Létající Santini

02.08.2021

Absurdní, občas dost bolestivé, ale většinou velmi vtipné, hutné. Poslední rozsáhlá povídka o několika kapitolách se mi líbila nejvíc. Autorova fantazie je obdivuhodná. Knížka je pro ty, co nemusí za každou cenu stát nohama pevně na zemi a dokáží akceptovat, že žertovat, byť drsně, se dá i na velmi vážná témata, aniž by je to zlehčovalo, a že autor nechává občas na čtenáři, aby si příběh domyslel. Těším se na další knížky od autora, tahle byla moje první a funguje!

23.11.2020

Kniha povídek ze současného Izraele. Některé jsou reálně, některé trošku přikrášlené a fantastické.

08.02.2019

Než jsem se pustila do knihy Létající Santini, narazila jsem na něj na stránkách ČR Vltava. V okamžiku, kdy jsem zjistila, jak vypadá jeho dům v Polsku, věděla jsem, že tohle není jen tak obyčejný autor a už vůbec ne člověk. Někdo, kdo využije skuliny mezi domy, aby tam postavil třípodlažní trojúhelníkovitý objekt, který má v nejširším místě 122 cm a v nejužším místě pouhých 72 cm, aby při svých návštěvách v Polsku nemusel bydlet v hotelu, musí výjimečný. Musím říct, že tohle je jedna z věcí, která mě na židovském přemýšlení tak baví. Rozhodně doporučuji si tuto stavbu vyhledat, povolení jí má končit v roce 2016, takže netuším, zda ještě existuje.

Stejně jako Edgar Keret, mě také jeho kniha naprosto překvapila. Při čtení jsem se nemohla rozhodnout, zda autor psal knihu pod vlivem drog nebo prostě jen popsal to, co se mu zdálo, když usnul během dne. Myslím, takové ty bizarní sny, kdy člověk žasne, co za "blbosti" se mu to zdálo a jak tohle jeho mozek dokázal vytvořit. A zoufá si, proč není jeho mozek takhle kreativní i když bdí.
V každé, velmi krátké, povídce je ponaučení a vy do posledního odstavce dychtivě čtěte a netušíte, jak tuhle povídku zakončí, protože on přemýšlí úplně jinak. Naprosto souhlasím s názorem, že jednotlivé povídky jsou jasné a úderné jako facka. Obohacují kniha především v tom, jak se liší od běžného uvažování. A závěrečná povídka o tom, jak to chodí na místě, kam po smrti odchází sebevrazi, a co se stane s falešným Mesiášem, který se z tohoto světa rozhodne najít cestu ven, mě přesvědčila, ze si musím od Kereta ještě něco přečíst.

Já nejsem příliš velký příznivce povídek, na mě je tohle příliš krátký útvar na to, aby si mě autor mohl získat. Ale tohle je druhá nejlepší povídková kniha, jakou jsem kdy četla. Knihu bych hodnota spíše 4/5, ale díky výše zmíněné originalitě dávám 5/5. Je to jedna z mála knih, které si chci znova přečíst.

24.09.2018

Nevím proč, ale po první třetině knihy mne napadlo - každá povídka jako facka - stručná, jednoznačná, někdy zabolí, jindy jen zaštípe....občas člověk kouká, odkud přiletěla. Velmi úsporný styl, překvapil a rozhodně nenudil.

03.09.2018

Takový - řekl bych (ať už to znamená cokoliv) - "postmoderní" pelmel všeho možného. Namícháno z co možná nejmenších (rozuměj "téměř by se vlezlo do tweetu") a nejroztodivnějších (rozuměj "heterogenita, nebo smrt") ingrediencí (rozuměj "mikropovídek"). Opováží-li se mít text více než dvě normostrany, automaticky patří do koše... Je literárně možné napsat 20+ povídek, jejichž postavy, děj, doba, témata, myšlenky, etc, etc, nemají VŮBEC nic společného? Ano, je: E. Keret.
Vždyť i to, že se snad všechny odehrávají někde na či poblíž území dnešního Izraele, je fakt zcela kontingentní. Stejně dobře by se vše mohlo odehrávat v Paříži nebo Melbourne.
Jenže co z toho...? Ne že by to bylo vyloženě špatné. Ne že by se autorovi dalo upřít kreativní potenciál. Ne že byste ohodnotili každou jednotlivou povídku jak po formální, tak po obsahové stránce známkou nedostatečně...
Jenže právě v tom tkví pro čtenáře s nároky, jako mám já, problém: toto je vesměs všechno, nic jiného ("hlubšího/s přesahem", "formálně propracovanějšího", "obsahově nápaditějšího", "intelektuálně obohacujícího", "žánrově šokujícího", [whatever], ...) z Kereta vydolovat nejde. A to je pro mě bohužel strašně málo.

22.08.2017

Etgar Keret ma zatiaľ nesklamal ... poviedky veľmi svižné a čítajú sa super, výborné postrehy a nápady, šikovný je ten chlap ... už menej ma ale bavila tá jedna dlhšia .. na konci.