marieke komentáře u knih

Knihu jsem zvolila z toho důvodu, že mě dřív Indie fascinovala a co se týče jejího popisu (i když hlavně jednoho města-Mumbaie, celou zemi nepokrývá) dostanete přesně to, co čekáte a máte pocit, že jste přímo tam, cítíte vítr od moře i lepivé vedro, jedete taxíkem v šílené dopravě, bloumáte přeplněným slumem i kolem krásných koloniálních budov, vychutnáváte si místní jídla, nechybí ani vhled do toho, v jaké symbióze tu dokáží žít milióny lidí patřících k mnoha různým náboženstvím, takže po této stránce nelze co vytknout. S postavami je to trochu horší, kromě jediné vyloženě pozitivní postavy, Linbábova věrného průvodce Prabhákara, kterého si od začátku zamilujete (ke konci mi přirostl k srdci ještě i mlčenlivý bodyguard Nazír), jelikož většina mužů jsou mafiáni a kriminálníci včetně hlavního hrdiny a ženské postavy mi trochu lezly na nervy, i Linbábova láska Karla, která byla na můj vkus poněkud přemoudřelá a nejednala narovinu, místo toho vše zaobalovala do intelektuálních debat-těch bych v knize celkově ubrala, v hodně částech se jen plká v baru nebo se řeší filozofické otázky, jenže i to k Indii jako jedné z kolébek filozofie-viz jejich prastaré slavné eposy a duchovní spisy, patří, ale nakonec to zachraňují výše zmíněné popisy prostředí a nechybí ani dobrodružné akce. Takže i přes neoddiskutovatelnou rozporuplnost autora a mnoha dalších postav dávám nakonec 5*.

6 15.03.2021

Úžasný příběh, který je ale potřeba dávkovat, protože první půlku máte deprese a druhou vás bolí nohy. Některé věci sice byly přitažené za vlasy, např. aby nějaké dítě jako malý Jude neustále potkávalo jen úchylné muže a taky se mi nezdá, že by v New Yorku nežili snad žádní heterosexuálové, ale i tak je to jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Ze začátku sice čekáte spíš vyprávění o partě středoškoláků, ale nakonec se kniha odvíjí jinak a to v horizontu mnoha let. Ačkoli i když spolu s hlavními postavami projdete celým New Yorkem tak se zároveň odehrává v jakémsi bezčasí a nebýt několika zmínek o internetu a počítačích tak by bylo těžké poznat, v jaké době se vlastně odehrává. Ideální čtivo pro dlouhé temné večery v divném roce jako byl tento.

6 24.12.2020

Perfektní kniha, která se čte jedním dechem, ačkoli většinou četby jste naštvaní, tedy já jsem byla. Na ty dvě holky, které takhle ublížily rodině a pohrdly vším, co jim země, kde vyrostly, nabídla (chápu, že řada imigrantů se cítí vykořeněných, ale jsou-li při smyslech tak kvůli tomu snad nepůjdou válčit za ISIS, zvlášť když jejich rodiče už před nějakou válkou utekli), na naivní rodiče, kteří to nechali zajít tak daleko, na samozvané rádoby "duchovní", kteří mladým lidem vymývají mozky a v neposlední řadě na samotné Nory, kde tolerance v některých případech už hraničí s hloupostí (evidentně se jim tohle podhoubí nedaří potlačovat, štědré sociální dávky lidem, kteří se ani nesnaží naučit norsky, předávání maturitního vysvědčení v kostele se zakrytými křesťanskými symboly, aby to neurazilo muslimské studenty...nad tím už člověk, přestože jinak proti pomoci válečným uprchlíkům nic nemá, může akorát kroutit hlavou). Jako nejsympatičtější mi ze všech postav přišel bratr Ismael. Každopádně všechny Absyntovky, které jsem zatím četla, byly úžasné a těším se, až se mi do ruky dostane nějaká další, teď to vidím na Ku-klux-klan (Tady bydlí láska), který si už chci nějakou dobu přečíst, popř. od téže autorky Knihkupec v Kábulu.

2 13.10.2020

Jedna z nejlepších knížek, které jsem letos zatím četla (mimochodem, těší mě kolik skvělých českých spisovatelek se v poslední době objevilo). Sice bych na tom místě v té době žít nechtěla (jinak mám Ostravsko ráda), protože mi přišlo trochu depresivní, jak to lidé brali prostě jako svůj celoživotní úděl, kterému se nelze vzepřít (s výjimkou několika progresivních postav jako Julka), ale skvělý příběh a zajímavé téma, o kterém většina lidí moc neví a už vůbec ne o historii tohoto kraje a životě havířů v něm včetně poválečných půtek mezi Čechy a Poláky (o tom jsem třeba dosud nevěděla nic), takže autorka určitě mnoha lidem touto románovou formou rozšířila obzory.

15 10.07.2020

Velmi pěkné zakončení trilogie o Louise, která se tímto definitivně stala jednou z mých nejoblíbenějších literárních postav a navíc mě příběh podpořil v rozhodování zcela změnit bydlení a práci (i když jen v rámci naší země :-) Další pěkná dějová linka byl příběh Margaret a dávám plus za to, že její pejsek je mopsík :-)

7 31.05.2020

Po Krvavých zemích další výborné dílo autora. Dala bych přečíst každému, ale bohužel právě s těmi, kterým se představa návratu autoritářství a silných vůdců líbí a kteří věří jen hoaxům a dezinformacím a sami je aktivně sdílejí by tato kniha stejně nepohla a právě proto jsem byla během čtení spíš naštvaná, když jsem musela myslet na to, kolik lidí se z historie prostě nepoučí a co hůř, nebylo by jim proti srsti, kdyby se nějaké věci děly i teď. Přečteno za jeden den, proto se chystám i na Cestu k nesvobodě, kde jsou myšlenky, které autor uvedl tady v Tyranii rozepsány hlouběji. Já osobně jsem se na základě této knihy (samozřejmě ne jen proto) konečně rozhodla předplatit jedno naše stabilní, nezávislé a investigativní médium, protože mě napadlo, že brzy už může být pozdě a nerada bych, aby do budoucna přežily jen všelijaké Sputniky, Aeronety a Parlamentní listy.

10 03.04.2020

Překvapilo mě množství recenzí, že tato knížka patří k autorčiným nejslabším, za mě naopak jedna z nejhezčích knížek, které jsem od této autorky četla. Citlivě a dojemně podaný příběh, při kterém párkrát slzička ukápla a ačkoli to není žádná červená knihovna, najdete tu lásku na všechny způsoby...lásku, pro kteróu se člověk vzdá vlastní rozjeté kariéry a země, v níž žil (prarodiče Sarah), láska vnučky k dědečkovi, láska ke zvířecímu kamarádovi, láska k jezdectví, láska mezi skoro exmanželi, o které ale dlouho nevědí....A Sarah a jejímu koníkovi snad musí každý fandit od začátku do konce. Velmi pěkný čtenářský zážitek.

6 07.03.2020

Perfektní jízda a must read pro všechny, kdo si každý druhý čtvrtek kupovali Bravíčko, nahrávali písničky z Esa, sledovali Beverly Hills (a s babičkou i tu Esmeraldu), u sobotního oběda si nechali popřát dobrou chuť od Vladimíra Železného a jeho koláčů, znali nazpaměť všechny reklamy, protože tehdy jim nepřišly tak otravné a chodili ven v šusťákovce a s klíčema na krku...přesně tyhle vzpomínky kniha připomněla a víc jsem ani nečekala...nevím, proč tolik lidí v recenzích očekávalo odbornou studii? Jen taková poznámka, pro mě jsou devadesátky zároveň poslední desetiletí, které měly něco kultovního...příklad 60. léta měla Beatles, 70. Horečku sobotní noci a Vlasy, 80. Michaela Jacksona a Hříšný tanec a 90. třeba Nirvanu a Pulp Fiction, ale od roku 2000? Bylo něco takového? IMHO ne, nebo mě aspoň nic nenapadá :-( I proto na roky svého dětství vzpomínám s nostalgií a upřímně i když teď máme internet a sociální sítě, nějak mi posledních 10-15 let přijde o ničem :-(

5 01.02.2020

Nějak mě v poslední době přestávají ty současné bestsellerové thrillery bavit. Nápad s domem dobrý, ale čekala jsem, že to bude děsivější, nesympatické postavy, opakování v kapitolách (ale to chápu, že to zrovna bylo účelem). Jinak se to ale četlo dobře a rychle.

5 01.02.2020

Od této autorky jsem přečetla už několik knih a ze začátku jsem si říkala, že už to začíná být na jedno brdo s těmi praštěnými matkami. Ale nakonec se příběh rozjel a poslední stránky jsem úplně hltala, finále nezklamalo ;-) Nejvíce se mi líbil příběh Celeste, protože byl nejsilnější a nejvíce sympatická mi byla Madeline. Určitě se někdy podívám i na seriál.

2 24.01.2020

Pěkný příběh o osudech jedné ženy a její rodiny v kulisách dramatických proměn 20. století v Československu. Těmhle událostem "na pozadí" se dost věnuje i Mornštajnová, tohle bylo takové poetičtější, víc román pro ženy a ne tak vtipné, prostě zase jiný styl. Ze začátku to teda vypadalo, že hlavní hrdinka bude akorát rodit jedno dítě za druhým, zatímco venku se střídají roční období, pak se příběh rozjel více, ale stejně jsem čekala, že se ještě něco stane, i když vlastně nevím co :-) Ale celkově se to četlo velmi dobře.

3 01.01.2020

Knížky o válce v Jugoslávii si kvůli depresivnímu a těžkému tématu dávkuju postupně. Ještě se chystám na Jako bys jedla kámen a Sarajevskou princeznu. Každopádně by tahle válka měla být mementem pro celou moderní Evropu (bylo to před pouhým čtvrt stoletím a hodně lidí to velmi dobře pamatuje), že stačí pár populistů, propaganda v médiích a očkování občanů myšlenkami "za vaše špatné životy můžou tamti", aby lidi začali nenávidět své sousedy. Bohužel (samozřejmě v ne takové míře) na takové typy lidí a politiků můžeme narazit pořád, a to i u nás. O tom, že spousta válečných zločinců z této války odešla od soudu v podstatě bez trestu ani nemluvě. To by ostatně zasloužilo i revizi textu, v dnešní době je kniha (ač jinak perfektní) trochu už zastaralá, jinak by to bylo na plný počet.

5 01.01.2020

Dala bych plný počet nebýt toho konce, který jsem absolutně nepobrala. Jinak Julie teda pěkné psycho, Agnes mi bylo líto a není divu, že se na protest spustila, taková žena by nedokázala vychovat ani vlastní bílé dítě.

2 01.01.2020

Dávám 4*, protože Zinkoví chlapci od téže autorky mě bavili o něco více. Ale i tak hodně zajímavý vhled mezi lidi, kteří to skutečně prožili. Mimochodem, až teď jsem zjistila, že příběh Ludmily Ignatěnko a jejího manžela hasiče z letošního TV seriálu se objevil už v této knize, kde ho autorce vyprávěla skutečná Ludmila.

30.12.2019

Vše, co potřebujete vědět o Titanicu, najdete v této knize. Je to literatura faktu, ale čte se jedním dechem jako román. Osobně mě bavil i začátek o úplných začátcích paroplavby a samotné stavbě lodi, o následujícím podrobném popisu plavby od prvního krásného slunečného dne po samotný hořký a ledový konec nemluvě.

3 30.12.2019

Nejkrásnější kniha, kterou jsem letos četla. Silný příběh, úžasně vykreslené postavy a hlavně ten pocit, který to ve vás zanechá, především to, že je těžké uvěřit, že něco až tak absurdně nespravedlivého bylo možné před pouhými 50 lety. Otroctví sice tou dobou bylo už dávno zrušeno, ale bohužel i dlouho potom to bylo skoro stejné, ačkoli oficiálně černoši nebyli otroci, ale hospodyně, kuchařky, zahradníci apod. Jenže s úplně jinými pravidly a přístupem než by měli bílí zaměstnanci. Svým způsobem mi ale bylo líto i bílých slečinek....jaké měly prázdné životy, jak neměly čas na vlastní děti, protože se přece věnovaly dobročinnosti a různým spolkům a tak je nechávaly vychovávat svým opovrhovaným personálem...nutno dodat, že ale ani bílé ženy to ještě tehdy neměly jednoduché. V blízké budoucnosti se však už vynořují kontury prvních hippies a kromě nich také naděje, že tahle absurdní a pro nás už skoro nepochopitelná pravidla, chování a přístup se změní. Problém lidstva je ale v tom, že má krátkou paměť a že všude na světě existují lidé, kteří s nostalgií vzpomínají na "staré dobré" pořádky, ať už je to segregace etnických menšin, náboženských menšin, různé formy totality apod. Proto bych tuto knihu dala přečíst všem, někteří by se možná díky ní mohli zamyslet.

11 30.12.2019

Knihy T. Pratchetta mě doprovázejí od 8. třídy ZŠ, tedy víc než 15 let a jsou spojené i s dalšími vzpomínkami, a tak je pochopitelné, že po nich v srdci zbude prázdné místečko. Děkuji za toto rozloučení a za práci nejen Terryho, ale samozřejmě i nepřekonatelného překladatele pana Kantůrka. Doufám, že oba už jsou na Zeměploše s čarodějkami, Fígly, mágy, trolly, trpaslíky, skřety, Hlídkou, příslušníky různých cechů a všemi nezapomenutelnými postavičkami...Budete mi chybět.

9 22.09.2018

Hodně lidí knize "vyčítá" strohost, mně naopak tato strohost sedla. Ráda čtu 500stránkové romány, ale toto nebyla špatná změna. Naopak, nemluvnost, odcizení, anonymní postavy, opuštěná místa, neustálá krutá zima, to všechno dokreslovalo atmosféru, místy až hororovou (hlavně cesta vlakem do továrny). Podle mě hodně silný a působivý příběh.

2 19.08.2018

Váhala jsem, jestli dát 2 nebo 3*. Plusem této knihy je samozřejmě téma a to ve formě beletrie (na pozadí skutečných událostí, které se děly v 90. letech v Norsku), tedy ne literatura faktu, jak to v knihách věnovaných specifickým subkulturám většinou bývá. Pak už ale převažovaly spíše mínusy. Ačkoli autor, který sám byl bubeníkem v black metalové kapele, vystudoval psaní na univerzitě, styl je hodně jednoduchý....jako by to psal náctiletý kluk...což je ale vlastně možná i účel, protože náctiletý kluk je vypravěčem příběhu. Dalším mínusem jsou, kromě kamarádky Hilde, nesympatické postavy. Hlavní antihrdina je zbabělý pozér a jeho nejlepší přítel je agresivní a šílený pozér a jeho "filozofická moudra" raději nekomentuji vůbec. Na jednu stranu si myslím, že je to vcelku reálný vhled do tehdejší BM scény v Norsku i s tou depresivní, temnou a hutnou atmosférou, na druhou by si to měl přečíst asi spíš někdo, kdo zná alespoň nejznámější norské a švédské BM kapely a jejich představitele, např. Euronymous z Mayhem a Varg Vikernes z Burzum (ten druhý toho prvního ubodal) byli i volnou předlohou knižních postav. Pro ty, co o metalu natož BM moc neví, to asi nebude úplně to pravé ořechové a svým způsobem může tato kniha udělat i medvědí službu u těch, co již na metal mají svůj názor s obvyklými předsudky, protože tím si ho akorát utvrdí...ne všichni muzikanti a jejich fanoušci jsou pochopitelně satanisti, kteří se mezi sebou vraždí nebo společně vypalují kostely...to je stejný problém jako u knihy Taky jsem byla punk od Veroniky Hladíkové, která navzdory tomu, že ji napsala bývalá punkerka, vyznívá pro tuto subkulturu spíše nelichotivě. Každopádně na závěr plus i pro nakladatelství Host, které spolu se Světovou knihovnou Odeon patří mezi mé nejoblíbenější právě proto, že zdaleka nevydává jen bestsellery pro masy.

1 21.03.2018

Za mě zatím 4*, protože jsem ji teď četla poprvé, určitě je to kniha ke které se třeba vracet častěji.
A co se týče toho proklamovaného náboženství, o kterém tu někteří mluví, nevím, jaké máte na mysli, ale Gibran byl křesťan.

1 25.11.2017