Makropulos komentáře u knih

Tak tohle jsou detektivky pro mě. Stará dobrá Anglie, trocha anglického humoru, skvělý lord Petr a příjemný Monty, záhady řešené s bravurou a inteligencí, no prostě taková pohoda.

8 27.06.2018

Tuto knížku používám velmi často k určování rostlin. Líbí se mi řazení podle barvy květů, které je označeno i na okrajích stránek.

1 25.06.2018

Toto je jedna z nejpoužívanějších knih v mé knihovně. Často v ní vyhledávám ptáky, které potkám na cestě přírodou, či doma na zahradě.

5 25.06.2018

ELEANOR je úžasně vystavěná postava, kterou si postupně zamilujete.
SE svým asociálním chováním, jedinou přítelkyní – lahví vodky, prací v kanceláři, obnošenou koženou vestou a kabelou na kolečkách není určitě oblíbenou kolegyní ani ideální knižní hrdinkou.
MÁ v sobě hluboko skryté trauma z dětství, které postupně odhaluje jak čtenáři, tak i sobě.
VÁŽNĚ by chtěla žít normální život, v normální rodině, zažít lásku, objevit přátelství a vypořádat se s minulostí.
SKVĚLE a čtivě vypráví svůj příběh, který je nabitý emocemi, a přitom není sentimentální, který je smutný, a přitom i humorný, který je o osamělosti, ale i o přátelství, důležitosti dotyků a drobných pozorností.
Jsem ráda, že jsem se s Eleanor seznámila a doporučuji to i Vám.

31 24.06.2018

Jak malý tučňák ovlivnil životy mnoha velkých lidí. Milé, pohodové vyprávění, které přinese i pár zajímavých informací o Argentině 70. let minulého století a dokáže člověku vykouzlit úsměv na tváři, a i trochu dojmout. Posloucháno jako audio v podání Kryštofa Hádka, které se mi velice líbilo.
A děkuji Mitculce za odkaz na video. Krásně jsem tím doplnila zážitek z knihy.

8 21.06.2018

„Nový rok a já stále nemám rád důchodce. To jejich šourání za chodítky, jejich věčná nespokojenost, neustálé stížnosti, všechny ty sušenky k čaji, to otravné vzdychání a sténání. Mně samotnému je 83 a ¼ roku.“
To je první zápis v deníku sympatického staříka Henrika Groena. Už z toho vyplývá, jaký je. Přestože ho jeho vysoký věk limituje, on prostě chce v životě ještě něco prožít. Ve svém deníku popisuje každodenní život v domově pro seniory, svoje stavy a pocity, glosuje politickou a ekonomickou situaci a popisuje činnost skvělého Klubu Staří-ale-ne-mrtví, který si s přáteli založili. Je to ironické, humorné, smutné, citlivé, je to o důležitosti přátelství, o lásce, prostě o strastech i radostech stáří. Knížku doporučuji, ale spíše čtenářům „Old Adult“.

9 19.06.2018

Tak tu máme zase další díl (pro vnučku) a musím říci, že tentokrát mě zaujal ten nápad, jak se dostat trochu dál než do pohádek. Příběh jsem zase rychle zhltla, dobře jsem se bavila, užívala si nové postavy a otevřený konec? Je jasné, že budu muset „koupit vnučce“ pokračování. Až tedy u nás vyjde.

3 17.06.2018

Depresivní, až šílené. Drogy, alkohol, blázinec, špitál, Smíchov, Paříž, násilí a krev. Ale je to skvěle napsané. Je to taková temná šílená básnická próza. Slova se valí a skládají do vět a myšlenek a nenabízejí žádnou možnost úniku. Docela mě to zasáhlo.

8 17.06.2018

Třináct úžasně podivných povídek o prolínání světů, o čase, o zvláštních tvorech a tvorečcích, lidových zvycích, ale i o neurózách, „tíživé náladě“ i rodovém zatížení. Tentokrát mě sbírka povídek naprosto nadchla a nemohu říci, že by mezi nimi byla nějaká, která by se mi nelíbila, i když jsou velmi rozdílné a zahrnují celou škálu fantastiky a sci-fi. Je to originální, magické, tajemné i humorné, je to švédský soumrak a čarovný les. Musím se přiznat, že jsem knížku vlastně přečetla skoro dvakrát, protože po prvním přečtení jsem si ještě jednou listovala jednotlivými povídkami a dělala si poznámky. Doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi podivno.

12 13.06.2018

Pan Gaiman mě opět přesvědčil, jak všestranným je autorem. V této knížce převyprávěl severské mýty od vzniku až po konec světa svými slovy, s humorem a v krátkých příbězích. Díky tomu, mohu říci, jsem si udělala pořádek v severských bozích a dozvěděla se např. jak přišel Thor ke svému kladivu, co je to duha a kde se berou špatné básně. Mám pocit, že jsem lehce prošla celou severskou mytologií, a protože jsem zase nebyla takový znalec, zjistila jsem i něco nového. Autor v úvodu říká:
„Když jsem příběhy dopsal a znovu si je postupně přečetl, s překvapením jsem zjistil, že vzbuzují dojem putování od ledu a ohně, v němž se zrodil svět, k ledu a ohni, v němž svět zahyne“.
Jednu hvězdičku musím strhnout za toho „Tóra“, nevím, proč to tak překladatelka udělala.
(překvapilo mě, že knížku nepřekládala Ladislava Vojtková).

11 12.06.2018

Britský humor, skvělá hra se slovy, absurdní situace – prostě dobré zábavné čtení.

2 10.06.2018

Tentokrát mě pan Gaiman nezklamal. Tato pohádka pro dospělé obsahuje skvělé nápady, několik prolínajících se dějových linií, je napínavá, milá a prostě se mi líbila. A ta slova a věty! Paní překladatelka to prostě také umí.

„Obloha v sobě měla takovou oblohovost a svět takovou okamžitost, jaké nikdy dřív neviděl a nevnímal.
(There was a skyness to the sky and a nowness to the world that he had never seen or felt or realized before.)“
A zřejmě se ještě musím podívat na film.

S panem Nabokovem jsem zatím měla problém. První knihu jsem nedočetla. Ale tentokrát to bylo mnohem lepší. Přestože téma knihy není nijak pozitivní, dokázal autor hlavního hrdinu přiblížit čtenáři tak, že jeho počínání nevyznělo tak odpudivě a hnusně. Nemohu říct, že by mi ho bylo líto, ale taky nemohu říct, že bych ho nesnášela. Spíš jsem ho jenom nechápala, tak jako člověk nechápe různé úchylky a deviace. Na postavu Lolity toho bylo v tomto románu navaleno až přespříliš a z toho zřejmě i vychází to, že nebyla žádným svatouškem už před tím, než potkala našeho „hrdinu“. Je to samozřejmě velmi dobře napsaná kniha, dokonce se i dobře čte až zase na tu hromadu francouzských vět, což je zřejmě Nabokovův způsob vyjádření doby či společenského postavení.

13 06.06.2018

Zřejmě to tak u povídkových knih bývá, že se čtenáři některé líbí jiné ne. Takový jsem přesně měla pocit u téhle knížky, ale navíc jsem některé povídky asi vůbec nepochopila. Přesto to není důvod opustit dílo mého oblíbeného pana Gaimana. Ráda jsem se opět setkala se Stínem, líbil se mi Sluneční pták i některé další povídky a drobnosti, takže dnes asi jenom za 3.

2 02.06.2018

Tak je Peter zase v Londýně a zase v průšvihu. Zase to bylo zábavné i napínavé, jsou tu nové zajímavé postavy a větší prostor dostávají i Nightingale a Lesley. Ale ... Měla jsem tentokrát pocit, že už mě nějak nebaví honba za Mužem bez tváře a dost mi tentokrát vadily – protože jsem na tento díl čekala tak dlouho – krátké připomínky minulých dějů, na které jsem měla problém si vzpomenout. Ale Peter je můj oblíbenec, tentokrát ovšem za 3.

5 28.05.2018

Zábavné, pohádkové (i když spíše dospělácky) a dobrodružné putování královského levobočka prince Rozmarýna z Levandie, jeho koně Koně a jejich souputníka Robina Šnytlíka za Růžovou rytířskou stuhou. Cesta je zavede do Pohádkové země, jejíž příběhy v té době nejsou ještě mezi lidmi známé. V mile bláznivém vyprávění se setkávají s pohádkovými postavami, které se ovšem chovají a žijí trochu jinak, než jak to teď známe my, Ale to už je ta lidová slovesnost.

3 26.05.2018

Na šťastné dětství není nikdy pozdě, říká hlavní hrdina tohoto hravého, laskavého, humorného a bláznivého příběhu, a přitom právě prochází dospíváním, které ho od dětství vzdaluje a mění ho uvnitř, čímž mění i jeho okolí. Bylo mi s Peterem a jeho nápady a myšlenkami dobře a uvědomila jsem si, že jsem se vždycky ráda setkávala s „chovateli slonů“, přestože život s nimi není jednoduchý. A myslím si, že mi na dlouho zůstane v paměti Peterovo prohlášení z poslední části knihy:
„Všichni jsme pokoje,“ říkám, „a dokud je člověk pokojem, je ve vězení. Ale cesta ven existuje, a ta nevede dveřmi, poněvadž žádné dveře neexistují; je otevřeno, člověk si jen musí toho otvoru všimnout.“

12 26.05.2018

„Život
Krátký, ale klopotný
života je most.
Novák nebo Novotný!
Přejdeš ----- a máš dost.“
Co k tomu dodat?

4 20.05.2018

Neskutečně skutečný drsný příběh o životě, o lásce k životu, o touze či snaze přežít, protože ten život za to stojí a k tomu autorova zpověď a úvahy o pravdě, smyslu života a složitém procesu přivést tento příběh na svět. Musím se přiznat, že mě to dost zasáhlo svojí silou a hloubkou a obdivuji autora za to, jakým způsobem ten jeden šílený život převyprávěl. Mnohokrát se tu v mém komentáři opakuje slovo „život“, ale bez toho to nejde. O tom to právě je, o všech jeho podobách, úskalích, cestách, tragédiích, způsobech, smyslu i pomíjivosti. Doporučuji.

12 20.05.2018

Tak tentokrát jsem se s panem Holdstockem nějak nesešla. Knihu Les mytág jsem přečetla asi před rokem a zaujala mě, takže jsem se nyní pustila do další knihy v sérii natěšená na to tajemno a výlet do světa snů a podvědomí. Ale nějak to nevyšlo. První cca polovina knihy je takové vyprávění o malé čarodějce, i když už tady mi to drhlo, hlavně v přístupu jejích rodičů, kteří se jen trpně dívali, jak ztrácejí svoji dospívající dceru a nic proti tomu nedělali, přestože už o jednoho syna přišli. A pak přišel Les, ve kterém se prolínala mytága různých postav se „skutečnými lidmi“, drsné a krvavé scény s jakousi naivitou hlavní hrdinky a celé to na mě působilo tak nějak „na sílu“ nebo překombinovaně (jak už tady někdo řekl). Od první části je to velký skok, zůstalo jen několik postav, které jsou ovšem ztracené v Lese, různé plynutí času to ještě více zamotává a to, že jsou všichni nějak propojeni asi hlavně svým snem dosáhnout „zapovězeného místa“, kterým je ovšem pro každého něco jiného, nijak neulehčuje čtení. Ale nic proti tomu, asi to nemá být lehké čtení, ale místo toho, abych byla ponořena v tajemnu a trošku se bála, abych to s hrdiny prožívala, jsem několikrát při čtení usnula, což se mi nestává. Nevím, jestli budu v sérii pokračovat.

6 16.05.2018