Maanna komentáře u knih

Jako všechny Waltariho knihy, i tahle s honosí skvostným jazykem a výborným propojením historických událostí s osudem hlavního hrdiny (i když ve druhé půli byly ty přesuny mezi prostředími na můj vkus trochu rychlé a dojem z celé knihy trochu kazí zvláštní závěr, kdy má člověk pocit, že někde kousek textu vypadl...) Ale prostředí Cařihradu, jednání o církevní unii, postavy Mikuláše Kusánského nebo šaška božího mi hodně utkvěly v mysli, takže i když se jako vždy kniha četla pomaleji než jiné, byl to velmi příjemně strávený čas a před autorovými vypravěčskými schopnostmi mohu jen smeknout.

26 01.02.2023

On to asi není literární skvost, ale s touhle knihou jsem se potkala v pravý čas a na pravém místě: Ten ostrov, kde se zastavil čas, ze kterého vlastně nikdo trvale neodchází, protože i mrtví se na něm zdržují coby duchové, mě zkrátka chytil a nepustil. Vnější dějiny sem zasahují jen okrajově a vše moderní je vlastně nakonec zatlačeno do pozadí tradicemi a zvyky. Ani postavy se zase tolik nemění, což ostatně koresponduje s mým pocitem, kdy najednou koukám, že jsem už celkem zestárla, a přitom si vlastně připadám pořád stejně jako před mnoha lety... Takže já jsem z knihy nadšená, ale nemyslím, že uchvátí každého. Pokud jste milovníky akce, nebude to asi váš pohárek limoncella...

26 04.10.2021

Je pozoruhodné, jak málo slov stačilo na zachycení celkem dlouhého Heloisina života, o to ale silnější a vycizelovanější byla. Líbí se mi postupné rozvíjení témat, ke kterým se autor průběžně vrací, až celé dílo působí trochu jako báseň. Co se myšlenek a jazyka týče, je to opravdu klenot. Také jsem ráda, že v závěru dal autor Heloise naději. Na druhou stranu sex v katedrále, přístup k homosexualitě a matka proletářka mi s tím 12. stoletím moc neladily...

26 27.09.2021

Citadela je kniha, ke které se vracím. Mám ráda její obraznost, neuzavřenost a nejednoznačnost, vždy mě osloví něco jiného. Nejde k ní přistupovat s čistou logikou. Je to jako bloudění pouští, kde více než o racionálno jde o smysly a hledání toho podstatného. Kniha vyžaduje trpělivost a otevřenost a já se s ní zkrátka v mnoha směrech potkávám.

26 11.12.2020

Je škoda, že více básní nebylo zhudebněno - u mnohých člověk ty tóny při čtení skoro slyší. Jsou to velmi nápadité a originální verše se snadno přístupnými obrazy, takže si v nich opravdu každý může něco najít a nemusí se jednat přímo o milovníka poezie. Je jen škoda, že autor zemřel tak mladý. Celkem by mě zajímalo, kam by se časem názorově posunul...

26 02.06.2018

V tomto díle oceňuji dobře vystavěnou a vygradovanou zápletku a jako již tradičně skutečnost, že se vyšetřovací tým obejde bez autistických géniů nebo alkoholiků a narkomanů. Na druhou stranu mi přijde uvolněná pracovní morálka na policejní stanici už trochu přehnaná (práci vlastně nikdo neorganizuje a nekoordinuje, šéf venčí psíka a ostatní dělají, co je momentálně napadne, nechat originály vyšetřovacích materiálů v soukromém obýváku není problém) a ta osobní rovina vyšetřovatelů je plná obecných klišé. Opět v podstatě jedinou zajímavou postavou mezi vyšetřovateli je Gösta. Jsou to takové příběhy z Chvilky pro tebe spojené s kvalitní detektivní zápletkou, která to naštěstí vyvažuje.

25 15.12.2023

Detektivka je dobře zamotaná, má spád a dává smysl, takže jsem si ji opravdu užila. Jen mi nepřijde úplně šťastná snaha autorky proplétat všechny případy s osobním životem vyšetřovatelů. Na mne to pak působí trochu uměle. Pokud někdo pracuje na této policejní stanici, je to evidentně pro jeho rodinné příslušníky životu nebezpečné.

25 01.12.2022

Základní zápletka se ztrátou paměti (byť již v literatuře značně profláklá) byla fajn, pocity hrdiny byly v tomhle ohledu více než uvěřitelné. Ale tempo knihy a zápletky nebyly úplně vyvážené, možná by tu méně bylo více - především méně Karen, která má být údajně geniální teenager, ale většinou se chová jako pitomá pipka, kterou nikdo nepoučil, že nemá věřit cizím lidem, zvlášť když jí všichni kolem říkají, že se plete do situace, kde jde o život... Také slabší bylo tentokrát působení vyšetřovatelů - to, že podezřelému ani nezabavili počítač, mi přišlo dost podezřelé... No, ale budiž. May totiž znovu uplatnil svou silnou stránkou, kterou je skvělá schopnost zachycovat prostředí a jeho proměny, tím vždy posouvá své knihy nad průměr a ani tady nezklamal.

25 25.07.2022

Kniha je opravdu velmi čtivě napsaná i dialogy působí reálně, což není vždy běžné... Velmi jsem si užila vztahy mezi dospívajícími a jejich proměny kvůli prvním láskám. Dokonce i ti chápaví rodiče byli chápaví ještě přiměřeně... Ono to celé bylo malinko idylické a někdy lehce příliš výchovně vysvětlující, ale ještě se to dalo překousnout. Zápletka s vydíráním mi přišla trochu nepravděpodobně zamotaná, příběh mohl fungovat i bez ní. Simon pak byl při pátrání po tom, kdo je vlastně tajemný Blue, poněkud natvrdlý - zejména jeho druhý typ nedával žádný smysl. Dost mě navíc vytáčelo oslovení "Jacquesi" Ale celkově to bylo příjemné čtení, které může probudit k větší otevřenosti.

25 03.01.2022

Napsat knihu z pohledu dítěte a dokonce i jeho jazykem je vždy problém, protože jako dospělí už jsme zkrátka od tohoto pohledu moc daleko a navíc se autoři obvykle nevyhnou tomu, že chtějí sdělit nějakou hlubokou myšlenku, která ale k dítěti úplně nesedne. V tomhle směru to pro mě vyšlo tak půl napůl - zejména v první části v Pokoji jsem Jackovi často nevěřila: někdy používal velmi komplikovaná slova i tvary a naproti tomu pak chyboval v banálních výrazech (a to příliš často), nicméně tohle mohla být i chyba překladatelky... Část mimo Pokoj pro mě byla mnohem silnější a zajímavější a také věrohodnější. Myslím, že se povedlo celkem reálně zachytit faktické i psychické obtíže, kterým Jack a jeho blízcí museli čelit. V téhle části mě kniha hodně zasáhla a nakonec i převážila mé hodnocení k vyššímu počtu hvězdiček.

25 27.05.2021

Určitou nevýhodou je, že se hrdinové tak trochu rozprchli. Zatímco v prvním díle střídající se vypravěči posouvali děj dál, tady si téměř každá postava jede svou linku a ve výsledku se děj často o moc neposune (např. Catelyn za těch 850 stran dojela na jedno jednání, kde se něco podstatného událo, a zase se vrátila, Dany dojela do města a shání loď apod.), ale naštěstí to nadále táhnou výborně podané postavy, které prostě neumožňují nezúčastněné čtení, propletence intrik a taktik, které jsou neobvykle pestré a mě baví. Lehce mě zklamaly bitvy, které rozhodl zásah magie, to mi vždy přijde trochu nefér - člověk se těší, jak se to bude vyvíjet, a ono bum, magie, a vše je jinak... Ale kvůli ostatním pozitivům jsem to ochotná autorovi odpustit a ostatně bitva o Královo přístaviště mi mírná zklamání zcela vynahradila...

25 06.03.2021

Zajímavá cesta s June za pochopením světa, kde vše není zdaleka tak jednoduché, jak by se ze začátku zdálo. Je to příběh o hledání cesty k lidem kolem sebe, o cestě od slov k dialogu s druhými. Žádná z postav není zrovna vzorem dokonalosti, všichni dělají plno chyb, ale kniha ukazuje, že i z nich může vyrůst něco dobrého. A také je to příběh o loučení s dětstvím, který se paní spisovatelce moc povedl.

25 01.09.2020

Čtyři postavy z téže malé norské vesnice vyprávějí o svém životě, jejich osudy se prolínají a vyprávění doplňují, což dohromady vytváří velmi živý obraz. Pro mě je to především kniha o tom, jak obecná očekávání od okolí i od nás samých a nedostatek komunikace mohou rozkládat vztahy i lidské životy, a o tom, že pokud člověk dlouho čeká, než začne věci v životě řešit, může být příliš pozdě. Autorka se nebojí otevírat náročná témata jako narušený vztah mezi matkou a synem nebo postupné odcizování manželů a její výpovědi jsou věrohodné. Jen mě mrzí, že v češtině neexistují zbývající díly této trilogie. Bohužel to asi komerční trhák nebude, tak se bojím, že skončíme u prvního...

25 28.12.2019

Musím se přidat k nadšeným komentářům. Stavba příběhu mě úplně dostala - pozvolný začátek, který postupně víc a víc graduje v i tak tísnivé deštivé atmosféře. Vzpomínky postupující od nevinných příhod ke skutečným životním otřesům a tragédiím, plastické a životné postavy... Vzala jsem si knihu jen tak na zkoušku, ale už se těším na další díly. Je to opravdu styl "chytne a nepustí."

25 10.04.2017

V záplavě všech možných současných srdceryvných beletristických zpracování tahle kniha nepůsobí tak prvoplánově na slzotvorné kanálky. Je to ale o to mrazivější svědectví člověka, který viděl, přežil a svým způsobem nikdy z plynových komor neodešel. To pro mne možná bylo na tom svědectví nejsilnější.

24 14.09.2023

Rodinné ságy mívám ráda. Navíc autorka má jako výtvarnice zajímavé obrazné vidění světa, ale tady se pokusila propojit trochu moc témat dohromady a úplně se to nepovedlo - místy je to křečovité a také někdy nelogické. Jde o historii nemanželských dcer ve venkovském prostředí, doplněnou tématem nedostatku komunikace v rámci rodiny, což by, myslím, samo o sobě stačilo a poskytlo zajímavý námět, ale autorka se to ještě rozhodla propojit s hlavními dějinnými událostmi v Československu dvacátého století, a to už je trochu moc. Ještě u Magdalény to celkem funguje, ale v případě Libuše už situace nedávala žádný smysl. Navíc to celkově tak nějak působí, jako by hrdinky žily zcela odtržené od vnějšího světa, takže vůbec netuší, co se kolem děje. Jistě, jedná se o zapadlou vesnici, ale některé pracují nebo chodí do školy do města a je to už i doba běžně dostupného rozhlasu, takže míra nevědomosti postav mi přijde přehnaná. Každodennost je podaná skvěle, ale ty zvraty jsou takové moc na sílu.

24 09.01.2022

Silná kniha s velkým potenciálem, která mě ale také místy pěkně štvala. Myslím, že zvolená forma nakonec zachycuje hrůzy Mengeleho zoo mnohem lépe než detailní drastický popis, ta atmosféra beznadějného bezčasí, kdy se kdykoliv může přihodit cokoliv, záleží jen na tom, co zrovna "Strýčka" napadne, je takhle nesmírně působivá. Děti vlastně jen čekají, kdy na ně přijde řada. Trochu, pravda, drhly dialogy - příliš si neumím představit, jak se dvanáctileté vyplašené dívky baví o tom, že jedna bude mít na starosti minulost a druhá budoucnost atd., ale zase tolik to nevadilo. Horší byla část po odchodu z tábora, kde přibylo dějových linek, ale autorka na metaforách neubrala, čímž se děj divně rozmělnil a někdy působil nelogicky, protože jediným smyslem akce bylo dojít (někdy k trochu polopatické) metafoře: pokud chci vyjádřit, že se jedna z postav změnila v chrabrého rytíře, musíme nechat postavy doťapat do muzea, kde si na sebe tahle postava vezme zbroj - a to je vše, nic z toho. Je to škoda, tam, kde se autorka dokázala krotit, měl příběh stále neuvěřitelnou sílu, a třeba ne Otce dvojčat a doktorku Miri asi nikdy nezapomenu. Happyendové vyznění nevadí, myslím, že ho kniha potřebovala. Bohužel jí ale k dokonalosti přece jen něco chybí - nebo spíš přebývá.

24 19.12.2021

Klasika prověřená časem málokdy zklame. Hlavní hrdinka je tedy občas trochu na přes ústa a samotný závěr možná lehce uspěchaný, ale jinak je to opět lahůdka. Snad nejlepší jsou scény s vedlejšími postavami, jejich trampotami a popisem každodenního života, ale i propracování postav a zápletky je výborné. Bylo to zkrátka příjemné zastavení daleko od hlučícího davu.

24 20.01.2021

Kniha přináší silný příběh, který by neměl být zapomenut. Popravdě mi je jedno, jestli paní Věra byla v pracovním nebo internačním táboře - být ve čtrnácti letech vytržena ze svého prostředí, být připravena o identitu a stát se na mnoho let otrokem samo o sobě stačí. Chtít, aby lidé, kteří tímto prošli, popisovali události jako nezaujatí svědci, prostě nejde. Navíc dlouhodobá traumatizace a nutnost neříkat pravdu, aby člověk přežil, prostě paměť a vzpomínky ovlivňuje...
Trochu slabší je ale styl psaní, kde si nejsem jistá, má-li to být román nebo faktografický dokument - někde se popisují do detailů pracovní postupy, někdy jsou scény vypjatě emotivní a objevují se i občasné skoky v čase, které mi moc nesedly. Přijde mi, že tohle si měl autor lépe ujasnit nebo měl zasáhnout editor, protože tahle podivná stylová nejasnost nakonec dělá příběh méně uvěřitelným.

24 22.06.2020

Nápad zpracovat paralelně příběhy dvou sourozenců není špatný a ani se autor v jednotlivých částech nijak zvlášť neopakuje a některé situace mě pobavily, ALE tahle kniha mě neskutečně vytáčela. Jednak je to celé takové plytké a vztahové propletence si nezadají s nekonečným seriálem, kde má nakonec každý poměr s každým, abychom neměli příliš mnoho postav. Jednak se autor moc neobtěžuje s ověřováním, jak věci reálně fungují - úsměvně na mě třeba působilo, že by sociálka řešila umístění sedmnáctiletého kluka do dětského domova, pokud má dospělou sestru - technicky vzato než by to celé proběhlo, bylo by mu 18 a už by odcházel, nebo doporučení, aby o sebe někdo dvě hodiny DENNĚ pečoval... Děti jsou poněkud přechytralé (předškolačka se sama učí číst, aby si přečetla nějaké vzkazy) a všechny postavy mimořádně šikovné, ve všem hned vynikají.
Hlavně ale se mi z hloubi duše protiví svět, který Hartl představuje, kdy se postavy v zásadě řídí svým libidem a nikdo nikdy nepřijde s tím, že celou věc ukončí, protože je něco nezodpovědné a nedělá se to - vždy to skončí, až když je průšvih, a všichni se v tom nakonec tak nějak chápou, protože to přece nemohli udělat jinak. Nejsem v zásadě puritán, ale přesto si myslím, že některé věci jsou zkrátka za hranou (POZOR, SPOILER) - třeba poměr otce s nejlepší kamarádkou vlastní dcery nebo to, když máma dvakrát i víckrát týdně odkládá mimčo, aby si užila svého ženatého milence. Chápu, že si i ve finančně napjaté situaci člověk potřebuje udělat něčím radost, ale opravdu to musí být briliantové náušnice a oblečení za desítky tisíc? Tohle prostě odmítám akceptovat...

24 09.01.2020