MacBara
komentáře u knih
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Právě dočteno, oči ještě opuchlé. Příběh o tom, že věci a lidi mohou být úplně jiné, než vypadají na první pohled. Že jen málo z nás se dokáže dostat pod první dojem. Že žijeme se svými tajemstvími a osudy a i když známe kousek tajemství dalších lidí, ještě to neznamená, že si to spojíme dohromady nebo s tím něco budeme schopni udělat. Často jsme na to málo “blázniví” a stejně často je to i otázka volby, co upřednostnit a co obětovat. Díky autorově fantazii a babiččině pohádkovému světu se z objevování podstaty postav stalo veselé, dojemné i napínavé dobrodružství namísto mravoučného pojednání. Fredrik Backman zkrátka není žádný panák.
Kočičí host
Takaši Hiraide
Velmi příjemné a lidské vyprávění. Ačkoli hlavním hrdinou je kočka. Trochu nostalgie po starých tradicích. Trochu závan potřeby vztahů v dnešním věcném a výkonovém světě. Trochu jako vyprávění s přítelem u kávy. Nebo v tomto případě asi spíš u čaje :-)
Hana
Alena Mornštajnová
Zas jedna knha z těch, které se zdráhám číst, když "to čtou všichni". Ale když už si našla ke mně cestu přes Ježíška, tak jsem se k ní dostala. Bylo to strhující, smutné a děsivé, zase jsem šťastná, že nežiju v té době. A myslela jsem hodně na Viktora Frankla a přemýšlela, co všechno může být tou silou, která člověka udrží naživu. Třeba i vědomí, že má aspoň malou naději ovládnout způsob, jak zemře. Silné, na Hanu budu dlouho myslet.
Jmenuji se Ašer Lev
Chaim Potok
Jako pohled do mentality a života ortodoxní komunity je tato kniha velmi zajímavá. Popis rozporu tradic a hodnot, konfliktu milujících se členů rodiny, kteří následují každý svou volbu je velmi živý a místy až drásající. Nicméně to, co bylo pro mne až dechberoucí, je niterné a detailní vylíčení různých podob tvůrčí touhy, spalujícího poslání, nevyhnutelnost cesty osobností "obdařených" konkrétním talentem a vůlí jej realizovat. Přes všechny překážky, přes všechny pochybnosti, přes poznání bolesti. Úžasné.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Dobře se četlo, více otázek zůstalo nezodpovězených než těch vyjasněných, ale není ono to v životě právě tak?
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Do Anny In v hrobech světla jsem se nedokázala začíst, ale možná to bylo ve špatnou dobu. Tohle dílo mne od první stránky chytlo a nepustilo. Film jsem ještě neviděla, ale podívám se s chutí i po knížce. Paní Dušejková je tak akorát "správně šílená" do chvíle, než jí to prostě pohltí a nedá se jinak. A je vzácně konzistentní.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Příběh Violetty Dušičkové mě naprosto pohltil. Když hledám slova, jak aspoň trochu stručně popsat pocit z jejího čtení, napadá mě, že je o všech podobách lásky a smutku, o těžkých rozhodnutích i o okamžicích, kdy nám není umožněno rozhodnout, o osudech. O životě. A to asi stačí.
Stojedenročný starček, ktorý sa obával, že priveľa myslí
Jonas Jonasson
Chvilku trvalo, než jsem se na staříka adaptovala,, o kousek déle, než když mu bylo teprve sto let. Ale nakonec jsme se spolu úžasně pobavili :)
Nebe pod Berlínem
Jaroslav Rudiš
V Berlíně jsem nebyla, U-Bahn neznám. Mám ale podobné zážitky a je to u mne asi generační souznění. Jaroslava Rudiše taky neznám, ale po dočtení to bylo, jako kdybychom se potkali někde u piva a pokecali o tom, jak to tenkrát bylo. Dobrý :-)
Můžu se vás dotknout přes plot?
Anežka Náhlíková
Takové mile upřímné povídání s fajn holkou, co se nebojí být trochu praštěná a chce se upřímně divit světu, jak jen to jde. Moc hezké ty postřehy z dětského světa. Celkové potěšeni to bylo.
Patrioti
Sana Krasikov
“Do posledního dechu bude dělat ústupky, donášet, lichotit, zrazovat,přistupovat na všechny ohavné, nesplnitelné požadavky, se kterými přijdou příště. V životě nechtěla nic jiného než volně dýchat. A nedočkali se ničeho jiného než zotročení. Protože nebyla jako Robbins. Protože neměla odvahu odmítnout -což byla cena, kterou se platilo za skutečnou svobodu.”
Tahle věta má v sobě esenci osudů mnoha lidí. Patrioti jsou mementem stejně jako niternou psychologickou sondou. Čtení to není lehké, nutí stále k přemýšlení, občas mě obrátilo naruby a vyždímalo. Zajímavé bylo i to, číst to právě letos v listopadu...
Kniha světel
Chaim Potok
Spor mne knihy Chaima Potoka znamenají být vtažená do osudu hlavní postavy od prvních stránek. Tato nebyla výjimkou. Celý život můžeme hledat, pokud jej nechceme promarnit, a to, co a jak a kde nalézáme, může být velmi překvapivé, často ne na první pohled zřejmé...ale pořád to má smysl.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Možná trochu překvapivě i na potřetí se četlo dobře, snadno a s napětím až do konce. Odkazy na události v minulosti Strika mi trochu připomněly styl Lee Childa. A asi by se našlo víc paralel s postavou Jacka Reachera :-)
Létající Santini
Etgar Keret
Nevím proč, ale po první třetině knihy mne napadlo - každá povídka jako facka - stručná, jednoznačná, někdy zabolí, jindy jen zaštípe....občas člověk kouká, odkud přiletěla. Velmi úsporný styl, překvapil a rozhodně nenudil.
Otevřený prostor
Igor Malijevský
Připomnělo kdysi čtené historky ze Spojených tiskáren ale obohacené o větší detail postav. Čte se to snadno, ale nezůstává jen na povrchu. Leccos zůstává jen naznačeno, leccos je takové tušení stínu a souvislosti ve světě korporátu. Kapitoly Černí rackové a Krtko a hrudka tak věrně popisovaly realitu(jen ve velmi mírné nadsázce), že to byl až tísnivý pocit. Vůbec celá část Anaximandros je taková velká katarze nejen knihy.
Nejodlehlejší stanice
Ben Aaronovitch
Za mne taková trochu delší úvodní kapitola k dalšímu dílu. Ne špatná, jen se to trochu dlouho rozjíždělo, najednou bylo po všem a spousta otevřených otázek.
Laco Deczi – totálně vytroubený mozek
Tomáš Poláček
Tato kniha - rozhovor se mi nabídla náhodou a nemusela jsem váhat dlouho, protože Laca a jeho hudbu mám ráda hodně dlouho :-) Vše zásadní už tu je - je to jízda, četlo se to samo a ne vždycky máme stejné názory. Je strhující jako beatnici a vlastně se ani nedá k ničemu přirovnat. Je tam kapku stylizace, ale jen v zájmu zachování integrity a opravdovosti. Laco je tak "doopravdy" a "skutečně", že se vlastně z druhé strany blíží zenu - tady a teď :-) A všechny knihy o osobním rozvoji to nahradí - musíš vědět, co chceš, a pak na tom makat, abys byl fakt dobrej, to neokecáš - a když tomu dáš, co je třeba, tak to taky bude. Poslední kapitola by klidně mohla končit mottem Alana Karlssona - Je, tak jak je, a bude, tak jak bude. A vlastně Laco by byl fantastický stoletý stařík :-) P.S. Velké díky Tomášovi Poláčkovi za to, jak to zapsal.
Záludné léto
Ben Aaronovitch
Tak čtyři a půl, no :-) Za spád příběhu 5, ale stádo průhledných jednorožců už bylo trochu mimo můj záběr. Tak dlouho člověk čeká na objasnění jejich přítomnosti a existence v příběhu a pak, když jim hlavní postavy padnou do .. kopyt :-), tak se vlastně o nich nic moc nedozví. Ale dobré počtení, to ano.
Tulák po hvězdách
Jack London
Překvapila. Zjistila jsem, že jsem celá léta vlastně nevěděla, o čem tahle Londonova knížka je. Ačkoli mám od něj přečteno vícero, k Tulákovi jsem se chystala roky s narposto jinou představou, než co nastalo. Spirituální přesah možná napoprvé člověk ani nedocení. A výtky k pohledu na muže, ženy jejich role - vypráví muž a popisuje svůj pohled. To, co jsem četla bylo o obdivu k ženě, o přiznání toho, že i kdyby v té době už existoval pojem "genderově korektní" stejně ani tehdy ani dnes nemůžeme nikdo z nás tvrdit, že detailně chápeme, jak ostatní prožívají, myslí, cítí...
Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Tak nějak splnila očekávání. Takový terapeutický deník s úvahami, kde se cení otevřenost s upřímnost k sobě samému. Autorovi prostě jeden drží palce, aby vydržel.