Létající Santini

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor dvaadvaceti krátkých povídek seznamuje českého čtenáře s tvorbou úspěšného moderního izraelského autora. V krátkých, často absurdně či bizarně vypointovaných povídkách na nejrůznější motivy se autor snaží nenápadně zachytit nejdůležitější traumata, jimiž dodnes trpí současná izraelská společnost. Skutečnost reflektuje velmi často očima malého dítěte či dospívajícího hrdiny, který po svém vnímá a musí se vyrovnat se všemi negativními odkazy minulého i současného světa - od pronásledování a koncentráků přes palestinsko-izraelskou válku až k projevům nejnovějšího terorismu. Povídky ve zkratce, s nadhledem, a často se sžíravou ironií, zavádějí čtenáře mezi lidi těžce poznamenané minulostí a rozčarované přítomností, kteří se smutkem přijímají absurdnost svého každodenního života....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14090/letajici-santini-Wol-14090.jpg 4.238
Žánr
Literatura světová, Povídky
Vydáno, G plus G
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Létající Santini

Přidat komentář
xxtom
23.11.2020

Kniha povídek ze současného Izraele. Některé jsou reálně, některé trošku přikrášlené a fantastické.

MonikaK
08.02.2019

Než jsem se pustila do knihy Létající Santini, narazila jsem na něj na stránkách ČR Vltava. V okamžiku, kdy jsem zjistila, jak vypadá jeho dům v Polsku, věděla jsem, že tohle není jen tak obyčejný autor a už vůbec ne člověk. Někdo, kdo využije skuliny mezi domy, aby tam postavil třípodlažní trojúhelníkovitý objekt, který má v nejširším místě 122 cm a v nejužším místě pouhých 72 cm, aby při svých návštěvách v Polsku nemusel bydlet v hotelu, musí výjimečný. Musím říct, že tohle je jedna z věcí, která mě na židovském přemýšlení tak baví. Rozhodně doporučuji si tuto stavbu vyhledat, povolení jí má končit v roce 2016, takže netuším, zda ještě existuje.

Stejně jako Edgar Keret, mě také jeho kniha naprosto překvapila. Při čtení jsem se nemohla rozhodnout, zda autor psal knihu pod vlivem drog nebo prostě jen popsal to, co se mu zdálo, když usnul během dne. Myslím, takové ty bizarní sny, kdy člověk žasne, co za "blbosti" se mu to zdálo a jak tohle jeho mozek dokázal vytvořit. A zoufá si, proč není jeho mozek takhle kreativní i když bdí.
V každé, velmi krátké, povídce je ponaučení a vy do posledního odstavce dychtivě čtěte a netušíte, jak tuhle povídku zakončí, protože on přemýšlí úplně jinak. Naprosto souhlasím s názorem, že jednotlivé povídky jsou jasné a úderné jako facka. Obohacují kniha především v tom, jak se liší od běžného uvažování. A závěrečná povídka o tom, jak to chodí na místě, kam po smrti odchází sebevrazi, a co se stane s falešným Mesiášem, který se z tohoto světa rozhodne najít cestu ven, mě přesvědčila, ze si musím od Kereta ještě něco přečíst.

Já nejsem příliš velký příznivce povídek, na mě je tohle příliš krátký útvar na to, aby si mě autor mohl získat. Ale tohle je druhá nejlepší povídková kniha, jakou jsem kdy četla. Knihu bych hodnota spíše 4/5, ale díky výše zmíněné originalitě dávám 5/5. Je to jedna z mála knih, které si chci znova přečíst.


MacBara
24.09.2018

Nevím proč, ale po první třetině knihy mne napadlo - každá povídka jako facka - stručná, jednoznačná, někdy zabolí, jindy jen zaštípe....občas člověk kouká, odkud přiletěla. Velmi úsporný styl, překvapil a rozhodně nenudil.

osalamon
03.09.2018

Takový - řekl bych (ať už to znamená cokoliv) - "postmoderní" pelmel všeho možného. Namícháno z co možná nejmenších (rozuměj "téměř by se vlezlo do tweetu") a nejroztodivnějších (rozuměj "heterogenita, nebo smrt") ingrediencí (rozuměj "mikropovídek"). Opováží-li se mít text více než dvě normostrany, automaticky patří do koše... Je literárně možné napsat 20+ povídek, jejichž postavy, děj, doba, témata, myšlenky, etc, etc, nemají VŮBEC nic společného? Ano, je: E. Keret.
Vždyť i to, že se snad všechny odehrávají někde na či poblíž území dnešního Izraele, je fakt zcela kontingentní. Stejně dobře by se vše mohlo odehrávat v Paříži nebo Melbourne.
Jenže co z toho...? Ne že by to bylo vyloženě špatné. Ne že by se autorovi dalo upřít kreativní potenciál. Ne že byste ohodnotili každou jednotlivou povídku jak po formální, tak po obsahové stránce známkou nedostatečně...
Jenže právě v tom tkví pro čtenáře s nároky, jako mám já, problém: toto je vesměs všechno, nic jiného ("hlubšího/s přesahem", "formálně propracovanějšího", "obsahově nápaditějšího", "intelektuálně obohacujícího", "žánrově šokujícího", [whatever], ...) z Kereta vydolovat nejde. A to je pro mě bohužel strašně málo.

eLeR
22.08.2017

Etgar Keret ma zatiaľ nesklamal ... poviedky veľmi svižné a čítajú sa super, výborné postrehy a nápady, šikovný je ten chlap ... už menej ma ale bavila tá jedna dlhšia .. na konci.

TakySimona
13.07.2016

Vědoma si skutečnosti, že program čajové školy bude pestrý, chtěla jsem si vzít na cesty raději povídky, než román. Etgara Kereta jsem měla v hledáčku své čtenářské přízně dobré dva roky, poprvé mě zaujal v jakémsi časopiseckém rozhovoru. A moje těšení se bylo vrchovatě saturováno. Povídky jsou krátké, ale velmi přesné. Plné nápadů, skvěle vypointované a přestože dole, na dně, cítíte tu pro nás nepředstavitelnou instatněválečnou izraelskou realitu, jsou laskavě ironické, smířlivé a místy až veselé. Schopnost napsat takhle zdánlivě lehounce odsýpající povídky musí být jistě podložena skvělou znalostí spisovatelského řemesla a současně nepodlehnutím rutině. Přízemnost, víra v člověka i B-ha a magický realismus jsou namíchány se zkušeností starého šamana, bílého čaroděje. Mám před sebou hezkou dobu objevování dalších do češtiny přeložených sbírek.

Všem milovníkům scénického přednesu bych přála slyšet a vidět dramatizaci povídky Katzenstein v podání (jinak na pódiích tak uměřené) akordeonistky a zpěvačky Stáni Žambochové, jak ji vloni v létě vystřihla na střeše vsetínské knihovny.