Kniha světel

4 27.08.2019

Velmi silná kniha. V té povrchnější rovině je to příběh o mladém muži studujícím kabalu, sloužícím v americké armádě v Koreji a jeho příteli snažícímu se vypořádat s rolí svých rodičů v tragédii Hirošimy a Nagasaki. Do toho se prolíná zvláštní snivá mystika vizí a hlasů, které promlouvají k hlavnímu hrdinovi. Ale v hlubší rovině se celou knihou vine otázka po smyslu lidského utrpení a životních ztrát, otázka, s níž je hlavní hrdina opakovaně konfrontován, aniž se však nechá zlomit a svést k nářkům nad svým osudem. A to mu dodává obdivuhodnou morální sílu a hloubku, tím větší, že si jí sám není plně vědom. Přál bych si alespoň malý odlesk tohoto kouzla nechat dopadnout i do svého vnitřního života.

20.04.2019

Oprava překlepu: Pro mne...
Dodatek: a nejspíš to hledání je ten smysl.

2 20.04.2019

Spor mne knihy Chaima Potoka znamenají být vtažená do osudu hlavní postavy od prvních stránek. Tato nebyla výjimkou. Celý život můžeme hledat, pokud jej nechceme promarnit, a to, co a jak a kde nalézáme, může být velmi překvapivé, často ne na první pohled zřejmé...ale pořád to má smysl.

13.03.2019

Kniha je to velmi neokázalá, prostý jazyk, pozvolný příběh - síla sdělení vygraduje v posledních kapitolách. Příběh o vině, o světě generací rodičů "rozbitém na skořápky" a pozici nové generace, hledající si cestu tímto novým světem. "Důležité není to, že tam dál už možná nic neexistuje (...) důležité je, že pokud opravdu nic neexistuje, pak musíme být připraveni vytvořit něco z toho jediného, co nám zbývá - z nás samotných."

21.02.2019

Trošku ťažšie som sa začítavala do tejto knihy, no pomaly ale isto to pán Potok zasa dokázal a vtiahol ma to ďalšieho svojho príbehu. Navyše som sa aspoň takto cez knihu vrátila na chvíľu do krásneho Japonska a obzvlášť môjho obľúbeného Kyota. AJ

3 18.04.2017

Kniha světel. Tento Potokův román je hodně autobiografický. Autor nás opět provází na příběhu dvou chlapců (Geršon a Arthur) jejich dospíváním v rozdílném rodinném prostředí. Školní radosti i strasti na neortodoxním semináři Hebrejském Institutu v manhattanském Riverside vyvrcholí promocí za přítomnosti Harryho Trumana, Alberta Einsteina a dalších
židovských osobností té doby. Na pozadí končícího se Korejského válečného konfliktu čtenář pozná, že autor psal knihu na základě vzpomínek ze své služby vojenského židovského kaplana. Naštěstí to bylo již poválečné období, které mělo ale také své velké problémy. Byl zde ale i prostor pro cestování obou hlavních postav, které vyvrcholilo v japonské Hirošimě, kde se Boží světlo 6. srpna 1945 proměnilo ve smrtící světlo atomové bomby. Arthur se zde pokusil hledat odpuštění a smíření se svým otcem fyzikem, který velkou mírou přispěl k sestrojení bomby. ,,Někdo mění pouště v města a někdo zase města v pouště, řekl Arthur,,
Je to ale kniha Chaima Potoka, proto jste v závěru opět zasaženi a musíte se zamyslet nad sílou osudu a projít-prolistovat si celou knihu znovu.
P.S. kniha: Mravní síla je trvalejší než politická moc. H. Truman.,,Můj přítel mi řekl, Einsteine, v Drážďanech, Hirošimě a Nagasaki Američané předvedli, že pokud jde o rychlost vyhlazování, předčí i nacisty. Srovnání je to samozřejmě mylné. Ale skvrna po činu zůstane. Možná to byla volba mezi dvojím zlem. Možná takhle vypadají všechny závažné volby. Přesto cítím, že nás to všechny poskvrnilo...,,
Kdo chce pochopit tohoto židovského autora, měl by si přečíst i tuto zajímavou knihu.

16.01.2017

Nenechte se odradit kabalou v první třetině knihy. Čte se výborně, mnoho zajímavých postřehů a informací z doby po druhé světové válce. Trochu jiný pohled na Koreu než v MASH, ale doplňující. Postřehy z Japonska. Skvělá kniha.