Třináct měsíců

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autorovo „venkovské retro“ z časů prvních lásek, vinylů a videoher v maringotkách, kdy se všechno zdálo daleko větší, je především subtilním a působivým portrétem dospívání, na jehož prožitku nic nezmění ani válka o Falklandy. Na počátku románu, který se odehrává v době od ledna 1982 do ledna 1983, hrdina zničí nenahraditelné hodinky po dědečkovi, a spouští tím řetězec událostí, v němž autor opět předvede mistrné spředení zápletky. Ze soukromých bitev oněch třinácti měsíců, které jsou pro jeho rodinu tak významné, vychází Jason zralejší i zrazenější. Určitě však s kouzelnými pocity „umělce v jinošském věku“, o jakých psali už James Joyce nebo Alain Fournier, poněvadž David Mitchell ani v „klasičtější“ poloze nezůstal nic dlužen invenci nejtalentovanějšího anglického prozaika své generace....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/223953/trinact-mesicu-aem-223953.jpg 4.3217
Orig. název:

Black Swan Green (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Kniha Třináct měsíců

Přidat komentář
Finn69
17. ledna

Zase něco úplně jiného než ostatní Mitchellovy knihy, a zase je to hodně dobré.
Moc hezky se to četlo, je to jedna z těch knih které vás od začátku zaujmou - a to i přesto, že to není žádná třeskutá akce. No a jelikož Jason je přesně můj ročník (v roce 1982 mi bylo taky 13), pamatuju si všechny ty písničky, válku o Falklandy, Margaret Thatcherovou... to byla taková nečekaná přidaná hodnota.

Kaytria
13. ledna

Bylo to pěkný čtení, ale protože vím, že to David umí líp, jednu hvězdu mu seberu. I trochu za ty nedostatky, kdy se autor snažil být tajnůstkář a nechat nám překvapení do dalších kapitol, a buď na ně nestačilo místo, nebo na ně prostě zapomněl. Jinak je to příjemný příběh chlapce v začínající pubertě, řešící přesně ty problémy, který pamatujeme my děti vyrůstající v 90. letech (jasně, tam jsou osmdesátky, ale přepočítávám to na dobu po revoluci. Já se alespoň s ním ztotožnila naprosto dokonale). A nejvíc jsem na Taylora byla hrdá v prosinci. Kdybych věděla, že těm šikanátorům stačí rozbít kalkulačku, tak bych si ušetřila pěkných pár starostí!

Acamar
07.11.2018

Ačkoli je to vlastně celkem předvídatelné vyprávění o obvyklých trablích dospívajícího třináctiletého kluka, bylo to pro mne nečekaně příjemné, naprosto vtahující čtení. Asi mne mělo "varovat" jméno autora, že i z takovéhoto všedního námětu dokáže vykouzlit tak strhující a napínavé vyprávění, s humorem, trochou tajemna, osobitými postřehy a poetikou ...takže jsem mu odpustila i ty nervy drásající a občas nedovysvětlené konce kapitol i tradičně lehce neuvěřitelného, předčasně vyzrálého hlavního hrdinu. Popravdě kdyby byl mentálně odpovídající svému věku/průměru, asi by to dospělé čtenáře tolik nebavilo číst.

ZaS
19.10.2018

Pokud máte podobně jako já Mitchella spojeného s Atlasem, Hybateli a dalšími knihami, nakukujícími za oponu reálného světa, můžete být trochu zklamáni. Tenhle příběh je až na jeden „mitchellovský“ propoj na Atlas zcela prost jakékoliv metafyziky. Příběh popisující ve třinácti kapitolách třináct měsíců ze života anglického venkovského kluka je ‚pouze‘ o přerodu dítěte v něco, co se ještě nedá nazvat mužem, ale začíná se mu silně podobat. Jakkoliv se zdá být námět banální, Mitchellův styl dělá i z tohoto tématu napínavou četbu. Pro ročníky, které - stejně jako hrdina - prožívaly svou pubertu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let je navíc kniha okořeněna celou řadou hlavně hudebních reminiscencí, ale třeba i stručným popisem války o Falklandy, která asi tehdy u nás nikoho moc nezajímala, nicméně s odstupem času se pohled běžného Angličana jeví jako velmi zajímavý.

InaPražáková
07.10.2018

Mitchell buď nezapomíná, nebo musel opisovat své staré deníky. K tomu hra s jazykem (mladistvý básník se nezapře, navíc má smysl pro jazykovou sebeironii), hladký styl, precizní výstavba. Cliffhangery na konci kapitol lákaly číst pořád dál, a že „dál“ znamená skok do úplně jiné situace, mi nakonec nevadilo, příběhy se přece vyprávějí jen potud, pokud jsou zábavné. Stupínky Jasonova dospívání vedou obvyklou cestou, nechybí výprava do divočiny za tajemstvím, několik falešných pokušení a konečné mravní vítězství, ale jednak je to věčně funkční postup, jednak je to v Mitchellově podání radost číst. Jediná drobná výtka: text mi přišel příliš hladký, vycizelovaný k nepřirozené dokonalosti.

Často jsem si při čtení vzpomněla na Kingovo Tělo. Dva obdobné příběhy, jejichž hrdinové jsou duchovní dvojčata, dospívání je zjevně na obou stranách oceánu stejné. Tělo mi přišlo neučesanější, drsnější, což mi osobně sedělo víc, ale přesto byly Měsíce skvělý zážitek.

evonra
10.09.2018

Nemám moc ráda, když se děti chovají moudře, až dospěle, což se v knihách a filmech velmi často stává... Ale tohle je přece David Mitchell! Takže vše odpuštěno, navíc on to umí podat dokonale.
Jemná směsice vědomí, vyprávění, nostalgie... v roce Jasona Taylora najdeme všehochuť pocitů. Strach, smutek, radost, lásku a jako bonus plno krásných myšlenek…

"Kdyby existovala správná slova, nepotřebovali bychom hudbu…“

deirdre
23.06.2018

Toto je dychberúca sonda do duše trinásťročného chlapca, ktorá nikdy nestratí na aktuálnosti. Viem o čom hovorím, mám doma jedného. Nádherná kniha, parádne čítanie, ktoré pobaví aj obohatí človeka v akomkoľvek veku. Odporúčam chlapcom aj dievčatám, mužom aj ženám, mladým aj starým.

petra0022
08.04.2018

Skvělý exkurz do 80.let 20. století. Nádherně se četlo, od Davida Mitchella už nic jiného než skvělé počtení neočekávám, zatím nikdy nezklamal.

bookcase
06.01.2018

Zajímavý pohled na dospívání anglického kluka v osmdesátých letech minulého století. Četlo se to dobře, takový vážnější Adrian Mole, ale ke konci už mi to přišlo zdlouhavé.

IvaKo
04.01.2018

Moje páté setkání s Davidem Mitchellem a zase jsem okouzlená jeho schopností psát úplně jiným stylem, a přesto poutavě a věrohodně.

akdar72
06.12.2017

"Zakopáváte o neviditelný schod, pořád dokola a dokola, dokud vám to konečně nedocvakne......... Největší fór je, že jakmile konečně stoupnete na tenhle neviditelný schod a pomyslíte si: Hele život nakonec přece není taková halda sraček, najednou JAU! Letíte po hlavě po celém novém neviditelném schodišti."

makemake
06.09.2017

Byl jsem doma, prožíval znovu tu dobu, kdy mi bylo jako jemu, kdy jsem hledal sebe, partu, bál se bejt trapnej, tajně miloval, dělal unáhlený rozhodnutí a prostě tak nějak užíval dětství plný nástrah a nepochopitelnýho světa dospělých! Paráda, Mitchela můžu ve všech polohách! (i 69 zvládnu, když budu muset) :)

Maanna
09.08.2017

Chvíli mi trvalo zvyknout si na styl vyprávění a přeskoky mezi měsíci, ale ne nijak zvlášť dlouho. Příběh dospívání a jeho problémů je zachycen velmi zdařile a situace nešustí papírem - mnohdy se mi propojovaly s vlastními zážitky a dovedla jsem si je živě představit. Výsledný obraz je pak velmi živý a plastický, s pestrou škálou lidských charakterů, které se také hodně povedly. Nesedly mi jen některé úvahy, které byly sice zajímavé, ale k obrazu třináctiletého kluka, který hledá sám sebe, mi nepasovaly.

Kraken84
07.04.2017

Vždycky mě překvapuje vyspělost/vyzrálost postavy v tak mladém věku. Nebo to píšu opačně, jsem hlupák a tím pádem jsem v jeho věku neměl takové vědomosti a myšlenkové pochody. Autor myslím míří na ten věk, ale nejde přehlédnout jeho ovlivnění postavy, která je ve výsledku duševně starší. Knížku jsem si nekazil rozbory, nechal se vtáhnout a užil si ji. Chvilku jsem si zvykal na krátké kapitoly, které někdy navazovaly a jindy byl volný řádek i skok časem. Jsou zmíněné i dvě postavy z Atlasu mraků.

Lexand
27.01.2017

Mitchell je mistr a každá jeho kniha je výborná. A z nich nejlepší jsou "Černé Labutice".

lucifuk
25.01.2017

Bomba! Tak ako vždy od tohto autora.

Pralev
20.01.2017

Velmi příjemná kniha, moje první od Mitchella, ale určitě ne poslední. Ač ty reálie, problémy se šikanou apod. působily trochu vzdáleně (ne vinou knihy), hodně jsem poznal svoje dětství v tom, jak hlavní hrdina v podstatě banální problémy strašně přifukoval a hrozně dlouho je tajil a snažil se je nějak vyřešit...

Littlewheat
12.01.2017

Krásná kniha, která pohladí. Jaké by bylo jí číst jako kluk? Jako dospělého mě aspoň do dětství vtáhla. Mám rád knihy, co dýchají životem. Kdy v jední části se nemůžete smíchem nadechnout a v jiné části jste jako pěna. Ke knize jsem se dostal náhodou (tak jako k jiným podobným, u kterých si říkám: "Jakto, že jsem o té knize nevěděl...?"
Rozhodně doporučuji. Kniha co se čte jedním dechem.

braunerova
25.09.2016

Nic nemůže být vzdálenější od japonských, čínských a ruských Hybatelů než pubertální 13letý kluk na anglickém zapadákově. Přesto se ocitnete v dalším neskutečně reálném světě Davida Mitchella . Knihu jsem si koupil v pátek odpoledne a dočetl v sobotu ráno.

"To, co zbylo z Tomovi suzuki, se teď rozebírá na opravu dalších suzuki. Svět nenechá věci na pokoji. Vždycky vstřikuje konce do začátků. Od smutečních vrb se odškubávají lístky. Padají do jezera a rozpouštějí se v sliz. Jaký to má smysl?
A kdo říká, že svět musí dávat smysl?"

f.enjoy69
19.06.2016

Moje první kniha od Mitchella. Očekával jsem něco úplně jiného. Místo očekávání mi ale autor naservíroval úžasný humor, kde jsem se nad všelijakými pohnutkami nebo výbornými dialogy musel minimálně pousmát, spíše knihu na chvíli knihu zavřít, představit si situaci ještě jednou a pořádně se zasmát. Druh humoru, který mi sedl (a to se zase tak často nestává).

Dalšími silnými stránkami Třinácti měsíců je samozřejmě čtivost a opravdovost vyprávění. Mnohdy jsem si říkal, jak daný moment či "vejšplecht" pasuje na něco dávného i z mého života...

Trošku mě možná mrzí, že jsem si nejprve nepřečetl Atlas mraků, dle komentářů je mezi knihami nejspíše jakási spojitost. Tak či onak se budu moc těšit na další setkání s paní Crommelynckovou, její prupovídky, "rž" a nadšení pro literaturu a trochu jiný svět...

Hudba, Falklandy, britské reálie - to už je jen dodatečné vylepšení již tak podařeného příběhu :-)) Kdo chce poznat správného "zelenáče" Taylora, a tím i svět kluků ve všech jeho složitostech, nechť sáhne po Třinácti měsících.

hroubek
16.06.2016

Toto je moje třetí kniha, kterou jsem od Davida Mitchella četl. A můžu na rovinu říci, že je nejpřístupnější a také se nejlépe čte, i tak je z těch tří nejslabší, což je jako porovnávání Ferrari, protože i slabší Ferrari je pořád Ferrari. Atlas mraků je dost složitý a komplexní, Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, zas velký román, kde se odvíjí několik příběhů, které se pak protnou a celé to má velký sociální přesah, kritiku a zajímavý příběh, který mile překvapí. A Třináct měsíců je na tom dost podobně. Mile mě překvapilo, jakým způsobem si mě příběh získal a vyprávění omotalo kolem prstu. Někdy se stává, že se do některých nudnějších pasáží musím trochu nutit, ale tady tomu bylo pomálu. Každá kapitola je napsaná hravě a zábavně. Překvapuje svojí syrovou realitou a věrohodným popisem denních událostí třináctiletého chlapce, kterých chce mít prostě klid a být oblíbený. Kniha nádherně vystihuje desítky okamžiků, které se jistě staly každému klukovi, když se začala projevovat puberta. Navíc má kniha sociální a informativní přesah, od událostí roku 1982, hudbu, myšlenkové pochody nebo pop kulturu. Jediné co mě nesedlo je samotné zakončování kapitol, které mnohdy končí zvratem a my se skoro nikdy nedozvíme jak to celé skončilo. Je to o to nepříjemnější, že se v tu chvíli mění i tempo vyprávění s další kapitolou, která nenavazuje na tu předchozí dějem a ani časem. A ty přechody nejsou úplně nejlíp podaný a někdy kazí dojem. Když si, na tohle čtenář zvykne, tak je Třináct měsíců špičkové čtení.

PS: Za to propojení s Atlasem mraků, velký palec nahoru.

Ence
22.02.2016

Nevím, jestli bych tuhle knihu zařadil do úsměvné literatury. Ano je prodchnuta humorem hl. hrdiny procházejícího složitým obdobím dospívání, ale celkové pozadí a scenérie již tak humorné nejsou. A smysl pro humor je u štvané zvěře spíše patetický - alespoň tak jsem to cítil.
Ač je kniha psaná v ich formě třináctiletého klučiny, oplývá hlubokými myšlenkami, které jsou sice demonstrovány na dětských příkladech, nicméně jsou tak hluboké, že působí v mysli puberťáka poněkud cize.
Oceňuji krásné svázání a nostalgii v osobě Evy.
V závěrečných pasážích knihy jsem měl pocit, že budu svědkem brakovitého schématu "a díky souhře šťastných náhod se z ošklivého kačátka stal král večera," ale úplný závěr byl nádherně dvojsečný.

P.S. Připadal dialog Cynthie a Jasona zvláštní jenom mě?

Kula
06.02.2016

Naprosto "boží" kniha. Vypravěčským umem mi připomíná příběhy Marka Twaina. Jako holku mě fascinuje složitost klučičího světa, a to se říká, že ženám nelze porozumět. Atlas mraků jsem odložila, teď mu dám druhou šanci.

playada
07.11.2015

Postavit se trýznitelům chce fakt odvahu. Smekám klobouk, že Jason to dokázal. Klobouk dolů. Nevím, jestli bych takovou odvahu v sobě našla...

poiu
21.10.2015

Opět skvělý a parádní David Mitchell - mistr příběhů a popisu.....a jeho třináctiletý "obyčejný" puberťák Jason Taylor alias tajemný básník Eliot Bolívar alias třídní práskač alias Červ... A hlavně: třináct neuvěřitelných Jasonových příběhů, které jen tak někde začnou, chvilku se nenápadně vznášejí kolem - člověk ani neví, která část je pravdivá a která snivá a pak zase zničehonic skončí, jako by se vůbec nestaly.....

Skvělé čtení, skvělý Jasonův pohled na okolní svět....... Tohle bych asi mohla číst pořád dokola.... Tak skvělé to je... (použila jsem 3x slovo "skvělé" ve 3 větách, takže to fakt je SKVĚLÉ! :-) )

A Eva Crommenlycková jakožto dcera skladatele Vyvyana Ayrse z Atlasu mraků -- to už je prostě jen třešnička na dortě. :-)

".....Já, já bych si přál kopat tenhle zatracenej blbej svět do zubů dokola a dokola a dokola, dokud zatraceně nepochopí, že neubližovat lidem je sakra desetitisíckrát důležitější než mít pravdu."

".......Cikáni se otočí ke mně, jako by byl Jason Taylor velvyslancem země cihlových domů, drátěných plotů a realitních agentů. "Oni se vás bojí. Nic o vás nevědí, to máte pravdu. Kdyby jen mohli.... Nebo.... Stačilo by, kdyby se pro začátek mohli posadit tady. Ohřát se u vašeho ohně a jenom vás poslouchat. Tím by se dalo začít." Oheň prská jiskry vysoko k borovicím na okraji lomu, vysoko k měsíci. - "Víš, co je oheň?" Kašel brusiče nožů je kašlem umírajícího muže. "Oheň je slunce, který se rozlívá ven z lesa."

Ri.St.
17.07.2015

Jsem nadšená a chtěla bych vypsat tisíc pocitů, jako třeba: je tam Eva, ta Eva, která nerozezná c-moll od výmolu, Mitchell doopravdy zadrhává, ..., jedním slovem ÚŽASNÉ

Pett
22.03.2015

Trvalo mi si zvyknout na tento téměř povídkový styl vyprávění ... musíte se zorientovat v postavách... klaďasů i záporáků... jména a příjmení... příjmení a jména... každý měsíc se ocitáte v jiném příběhu z Jasonova světa... ale už někdy v dubnu jste lapeni do pasti nelítostného dospívání... ocitnete se najednou sami na té nechvalně známé emoční centrifuze, jako tenkrát... když vám samotným bylo 13/14 a jste sakra rádi, že nemusíte druhý den vstávat do školy...
Musím říct, že jsem se i dost nasmála trefným puberťáckým postřehům. A na druhou stranu si užívala sledování těch nenápadně se tvářících a přesto důležitých linií Jasonova vyprávění... drobné nacházení se a uspořádávání se... konec byl už jen dokonalou třešinkou na dortu ke čtrnáctým narozeninám... prostě jasná pětihvězda jako vyšitá! Krásné to bylo...

Melanka
25.01.2015

Nikdy by mě nenapadlo, že mě tak chytne vyprávění třináctiletého kluka. Skvělá kniha, která mě utvrdila v názoru, že bych už nikdy nechtěla být dítětem. Maj to strašně těžký!

Janek
24.01.2015

Kdyby to bylo možné, dala bych třináct hvězdiček z pěti. A i to by bylo málo. Fantastická kniha, pro mě o trochu náročnější (a také zajímavější) než slavný Atlas mraků.

Magráta
03.01.2015

Po delší době mě kniha dokonale vcucla.