Mahulenka86 komentáře u knih
Nechci knihu zavřít a odložit, chci číst ještě dál...chci s nimi ještě být.
Příběh z války, který nepopisuje zvěrstva na první dobrou, ale přesto víte, že se tam dějí.
Častokrát jsem měla i slzy v očích.
Nepodceňovat tuto knihu a přečíst! Nemůžu ani říct, která z knih se mi líbila více. Obě pro mě mají svá skrytá poselství. Hlavou se mi honí myšlenky jako přátelství, rodina, poznání sebe sama, překonání se a umění znovu začít žít.
Hana ve mně vyvolala silný zážitek,a tak jsem si se čtením Slepé mapy dávala na čas...bála jsem se jestli se mi po Haně vůbec bude líbit. A líbila, a jak, strašně moc...a jen mě ujistila,že jde opravdu o mou nejoblíbenější naši autorku! Smekám a těším se na Hotýlek.
Obě autorovy knihy jsem přečetla za sebou a ani od jedné jsem se nemohla odtrhnout. Trochu mi ale vadilo,že do příběhu byla zatažena nejprve vnučku a teď dcera. Mii fandím, doufám, že z ní příště neudělají úplnou trosku.
I přes zrůdné prostředí a zlou dobu na mě tento příběh působil až neuvěřitelně jaké "štěstí" hlavní hrdina měl. Kniha je to ale čtivá a do děje vtáhne.
Tato tématika je téměř vždy sázkou na jistotu...člověk cítí tu bezmoc, utrpení a zároveň touhu po přežití z každé stránky...čtu se zatajeným dechem a jsem ráda, že jsem doma na gauči...ještě dlouho po přečtení knihy v sobě nosím pocit znechucení, že se něco takového dělo a obdivu k těm,kteří to přežili jako toto Mengeleho děvče. Je dobré na tuto dobu nezapomenout, alespoň přečtením této knížky...
To, jak se prolíná dějem v oněch hrůzných podmínkách dětská dobrota, naivita a přesto touha po dobrodružství,to ve mně zůstane. Příběh,který jsem lačně přečetla za jeden den a budu si pamatovat.
Zmatek? Nebo tak to aspoň působilo na mě. Po dočtení nevím už kdo byl kdo, i když...možná jsem to nevěděla ani při četbě. Některé postavy mi byly sympatické, tudíž mi přišla jejich část krátká a všechno tak nějak bez konce.
Must have :). Knížka se mi líbila moc, nejdříve jsem si jednou za čas přečetla kapitolu jedné z hrdinek knížky, ke konci jsem se ale už nemohla odtrhnout,nechala všeho a všechny a jen četla a četla.
Trvalo mi precist si knihu dva roky, nechtela jsem cist neco tak smutneho. Ted ale prisel ten spravny cas a precetla jsem ji za dva dny. Skvela knizka s poselstvím.
Zážitek! Přečetla jsem jedním dechem. Dlouho se mi nic nelíbilo od českého autora jako tato kniha.
Až to,že ráno brzy vstávám mě donutilo v jednu hodinu po půlnoci knížku odložit -'za dva večery prečteno. Ač to není můj žánr a asi ani nebude, tak se mi to líbilo....při čtení jsem občas zvedla oči a rozhlédla se po pokoji abych se ujistila kde jsem a že se mi nic podobného neděje :).
Pár otázek na vyšetřovatele bych měla :), ale jinak super čtivé, napínavé, hlavní postavy přiměřeně sympatické. Žádná nuda!
Začala jsem Veronikou a měla jsem co dělat abych knihu neodložila, jak nesympatická mi byla. Jáchym to trochu vylepšil, nicméně ze všech autorových knih u mě tato na posledním místě.
Průměr, který stačí přečíst pouze jednou. Nicméně další díly vyzkouším.
I přes předvídatelnost příběhu jsem se dojala:). Odpočinková četba na víkend.
Knizka nebyla spatna, ale na to, ze se v ni objevila temata opustenych deti, pokusu na nich, homosexualita, rakovina, tak mi prisla trochu nudna. Cekala jsem, ze doktorka Solomonova dostane vic prostoru at uz v sirotcinci, tak potom v nemocnici.