Krajina ledu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477329/bmid_krajina-ledu-YWj-477329.png
4
68
22
Dechberoucí příběh boje o přežití, nečekaných dobrodružství, ale i nezměrné lásky k člověku a přírodě z pera autorky bestselleru Dcera sněhu. Román Eowyn Ivey je zasazen do aljašské divočiny, stejně jako její úspěšný debut Dcera sněhu. V novém strhujícím příběhu z konce 19. století čeká čtenáře dobrodružství objevování, ale i tíživé tajemství, jež vystaví zkoušce manželství podplukovníka Allena Forrestera a jeho mladé ženy Sophie. Allen Forrester dostane příležitost svého života: je vyslán, aby se s malou skupinou mužů vydal na průzkumnou výpravu proti proudu řeky Wolverine – oblastí, která je pokládána za neprůchodnou. Právě Wolverine je klíčem k nesmírným zásobám aljašského zlata, avšak všechny dosavadní pokusy proniknout do těchto míst skončily tragicky. Allen se ocitá v těžké situaci. Teprve nedávno získal ženu, kterou možná ani nedoufal najít, a Sophie navíc čeká jejich první dítě. Vyhlídka na osamělý rok v kasárnách ji skličuje, ještě víc ji však tíží obavy o zdraví nenarozeného dítěte. Její neblahé tušení sílí a manželé se loučí v hluboké nejistotě. Krajina ledu je barvitým, epickým vypravováním o objevech nejen v hlubinách neznámé divočiny, ale i v duších svých protagonistů.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2021 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
To The Bright Edge of the World , 2016
více info...
Přidat komentář
Mne sa knizka neskutocne pacila, samozrejme netreba porovnavat s predoslymi knihami, co samotna kniha, to iny pribeh len autorkin styl pisania zostava rovnaky.
Knizka mi robila mrazivu atmosferu a pacilo sa mi ako expedicia prebiehala. Bolo zaujimave sledovat ako sa plukovnik zachoval v roznych situaciach ci uz kvoli pocasiu alebo necakanym veciam co sa stali. Ked mali hlad veru mala som aj ja :D.
Velmi sa mi vsak pacil aj pohlad zo strany plukovnikovej zeny, forma listov a zaznamov.
Kto miluje dobrodruzstvo, expedicie, stipku romantiky a aj survival ten si tuto knizku zamiluje. Samozrejme necakajte neviem aku akciu, predsa je to knizka zasadena do historie. Avsak sa tam udeje plno zahadnych veci.
Tato kniha mě bohužel nezaujala tak jako autorčin debut Dcera sněhu. Vadilo mi hlavně obrovské množství postav, což nemám v knihách ráda, a pak také forma psaní. Bohužel ji po pár stranách čtení odkládám.
Na začiatok musím povedať, že to bolo niečo úplne iné, ako som čakala. Čakala som podobný príbeh ako je Dcéra snehu a toho som sa nedočkala. Ale aj tak to bolo veľmi dobré.
Páčilo sa mi, že kniha je písaná formou denníkových zápiskov, či už Allenových alebo Sophiiných. A do toho sa ešte striedajú rôzne listy, fotky, či novinové články, ktoré majú s príbehom súvis. Čítanie som si vďaka tomu veľmi užívala a strany mi rýchlo ubiehali. Sophiine zápisky ma bavili o trochu menej, predsa len ja na tú romantiku nie som, ale páčilo sa mi jej pokrokové myslenie, že sa odmietala zmieriť s vtedajšou tradičnou rolou ženy a trochu šla proti prúdu. V Allenových zápiskoch sa toho spočiatku veľa nedeje, ale mňa celkovo také výpravy bavia, takže mi to nevadilo. Celé jeho putovanie je v takom jemne nezáživnom tóne, ale napriek tomu je zaujímavé, autentické. O nadprirodzených veciach, ktoré sa v príbehu sem-tam vyskytli si neviem čo mám myslieť, čakala som v nejaké ich vyústenie, ale prišlo mi, že tak nejak vyšumeli niekam do stratena. Zobrazenie života vtedajších domorodých kmeňov sa mi veľmi páčilo. A najlepšie na tom je, že autorka vychádzala zo skutočných postáv a skutočnej expedície. Od knihy som predsa len možno čakala trochu viac, ale aj tak to bolo veľmi príjemné čítanie.
Někdy je popisnost, rozsah trochu příliš, ale to je jen zdánlivé. Vše dává smysl, jen tomu dát svůj čas. Kam také spěchat na expedici kolem r.1885 na Aljašce. Tenhle příběh nelze uspěchat. Je vyprávěn ve 2 časových rovinách – pomocí dopisů z 19.století a mezi dvěma muži ve 20.století. Návaznost a doplňování obrazu celého příběhu je v takovém souladu, že přestanete formu deníku vnímat. Kromě vlastní expedice a boje s přírodou nelze opominout záhadnost života a zvyků Indiánů na Aljašce, ale ani podněty o postavení žen ve společnosti či tehdejší techniky. Je to jako listovat albem dějin. Až do konce... věřím, že se čtenářům dostane pod kůži:o)
Tuto knihu jsem si pomyslně zařadila do kategorie “přečteš - zapomeneš”. Bohužel mi děj knihy ničím neutkvěl, stránky jsem i přeskakovala.
Nápad to byl velice dobrý, ale kniha byla povrchová.
Čím déle jsem četla, tím víc jsem knize propadla, až mě doslova zblajzla! Včerejší noc byla pouze její!
Jednoduchý příběh o odvaze a hrdinství. Všechny tři dějové linky - dvě deníkové a jedna dopisní (Allen, Sophia a Josh s Waltem) - jsou úžasné a vyrovnané.
Je tam láska. Není vtíravá, ani ulepaná, ale čistá, přímá a pravá. Kniha o lásce pro muže (pro všechny samozřejmě, jen jsem to chtěla zduuuuuuraznit) :-)
Příběh z aljašské divočiny z konce 19.stol. , kde bylo spousta nečekaných dobrodružství , boje o přežití, ale i popis krásné přírody se mi moc líbil. A obdivovala jsem život Sofie, její nadšení pro přírodu a náhled na život. Sice mě zprvu vadilo, že je psán formou deníku, ale nakonec to bylo zajímavě napínavé.
Veľmi pekné čítanie, mám rada cestopisy a toto ma úplne pohltilo. Je to iné ako Dcéra snehu a obálka síce láka k tomu myslieť si, že to bude niečo podobné, ale nie je. Je tam veľa snových a neuveriteľných vecí ktoré súvisia s Indiánmi a ich kultúrou a za mňa skvelé čítanie. Eowyn Ivey nesklamala, má talent. Koniec mohol byť trošku iný, ale stále je to ok. Radím medzi obľúbené.
Dlouho jsem se do ní odhodlávala a byla to chyba. Kniha mne naprosto pohltila. Líbila se mi mnohem víc, než autorčina prvotina "Dcera sněhu", rozhodně stojí za přečtení. Jen ten konec mi přišel takový... Rychle useknutý.
Tak to bylo něco! Něco naprosto jiného, než jsem za dlouhou dobu četla.
Prvních 100 stran mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak to jelo už samo, chytlo mě to. Příroda vykreslená ve svojí největší čistotě, kráse, ale taky surovosti. Prvky magického realismu tomu dodaly ten správný rozměr. Dobrodružné putování Aljaškou i psychologie postav, vše to krásně zapadlo, nemohu hodnotit jinak než 5*!
(SPOILER)
Krásná kniha, po všech stránkách: dobrodružství, neznámé končiny a lidé a zvířata, se špetkou indiánské mystiky, to jsou působivé kulisy a odrazový můstek pro nádherný příběh dvou originálních silných a vzájemně se milujících lidí, jejichž silný cit, přátelství a lásku, jejich odloučení ještě posílilo a umožnilo zvládnout každému vlastní problémy a neštěstí a přitom naplnit své dny smysluplnou prací a zájmy, v nichž po shledání rukou společnou a nerozlučnou pokračovali v nezmenšeném duchu v dalších desetiletích.
Autorka nezvolila jen tak nějaké romantické vyprávění, naopak: zajímavá, komplexní a fungující forma složená z různorodých částí textu - deníkových záznamů soukromých i putovních, dopisů, novinových článků, fotek, obrázků artefaktů i s popisy... To vše skládá dohromady dokonalý obrázek, na základě skutečnosti.
Ale především obsahově je to vskutku nádherné - něco se dozvíme o Aljašce, o jejím bohatství a s tím souvisejícím zkoumání cesty k němu, konkrétně proti proudu řeky Wolverine až na Yukon, to vše na konci 19. století, nedlouho po zakoupení Aljašky od Rusů. Tahle mužská stránka příběhu se zkušeným podplukovníkem Allenem spolu se dvěma dalšími vojáky, místními stopaři a indiány různých kmenů (ovšem doprovázená také jednou netypickou indiánkou a psem) se nese v duchu náročných putování objevitelů severních částí světa, kdy zima ani tak problémem nebyla jako velice častý hlad. A samozřejmě únava, zranění a neduhy. Fyzicky i psychicky náročná celkem asi pětiměsíční mapovací cesta po svých a na indiánských kožených lodích.
Ale neméně zajímavý, ale i náročný byl souběžný zcela odlišný ženský příběh - život manželek vojáků ve Vancouverských kasárnách, z něhož svými zájmy a činností některé vybočují, a to především mladá Allenova manželka, Sophia. Možnost doprovázet manžela aspoň po moři na počátek jeho pracovní cesty nakonec využít nemohla, zažívala krušné chvíle sama, ale měla otevřeného ducha a nezdolnou vášeň pro živou přírodu, zejména ptáky, a také v té souvislosti objevila vášeň pro jejich fotografování (novou nejen pro ni na konci 19. století). To jí umožnilo nejen zvládnout, ale dokonce naplnit dobu odloučení od manžela.
Oba hlavní hrdinové byli nesmírně sympatičtí, takže v závěru mne i konec dojal (také díky souvisejícímu osudu jejich prasynovce). Přes krušné momenty nesmírně pozitivní příběh, který může inspirovat ... životní moudrostí.
Ostatně tomu také mimořádně dobře odpovídá originální titul: To The Bright Edge of the World, škoda že v češtině je se změnil poněkud v klišé neodpovídající dokonce ani samotnému místu děje...
"Je jedno, co badatele přitáhne- bohatství, sláva, vojenská síla nebo pouhá upřímná zvědavost -, změní místo už jen tím, že tudy cestují a zaznamenávají své dojmy."
"Je náramně snadné milovat něco, s čím jste nikdy nemusel žít."
"Doopravdy jsem se vždycky bála jen nudy a osamělosti." (autentický výrok Sophie Forresterové v článku v Oregon Post, 1929)
Pozn.: Zatímco pohádková autorčina prvotina, Dcera sněhu, mne nijak neoslnila, její nová kniha je skvělá.
Objevitelské putování po vzdálené Aljašce přináší její historii ....
" velkolepá, nezbadatelná divočina.... šedé řeky, jež se burácivě ženou z ledovců, hory a smrková údolí, kam až oko dohlédne ....
vždycky si pro sebe nechává nějakou záhadu ...."
Je březen roku 1885 . A z Perkinsova ostrova začíná mapování neznámé Aljašky - přes indiánské vesnice k jezeru Kulgadzi a na sever - přes Wolwerinské hory k řece Tanana a Yukon ....
Pod vedením pplk. Forrestera s poručíkem Pruittem a četařem Tillmanem ....
a postupně se přidávají další - i indiánka Nat ¨aaggi a čtyřnohý kamarád Boyo ....
Skupina se setkává s indiánskými usedlíky a také poznává mystické postavy tohoto kraje - záhadného šamana s křídly ....i tajemné dítě zrozené z půdy Aljašky ....
Kniha je psána formou deníku i dopisů .... a zajímavá je postava Sophie, ženy Forrestera .... která se snaží o fotografickou dokumentaci ptáčků ...
Rozhodně poctivě zpracovaný příběh o autorčině rodné zemi se spoustou nových poznatků ....
Pokud jste četli autorčinu předchozí knihu DCERA SNĚHU připravte se na to, že KRAJINA LEDU je jiná, nečte se tak lehce, zpočátku může působit chaoticky a zmatečně, je totiž psána směsicí deníkových záznamů, článků z novin, máme zde i armádní zprávy, do toho milostné dopisy a nechybí zde ani ilustrace a fotografie. Pokud tomu však dáte chvíli času, sedne si to a spojí se v nádherný a úchvatný příběh, zase trochu magický jako DCERA SNĚHU, navíc však ještě dobrodružný a napínavý. Myslela jsem si, že mě okolnosti oné průzkumné výpravy nebudou moc zajímat, ale byla jsem překvapena, jak velmi mě to pohltilo. Přiznám se rovnou, že na začátku jsem byla trochu zklamaná, ale postupem času jsem pochopila a po přečtení smekám před autorčiným umem. Nečekejte DCERU SNĚHU, otevřete se KRAJINĚ LEDU a budete odměněni nevšedním příběhem z konce 19. století, zasazeným do nádherné a zároveň drsné aljašské divočiny.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Trochu zavádějící obálka působící snově a romanticky, ve skutečnosti kniha vypráví o tíživém a drsném přechodu několika mužů a jedné indiánky Aljaškou. Za sebe mohu říci, že mě kniha opravdu nadchla. Jednak proto, že je psaná formou deníkových záznamů, jednak proto, že kromě seznámení se s krajinou, blíže nahlížíme do prožívání postav a jejich vnitřního ustrojení.
Velmi zajímavou postavou příběhu je Sofie, žena, která se na svou dobu dokázala chovat velmi samostatně a odvážně. Rovněž zajímavé je propletení oživlé mytologie působící téměř magicky. To celé smíchané dohromady na vás dýchne jaksi intimně, jako byste si povídali o nejdůležitějších věcech života při letmém svitu ohně u krbu.
Mně se to moc líbilo, miluji knihy o Aljašce, miluji knihy psané formou deníků, dopisů a různých záznamů. Zajímavé byly pasáže o Sophiině fotografování, ona byla vůbec velmi sympatická, stejně jako její manžel. Kromě cestovatelského motivu se knihou linul i silný milostný motiv. Krása.
Také jsem trochu zklamaná, ale dočetla jsem, i když tak nějak bez nadšení. Autorka odvedla určitě kus práce a přiblížila mi historickou dobu a popis území (i s mapkou), o nichž mnoho nevím, částečně i tehdejší způsob života nebo problémy při fotografování v jeho počátcích. Útrapy dobyvatelů nových území jsou také působivě popsané, zejména věčný nedostatek jídla. Oceňuji další poznatky, včetně dobových obrázků, kterých mohlo být i více. Deníky a dopisy obou manželů, a také novodobá korespondence (a z ní vznikající přátelství) pracovníka muzea na Aljašce s osamělým starým pánem, odkazujícím cennou pozůstalost - to jsou hlavní linie vyprávění. Tématy je knížka bohatá, i na mystiku dojde, jen se to trochu moc táhlo, jak to "mužské" objevování, tak "ženské" čekání. Smysl celé cesty byl dobyvatelský, a i když jsou průzkumníci závislí na pomoci indiánů, nechybí zpráva-návod, jak příště nejlépe na "divochy" (což mi sedlo k postavě podplukovníka - sice hezky píše, ale jinak je to hlavně voják). Ale jsou tu i jiné, zajímavé postavy. Nesrovnávejte s Dcerou sněhu, přečtěte si obě.
Štítky knihy
přátelství Aljaška Indiáni objevitelské cesty dobrodružství mystika zlatá horečka manželé odvaha dobrodružné romány
Krajina leduKniha Krajina ledu je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 79x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 95x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 4x |
Další krásná kniha z pera mé oblíbené autorky. Hrozně se mi líbila magická a tajemná atmosféra, která provází celý příběh, postavy, prostředí a i lehký šok na konci knihy v souvislosti s osudem mé oblíbené postavy. Oceňuji i nádhernou obálku, ze které mystika přímo dýchá. Jednu hvězdičku srážím snad jen za to, že kniha je psána deníkovou formou, což je sice vzhledem k charakteru příběhu pochopitelné, ale zároveň to výrazně ubírá na napětí a trochu to upozaďuje ty zvláštní a děsivé věci, které se v příběhu odehrávají.
Škoda, že autorka napsala (či v Čechách vyšly) jen dvě knížky, určitě bych si koupila i další.