MagdaFish
komentáře u knih
Jméno růže
Umberto Eco
Jméno růže jsem četla kdysi dávno, snad v mých 16. - 17. letech. A už napoprvé jsem jí dala a tak moc se mi líbila, že jsem si jí o pár let později přečetla znovu. Zpětně vzato se obdivuju, protože na takhle náročný romány už asi nemám sílu. Pokud to někdo začne číst s tím, že je to středověká detektivka, tak je zákonitě zklamán až zhnusen, protože to fakt žádnej Vondruška není. Tohle je filozoficko-náboženská disputace (hlavní dějovou linií je koncil, který v klášteře probíhá), kde detektivní a milostná zápletka tvoří jen okrajovou a vlastně ne moc důležitou část. Přesto jako celek stojí tak tisíc procent nad všemi následovníky Danem Brownem počínaje. :-)
Pro hrst dukátů
Juraj Červenák
Další skvělý díl, skvělé série! K tomu není co dodat. :)
Těší mě, že Ďuro odolává naléhání fanoušků, píše svým tempem a dává si záležet na každém slově. I to je myslím důvod, proč si jeho knížky udržují standardně vysokou úroveň.
Ze života knihomolky
Debbie Tung (p)
On mi někdo instaloval do bytu, brejlí, kabelky kameru? Tohle je přece můj životopis, černě na bílém namalovaný! Krásné a vtipné. Vřele doporučuji pro každého knihomola se slabostí pro křeslo, deku a čaj. :-)
Já, robot
Isaac Asimov
Tak mě starouš Asimov taky doběhl. :) Řekla jsem si, že začnu povídkama, abych si osahala páně Asimovův styl, pro případ, že by mě nesedl.
No a ono mě to sedlo náramně. :) Ten technický pravěk z toho sice místama čouhá víc, než u takového Raye Bradburyho, který psal ve stejné době, ale dá se to překousnout. Síla téhle knížky je v něčem jiném.
Nestárnoucí dílo, fakt že jo.
Anděl v podsvětí
Juraj Červenák
Opět skvělé. Ano, jak už zde kdosi poznamenal, Barbaričův příjezd do Plzně je tak trochu do očí bijící "mus", ale to neva. Úžasně zkažená Plzeň přelomu 16. a 17. století to s přehledem přebije. Nejbáječnější postava, krom obvyklých podezřelých: Arcikníže Maxmillián! Jeho jedovatostí vůči císařským dvořanům jsem si užívala nejvíce. :-)
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Čtyři dohody patří dle mého názoru mezi to lepší, co lze v rámci duchovní a motivační literatury nalézt. Myšlenky, které autor předkládá jsou jednoduché a člověk nemusí sedět x hodin denně v lotosu, aby dosáhl výsledku. K tomu připočtěte popularitu, kterou v našich krajích téhle útlé knížečce zajistila divadelní adaptace a fanoušky můžete přehrabovat vidlema. :-)
Ale proč ne. Na začátek duchovní cesty je to určitě přijatelné.
Les prízrakov
Juraj Červenák
"Detektivky nečtu." Tím utínám pokusy o konverzaci stran nadšených vyznavačů všelijakých (hlavně severských) mordů. Prostě nečtu! Zde musím dodat, s výjimkou Červenáka. :-)
Ďuro prostě umí. Stein a Barbarič je ten typ série, která s přibývajícími díly neztrácí na kvalitě. Pravdou je, že mě detektivní zápletky zajímají až tak ve druhém až třetím plánu, takže můžu tyhle knížky číst opakovaně a nechat se znovu příjemně překvapovat, kdo je vlastně vrah.
Víc mě zajímá vykreslení postav a popis doby, který je precizní. Je vidět, že autor má nastudováno a že má kolem sebe okruh odborníků, se kterými dobové reálie konzultuje.
Naštval mě Stein. Taky se mohl zachovat velkomyslněji.
A co se to děje s Jarošem? Je to jen klička-smyčka v příběhu, nebo to bude mít nějaký zásadnější význam?
Snad se to ukáže v další knize. :-)
Tělo a krev
Michael Cunningham
Krásné ... smutné ... . Jak je u Cunninghama zvykem, spousta věcí, dějů a událostí je jen naznačena a dále už nerozvedena. Možná právě v tom je největší síla téhle knížky. Že každý v ní může nalézt to svoje.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Hustá knížka! Fakt že jo! Téma jsem už znala z Nininých přednášek, ale číst to černé na bílém je jiný kafe. Neskutečně silné výpovědi lidí ze všech vrstev společnosti. Vřele doporučuji k přečtení.
Bez obalu
Barbora Tlustá
Knížku jsem si přečetla na doporučení, jak je zajímavá a podnětná ... Ale: neustále mi naskakovaly při čtení v hlavě myšlenky typu: to je snad jasný, ne? To přece děláme dom odjakživa. Proč tu píše o takové samozřejmosti? Možná je to tím, že jsem větší část dětství žila za bolševika, kdy nic nebylo, tudíž se nic nevyhazovalo a recyklovalo se až do omdlení. :-) A asi v tom módu jedu dodnes, ( podle hesla, co se v mládí naučíš ... ) Neříkám, že je to špatná knížka, jen zjevně nejsem cílová skupina. :-)
Spáčka a vřeteno
Neil Gaiman
Co má Gaiman s tím spánkem a sněním, že ho tak fascinují? Příběh je roztomilost sama a k tomu ty krásné ilustrace mého oblíbeného Chrise Riddella. A líbí se mi, jak si hezky pohrál s analogií příze - vřeteno - pavouci. Prostě nádhera!
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
To jako vážně? On je vážně někdo schopnej napsat takhle blbý dialogy? No pardon, ale soudobí puberťáci fakt takhle nemluví, a to ani v případě, že musí náhodou zachránit celej svět.
Dvě hvězdy za slušnej příběh, kterej zapadá do potterovskýho univerza. Ale jinak ... fuj.
Zakletý klášter
Juraj Červenák
Brak v nejlepším slova smyslu. :) Čte se to rychle a je to báječně oddechové. A jako snad pokaždé se Juraji Červenákovi podařilo do děje propašovat historické osobnosti. Zde Divokým Billem Hitchkokem počínaje a páterem Dobšinským konče. Bravo! A kde je další díl? :D
Vzpomínky na úhoře
Anna Cima
Když jsem před pár lety četla prvotinu Anny Cimy Probudím se na Šibuji, říkala jsem si, že té knížce něco chybí, ale autorka má potenciál.
Tak ta teda má SAKRA potenciál! Takhle vyzrálý a komplexní příběh jsem už dlouho nečetla. A to nejenom v českých vodách. ( I když je pravda, že české autory/autorky téměř nečtu.)
Máte-li rádi dobré knížky, Japonsko, nebo magický realismus, případně jakoukoliv kombinaci výše uvedeného, jděte do toho. Neprohloupíte. :)
Piranesi
Susanna Clarke
Krásné. To postupné odkrývání, jak se věci vlastně mají, se autorce fakt povedlo. Jen bych Piranesino nezařazovala do fantasy, přijde mi to spíš jako magický realismus. Ale to je koneckonců věc škatulkovačů, že.
Piranesi je rozhodně zkousnutější knížka než Jonathan Strange a pan Norrel, který se chvílema strašně vleče. Tohle zvládnete za víkend.
Vřele doporučuji.
Bílá věž
Juraj Červenák
Celá trilogie:
První díl - skvělé! Zrození hrdiny, vykreslení postav a historická věrohodnost plus trocha té mystiky, čar a kouzel vytvořilo naprosto fantastickou směs.
Druhý díl - čistokrevná fantasy. Jiné, než Ocelové žezlo, ale stále skvělé.
Třetí díl - historický román se špetičkou fantasy prvků. Po odbočce v Dračí carevně návrat ke stylu v prvním díle. Ale na můj vkus byl Ilja Muromec trochu zatlačen do pozadí. Finále se ale nedá nic vytknout.
Hybatelé
David Mitchell
Moje třetí setkání s Davidem Mitchellem. (Po Atlasu mraků a Domě za zdí). Dočetla jsem to včera a ještě teď je můj dojem WOW! S pusou dokořán. Je to cyničtější a brutálnější než Atlas mraků, který je spíš poetičtější. Některé souvislosti a propojení je tak lehké a jemné (Londýn a Clear Island, nebo Tokio a Hongkong), že to vskutku připomíná ono pověstné mávnutí motýlích křídel. David Mitchell se definitivně zařadil k mým nejmilejším spisovatelům.
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Jak mám k megalomanským ságám odpor, tak jsem sakra rychle změnila názor! Vůbec mi nevadí, že mi asi všechno docvakne později, s tímhle typem vyprávění mám bohaté zkušenosti. A jestli jsou další díly ještě lepší, jak píší ostatní komentátoři, tak se fakt těším jak blecha na psa!
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Knížku jsem si přečetla na doporučení ... ale netuším a nechápu, co vlastně všemi těmi popsanými stránkami chtěl básník říct. Zjevně si svoje nadšené čtenáře najde, nicméně já k nim nepatřím.
Dům za zdí
David Mitchell
Dům za zdí je taková odbočka. Rozšiřuje a vysvětluje některé události a postavy z Hodin z kostí a trochu i z Tisíce životů Jacoba de Zoeta.
Bez znalosti Hodin z kostí nemá vůbec cenu tuhle knížku číst, člověk nebude vědět, která bije. A celé mu to přijde takové nijaké. Přesně jak naznačují některá hodnocení.