Mánička178 komentáře u knih

Po "Ještě jsme ve válce" je tohle můj druhý komiks (když nepočítám Čtyřlístek :D). Před několika lety jsem viděla zpracovanou filmovou verzi a pořádně jsem nevěděla, co čekat od té originální na papíře, ale bylo to... úžasné! :)
Velmi mile mě překvapilo grafické zpracování, které dokázalo vystupňovat atmosféru a leckdy i beze slov krásně ilustrovat závažnost, dramatičnost, hektičnost či naopak idylu příslušné situace... :) Pár detailů mě vyloženě dojalo (sněhulák s růžemi, poznámka o holubovi a bezdomovci).
Líbilo se mi také prolínání různých časových rovin, stejně jako prolínání iluzí a reality. Podvědomě (nebo záměrně?) si to vynucuje pozornost čtenáře, jednoduše to chce s tvůrci "spolupracovat", aby bylo pochopeno. Člověk se u toho sice musí trošku namáhat, aby si dotvořil ucelený obraz příběhu, ale i když pořád zůstává pár otazníčků (Němý), pak stejně musím říct, že to vůbec nepůsobí nijak unyle, má to spád a je to originální :) Super!

1 15.03.2015

Živé - čtivé - upřímné. Tahle knížka je jedním slovem šťavnatá - stejně jako ovoce, ze kterých Meruňka vyrábí svoje špičkové marmelády :)
Když jsem Příběh opravdové vášně uviděla v knihkupectví, překvapilo mě, jak obsáhlá kniha je. Cestopis se dá přece odfláknout na několika stránkách formátu A5, říkala jsem si. Když jsem tento marmeládový cestopis dostala nečekaně k narozeninám a lačně se pustila do ochutnávání stránek, zjistila jsem, že to není klasický cestopis, jak jsem ho poznala dosud.
Příběh Meruňky, jejího Matlafouska a pana P. totiž nenechá čtenáře spadnout do zoufale nudného popisu navštívených míst, ke kterému se přišpendlí nějaký ten recept. Skladba a uspořádání celého dílka je mimořádně povedená a zkombinovaná - jednoduše jsem této kompozici přišla hned na chuť :)
Prožitek z cesty v dané zemi je proložen kratšími vsuvkami s praktickými radami, ale i filozofickými zamyšleními nad tímto světem – ty se mi líbily hodně, hlavně proto, že spoustu věcí v dnešním světě úpadku vnímáme podobně. A nesmí chybět recept na marmeládu s ovocem pro zemi typické, ale ani recept, do kterého se marmeláda hodí. Vše prokládáno autentickými fotkami, které text krásně ilustrují, takže si připadáte jako byste cestovali s hlavními hrdiny příběhu. Protože je skutečný, reálný, o to je krásnější a intenzivnější. Tolik ke knize samotné.
Jen mrtvé ryby plavou s proudem a Meruňka mi připadá jako ta nejčilejší rybička, která se doslova drásá proti němu. Je to obdivuhodné a zcela nepokrytě s trochou studu musím říct, že jí závidím… Byla smířená s tím, že zůstane sama a našla lásku a získala takovou rodinu, kterou nikdy neměla. Rozhodla se neohýbat hřbet před tím, jak to v tomto světě funguje a vyšlo jí to… Štastná to žena… :)
Zkrátka a dobře, těším se na další knížku, která určitě bude zase tak sladce vonět jako tahle... a jdu si objednat marmeládu :D

3 15.03.2015

Naprosto úžasná knížka, která by neměla zapadnout (minimálně ve školní výuce). Když jsem přemýšlela nad tím, co jsem se dozvěděla o Odsunu ve škole (základní, potažmo střední), nevzpomněla jsem si na žádný dojem. Protože se jedná o hodně velkou šmouhu na naší historii, určitě by se z toho nemělo dělat tabu téma, ale naopak tento šrám podrobit důsledné sebereflexi... A tahle knížka by v tom mohla pomoci...

Autorku obdivuji za to, že se odvážila píchnout do vosího hnízda a připomněla všem, za co je taky náš národ zodpovědný. Navíc donutila čtenáře zaujmout k takové látce stanovisko, což není úplně jednoduchá věc. I ve mně se to během čtení takřka celou dobu doslova "pralo". Pocit zhnusení z lidí, beznaděj, lítosti, zlost. Člověk se vžívá do rolí lidí na obou stranách barikády... Úžasné, když knížka s člověkem dovede "zamávat" :)
Další plusové body přičítám Kateřině Tučkové za to, že se zde snaží o historickou přesnost (to předvedla i v Žítkovských bohyních), kterou kombinuje s beletristickým rozměrem :)
Že se děj odehrává na mně dobře známých a blízkých místech, to už je jen třešinka na dortu.

Moc se těším na další díla od Káti :D

9 08.03.2015

Já nevím, ale ta knížka mi přišla o někom, kdo totálně prošustroval svůj život... Má to čtenáře nakopnout k tomu, aby s tím svým něco dělal?

07.03.2015

Na tuhle knížku jsem byla enormně zvědavá :) Hodnocení 79% mi přišlo celkem málo na to, co jsem o její výjimečnosti četla od recenzentů, navíc můj pohled je ovlivněn ryze osobními berlínskými zkušenostmi, tak jsem se těšila, do jakého výsledného dojmu se tyhle tři úhly pohledu ve finále promítnou :)
Musím říct, že mě tenhle počin vůbec nezklamal, spíše naopak. Autorka vytvořila (nebo možná přímo skutečně popsala?) životy několika lidí různého věku, sociální příslušnosti a pohlaví, žíjících v celkem poklidném Neuköllnu kolem Thomasstraße a v divokém, výstředním Prenzlauer Bergu kolem ulice Sonnenburgerstraße.
Těžko říct, jestli zmíněné přívlastky pro tyto čtvrti stále platí. Neukölln už je dnes vnímán spíše jako přistěhovalecká čtvrť, za nejdivočejší čtvrtě se (aspoň podle mých pocitů) považuje Kreuzberg a Fridrichshain, Prenzlauer Berg vnímám spíš jako útočiště umělců a kavárenských intelektuálů. Ale v kontextu doby (1994-1999) to možná bylo ještě jinak, nebo se pletu :)
V celé knize se příběhy postav odehrávají v rámci kapitol, ale čas od času se porůznu prolínají do sebe navzájem a ovlivňují se, což svědčí o perfektní výstavbě a detailní promyšlenosti ze strany autorky - požitek tuto kompozici číst :) Některé kapitoly jsou psány v ich formě, jiné z pozice vypravěče.
(spoiler) Osudům hrdinů se nedá upřít originálnost, každý je něčím řekněme švihlý. Někdy sympaticky (stravování podle barev a dnů v týdnu), někdy tím čtenáře šokuje (ustřihnutá bradavka, oslava narozenin s bratrem ve formaldehydu). Člověku ta postava prostě utkvěje v paměti :)
Hodně zajímavé mi také přišlo, že Tanja Dückers zamýšlela tuto knihu jako kritiku Berlína a způsobu života v něm, ale veřejnost ji reflektovala spíše jako oslavu města. Na to konto Dückers prohlásila: "Kdybych to bývala věděla, formulovala by svou kritiku daleko ostřeji." Opravdu bych ráda věděla jak :)
Sečteno a podtrženo - úžasný počin... Pokud milujete Berlín, pokud vás tohle město zajímá, fascinuje a chcet jej poznat blíž, měla by tato kniha stát na vašem wish listu, protože tohle prostě JE Berlín 90. let a nepochybuji o tom, že v něm alespoň něco z toho nezůstalo dodnes :)

2 01.03.2015

Pro čtenáře - jeskyňáře jistě velmi zajímavé čtení o ohromných objevech, kdy se odhalují stovky metrů chodeb během několika dní (ne jako kopání po centimetrech v Krasu :D) v časech náročných expedic... Pavouk je jistě speleolog s velkým S, i když pro mnohé možná kontroverzní osoba.
Mě knížka velmi bavila, dobrodružné se střídalo se zajímavým a napínavým (hlavně kapitola o Voronji), i když je fakt, že jak zde již někdo podotknul - spisovatelská stránka trochu pokulhává...

18.01.2015

Pro mě opravdu nezapomenutelná kniha řešící mezilidské vztahy v několika rovinách, které autorka mistrně zakomponovala do sebe navzájem...

Originální příběh, který odráží úskalí vztahů mezi sourozenci, mezi rodiči a dětmi, mezi dospívajícím a okolním konformním světem, resp. tím jak do něj člověk nezapadá, mezi milujícím a milovaným... Až potud se jedná o látku, kterou řeší každý román pro dospívající dívky.

"Řekni vlkům, že jsem doma" však v sobě nese mnohem více. Popisuje vnitřní svět dívky, která se vypořádává s otázkami, které neřešil leckterý dospělý člověk:
Jaké to je vyrovnat se se smrtí blízkého člověka? Se smrtí někoho, koho by člověk vůbec milovat neměl, protože ostatní svět by tuto lásku odsoudil a nepochopil? Se smrtí lidí trpícími nemocí, která tehdejší společnosti nahání až panický strach?

S "malou" June bude jistě sympatizovat leckterý introvert, který nemá mnoho přátel, leckterý samotářský Krokodýl, který na okolí působí podivínsky :), lidi, kteří vědí jaké to je milovat toho nesprávného člověka a kteří se se smrtí už někdy v životě museli vypořádat... za mě pět hvězd...

11 27.12.2014

Tenká knížečka o indiánech z povodí řeky Xingú popisující zvyky obyvatel, zejména pak přípravy na slavnost mrtvých - kuarup.
Originál byl vydán v roce 1968 - účast na této slavnosti se dle knihy nepoštěstila každému a je líčena jako něco exotického, neznámého. Indiáni jsou v té době téměř ještě nedotčeni světem pokrokové civilizace.

Shodou náhod se mi do rukou v době čtení knihy dostalo i vydání časopisu Koktejl z listopadu 2012, kde je téže tématu věnováno několik stran, mj. se zde píše:
"Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi dramatický rituál s nádherně vyzdobenými indiány, zlákal kuarup v posledních letech k řadě návštěv štáby a fotografy z celého světa. Osada se zaplní davy filmařů, fotografů a techniků s kolejnicemi pro kamery, balony, kulisami, cateringem, ubytovnami s leteckým zásobováním. Klid a posvátnost je pryč. Zůstává jen adrenalinová atrakce pro bělošské diváky a snaha tvůrců se náležitě prezentovat v jejich bělošském světě. ... Zažít dnes slavnost mrtvých není nic výjimečného. Indiáni rádi sehrají za příslušný obnos celé divadlo se vší parádou."

Knížka jistě zajímavá pro čtenáře zajímající se o tuto tématiku. Já jsem do ní ovšem moc nepronikla...

07.12.2014

Tak tato kniha se mi zřejmě vryla do paměti nesmazatelným písmem. Jednak látkou (která se mi upřímně řečeno jednoduše nelíbila), ale autorovi nelze upřít originalita námětu, velmi čtivý styl psaní (přečteno za jedno odpoledne) a také to, že vyvolání emocí u čtenáře bylo zřejmě jeho cílem, čehož rozhodně dosáhl. A jaká jiná by literatura být, než že zanechá ve čtenáři nějakou stopu? Za toto opravdu plusový bod... Ale jak už někdo zmínil - jsou to zvěrstva... Kdo má slabší žaludek, tak rozhodně nedoporučuji.

Na první pohled oddychové čtení odrážející zdánlivě pohodové léto ve francouzské Provence. Postupem času však zrcadlí hluboké a dávné rány, které ač zřejmě rádoby překryté a okolím nevnímané ovlivňují stávající životy tady a teď...

"Plakal steskem po nich,ale pak se to odnaučil, protože je to nepřivedlo zpátky."

27.11.2014

Lea - neveselé čtení o bolestech, nepochopení, rozlámanosti duší. O tom, jak moc člověk dokáže z lásky obětovat... Výborný překlad Radky Denemarkové.

"Protože je snazší snášet bolest duše, kterou si člověk sám způsobí, než tu, kterou mu způsobí jiní a kterou na něho nastraží osud."

Mimořádně zábavné a příjemné čtení... Jiří "Šerpa" Růžička byl legendární brněnský lezec - v této knize vzpomíná na svá lezecká dobrodružství. Vřele doporučuji každému (horo)lezci k přečtení ;-)

10.09.2014

Upřímně řečeno, od Jona Krakauera se mi tato kniha líbila asi nejvíc (zejména když srovnám s Peklem blízko nebe).
V knize je několik Krakauerových nejlepších článků, jejichž obsahem jsou osudy různých dobrodruhů hledajících výzvy v tak extrémních odvětvích jako je např. lezení po zmrzlých vodopádech apod. Všechny příběhy mají spád, jsou zajímavé, plné adrenalinu a skvěle se čtou...
Pro milovníky extrémních sportů odehrávajích se na těch nejvyšších světových horách je tahle kniha hodná doporučení, to je bez debat :)

05.09.2014

Už je to delší dobu, co jsem tu knížku četla, ale matně vzpomínám, o čem že to vlastně bylo... :-/

1 27.08.2014

Od Rudiše se mi tahle knížka líbila opravdu nejvíc... Zdá se mi tak nějak nejvíc propracovaná, myšlenka nejoriginálnější, osud hrdiny je nejpestřejší... Prostě mě bavila celou dobu :)

27.08.2014

Grandhotel mě bavil, osud hrdiny vyvolával soucit...

27.08.2014

Od Járy jsem přečetla knížek víc, ale tohle mě prostě nějak zklamalo... :-/

27.08.2014

Když jsem byla v Berlíně, potkala jsem Jaroslava Rudiše na autorském čtení, a tak jsem si řekla, že by bylo záhodno něco si od něj přečíst. Stylově bylo první knížkou Nebe pod Berlínem. Atmosféra města a hlavně asi fakt, že jsem se pohybovala v té samé době po ulicích, o kterých Rudiš píše, mají na svědomí to, že jsem Nebe pod Berlínem přelouskala i v německém překladu (mimochodem výborném) a nakonec o tom všem napsala diplomovou práci :) Takže prostě srdcovka :)

10 27.08.2014

Naprosto úžasná knížka... Kromě Čtyřlístku a komiksů pro děti jsem žádné jiné komiksy nikdy nečetla. Ale jsem v úžasu jak poutavě a originálně se jím dá zprostředkovat skutečný příběh... Skutečně krásné grafické zpracování, taky se mi líbí, že každý komiks je od jiného tvůrce :) Možná by se to mohlo dát do povinné četby na základce, třeba by to děti zaujmulo než suchá přednáška o válce v rámci dějepisu ;-)

2 27.08.2014

První knížka s horolezeckou tematikou, kterou jsem přečetla a musím říct, že mě hodně oslovila... Je fakt, že se jedná o líčení neštěstí, která se v horách stala, takže ačkoli čteno v parném létě, celkem u toho mrazilo... Jak se zmiňuje valda, jedná se o celkem bulvární látku, ale je mi sympatické, že se snaží zrekonstruovat události z několika pramenů (typicky je uvedeno několik stran výpovědi jak se události sešly), což dodává knize na autenticitě... Hore zdar :)

1 27.08.2014