Rychlé lodě do pekel
Petr Eisner
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/3324/bmid_rychle-lode-do-pekel-nJe-3324.jpg
4
62
17
Zpočátku se může zdát, že se nám dostal do rukou jen poněkud netradiční cestopis; brzy však zjistíme, že se jedná o docela jiný žánr... Touha po nevšedních zážitcích zavede několik mladých lidí do manauského přístavu v Brazílii, odkud vyplouvají lodě na nejkrásnější místa Amazonie. Kdo by se dlouhé dny mačkal na předražené kocábce plné turistů, když se do vysněného Tefé dá dojet na rychlé a levné Madrugadě! Český dobrodruh, hledající únik z tísnivé středoevropské zimy, se s novými kamarády z různých krajů světa vydává na plavbu, jejímž cílem má být tropický prales a jeho exotičtí obyvatelé. Nebylo by vůči čtenáři fér prozrazovat více z děje této napínavé knihy, snad jen tolik, že se přečte jedním dechem a že vás, alespoň na určitou dobu, spolehlivě zbaví chuti cestovat někam daleko...... celý text
Přidat komentář
Petr zhmotňuje noční můry každého backpackera, o to věrohodněji, že neopouští hranice důvěryhodně možného. Úsporný styl dokáže popsat vše potřebné a ich forma nahrazuje subjektivní survival kameru. Té je ovšem popřáno vidět a vnímat jenom omezenou část reality subjektivně zreprodukovanou lidskými smysly. Hlavní hrdina, který není hrdina, ale jeden z nás, začíná věci vidět jinak, opravdověji, až na hranici smrti. Petr si umí pohrát s napínavým, hororovým, ale nikoli explicitním a přestože nejsem fanda tohoto žánru, knížku jsem ocenil jako vkusnou, neblbou jednohubku. Nejvíce si mi asi líbila úvodní část, popisující příchod bledé tváře do jiného světadílu, jiné kultury. Jeden hned cítil ten pocit mimochodnosti, ty jeho sandále a propocený triko.
Přečteno na jeden nádech. Z počátku jsem vůči knize byla skeptická, ale splnila nadmíru má očekávání!
Možná je na vině ta divoce ubíhající zkratkovitost, díky níž se vytrácí takové to cévku drásající a neurony odpalující strašidelné drama... navíc druhá část byla na mé já asi až příliš zrychlená a tak trochu moc hysterická... nějaké to zatrnutí se dostavilo víceméně až na konci u novinových titulků... právě tam totiž vyvstal ten správný vykřičník hozený do každé rádoby neohrožené krosny na cestách.
No, rád bych se někdy podíval do pracovny páně Eisnera. S určitou pravděpodobností tam na čestném místě musí viset zarámované ouřední sdělení s nadpisem "Proibição vitalícia de entrar no território da República Federativa do Brasil". Hmm, asi vezmu na milost životu méně nebezpečné cestopisy Ládíka Zibury a to jeho nekonečné žebrání vo vodu :-). On totiž pan Ládík (zatím) neměl potřebu svá vyprávění zakončovat vyvražďovacím horrorem.
Díky krátkým větám a celkovému stylu psaní, ubíhala četba svižně. Jako milovník cestování jsem si užila velmi trefné popisy stavu hotelů a prostředí jihoamerických měst.
Konec mi připadal docela rychlý, ale zase nic tomu nechybělo, co tam dál asi řešit?
Nedoporučuji ke čtení rodičům, jejichž děti vyrážejí do latinské Ameriky :)
Chystám se na Milující sestru, takže jsem věděla i o Rychlých lodích. V knihovně zrovna knížka byla, tak jsem využila příležitosti a přečetla ji jako první. Působila na mě podivně ploše, nesedl mi reportážní styl, ani vyprávění v první osobě. Jakoby oboje knížku nějak neadekvátně ochuzovalo a zatlačilo do pozadí většinu vypravěčského potenciálu autora. Vadilo mi zřetelné rozdělení děje na dvě poloviny, příběh se tím ještě víc deformoval, zdálo se mi, že postavy s vyjímkou stručných charakterových předznamenání z první části neprožívaly ani necítily nic nového, co by změnilo druhou část textu z pouhého opakujícího se popisu násilí v gradující obsah. A k tomu přílepek prozření hlavního protagonisty, taky jaksi nahonem, a navíc vzhledem k prožitému pro mě v tu chvíli trochu nepravděpodobný...Dvě hvězdy za varování hledačům (...čkám) adrenalinu bez hranic, knížka snad dokáže víc, než obvyklé mentorování - pořádně si rozmysli, než...
Hlavní hrdina si splní svůj sen a s partou náhodných známých pluje po Amazonce do pralesa. Naplněn štěstím si fotí západ slunce, vzápětí přichází nečekaný šok a zápas o holý život. V polovině knihy se z poklidného cestopisu stává thriller. Po přečtení románu mě přešla chuť cestovat mimo Evropu.
Tak to bylo něco! Zprvu opravdu celkem pohodový cestopis, ale pak...
Sevřená, téměř reportážní forma, napínavý děj letí a je stále hůř a hůř...
Žádní papíroví knižní hrdinové; velmi, velmi věrohodné. Za to 5*.
Tak tato kniha se mi zřejmě vryla do paměti nesmazatelným písmem. Jednak látkou (která se mi upřímně řečeno jednoduše nelíbila), ale autorovi nelze upřít originalita námětu, velmi čtivý styl psaní (přečteno za jedno odpoledne) a také to, že vyvolání emocí u čtenáře bylo zřejmě jeho cílem, čehož rozhodně dosáhl. A jaká jiná by literatura být, než že zanechá ve čtenáři nějakou stopu? Za toto opravdu plusový bod... Ale jak už někdo zmínil - jsou to zvěrstva... Kdo má slabší žaludek, tak rozhodně nedoporučuji.
Knížka na jedno odpoledne. Čte se rychle, pohodově. Ale čekala jsem víc. Líbilo se mi, že hlavní hrdina, vypravěč, pochází z důvěrně známého prostředí, je to Čech. Mimochodem teď mě napadá, že v celé knize nezazní jeho jméno, zvláštní :) Příběh je jasný, hlavně články v závěru knihy hodně odhalí. Byl tam velký potenciál, který podle mě zůstal nevyužitý. Mohlo být více popsáno, co se s oběťmi děje, více pohledů, více detailů. Pokud porovnám s nedávno čtenými Ruinami, kde je sice trochu jiný princip, ale podobná situace (mladí lidé v cizí zemi, uvězněni na odlehlém místě), tak Rychlé lodě mají co dohánět. 70%.
Kniha se mi velmi líbila. Začátek je pohodový, děj začíná mít směr úplně jinam a konec je velmi překvapivý.
Kniha se mi moc líbila, přečetla jsem ji cobydup. Neobyčejná kniha s neobyčejným koncem.
Stejně jako ostatní knihy Petra Eisnera - strhující, ohromující, přečetla jsem ji jedním dechem.
Ano, polovina poklidně plyne, druhá polovina zaskočí asi každého a když si člověk navíc přečte ty novinové zprávy, že asi ano, tak nějak, tak je to o to horší . A je to poučné, jak je to riskantní, když se člověk někam vydá a neiformuje přátele či rodinu kam.
Knihu jsem četla a jako dárek bych ji rozhodně nedoporučila. Dvě třetiny příběhu se nic neděje a v poslední třetině se popisují zvěrstva. Srovnání s králem horroru Stephenem Kingem kulhá na obě nohy!
Štítky knihy
cestování Brazílie Amazonka únosy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Rychlé lodě do pekel |
| 2014 | Rok ohně |
| 2008 |  Obranný reflex |
| 2009 | Milující sestra |
| 2013 | Sexualita osob s postižením a znevýhodněním |
Tohle je přesně ta kniha,která vám utkví v paměti a nepustí se vás celé roky...četla jsem ji ještě v pubertálním věku a dodnes si pamatuji každou napínavou stránku. Tato kniha má v mé knihovně čestné místo