Poslední léto

Zmoudření Svéhlavičky, přes Klub experimentálního sexu a stáž v Bruselu.

poslouchala jsem jako audio knihu na rozhlase. super načtené, a možná právě proto mě příběh bavil. líbilo se mi, jak postupně dospívá, hledá se, k něčemu dochází. Taková sonda do duše a vlastně hezky vysvětlené, že to, co jste, je kombinací dědičnosti a toho, čím jste si prošli, ať je to vážné, hloupé, krátké .... Že setkání se strastmi může udělat člověka silnějšího, ale i ztraceného, dospělého v 15 apod.

Moc se mi líbil styl, jakým byla knížka napsaná. Hlavní hrdinka byla moc pěkně vystavěná, i její emoční pochody. Hodně zajímavě pojaté.

Dobře napsaná sonda do hlavy mladé dospívající dívky. Bavil mě styl jakým je kniha napsaná. Bavily mě myšlenkové i emoční pochody hlavní hrdinky. A bavil mě i příběh samotný (závěr nevyjímá). Pěkně to do sebe zapadá. Opravdu povedený debut! Délka knihy - tak akorát

02.10.2025

Za mne celkem věřohodně vykreslené tápání dívky v letech, kdy se z teenagera mění v ženu. Vzpurnost, bezohlednost, pochybnosti, jistota, směs všech možných citů a pocitů, iracionálních rozhodnutí spíše na truc, pochopení, ... A v tomto směru bych knihu hodnotila kladně. Ovšem příběh jako takový mi přišel trochu přitažený za vlasy, konec také nenadchnul. Knihu však zcela nezavrhuji, už pro několik silných, vyzrálých pasáží.

Autorka má krásný sloh a to, jak popsala dospívání a ranou dospělost jedné holky, se jí povedlo skvěle. Někdy je to trochu smutné čtení, hlavní hrdinka to nemá sama se sebou občas (tedy ani s okolím a to zase s ní) úplně lehké. Ale myslím, že nakonec je na dobré cestě, dospívání není zrovna procházka rozvetlou zahradou skoro pro nikoho a mnohdy jsem i zavzpomínala, ač ho mám léta za sebou.
Poslouchala jsem na ČRO, krásně načtené Martinou Jindrovou.

Někdy je fajn přečíst si / poslechnout si nějakou knížku bez jakýchkoliv předchozích indicií či očekávání. Třeba jen proto, že je vám sympatický hlas toho, kdo knížku předčítá. A pak se zaháknete a potřebujete nutně vědět, jak to celé skončí. To byl přesně ten případ. Nic víc, nic míň.

ČRo Vltava, četba s hvězdičkou
Začala jsem poslouchat s obavami, zda se nejedná o typickou YA literaturu, ale byla jsem příjemně překvapena. Charaktery postav, příběh, myšlenky... vše působí velmi opravdově. Kniha se autorce opravdu povedla a doufám, že nezůstane jen u této jediné.

Líbilo.
Průvodce teen-age mindráky a syrovou duševní temnotou až do dospělosti. Líbily se mi i odosobnělé přezdívky. Jediným jménem je skoro celou knihu Anna a snad i chápu proč.
Vlastně bych hrozně chtěla vědět, jaká jsou ta léta poté. Držím malířce palce

Ze začátku docela jízda, až hororová, ale v půlce knihy autorce dojde dech a nápady a z příběhu o holce zamilované do dvakrát tak starého a k tomu ženatého doktora od vedle, se stane galimatyáš, roadmovie, kterou autorka zaboha nemůže smysluplně ukončit. V alternativní realitě se Hanka na straně sto více zapojí do chodu domácnosti, odstrčí do pozadí doktorovu umírající manželku, převezme její místo a v synově mysli se stane jeho matkou.

Román Poslední léto Doroty Ambrožové je kniha, která na první pohled působí nenápadně – dějově se toho v ní vlastně moc neodehrává. A přesto dokáže vtáhnout, strhnout a zůstat v hlavě ještě dlouho po dočtení. Je to totiž především intimní zpověď mladé dívky, která stojí na prahu dospělosti a snaží se porozumět nejen sobě, ale i světu kolem.

Ambrožová píše upřímně, syrově a bez příkras. Hrdinka si přiznává i věci, které by jiní možná vytěsnili – své slabosti, chyby, chvíle, kdy má pocit, že je špatným člověkem. Právě tahle drsná upřímnost dává knize hloubku a autenticitu. Čtenář s ní prochází období hledání identity, prvních velkých otázek o smyslu života a vztazích s rodiči či okolím.

Velmi silná je i reflexe toho, jak se lidé vzájemně ovlivňují a manipulují – často nevědomě, v dobré víře. Autorka na konkrétních situacích ukazuje, jak i slova plná „pochvaly“ mohou být zároveň těžkým tlakem, jak mezi rodiči a dětmi, učiteli a studenty či partnery probíhá neustálá, sotva viditelná hra očekávání a přizpůsobování.

Poslední léto není kniha plná dramatických zvratů, ale spíš proud myšlenek, úvah a pocitů, které otevírají čtenáři vlastní „aha momenty“. Mně osobně přišla nesmírně silná právě tím, jak jemně a zároveň nekompromisně nastavuje zrcadlo.

Pokud hledáte příběh, který není o akci, ale o hledání pravdy v sobě samém, o otázkách, které jsme si možná kladli v mládí – nebo si je klademe i dnes – Poslední léto je knížka, která vás osloví. Já ji hodnotím velmi kladně a vnímám ji jako jednu z těch, které mají sílu zasáhnout a dlouho rezonovat.

Poslechnuto na ČR ve 13. dílech a líbilo, i díky hlasu Martiny Jindrové a zvukovým předělům, vše se tentokrát pěkně doplňovalo. Hlavní hrdinka je citlivá i protivná, trápí sebe i lidi okolo, hledá, dospívá a neví ...
Jsem zvědavá, jestli v knížce bude ještě něco navíc, ale i tak - velmi podařená prvotina.

Autorka si svou prvotinou získala poměrně velkou pozornost čtenářů, a myslím, že i zaslouženě, protože nám ukázala, že psát umí. Hrdinka ukázkového "coming of age" románu Poslední léto prožívá náročné dospívání, předvádí se, rebeluje, chce všem dokázat, jak je hustá, ale její vztah s doktorem, založený pouze na dávání a braní, ji nakonec zasáhne víc, než asi čekala. Ačkoliv se zdá, že jí nic dobrého přinést nemohl, díky němu dojde k jakési katarzi a dozrání hrdinky a na konci vidíme i světýlko naděje. Mně to celkem bavilo a autorčinu tvorbu budu dál sledovat.

Anotace ani obálka mě nijak zvlášť nezaujala, ale první věta v knize rozhodně ano! Čte se to samo, i když už mi dávno není 15, dokázala jsem se vrátit v čase a soucítit s hlavní hrdinkou. Naprosto lehké, svěží čtení, které se opírá o problémy mladých (první láska, sex, škola, cestování, celková existence člověka a "co si teď počít se životem").
Doufám, že autorka napíše další knihu, moc ráda bych si ji přečetla!

Z nějakého důvodu, jsem nenapsal komentář, a už si toho sám moc nepamatuji, ale část díla velmi svižná a záživná, pak se to více a více zbytečně zamotává a zdá se, že bez pointy. Audio ČRo: Ona poslední čtvrtina se mi prokázala jako přínosná. Rozhodně zajímavá česká kniha posledních let.

Líbila a moc ! až mě to samotnou překvapilo (a o to víc mě překvapuje i relativně nízké hodnocení na DK)
autorka velmi šikovně zachytila myšlení a prožitky generace Z.. místy mi připomněla i moji vlastní dceru (ovšem jen v něčem a v náznacích.. začátek knihy se shoduje s jejím věkem) a i když jsem z úplně jiného těsta než byla Hana Hamplová, dokázala jsem se s ní sžít a koukat na svět jejíma očima.. Vyvolala ve mně kopec emocí, myšlenek.. místy to s ní bylo docela náročné, ale dospívání chce svůj čas a pevné nervy všech kolem...
děkuji za zajímavý čtenářský zážitek a vhled do jedné duše..

Az me prekvapilo, jak moc me to bavilo. Napsane tak, ze vas to vtahne. At uz vas hlavni postava nekdy stve, rozciluje, nekdy ji chcete pomoct, obejmout, nebo s ni jen tak zit. Kratke cteni, ktere stoji za to.

Myslim, ze vsichni potrebujeme ve svem zivote jednoho takoveho literata.

(SPOILER) Při čtení jsem se nebránil srovnávání s knížkou Petry Soukupové Marta v roce vetřelce. V obou knihách je fáze, ve které hlavní postava propadá krizi spojené s opuštěním školy, nekomunikací s nejbližšími, plácá se v marasmu z něhož nakonec vzejde posílena. Tento příběh mě vtáhl právě díky průsečíkům s mým životem a to je předpoklad pro to, abych ji se zaujetím dočetl a posunula mě někam dál. S napětím teď budu očekávat, kam se to s mými dvěma dcerami bude ubírat...

Neuvěřitelný debut. Autorka má jedinečný dar jazyka, a to až takový, že vám vůbec nevadí totální (!!!) absence přímé řeči a za velmi dlouhou dobu si mimo jiné uvědomíte, že se ani moc neobtěžuje s hlavními jmény hrdinů. Bála jsem se, že kolem toho byl zase jen zbytečný hype, ale rozhodně nebyl zbytečný, rozhodně byl zasloužený, a já bych se ráda dočkala autorčiny další knihy.
Tady dost omílaný fakt, že vám hlavní hrdinka leze na nervy/je na zabití/ničeho si neváží/atp. má dost co dělat s mírou, do jaké se s ní dokážete ztotožnit (anebo také ne). Ono totiž mít bordel v hlavě v době dospívání je docela jednoduché (kdo jsme tam kdy nebyli, že) a tahle holka může představovat kohokoli z nás. Já jsem jí fandila, byla svá, chvíli si na nic nehrála, chvíli chtěla být kýmkoli jenom ne sama sebou (amen, sestro). Bavila mě moc!