Nová kniha
Poslední léto - Dorota Ambrožová
Provokativně drzá zpověď mladé dívky o komplikovaném čase dospívání. Zapovězená láska, vymezování se vůči učitelům i rodičům, sny a naděje, které nevyhnutelně n... detail knihy
Související novinky
Provokativně drzá zpověď mladé dívky o komplikovaném čase dospívání
Dorota Ambrožová: POSLEDNÍ LÉTO
Zapovězená láska, vymezování se vůči učitelům i rodičům, sny a naděje, které nevyhnut... celý text
Nové komentáře u knih Dorota Ambrožová
Poslední léto
„Neuvěřitelný debut. Autorka má jedinečný dar jazyka, a to až takový, že vám vůbec nevadí totální (!!!) absence přímé řeči a za velmi dlouhou dobu si mimo jiné uvědomíte, že se ani moc neobtěžuje s hlavními jmény hrdinů. Bála jsem se, že kolem toho byl zase jen zbytečný hype, ale rozhodně nebyl zbytečný, rozhodně byl zasloužený, a já bych se ráda dočkala autorčiny další knihy.
Tady dost omílaný fakt, že vám hlavní hrdinka leze na nervy/je na zabití/ničeho si neváží/atp. má dost co dělat s mírou, do jaké se s ní dokážete ztotožnit (anebo také ne). Ono totiž mít bordel v hlavě v době dospívání je docela jednoduché (kdo jsme tam kdy nebyli, že) a tahle holka může představovat kohokoli z nás. Já jsem jí fandila, byla svá, chvíli si na nic nehrála, chvíli chtěla být kýmkoli jenom ne sama sebou (amen, sestro). Bavila mě moc!“... celý text
— THERISA
Poslední léto
„Zajímavě napsaný příběh puberťačky, která byla vlastně pořád na zabití. Nevěděla co se sebou ,rodiče se o ni až tak nezajímaly a pak přijde nemoc sousedky, maturita, přijímačky,Literát... Konec mi přišel moc otevřený..“... celý text
— jitka7326
Poslední léto
„Ta holka opravdu nemá vůbec žádnou úctu k nikomu, ničeho si neváží a pohrdá čím se dá – i sama sebou. Rozmazlený, paličatý spratek mi dost lezl na nervy a zároveň mi jí bylo hodně líto, neuměla ze své situace vystoupit a přitom tak moc toužila po jakémkoli hlubokém zájmu. Je to kniha o pubertě jedné sněhové vločky – dítěte své doby. Rodiče žijí spíš vedle ní než s ní, a navíc ve velkých domech stačí zalézt do pokojíčku a když nechceme, nemusíme se vůbec potkat. Pak se možná někdo (rodič) diví, co ta holka, do teď úplně „bezproblémová“, blbne. Nejvíc na tohle všechno doplácela samozřejmě ona sama. Byla to skvěle napsaná sonda do puberty a doporučuji ji hlavně dospívajícím a ještě víc jejich rodičům. Naše generace tohle totiž moc nechápe, za nás by prostě dostala po tlamě a pořádnou domácí práci (neříkám, že to tenkrát bylo dobře, jen že dnes zase všichni děláme ve výchově pravý opak a dopadá to víceméně nějak takhle). Autorka perfektně vystihla myšlenkové pochody, hledání sebe sama, pochybnosti, rebelii, vzdor i opovržení a i to, že puberta se prostě musí nějak přežít, což platí jak pro děti, tak pro jejich zoufalé rodiče. A v neposlední řadě mám ráda, když se v knížkách odkazuje na další knížky, příběh tak nabývá další rozměr.
„Zase se blíží Vánoce. Připadá mi, že se pořád jenom něco blíží. Nějaké milníky. Vánoce, prázdniny, přijímačky na vysokou školu. Žiju od důležitého momentu, který mě vůbec nezajímá, k jinému, který mě zajímá ještě míň.“
„Jen moje obvyklé nasrání chybí, což je dost problém, protože zatímco vztek mě občas dokáže posunout z místa, s tímhle balíčkem úzkostí skoro nehnu.“
„Kromě většiny svých věcí jsem doma nechala taky velký kus sebe, mám ten pocit. Ztratila jsem ho. Zůstal ležet, ani nevím kde. Nevšimla jsem si, že se to stalo. Když o sobě přemýšlím, co dělám, jak se chovám, co říkám, nepoznávám se. Anebo by se taky dalo říct, že se neznám, když vzpomínám na to, jaká jsem ještě nedávno byla. Obě varianty můžou být správně a není na mně, abych to rozklíčovala. Bezpochyby celé dětství jsem prožila s přesvědčením, že dospívání je synonymem k nabývání. Svobody, znalostí, sebevědomí, zodpovědnosti a já nevím, čeho všeho ještě. Ale začínám mít podezření, že je spíš o pozbývání. Ten můj kus, co se někde rozplynul, po sobě nechal prázdné místo. Nezabydlené. A nejde o to, že bych tam nechtěla vybalit kufry, žádné nemám.““... celý text
— HaniHani
Poslední léto
„Musím říct, že mě tahle knížka hrozně moc překvapila. Nejen tím, že byla úplně jiná, než jsem očekávala, ale i tím, jak se vyvíjela. Našla jsem v ní pár aspektů, na které jsem si musela pracně zvykat. Například, že tu není žádná přímá řeč. To vám ale při čtení přestane rychle vadit, protože autorka vyniká fantastickou slovní zásobou a zkrátka se to čte jedna radost. Přiznám se, že ze začátku jsem měla dojem, že držím v ruce románek o nesnesitelné puberťačce, která se zakoukala do staršího souseda, je drzá, nezvladatelná a protivná na všechny kolem a vůbec byste jí tak nějak nejradši dali facku. Nakonec se z toho ale vyklubalo mnohem víc. Hlavní hrdinka dospívá, mění se, pracně hledá svoje místo v životě, a vlastně to celé má větší smysl, než se může na první pohled zdát.“... celý text
— Aiden888
Poslední léto
„K téhle knížce se mi těžko hledají slova, protože mimo jiné sledujeme mladou rodinu do které přišla rakovina. K tomu dospívání mladé holky, která moc neví co se sebou dle mě i díky nezájmu rodičů.
Bavila mě, ikdyž byla tíživá.“... celý text
— Mishka_a7
