magnolia komentáře u knih

Nečetlo se to špatně (aspoň první dvě části mě bavily), ale řekla bych spíš hodně nenormální rodina, otec, dcera i matka. Nějak jsem je nechápala, nejvíc matku.

12 24.04.2022

Ještě že ji mám doma, svoji - čteno podruhé jako podpora při uzdravování a když selhaly jiné, vážné knihy. Adrian Mole je pako, ale pobaví :)

20 18.04.2022

Zajímavé rozhovory, otevřené zpovědi, moudré myšlenky - takoví lidé by měli být patřičně oceněni a měli by být více slyšet. Navíc krásná úprava knihy, papír, fotografie.

22 15.04.2022

Děti by měly mít svoje místa, ďolíky, úkryty, lesíky - když to jen trochu jde (moje milovaná část dětství - pár stromů, nádobí natahané ze smeťáku a stejně založená kamarádka:). Knížka je na rychlé přečtení a klidně by mohla mít menší formát - je to teď taková móda, ale ty velké, i když slabé knihy, děti v naší knihovně od půjčení spíš odrazují. Jak mám ráda neobvyklé ilustrace, tyto se mi v některých detailech až tak nelíbily. Ale jako celek je kniha určitě přínosná dětem i dospělým.

24 09.04.2022

Velmi dobře napsaný/přeložený psychologický román, který jsem četla dlouho a poctivě - až na nepatrné části z celé knihy mě hodně bavil a zajímal. Mnoho vět nebo pasáží bych si nejraději opsala. Je to román americký a klidně by se mohl jmenovat Rodina, protože je hodně o rodinných vztazích, o vlivu a chybách rodičů, ale nejen o tom. Pro mě je to zatím letošní objev roku (byť se zpožděním od roku vydání) a je to jeden z těch románů, které ráda doporučím.

31 03.04.2022

Souzním s komentářem od petrarka72, kniha je opravdu plná zajímavostí ze života H.H., tedy Carmen. Oceňuji to, že si svoje tajemství uschovala, že nám dovolila do nich takto nahlédnout a že svůj životní příběh nerozmělnila, tak jako mnoho jiných, často bezvýznamných umělců, v záplavě knižních titulů, rozhovorů a TV zpovědí. V této knize je nám přiblížen její život, povaha i pohled na svět a lidi, radosti i starosti. Nebyla bezchybná ani neomylná, ale měla svůj styl a zásady a nebylo jí jedno, o čem zpívá. Byla a zůstane jedinečnou, nenapodobitelnou.
Kniha je rozdělena podle desetiletí a nejspíš vychází z deníkových záznamů H.H., která autora poctila zjevnou důvěrou, a jistě nejen ona. Zpočátku mi trochu vadily doplňující věty přímé řeči, ale zvykla jsem si na to i na celkový způsob autorova psaní. Je to překvapivě čtivá a vypovídající kniha s mnoha fotografiemi (jen její obálka se mi nelíbí).

30 15.03.2022

Takové historky, převážně z pracoviště - nakladatelství Odeon. Docela dobře napsané vzpomínání s humorem a nadhledem i s fotkami kolegů a kolegyň.

18 01.03.2022

Na takové knihy musí být čtenář naladěný, a to já teď nejsem, tak ji odkládám.

Z vodovodu voda padá, talíř nastavuje záda.
Kdo z vás pozná, co tu je, ať ty věci jmenuje. Co je to?
Obyčejná krása.

21 24.02.2022

Zajímavý psychologický román otevírá několik důležitých témat, týkajících se mezilidských vztahů a přibližuje situaci hlavního hrdiny - vyrovnávání se s traumatem oběti znásilnění. Nakonec jsem byla ráda, jak se celý příběh uzavřel, i když to bylo tak jako "po americku". Za přečtení kniha určitě stojí, jen bych vyprávění občas malinko zrychlila - jako prvotina, myslím, velmi dobré.

28 19.02.2022

Ani já jsem tomu moc nevěřila, ale je to opravdu dějem a postavami nabitý román - deník složený ze samých seznamů, doplněný poznámkami, úvahami a Danovými zákony Všehomíra. A já jsem se bavila, protože mám ráda seznamy, deníky a knihkupce (tedy ty vtipné, a právě tímto způsobem :)

25 10.02.2022

Zpočátku jsem se moc nevyznala v postavách a vztazích - nějaký čas už uplynul od přečtení předcházejících dílů. Ale po několika kapitolách mě znovu pohltil ostrov a další dny a osudy jeho obyvatel. A především Ingrid, která píše dopisy a ne vždy je odesílá a nejlepší pocit má, když se jí povede "něco vyřídit" a je rozhodně víc než jenom matka. Mám ráda takovéto na pohled nenápadné knížky, mám ráda Roye Jacobsena (a chtěla bych umět norsky, hezky mi ta řeč zní).

28 06.02.2022

Ráda si zase někdy D.P. poslechnu nebo přečtu rozhovor s ním, ale na čtení této knihy mi chybělo patřičné soustředění (nečte se zase tak snadno). V mnoha názorech s autorem naprosto souzním.

Luisa, Selma, Martin (kamarád) a optik (tak chápající) a ještě Elsbeth, Marlies, Palme a pes Aljaška... a moje počáteční obavy, aby to čtení nebylo až moc zvláštní... Bylo to krásné vyprávění, milé, vtipné i dojemné (nejméně 3x) - a tak příjemně podávané (něco jako Amélie z M., ale z německé vsi). Byla jsem tam s nimi. Neobyčejné. Doporučuji.

43 27.01.2022

Delphine opravdu umí psát a její další skvěle zpracované téma se mnou doslova zamávalo... Navíc je tu sympatická postava Clary - moc doporučuji k přečtení a k zamyšlení.
(Během čtení se mi vybavily dva moje oblíbené filmy: Malá Miss Sunshine a potom Truman show, o které se na konci této knihy také píše. Ale to jsou starší filmy, které hlavně pobaví. O tom, co se děje nyní na sociálních sítích mám sama jen minimální přehled, ale tuším, že knížka není daleko od skutečnosti, a to je smutné a mírně řečeno, trestuhodné.)

39 19.01.2022

Milá Halino, díky za bezva knížku !

19 09.01.2022

Také jsem trochu zklamaná, ale dočetla jsem, i když tak nějak bez nadšení. Autorka odvedla určitě kus práce a přiblížila mi historickou dobu a popis území (i s mapkou), o nichž mnoho nevím, částečně i tehdejší způsob života nebo problémy při fotografování v jeho počátcích. Útrapy dobyvatelů nových území jsou také působivě popsané, zejména věčný nedostatek jídla. Oceňuji další poznatky, včetně dobových obrázků, kterých mohlo být i více. Deníky a dopisy obou manželů, a také novodobá korespondence (a z ní vznikající přátelství) pracovníka muzea na Aljašce s osamělým starým pánem, odkazujícím cennou pozůstalost - to jsou hlavní linie vyprávění. Tématy je knížka bohatá, i na mystiku dojde, jen se to trochu moc táhlo, jak to "mužské" objevování, tak "ženské" čekání. Smysl celé cesty byl dobyvatelský, a i když jsou průzkumníci závislí na pomoci indiánů, nechybí zpráva-návod, jak příště nejlépe na "divochy" (což mi sedlo k postavě podplukovníka - sice hezky píše, ale jinak je to hlavně voják). Ale jsou tu i jiné, zajímavé postavy. Nesrovnávejte s Dcerou sněhu, přečtěte si obě.

30 30.12.2021

M.T. píše o sobě - o tom, jaký byl zamlada a v dalších letech, čím se trápil, co ho bavilo a jaké různé práce si vyzkoušel. Vzpomíná na lidi, dobré i jiné a přiznává se i k vlastním chybám nebo k tomu, že žárlil na úspěchy své ženy (a styděl se za to). Dozvíme se, jak se rodil román Zdi tvé i nová knížka o architektuře. Hodně mě to bavilo, je to zajímavá, myslím, že dost otevřeně a čtivě podaná autobiografie.

27 30.12.2021

Knížka od neznámé české autorky začíná na dovolené u moře (čímž mi připomněla prvotinu P. Soukupové K moři) a hned mě zahltila několika postavami, u kterých jsem docela těžce tápala, než jsem si je správně zařadila - např. kdo je dítě a čí, kolik jim je roků, a to se dělo téměř pokaždé, když se objevilo další jméno bez upřesnění (babička, bratr). Také se skáče v čase, opět bez nějakého označení kapitol, vypravěčů, přímé řeči. Ale byla to taková hra, která mě spíš bavila (nežli vadila) a nutila mě číst dál. Hlavní hrdinka Hanka se přestěhuje do Polska za partnerem, rozvedeným otcem dvou dětí. Je mladá, hodná, ne moc průbojná, a před i po narození dcerky, se snaží zvládat soužití s "cizími" dětmi a partnerské krize. Zpětně se vyrovnává s problematickými vztahy ve svojí původní rodině, vzpomíná, přemýšlí. Bylo to zajímavé čtení, takové citlivé zachycení jednoho ženského zrání. Hodně je to o výchově dětí, o jejich povahách, starostech a potřebách. Škoda, že jsem se nedozvěděla některé další podrobnosti z Hančina života, někdy se jen tak naznačovalo. A některé situace a skutečnosti mě trochu udivovaly, i to, jak se taky dá žít.

31 04.12.2021

Ano, je to smutnější než první knížka o Olive, ale je to tak jiné čtení, tak moc dobře jiné. Osudy lidí, stárnutí ženské i mužské, upřímně podané. Ohlédnutí za životem, vyrovnávání se s vlastními chybami i nepříznivým osudem a další témata, která se týkají každého z nás. Ráda jsem tuto knížku každý večer otevírala.

30 28.11.2021