marina4088
komentáře u knih
Předurčený
Benedict Jacka
Předurčený byl v zásadě klasické fantasy, jenže jen v zásadě. Začnu s mínusy - občas byla kniha zmatená, vše se odehrálo v hodně krátkém časovém intervalu a když už autor vytáhl nějaký druh magie, z 50% nebyl vysvětlena a většinou už ani zmíněná. Teď k plusům, kterých kniha měla rozhodně víc - zajímavý příběh, super prostředí i postavy, které jsou celkem příjemné, hodně druhů magie a magických dovedností. Ale stejně tu ještě musím vyzdvihnout 2 věci, co jsou + a - zároveň. Tím první je snový svět s jménem Jinde, který má obrovský potenciál, i přes to se ale v knize ukázal jen na chvíli a pak zas nic. A ještě pavoučí žena - mohlo to být víc o tom, kdo to je, popřípadně přidat nějaký další druhy takovýhle postav. I přes to vše byla kniha dost čtivá a fajn.
Cesta pustinou
Emmy Laybourne
Celou sérii hodnotím spíš kladně. I když je pravda, že v knize měli postavy někdy až moc štěstí, nevidím to jako -, protože se to tady i celkem hodilo. Konec byl teda až moc přeslazený na to, že to bylo post-apo, ale dejme tomu (ale vážně, v posledních pár stránkách se vrátí všichni nezvěstní rodiče a kamarádi, jak kdyby nic). Zase bylo v knize spoustu akce a výzev, aspoň to tady nechybí. Astrid byla klasicky moc citlivá a stále si nedokáže vybrat. Ale jelikož se mi líbila série jako celek, hodnotím kladněji i třetí díl.
Nebe v plamenech
Emmy Laybourne
Druhý díl je ještě víc čtivý, než ten první. Začínají se tu dělat skupiny a tím je tu ještě více akce. Vidíme totiž příběh z více perspektiv, tudíž si na něj dokážeme udělat i lepší názor. Každopádně díky příběhu nám dochází, že daleko horší než chemikálie jsou doopravdy lidé. Konec je takový sladký a k tomu nás ještě donutí si přečíst i třetí knihu, protože tu stále zůstává dost nezodpovězených otázek. Dost se mi líbilo, jak tu bylo popsáno, že na každou krevní skupinu působí ten, říkejme tomu kouř, jinak. Od zdánlivě v pohodě věci jako je neplodnost až po naskákáni obrovských puchýřů, které každou chvíli praskají a dovedou vás k smrti. Nápad skvělý a tohle je jedno z těch lepších post-apo knížek, co jsem přečetla. 4,5 hvězdy
Plížením vpřed
Rupert Fawcett
Vtipně zpracovaný komiks na téma kočky - sama mám doma tři a většinu věcí zažívám doma, takže jsem se s knížkou dokázala skvělé sžít. Taková oddechovka mezi knihami nebo jen tak, na zlepšení nálady ideální, pro majitele koček nutností.
Oheň
Julianna Baggott
(SPOILER) Poslední díl z trilogie a za mě rozhodně nejhorší. Totálně nesmyslné chování hlavního hrdiny Patridge, který v minulých dvou knihách byl jeden z nejlepších hrdinů se stává nějakým individuem, jeho rozhodnutí jsou totálně nesmyslná a rozhodně ne dostatečně vyspělá na to, aby řídil Dóm. Naopak se mi líbil vývoj Lydy, díky které to šlo aspoň trochu číst, ikdyz ke konci už to taky nebylo ono. A když jsme u toho konce, co to bylo za hrozný konec? Celou dobu vás knihu napíná, že bude nějaký boj, něco zajímavého. A autorka se rozhodne to v nejlepším doslova utnout a zakončit knihu otázkou, na kterou nemůže nikdo odpovědět, protože na ní nikdo nedal odpovědi. Takže závěrem tenhle knihy je to, že nevíme vůbec nic, nevíme, co bude s hrdiny a jediné co víme je to, že Bradwell umřel kvůli ničemu, bezdůvodně. Achjo. Třetí díl knížky mě zklamal, opravdu hodně a celou tuhle sérii zakončila nejhůř co mohla. Autorka se očividně zamotala v příběhu a z originálního příběhu se stala patlanice nesmyslného. 2,5 hvězdy
Dědictví rodu Trnhoffů
Gareth P. Jones
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, když mi bylo asi 11 a i po těch 8 letech mě stále v zásadě baví. Autor totiž vytvořil příběh, který by mě nenapadlo, že by někdo mohl vytvořit a snažil se ho zařadit do četby pro děti a mladistvé, což se mu povedlo. Příběh je chytlavý, napínavý a celkem nepředvídatelný. Příběh o dvou třináctiletých sourozencích, co nemají na práci nic jiného, než se pokusit jeden druhého zabít kvůli obrovskému dědictví, s divnou rodinou historií a s dostatkem volného času.
Jednou ano, dvakrát ne
Cylin Busby
Kniha, která ze začátku vypadalo velmi jednoduše, se rázem promění v dost romantický a smutný příběh. Každopádně jsem knihu četla moc ráda a dočetla jí opravdu rychle. A ten konec jsem opravdu nečekala..????
Napůl divoký
Sally Green
Druhý díl zcela úžasné série - úžasný styl psaní, je zde už více rozebrán děj a celkově je kniha o trošku lepší jak první díl, zacož poklona, protože moc často se nepodaří předrčit první díl.
Magie havranů
Margaret Rogerson
(SPOILER) Jedna z knih, co jsem si tento rok chtěla přečíst. Anotace a obálka nádherná, tak proč do toho nejít?
Ze začátku se mi kniha četla naprosto sama - stále se tam něco dělo, objevovaly se nové věci, zajímavé postavy. O vílách čtu ráda a jsem ráda, že v téhle knize byly znázornění více temně. Měly sice nespočet (pro některé) výhod, jakožto /skoro/ nesmrtelnost, jiné vnímání času a samozřejmě magii, no však jejich jediný problém byl ten, že nebyly schopni cítit žádné lidské emoce, neuměly se radovat ani doopravdy smát. A hlavně také neuměly lhát - ale hodně víl se to naučila hodně okecávat, takže nakonec nad touto "nevýhodou" tak nějak sami zvítězily.
Avšak necítit emoce by mi přišlo moc za cenu toho, že ze mě bude víla. V tomhle se mohu ztotožnit s hlavní hrdinkou, která chápala, jak jsou lidské emoce důležité a že jejich udržení dělá z člověka člověka a ne jen pouze loutku v lidském těle.
Tak od půlky knihy se bohužel začalo něco kazit.. Šlo to pomalu, nevěděla jsem přesně, co mi na tom vadí, ale asi toho všeho bylo nějak moc. Sice akce na každé straně neubývalo, ale bylo to pro mě takové překombinované a přitom byl příběh klasickým fantasy příběhem, který nepřináší skoro nic nového. V tom byl asi ten největší háček.
Ke konci jsem ráda, že jsem knize dala šanci, ale znovu bych si ji asi nepřečetla. Konec knihy se vyvinul hodně zajímavě, postava Roháče mi sedla asi nejvíce, ale bylo to tak strašně zrychlené a smrt největší víly všech dob byla tak neskutečně jednoduchá, až tím kniha ztratila celé své kouzlo.
Ale na další autorčiny knihy se moc těším a určitě jim dám šanci.
Za poskytnutí knihy k recenzi a za trpělivost moc děkuji @humbookblogeri a @humbook #humbookblogeri
3,25/5 *
Králova mlha
Aleš Diviš
Vzhledem k tomu, že Králova mlha je první díl ze série, které teprve vyjdou, dostala jsem od knihy skoro vše, co jsem potřebovala. Je tu krásný úvod do toho, co nás teprve čeká, otevírá nám nové cesty, kterými se příběh bude odehrávat a odkrývá první prvky magie.
Ze začátku byl příběh krajně zmatený, bylo tu spoustu postav, na které si člověk musel zvykat. Ale až na ten pro mě trochu pomalejší a zmatenější začátek se příběh vyvíjel dobře a četl se rychle. Líbilo se mi, kudy všudy nás příběh táhl a kolik nových míst a postav nám v průběhu ukázal.
Ten fakt, že jsme příběh viděli i z pohledu více osob a děj se tím nijak nezamotával přidává na kvalitě. Postavy byly dobře popsané a každá byla něčím výjimečná a svá.
Ke konci přichází docela zvrat co se jedné postavy tyče, takže jsem zvědavá, kam se příběh bude nadále ubírat. A obálka je moc nádherná a krásně padne k příběhu.
Jsem single a pomstím se
Tracy Bloom
Ze začátku jsem knize moc nedávala. Přece jen má jen něco přes 200 stran.. za to měla malé písmenka (brr..)
Jsem single a pomstím se přesto byla super oddechovka na dvě odpoledne. Byla zábavná, dejme tomu poučná, romantika by se tam taky našla (i když za mě tam být ani nemusela.)
Sledujeme to vyprávění z dvou pohledů - Suzie, která se cítí zlomeně ze všech těch chlapů, se kterými jí to nevyšlo a Drew, který má od střední stále tu stejnou holku, se kterou je jen z důvodu, že to prostě funguje, ale lásku necítí. Jeho snoubenka je teda dost oříšek, nevím, jestli bych s někým takovým dokázala strávit 16 let života pro nic. :D
Už jen podle tohohle je jasné, jak celá kniha skončí. Jak jsem psala, romantická linka tam za mě nemusela být, ale i přes to mi tam nijak nepřekážela, jen mi občas vadilo, že Suzie nedokáže vidět to nejvíc očividné.
I přes to jsem nakonec byla s knihou víceméně spokojená a možná bych uvítala nějaké pokračování jejich vztahu, hlavní hrdinka prostě měla něco do sebe.
Ženy ze statku Falkensee
Luisa von Kamecke
Tohle byla taková hezká, ale zamyšlení hodná oddechovka.
Příběh začíná roku 1904 v Prusku na statku Falkensee. Na tomto statku žije matka s otcem a jejich tři děti. První z nich, Alice, naprosto skvěle zapadá do této doby - její největší sen je se vdát z lásky a vychovávat hodně dětí. Zacož Charlotta je naprostý opak - do svatby se nežene, studuje ve Francii, nestydí se někam jet bez doprovodu, je průbojná a upřímná a rozhodně se nestydí dát najevo svůj názor, i když v té době neměly ženy pro muže žádný vliv a nesměly mluvit ohledně peněz a například renovací.
Na můj vkus tu možná bylo až moc linek - četli jsme příběh asi skoro za všechny postavy, které se tu často vyskytovaly a to hlavně ze začátku bylo hodně matoucí. Ale většinu z nich jsem si dokázala oblíbit.
Nejvíce se tu ale vyskytuje právě Charlotta a její životní dobrodružství, kterých není málo. Život ji předhazuje jednu překážku za druhou a nakonec ji nutí vybrat si mězi láskou a vším, co doposud znala a na co byla zvyklá.
Na další díly jsem zvědavá, protože čím dále jsem četla, tím věci začaly nabírat na obrátkách. Za mě tuto rodinou ságu mohu doporučit, i když je to poprvé, co jsem nějakou takovou četla.
Zaklínačky potíží
Kristin Cast
Vzhledem k tomu, že autorky společně napsaly celosvětově známou sérii - Škola noci (kterou jsem nečetla, ale vím o ni), čekala jsem od autorek určitou vypsanost, ale bohužel mi přišlo, že tu stále něco hodně chybělo.
Nějak jsem se nedokázala do příběhu vžít a užít si ho. Kniha sice čtivá byla, to se musí nechat, ale neměla jsem tendence předvídat a zajímat se, co bude dál a netrpělivě otáček stránky. Děsně tu chyběla nějaká větší akce, nebezpečí nebo více magie. Přišlo mi to takové nemastné neslané puberťácké drama s troškou toho nadpřirozena.
Když jsme u té magie - Mercy a Hunter jsou čarodějná dvojčata, ví se to o nich, ale vlastně to nikdo tak nějak moc neřeší, protože si lidé myslí, že jejich jediná magie se skrývá v bylinkách a podobných věcech. Moderní lidé už na magii nevěří.
Postavy jsem si nějak nedokázala oblíbit - Mercy a Kirk mi lezli na nervy skoro celou dobu a vlastně jediný, kdo mi byl nějak sympatický byla Abigail a možná Xena.
Bohužel za mě příběh měl potenciál, špatný nebyl, ale kdyby si s tím autorky ještě trošku pohrály a daly do toho více té akce a napětí, rozhodně by tomu neuškodily.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Moje první seznámení s Darcy bylo jiné, než jsem čekala. Pod pojmem horror si představím pocit, kdy se budu bát otočit další stranu, pocit, kdy se budu bát jít sama na záchod, kdy nechám světla rozsvícená a vyleká mě každý zvuk.
Tady jsem se doslova bála první kapitoly. Ta jediná mi totiž seděla do žánru, kam je kniha zařazena.
Přitom čím více jsem četla, tím více byly moje pocity skrz zařazení knihy zmatenější. Pro mě to bylo spíš - horror, poté thriller, poté fantasy (jo, myslela jsem si a doufala, že je upír :D) poté romantika a ke konci post-apo. Nakonec byl vlastně řekla, že kniha byla romantika odehrávající se v post-apo světě.
Což mě přivádí k postavám - celý příběh se vlastě odehrává kolem Clare a Dorrana. Clare se jeví jako dost podezíravá a opatrná postava, ale řekla bych, že opak je pravdou. Naprosto nesmyslně se žene do problémů a pak si stěžuje, jak kdyby za to mohl Dorran, že ona je nerozvážná. Dorran vzhledem k okolnostem byl zvláštní oříšek, ale líbilo se mi v něm hledat pravou povahu.
Kniha se mi ve výsledku nečetla moc dobře, ale i tak jsem dala šanci druhému dílu (který se mi líbil o dost více)
2-2,5/5
Zatracená láska
Tess M. Puffrová
Od začátku jsem se bála, že kniha bude něco na způsob after. Nakonec to bylo něco na způsob klasického školního klišé - myška a badboy, co je ve skutečnosti softie. Ale stejně se mi to četlo dobře. :D
Anna má teda dost přísné rodiče, až mi ji v nějakých momentech bylo fakt líto. V jejím věku mít takovéhle podmínky pro život je dost omezující a fakt ošklivý. Občas mi sice vadilo její chování, ale vzhledem k tomu, jakého měla otce a tomu snad ani nedá divit.
Madox byl klasický frajer - piercing, tetování, motorka.. Prostě takový ten typ kluka, do kterého budete na škole platonicky zamilovaná, ani nebudete vědět proč. Líbil se mi vývoj postav a vývoj jejich chování.
Co mi ale docela dost vadilo bylo střídání pohledů ze stejného dne, ze stejné situace.. Jasně, občas bylo fajn přičíst si o tom, co si o dané situaci myslí druhý, ale nemuselo to tam být pokaždé.
Každopádně jejich vztah přesně seděl na to, že protiklady se přitahují, protože ti dva neměli společného snad skoro nic.
Konec mi vzhledem k celé povaze knihy přišel trošku přes čáru, sice se to dalo čekat, ale mohlo se to v klidu obejít i bez toho, aby si kniha zanechala takový ten sladký, roztomilý nádech.
3,5
Svět démonů
Sally Green
Prvně jsem se druhéhu dílu krapet bála, kvůli vlně negativní (a za mě nezasloužené) kritiky. Druhý díl byl dost fajn, napínaví a a v nějakých věcech mi přišel rozvinutější než zloději dýmu, hlavně z důvodu, že už jsem věděla kdo je kdo i jaké chování od něj mám očekávat a hlavně která linka se mi líbí víc a která méně.
Každá z těch pěti linek měla něco do sebe. Catherine se začala více projevovat, i když nevím, jestli je to v jejím případě klad, Ambros by měl dostat kladívkem přes hlavu buď aby se mu rosvítilo, nebo aby ho kleplo, Edyon přestal tolik fňukat,Tash tam mohla mít mnohem více linek a rozhodně by neuškodilo mnohem více Zayna, protože to je takové zlatíčko.. Když jsme u toho, ke Cath mi sedí mnohem více a ke všemu je to fakt fajn postava. Celkově mi přišlo popsání těhle světů lepší než v minulém díle.
Nevím, jestli je název "svět démonů" úplně adekvátní, protože nebýt Tash tak o něm nevíme skoro nic, což je škoda, protože si myslím, že bylo hodně co nabídnout. Každopádně z toho něčeho, co tu bylo, byl svět démonů popsán celkem zajímavě, ale nevím jestli má představa toho, že vypadá jak to město z wowka je úplně v pohodě, ale fakt mi to tak přišlo. (Random vsuvka)
Zas musím hodně pochválit obálku a černé stránky, protože tahle obálka se povedla ještě více, jak ta předtím a už jen to, že jsem se na ní dívala mi zvlášním způsobem zlepšovalo náladu.
Hořící království
Sally Green
Třetí díl byl zase o něco lepší než druhý a kvalitně asi stejně dobrý, jako díl první. Takže celá série na mě působila dost fajn dojmem a jsem ráda, že jsem se do ní pustila. Ale když bych měla porovnávat s jinými fantasy, byl by to takový průměr, i přes to mě čtení bavilo a měla jsem u čtení dobrý pocit.
Když se zaměřím na jednotlivé linky, i přes to všechno mi Ambrose stále připadá jako velkolepý hňup, Tash, která měla ze všech nejlepší linku je tam zase zbytečně málo (Ambrose tam bylo zbytečně moc), Edyon a March jsou zlatíčka a Catherine konečně tolik nefňuká a má u mě velké plus, že si dobře vybrala, jinak by mě fakt už kleplo. Pak tu vlastně byl ještě Harold, který mi připadal jako Joffrey z GOTka, což znamená, že to pro mě byl jen další hňup.
Stále jsme se toho moc nedozvěděli o samotných démonech, nějakou jejich minulostí, odkud přišli, proč tu jsou.. Tyhle malé drobnosti mi tam celou sérii docela chyběly, kor když se druhý díl po démonech rovnou jmenoval. Jinak příběh byl celou dobu fajn, skoro konec hodně nerealistický, přišlo mi to takové hrozně uspěchané - nebo spíš to vypadalo, že autorka nevěří vlastním hrdinům a práci za ně musí odvést právě dým, ale konec byl suprový.
A já prostě ale nemůžu vynechat tu naprosto skvělou obálku, stránky, vzhled. Pokud se někomu série nelíbila, musíte uznat, že obálky jsou nádherné.
Kráska a geek: Jak Sam přestal být mimo
Melissa Keil
Kráska a geek byla taková příjemná, oddechová knížka. Nic vám sice nedá, ale už od první stránek budete vědět, že je to nenáročná kniha pro klidnější čtení.
Knize se nedá upřít čtivost. Hned ze začátku mě kniha bavila, jelikož to opravdu není žádné náročné čtivo.
Máme tu pár hlavních postav - Sama, Camillu, Mikea, Adriana a Alisson. Tihle čtyři bez Camilly tvořili skupinku "odpadlíků", prostě takovou tu skupinku, co na obědy chodí jinak něž do jídelny a s nikým jiným se skoro nebaví, doma nevychází z pokojů a celkově žijí introvertní život. Než do jejich životů přijde Camilla, protože to se teprve začnou dít věci.
(A taky pochopíte, kolik toho jedna holka může změnit.)
Líbila se mi Cam energie a to, jak byla popisována - sebevědomá, ale ne namyšlená, cílevědomá a přitom bojácná. I přes tohle všechno jsem hlavně ke konci nechápala její chování, přišlo mi, jak kdyby s každou další stránkou se chovala víc jako dítě.
Já jsem si nejvíc oblíbila postavu Mikea. Tichý, přitom hodně všímavý, citlivý. Jen škoda, že se víc nevysvětlilo jeho chování, protože - zase - ke konci to všechno, co dělal, vyústilo k něčemu jinému, než bylo většinu knihy psáno. (Což je super, ale autorka na to mohla navázat lépe.)
A furt se dostávám k tomu konci - čím dál jsem se v příběhu posouvala, tím víc jsem si přišla zmatená z jejich chování a celkově absurdity příběhu a jejich chování. Taky mi konec přišel hrozně uspěchaný, i když měl potenciál být trošku rozsáhlejší.
Takže pokud hledáte kratší, ale hezkou a vtipnou oddechovku, zkuste tuhle. :)
3,5
Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení
* antologie
Dárek z pravé lásky jsem četla v ten nejlepší možný čas - po Vánocích. Příběhy se mi věsměs líbili. Nakoply ve mě povánoční a zimní náladu.
Jak to u povídkových knih bývá, ne každá byla tak dobrá jako ostatní - mezi mé oblíbené patří Dáma a liška (která má skvělý námět a kdyby z toho byla celá kniha, tak bych si nestěžovala), stejně tak Dívka, která probudila snílka od mé milované Laini. Pak se mi také moc líbily To je Yulský zázrak, Charlie Browne, O půlnocích a Vítejte ve Vánocích, CA, tyhle pro mě byly 5⭐. Naopak mě zklamala povídka od Holly Black - Krampuslauf, ale to možná bylo tím, že člověk od známějšího jména prostě čeká více, takže za mě bohužel 1⭐. Příběhy Betlémská hvězda a Cos to sakra provedla, Sophie Rothová? získaly 3⭐, Najdeš mě podle Polárky a Váš záskok za Santu získaly 4⭐ a Andílci ve sněhu a Kyblíky s pivem a jezulátko získaly 2⭐.
Dohromady to bylo fakt skvělé a roztomilé vánoční čtení, udělalo mi to radost.
Krásky
Dhonielle Clayton
Nemohu říct, že se mi kniha úplně nelíbila, to určitě ne. Měla hrozně zajímavý námět, který se i dotýká dnešní doby. Jen mi asi nesedl styl psaní. Přišlo mi, že se v první polovině hrozně věcí opakovalo, což je škoda. Druhá polovina knihy zase byla dost urychlená, takže kdyby se nějaké strany ze začátku odebraly a na konec přidaly, vůbec by mi to nevadilo.
Hlavní hrdinka byla většinu času docela fajn, ani mi moc nevadila, i když je pravda, že občas mi přišla zaslepená.
August byl od samého začátku docela oříšek, protože už na samém začátku se mi nějak nepozdával. I když ke konci mi přišlo, že měl Camellie snad i rád, nezachrání to ten fakt, že ji celou dobu jen ohrožoval a ještě ji zradil. Amber mi od začátku přišla jako hrozně upnutá a nepříjemná osoba a ke konci se mi to jen potvrdilo. Naopak Rémy se mi od začátku líbit. A teď k jedné z nejhorších postav, co se kdy v knihách vyskytovaly - Sophia. To byla tak strašně zlá, nepříjemná, falešná, zákeřná, odporná, nic necítící furie.. Čím víc stránky ubíhaly, tím víc mě to přesvědčilo o její prohnilosti.
Pak tady byly věci jako poštovní balonky, což jsem si úplně nedokázala představit, jak funguje. To ho jako ve vzduchu neodvane vítr, nebo nepraskne? A jak prostě dojde k té osobě, ke které má dojít?
Děj a hlavně konec byl krajně předvídatelný, ale chápu, že se hezky připravil na druhý díl. Pokud by u nás někdy vyšel, asi bych do toho i šla.