslely či pronášely už dospělé osoby, mi připadalo už maličko přehnané...

Celkově ovšem velká spokojenost a pokračování knížky s názvem Tichá pošta si rozhodně plánuju přečíst a těším se na něj...

Hodnocení: 4 * z 5 *

4 04.05.2024

Novela vypráví příběh poněkud zvláštního přátelství, které vzniklo mezi geniálním profesorem matematiky, jenž po úrazu přišel o krátkodobou paměť a pamatuje si události staré pouze osmdesát minut, a jeho hospodyní a jejím synem, jemuž profesor říká Odmocnina.

Ač se jedná o poměrně dojemné čtení, nemůžu bohužel říct, že by se mě nějak hluboce dotklo, celé vyprávění po mně tak nějak sklouzlo, nevzbudilo ve mně nějaké větší emoce... V hodnocení tedy zůstávám tak nějak na půl cesty a připadá mi, že když si knížku nepřečtete, o moc nepřijdete...

Hodnocení: 3,5 * z 5 *

2 01.05.2024

Bohatá paní Ferrarsová záhadně umírá krátce potom, co oznámila, že se vdá za rovněž velmi movitého souseda Rogera Ackroyda, který je ovšem taktéž nalezen mrtvý, někdo ho probodl dýkou... Pachatele společně s Herculem Poirotem odhaluje místní lékař James Steppard... A odhalení je vskutku velice nečekané, Agatha se čtenáři famózně vyšplouchne...

Nejsem žádná velká odbornice na Agathu Christie, jejích knih jsem zatím přečetla vlastně jen pár, ale tahle se zatím opravdu vymyká díky konci, který mi vyrazil dech... Rovněž jsem si velmi užívala suchý anglický humor, ironické glosy vypravěče a rychlý spád příběhu...

Suma sumárum velká spokojenost...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

Caroline měla s manželem prožít v Londýně druhé líbánky při oslavě deseti let od svatby... Všechno ale dopadne úplně jinak, než si představovala, a navíc se jí podaří odkrýt zajímavý příběh apatykářky z konce 18. století, která prodávala jedy podvedeným ženám, aby se mohly pomstít mužům, již je zradili...

Na příběhu se mi líbila lokace Londýna, střídání časových rovin, to, že příběh byl vyprávěn třemi různými ženami a že se maličko odkryly způsoby, jak lze s jedy zacházet...

Mrzelo mě však, že příběh nebyl více vrstevnatý, že jsem nebyla svědkem toho, jak apatykářka vyslechne všemožné ženské vyprávění a jak řeší všemožné situace, my zažijeme pouze interakci se dvěma vznešenými dámami...

Knížka patří spíše do kategorie romantické oddechovky, než aby to byl propracovaný historický román, ale byla fajn a četla se mi hezky...

Hodnocení: 4 * z 5 *

1 01.05.2024

Eduard Klajner, starší muž v předdůchodovém věku, jednoho tropického červencového večera najde na své zahradě přivázanou ke stromu mladou ženu, což mu samozřejmě zcela změní jeho staromládenecký usedlý a osamělý život v rodném domě na jihomoravské vsi.

Anotace slibovala "psychologický thriller o tajemstvích, která měla navždy zůstat skryta", proto jsem čekala trochu něco jiného, než jsem dostala. Kniha má poměrně pomalé tempo a žádné velké a nečekané zvraty se v ní nedějí, ani konec není nijak překvapivý, dech vám určitě nevyrazí, někomu bude připadat možná až bezvýrazný, mdlý...

Co se knize ovšem nedá upřít, je skvěle vybudovaná atmosféra, jednak sužujícího tropického vedra, které člověka otupuje a možná mu i trochu zastírá běžné vidění světa, jednak je zde ve zkratce skvěle přiblížen život na vsi se všemi jeho úzkoprsými obyvateli, kteří mají poněkud omezený pohled na svět a pro "upřímné" slovo a verdikt nejdou daleko...

Jakub Fránek rozhodně umí psát, dokáže vykreslit svět, který je uvěřitelný, dovede se ponořit do nitra postavy. Přesto všechno jsem čekala ještě něco víc, chyběla mi ona avizovaná thrillerová složka... Nicméně knížka to určitě není špatná a další autorova tvorba mě bude zajímat...

P. S. Naprosto mě uhranula obálka knihy, ta je podle mě nádherná...

Hodnocení: 3,75 * z 5 *

2 16.04.2024

Po letech jsem se v rámci "společného čtení" s dcerou při přípravě na její maturitu vrátila ke klasice Petr a Lucie.

Pamatuju si, že na mě na gymnáziu před nějakými třiceti lety text zapůsobil. Příběh dvou mladých, nevinných a duševně ještě neposkvrněných lidí, žijících v Paříži, kteří zapomenou na společenské rozdíly, jež mezi nimi panují, a nechají se zcela pohltit svou zamilovaností, že místy zapomínají na vřavu první světové války, mě vzal za srdce. Tragický konec mnou otřásl.

Když jsem teď po letech knížku četla, všímala jsem si spíš toho, že vyprávění mi mnohdy připadalo patetické a sentimentální a přímé řeči nepřirozené. Ačkoli to je jistě ovlivněno i dobou, kdy text vznikl (před více než sto lety), stejně to byl pro mě rušivý element, který mi brání dát novele plný počet hvězd.

Hodnocení: 3,5 * z 5 *

8 16.04.2024

Liv Carlsenová žije se svým autistickým synem Adrianem, který téměř nemluví, na odlehlém místě v malém norském městě. Jednoho dne ji unesou a syna odvede neznámý muž. Případem se začne zabývat novinářka Selma, která hledá nové téma, jelikož právě napsaný článek o pokoutních postupech v módním průmyslu zatím nemůže uveřejnit. Poslední hlas v příběhu patří ruské modelce Anastasii, jež se díky své nevšední kráse dostane na přehlídková mola předních módních značek a která velmi záhy pochopí, že úspěch rozhodně není zadarmo. Všechny osudy postav se samozřejmě postupně protnou...

Řeknu to rovnou: už jsem četla daleko lepší thrillery... Na můj vkus bylo vyprávění příliš pomalé, čekala bych svižnější tempo a více zvratů, ty nastaly až na několika posledních stranách... Nic moc nečekaného se v románu nestalo, poměrně brzy je vám jasné, kdo vlastně ona záhadná Liv je... K tomu přidejte až příliš sladký konec, občasné nelogičnosti a nedotaženosti, sem tam něco přitaženého za vlasy a jednu obrovskou nepochopitelnost: jedna z postav má vážný zdravotní handicap, který je nemožné dlouhodobě skrývat, ale téhle postavě se to po celý život daří, nikdo její zdravotní omezení neodhalí, to už bylo skoro donebevolající...

Knížku tedy hodnotím jako naprosto průměrnou, na zadek jsem si z ní rozhodně nesedla, i když jsem se na ni díky zajímavé anotaci velmi těšila...

Hodnocení: 3 * z 5 *

2 10.04.2024

Prvotina Zuzany Dostálové, která letos vyšla v druhém vydání...

Autorka ve své autobiografické novele vzpomíná na své dětství, a to především na momenty, které ji nějakým způsobem více či méně formovaly...

Patřily mezi ně například prázdninové návštěvy u prarodičů buď na Moravě, či v Jihlavě, pobyt v nemocnici, při němž se Zuzanka seznámila s mnohem starší Monikou a s níž si dopisovala, hovory s tatínkem Zeno Dostálem, jenž pracoval také jako scenárista, díky čemuž si autorka mohla listovat jeho scénáři slavných filmů a seriálů (například Sestřičky, Vlak dětství a naděje či Smrt krásných srnců)...

Nechybí ani zážitky ze školy, na prázdninová setkání s vrstevníky či vzpomínky na to, jak autorka musela cvičit na violoncello... Osobně mě velmi zaujaly připomínky židovských rituálů a svátků, které rodina stále dodržovala, a zcela subjektivně mě potěšila zmínka o tom, jak Zuzanka jezdila s dědou a babičkou nakupovat do Třeště a Kostelce, protože to jsou města, která leží nedaleko mého bydliště a například do Třeště jsem chodila na druhý stupeň základní školy...

Novelu prostupuje zvláštní nostalgie a smutek, nejsilněji samozřejmě v těch momentech, kdy skutečně někdo z tohoto světa odešel... I přesto všechno se mi knížka však nijak hluboko pod kůži nevryla, ani nevím proč, možná kvůli své formě fragmentárního vyprávění v krátkých úsecích, díky němuž vznikla jakási mozaika, mně by asi víc vyhovovalo obšírnější vyprávění...

Hodnocení: 4 * z 5 *

3 09.04.2024

Osm rozhovorů s devíti ženami (jeden z rozhovorů je veden s lesbickým párem), které jsou bezdětné...

Na tenhle titul jsem na Instagramu zatím zaznamenala převážně kladné reakce, já mám ovšem ke knize několik výtek...

Celkově mi moc nesedl výběr respondentek, připadal mi poněkud nevyvážený, jednak se minimálně tři z rozhovorů nesly na výrazné ezo vlně (což by mi tolik nevadilo, kdyby se jednalo o jeden z osmi pohledů, ale aby byla takto pojednána skoro polovina rozhovorů, to mi přišlo moc), jednak všechny ženy ani ještě nebyly definitivně rozhodnuty, že se matkami nestanou, čili ten název a očekávání z knihy jsou trochu zavádějící...

Dále mám docela velký problém s celou formou knihy... Pominu-li množství chyb (včetně spojení "vztyčný" bod), nesedl mi způsob zpracování... Podle mě se ukázalo, že není dobrý postup víceméně přepsat rozhovor tak, jak se vedl, ale je potřeba ho trochu "učesat"... Protože se to nestalo, rozhovory jsou na moje gusto stylisticky nepříliš povedené, jednak se rušivě mísí spisovná a nespisovná čeština, jednak mám celkově pocit, že se často tak trochu "tlachá", řeší se okrajové věci, a tudíž se pro mě rozhovory často stávaly i povrchními, místy nešly tak do hloubky, jak bych očekávala, proto se mě mnohé vnitřně až tolik nedotkly...

Je jasné, že zvolené téma je nanejvýš důležité a zajímavé, bohužel kvůli zpracování jsem žádný větší a hlubší zážitek neprožila, někdy se totiž i stalo, že bezdětnost se stala spíš okrajovou záležitostí a hovor se zaměřoval na život respondentek obecně, což mě v důsledku rovněž zklamalo...

Hodnocení: 3 * z 5 *

8 05.04.2024

Nejnovější román mé velmi oblíbené autorky Barbory Šťastné přibližuje (pro mě dosud neznámou) událost ze začátku války, během níž se podařilo poslat přes devět tisíc Židů loděmi do Palestiny s tím, že budou přispívat k budování kibuců.

Dvěma hlavními ženskými hrdinkami jsou Ferda, která ze začátku bere cestu především jako dobrodružství, a velmi temperamentní a provokativní Charlotta, jež se do výběru k přesídlení dostala vlastně dost náhodou, ani není "čistokrevná" Židovka, židovský původ má po otci.

Cesta do Palestiny je provázena řadou útrap, z několika plánovaných dní se protáhne na několik měsíců a nakonec emigrantům ani není do Palestiny vstup povolen, skončí v internačním táboře na Mauriciu.

Na knížce mě nejvíce zasáhlo opětovné uvědomění si, co všechno musely spousty lidí v poměrně nedávné minulosti zdolat, aby přežili, včetně toho, že například ani neměli možnost prožít nějaký intenzivní a silný milostný vztah, partnery si vybírali spíš racionálně z omezeného počtu svých blízkých přátel.

Trochu mě mrzelo, že z posledních dvou kapitol, odehrávajících se v roce 1968 a 1990, se nestaly celé díly knihy s tím, že cesta do Palestiny by se zkrátila na jeden menší díl, tak bych byla zřejmě spokojenější.

Celkově ovšem hodnotím vysoko, moc se mi líbí, jak autorka píše, jak dokáže vykreslit postavy i prostředí, nicméně Samotářky se mi pod kůži dostaly ještě o maličko víc než právě tento román.

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

4 01.04.2024

Carrie Soto byla dlouhá léta světovou tenisovou jedničkou, která už ovšem s tenisem skončila... Nyní však tenisu vládne nová královna Nicki Chanová a hrozí, že Carrie sebere titul v počtu vyhraných grandslamů... Po šesti letech přestávky se Carrie rozhodne ve svých 37 letech k tenisu vrátit a Nicki rozdrtit...

Carrie je neskutečně houževnatá a drsná žena, jež neprojevuje žádné emoce, leda tak vztek, ne nadarmo jí přezdívají Válečná sekera... Trénuje ji její otec Javier, který se ji kolikrát marně snaží přesvědčit o tom, že vítězství není všechno a že tenis by neměl být celý její život... Přijde na to Carrie také? Není to postava, kterou byste si zamilovali na první dobrou, nicméně minimálně ji musíte obdivovat pro její neuvěřitelně pevnou vůli...

Pocity při čtení se mi trochu proměňovaly... Knížka mě hned na začátku vtáhla, obracela jsem stránku za stránkou a hltala příběh Carriina vzestupu... Potom nastala jakási stagnace, připadalo mi, že popisy příprav na zápasy jsou trochu zdlouhavé a repetitivní... Poslední čtvrtina knížky už ale opět jela, zase jsem stránky hltala ve snaze zjistit, jak to celé dopadne... Závěrečná kapitola za mě byla skvělá a poslední věta super, někdo tyhle konce nemá rád, já je však ráda mám...

Nevím, jak se bude knížka líbit těm, kteří k tenisu nemají naprosto žádný vztah, ale já nakonec hodnotím stejně jako Evelyn Hugo, tedy plným počtem hvězd...

Hodnocení: 5 * z 5 *

3 27.03.2024