Maanna komentáře u knih
Kniha je strhujícím vyprávěním o osudech lidí v zemi svázané mnoha zvyky a zmítané mocenskými zájmy, které na běžné lidi moc ohledů neberou. Zvlášť silný je příběh Marjam, u Lajly to bylo přece jen někdy trochu černobílé, ale ne tak výrazně, aby to knize ubralo na síle a naléhavosti. Hosseiniho oceňuji jako autora, který je schopen srozumitelně přiblížit život v Afghánistánu světu, což považuji za velmi důležité.
Kniha mě zaujala nesentimentálním přístupem k problematice postižení, kdy všichni žáci Drumhillu byli popisováni jako v podstatě normální teenageři, kterým zkrátka život něco trochu komplikuje. V knize je také dost vtipných situací a i líbilo se mi i to, že Dylan nebyl příliš přemoudřelý. Jedinou výtku mám k tomu, že naopak občas byl možná až příliš dětský, s čímž pak poněkud neladil jeho přístup k sexu...
Halasovy básně nejsou jednoduché na čtení už jen proto, že nebývají příliš "hudební" - málokdy se rýmují, sloky nemívají pravidelný rytmus, mění se délka veršů. Vnímám je tak trochu jako "výtvarná díla", kde slova vytvářejí silné a působivé obrazy. Verše nejde jen tak přelétnout, ale obvykle zanechají dost hluboký dojem. Kromě toho je ta pestrost slov a spojení prostě nádherná. Mými osobními favority jsou to Nikde a Déšť v listopadu.
Tohle bylo celé takové strašně křečovité - aby to bylo za každou cenu vtipné a originální a plné překvapení, ale ta autorova snaha z toho koukala všemi směry. Navíc se do toho ještě plete snaha řešit závažné ekologické téma, které je opět prezentováno těžko uvěřitelným stylem. Navíc příběh trochu postrádal logiku - byť se to autor pokusil nějak vysvětlit, moc uvěřitelně to v daném kontextu nepůsobilo . Při zachování základní logiky by prostě Francis kontakt s pachatelem hrůzyplných činů nemohl přežít. Přelouskat tuhle knihu bylo místy trochu utrpení...
Není to žádný literární převrat, ale kniha si na něj ani nehraje. Jsou to takové nenáročné, ale celkem příjemně napsané povídky se zvířaty, které vyloudí přiblblý úsměv na rtech. Do rušného podzimního dne ideální.
Kniha má mnoho silných a příjemně-zvláštně poetických momentů, které se mi moc líbily. Přesto si mě tak úplně nezískala - pro mě by to asi mělo být jen "Etta a Otto a James". Tahle linka byla velmi silným příběhem o lásce bez velkých slov a hledání sebe sama a přáních a povinnostech, okořeněná trochou magie v podobě mluvících zvířat a věcí. Russelova linka mě ale celkem rušila. Podobně mi třeba unikaly věci spojené s Ettinými rodiči. Soustředění se na méně postav by podle mě knize prospělo.
Kniha, kterou člověk dočte, a ví, že se k ní bude muset znovu vracet, a kterou z hlavy jen tak nedostane. Sice mi někdy nesedne příliš hysterické jednání některých postav, ale na druhou stranu hloubka a bohatost myšlenek, vhled do motivací postav a jejich vztahů a charakterů je něco úžasného. Postavy jsou nesmírně plastické a uvěřitelné ve svém vývoji. I když to byla vzhledem k délce knihy a nutnosti se na čtení opravdu soustředit trochu dřina, čas s Bratry Karamazovými rozhodně nebyl ztracený.
Velmi silná kniha, která se dívá na hrůzy Stalinova režimu pohledem patnáctileté Liny, jejíž rodina se ze dne na den ocitla z poklidného a útulného domova v transportu neznámo kam. Lina netuší proč a veškerý její život se brzy smrskne na boj o přežití. Tomu odpovídá i někdy až strohost příběhu, kdy není čas a síly na hlubokomyslné úvahy a citové výlevy. Líbí se mi, že se autorka opravdu dokáže dívat na situace Lininýma očima, takže rodiče jsou zobrazeni láskyplným pohledem dcery, naopak mnohé postavy jsou nazírány zjednodušeně a často se ukáže, že jejich pohnutky a jednání mělo hlubší podtext, než si Lina dokáže představit - velmi zajímavě jsou takto vylíčeni plešatý muž a Nikolaj Kreckij. Kniha je skutečnou poklonou hrdinství lidí tváří v tvář nelidskému režimu.
Není to úplně můj žánr, ale knihu jsem si užila. Je to chytře napsané a jednotlivé linky se zajímavě proplétají, i když míra šťastných náhod samozřejmě přesahuje běžný průměr. Je pravda, že větší množství knih o nadlidsky dokonalých agentech bych asi nedala, ale pro jednou to byla zábavná změna. Líbilo se mi i to, že hlavní padouch zůstal člověkem se spoustou pochopitelných motivací a i když člověk tak nějak tuší, že to nakonec asi aspoň trochu dobře dopadne, stejně si kniha udržela napínavost po celou dobu.
Básně plné nádherného jazyka a barvitých, překvapivých obrazů, ale i ironie a humoru - v tomto smyslu mě překvapila především Modelka. Jen si úplně nepotrpím na verše o úloze poezie nebo roli básníka... Ale jinak je to nádherný výlet do krásné říše slov.
I když ne vše bylo historicky úplně přesné, líbilo se mi, že všechna území, jimiž hrdinové procházeli, nebyla na jedno kopyto a že středověk nebyl prezentován jen jako pohádková doba s knížaty, králi a princeznami. Děj sice někdy až otrocky sleduje schéma hrdinové se dostanou do problémů - vyřeší ho - hned je tu další problém, ale autorovi se dařilo problémy řešit dostatečně pestře, aby mě děj bavil, byť tedy někdy na hranici uvěřitelnosti, ale to k žánru patří. Jen u některých postav mám trochu problém s věrohodností, a to především u Caitlin. U Hera zase mám pocit, že byly pasáže, kdy si s ním autor tak trochu nevěděl rady, protože se mu do nich svým charakterem moc nehodil, ale celkově jsem si knihu opravdu užila.
Vím, že některé linky nebyly úplně dotažené do konce a vytratily se kdesi v polovině, ale kdykoliv se objevili Smrť, Zuzana nebo Žlučoblij, bylo vše zapomenuto. U Pratchetta přestávám být objektivní, jen se dobře bavím. A nakonec to vše ještě dobře dopadne.
Jedná se o podrobnou metodickou příručku pro realizaci případových konferencí s mnoha odkazy na praktické zkušenosti. Zvlášť oceňuji, že se autorka nechlubí jen svými úspěchy, ale uvádí i chyby, kterých se sama dopustila. I když se někdy trochu témata opakovala, považuji knihu za velmi přínosnou.
V knize je uplatněn postup proplétání minulosti a přítomnosti, který už se objevil v předchozích autorových knihách. Plusem jsou hlavní postavy, jejich vztahy a popis prostředí, i když tady to zkrátka nemá sílu ostrova Lewis. Na druhou stranu mi přišly některé motivy trochu na efekt a nedotažené - třeba celý Simon Flet a jeho vražda by tam snad ani nemuseli být a podobně i motiv projektu ve Victoria Hall byl takový nakousnutý a nevyužitý.
Je to takové nekomplikované, sladké, místy humorné, místy trochu natahované. Nemohu říci, že bych bez přečtení této knihy nemohla žít, ale svou atmosféru to mělo, takže jako odpočinková literatura, proč ne?
Kniha mi přijde jako umělecká exhibice autorky, jak být co nejoriginálnější. Vezme se těžké téma umírání, přidáme k němu nějaké ty ujeté charaktery, co na tom, že zcela nevěrohodné. Matka by snad měla vypadat jako člověk s Aspergerovým syndromem, ale tomu neodpovídá její tendence uvažovat v metaforách, dcera je snad ještě divnější. Postavy spolu budou komunikovat velmi úsečnými dialogy a přidáme trochu odvážného sexu... Jen nějak nevím, proč by to měl někdo číst.
Formálně vycizelované básně, na které se musí člověk celkem soustředit, někdy ale málo překvapivé, Přesto bylo zajímavé sledovat, kolik vášně v sobě ten seriózní starší pán z učebnic měl...
Oceňuji především fakt, že se autorům v knize opravdu daří přiblížit lidem potíže, na které lidé s autismem při komunikaci narážejí. Razí cestu, která se nesnaží donutit osoby s handicapem, aby byly jako my (což v případě autismu mnohdy ani nejde), ale která hledá možnosti jak nastavit komunikaci tak, aby byla přístupná oběma stranám.
Chvíli mi trvalo zvyknout si na styl vyprávění a přeskoky mezi měsíci, ale ne nijak zvlášť dlouho. Příběh dospívání a jeho problémů je zachycen velmi zdařile a situace nešustí papírem - mnohdy se mi propojovaly s vlastními zážitky a dovedla jsem si je živě představit. Výsledný obraz je pak velmi živý a plastický, s pestrou škálou lidských charakterů, které se také hodně povedly. Nesedly mi jen některé úvahy, které byly sice zajímavé, ale k obrazu třináctiletého kluka, který hledá sám sebe, mi nepasovaly.
Nápad se společností, která řeší potraty až zpětně, mě velmi zaujal a líbilo se mi i jeho logické odůvodnění. Některé zápletky sice byly hůře uvěřitelné, ale celkově mě kniha zaujala a jako čtení na dovolenou byla fajn. jen na rozdíl od mnohých zde bych byla celkem ráda, kdyby už žádné pokračování nebylo...