LuciLux komentáře u knih

True Detective pro mě bylo milým, byť temným televizním překvapením, a tak mě zvědavost přiměla podívat se, jak si jeho scénárista poradí s knižním formátem. Téměř identické rysy se seriálem se nezapřou. Děvky, drogy, alkohol, společnost, kde jeden lidský život neznamená téměř nic. To, že lidi na okraji společnosti umí Pizzolatto dobře popsat, ukázal již (nebo spíše rovněž) v seriálu. Jinak ale nenabízí nic moc nového a určitý strohý způsob televizního psaní se nezapře. Zatímco mnohdy u knih pochybuju o možnosti zdařilého filmového zpracování, tady mi přesně ty detailnější linie, které právě kniha dovoluje, chyběly. Klobouk dolů překladateli Martinu Pokornému. Překlady, ve kterých se to drsňáckým slangem jen hemží, mi v češtině často přijdou spíše směšné, ale to rozhodně nebyl případ Galvestonu.

03.01.2016

Napsáno o ní bylo už tolik, že už se ani nepokusím ani o nějakou originální glosu. Knížka se rozhodně stala mou dovolenkovou jedničkou a to mám k humorným románům, které milují davy, značnou nedůvěru. Oproti Himmlerově kuchařce si však ani Jonasson, ani Alan na nic nehráli, všechno působí mnohem přirozeněji, sarkastičtěji a hlavně zábavněji.

2 24.10.2015

Dvanáct hodin jednoho obyčejného dne popsaných na více jak 350 stranách a nikoliv, čtenář se opravdu nenudí. Jistě, ke konci už mě přepadal mírně klaustrofobický pocit, z auta, vesnické chalupy, příšerných ženských charakterů a podivných vztahů, ale to hlavně proto, že jsem knihu zhltla během tří dnů. To, jak Soukupová dokáže přepínat a příběh vyprávět tu očima dětí, tu očima dospělých sester smýšlících mlčky o chybách a nedostatcích druhých a tu jejich maminkou, je prostě bravurní.

24.09.2015

Jakoby mě stroj času přenesl na fildu konce 80. let, kde se mezi historiky, angličtináři a filozofy nalézají zapálení svazáci, protirežimní rebelové a především ti, co se nechávají unášet proudem. Vyprávění je neuvěřitelně věrohodné, místy velmi vtipné, místy se početná přirovnání k hudebním skladbám či dílům Karla Maye až příliš opakují a ztrácí na originalitě. Anotace hovořící o všedním životu studentů je však až příliš pravdivá. Příběh je tak všední, že máte pocit, že jste se se u kamaráda Richarda zastavili na pár dní na koleji a zase se jede dál.

12.09.2015

Seghers více než zdárně naplnil má očekávání vložená do série s Komisařem Marthalerem a po dobré Příliš krásné dívce nám servíruje o třídu lepší, propracovanější a napínavější Nevěstu na sněhu.

23.08.2015

Mou výhodou a zároveń nevýhodou je to, že jsem nečetla Čas mezi šitím. Mohu se tedy vyhnout srovnáním a těšit se podle všeho na ještě lepší knihu, než byla Mise zapomnění. Ta slibovala napínavý román, ve kterém nechybí láska, intriky, ani dozvuky minulosti. Nutno dodat, že česká anotace je v tomto případě mnohem střízlivější a skutečnosti více odpovídající, než anotace francouzského vydání, které jsem četla a které v člověku vzbudilo dojem, že Duenas je mixem Browna, Nesba, Tučkové a Viewegha dohromady. Kniha sama o sobě se mi líbila, četla se sama, některé pasáže nutily čtenáře okamžitě hltat další stránky, historické reálie byly zajímavé a některé postavičky dokonale vykreslené (mými ofavority jsou recepční v hotýlku ve středomořské Cartageně, Aurořina babička, ale i mladý Carter). Propojení tří hrdinů, které spojuje jak katolická Mise Zapomnění, tak jejich vlastní pouť za zapomněním, měla vynikající potenciál. Přesto se zdráhám knihu ohodnotit lépe než třemi hvězdičkami. Snad že místy to byla až příliš červená knihovna, snad že spousta zápletek nebyla ve finále zdárně dovedena do konce a stupňované napětí se jen tak na základě banálního a prvoplánovitě načrtnutého scénáře vypařilo. Ale zklamaná jsem nebyla. Na to je kniha napsána až příliš dobře.

3 25.07.2015

Děj se čtivým způsobem líně posunuje vpřed jako Vltava, jeden z krajinářských leitmotivů této knihy. Největší prostor dostávají popisy krajiny, místy až příliš idylického života na vesnici Dalo by se říci óda na venkov, ve které pozadí tvoří ne úplně šťastné osudy Hančiny rodiny, její jakoby zběžně načrtnutý osobní život a hlavně boj za zachování vesnic ohrožených výstavbou jaderné elektrárny. Takto se to možná nezdá, ale byl to krásný a nevšední literární zážitek.

5 09.07.2015

Kam až vás může dohnat vděčnost za zachráněný život? Jakoby měl tento román něco z Dumasových mušketýrů, o něco více z Remarqueových válečných příběhů, to vše výborně okořeněné sarkastickým humorem popisujícím cynické jednáni padouchů (po)válečných let. Poměrně obsáhlá kniha v druhé půlce značně ztrácí dech. Opět se zde objevuje pro mě zásadní nešvar francouzských autorů – zbytečně rozvleklé vyprávění, které postupně udusí půvab původní vynikající myšlenky. Přesto tato kniha současného autora nabízí poutavý a poměrně přesvědčivý výlet do minulosti.

5 18.06.2015

Poté, co se rozplynul opar napětí, myšlenky opustily vzdálenou kótu dvanáct a zuby bezmocně doskřípěly nad ubohostí minulého režimu, přišlo lehké rozčarování a to v mnoha ohledech. Obětí byla čtenáři dosud zcela neznámá osoba (v první chvíli jsem byla přesvědčena, že to bude "trenér") a vyšetřování tohoto úmrtí nepřineslo na světlo žádné další významné vazby mrtvého na okolí. Posloužil spíše jako takový oslí můstek mezi prostředím chemičky, kriminálkou a STB, Danou a Krauzem. V knize se dále objevilo několik do očí bijících nesrovnalostí. Ať již chybně používané jméno Krauzovy dcery či tvrzení typu, že Vrábel a Hríb jsou nejlepší kamarádi, když o pár řádků výše bylo naznačeno, že je dala dohromady služba teprve nedávno. Jako poslední výtku musím zmínit autorovy 'dovysvětlivky'. I já patřím ke generaci, která komunismus zažila už jen v plenkách. Ale autorovo vysvětlování některých rysů socialismu ("v socialistickém obchodě nebyl problém sehnat stejný kabát, jaký měla sousedka, protože na skladě býval vždy jeden vzor ve stovkách kusů a prodával se, dokud se nevyprodal"), stejně jako i další glosy běžných událostí ("rozečtená knížka je věrným společníkem pro osamělé večery manželek kriminalistů") velmi často připomínaly obraty pronášené na školních besedách. Kniha se četla jedním dechem, o tom žádná, jen mnohé pasáže slibovaly čtenáři mnohem víc, než čím mnohdy těžce slepovaný a místy velmi odbytý příběh nakonec byl.

1 13.06.2015

Další jedinečný román ze Zlaté edice Joty. Příběh poskládaný z deníkových zápisků, dopisů a komentářů třetí osoby zavede čtenáře do Mexika a USA první poloviny dvacátého století.Postavy fiktivní, mezi nimiž i hlavní hrdina Harrisson William Sheppard, či prostě a jednoduše přítelkyní Fridou nazývaný Insolíto, se prolínají s osudy postav skutečných, jako Diego Rivera, Frida Kahlo či Lev Trockij. Stáváme se svědky historických událostí, které pro mě alespoň v literárním zpracování nebyly tak známé. Poválečný vývoj v USA, tamní politické krize, naprosto vyhrocený a velmi často uměle vykonstruovaný boj proti i zdánlivým sympatizantům s komunistickým režimem a jeho ideami. Solíto je zvláštní hlavní hrdina. Je nenápadný, samotářský, ze společnosti až téměř vyčleněný. Přesto si získává srdce čtenářu už jako dítě, kdy tráví nejvíce času s mexickým služebnictvem, jako mladík a zapálený sekretář Lva Trockého, pro kterého se netají svým obdivem, i následně jako skromný spisovatel, který jen těžko přijímá rychle nabitou slávu. Fikce se prolíná s realitou, skutečné se smyšleným, čtenář jakoby cítil horké mexické slunce a zalykal se nad zlem a nenávistí "nápravných" výborů FBI. Je to prostě jeden z těch velkých románů, který se vám dostane pod kůži a vy budete vděčni, že se Violetě Brown, Solítově zapisovatelce v dobách jeho spisovatelské slávy, podařilo zachránit deníky a korespondenci, které nám zprostředkovala, aby vzdala čest svému bývalému zaměstnavateli a příteli.

20.05.2015

Pro me lehce odbyte a neprekvapive rozuzleni,ale jinak pribeh,ktery me temer zcela pohltil.Styl psani mi hodne pripominal Galbraitha/Rowlingovou.Spousta vyborne vykreslenych postav,detailni (a pro mnohe mozna zbytecne) popisky, osobni zivot komisare Marthalera...mozna je to postarsi vybusny mrzout,ale Seghers jej popsal tak,ze se nemohu dockat dalsich dilu teto serie.

05.04.2015

Humoristické romány z akademického prostředí jsou mou srdeční záležitostí. S Donem Tilmanem jsem prožila neuvěřitelně veselý příběh, který způsoboval hlasité výbuchy smíchu v dopravních prostředcích. Knihu jsem rovněž četla nezvykle dlouho, protože jsem si mnoho neuvěřitelných scén v hlavě představovala dokola a dokola. Žel ke konci už autor trochu ztrácí dech, vtipy a schémata se opakují a závěr tak trochu jako z červené knihy mi k celkové povaze knihy prostě úplně nepasoval.

1 22.03.2015

Život Limonova se četl jako fantastický špionážní román s občasnými sexuálními vsuvkami a la James Bond a jeho bondgirls. Neuvěřitelné, jak život hrdiny, kterého jednu chvíli nenávidíte, druhou chvíli minimálně obdivujete, zasáhly dějiny druhé poloviny dvacátého století. Avšak jestli něco tento skvělý příběh tak trochu udusilo, tak to bylo naprosto příšerné "rozžvaněné" psaní, tak typické pro mnohé francouzské autory. Carrere nám o sobě samém sděluje vše, od toho, kde odmaturoval, co dělala jeho matka, až po myšlenkové pochody, kterého ho při psaní provázely. Nechápu, který editor mohl tohle rozvláčné sebestředné vykládání nevyškrtat. Vše vrcholí v pasážích, kdy se jak opravdovy pařížský bobo naivně podivuje nad mnohými zvěrstvy totalitních režimů a např. válku v bývalé Jugoslávii přirovnává k nějakému imaginárnímu konfliktu v Tintinovi ! Občas jsem při čtení těchto pasáží měla pocit, jakoby si chtěl autor trochu slávy přivlastnit, jakoby nám chtěl dokázat, že i on zažil leccos dobrodružného a strašně moc toho ví o politice a historii, ale z každé takové polovychloubačné věty lze cítit na sto honů, že to on je nějaký francouzský pisálek a Limonov je ten, co má "koule"...

1 05.03.2015

Ta knížka měla hlavní problém, a to ten, že lavírovala mezi třemi zcela odlišnými tendencemi bez jakéhokoliv úspěšného propojení, a ani jedna z nich neodpovídala slibovaným anotacím. První tendencí je příběh o nenaplněné lásce a rozháraném a naivním romantickém hrdinovi, který se ze srdečního bolu léčí putováním po Rusku, jež se snaží poznat a identifikovat se s ním. Místo toho čtenáři nabízí až fraškovité příběhy velmi extrémních postaviček, které jsou sice vykresleny zábavnou formou, ale ani v nejmenším nenechají ve čtenáři pocit, že toto jsou Rusové dneška. Tendence druhá. A zbývající část knihy opouští bizarní postavičky, excentrickou Jasju, a plně se soustředí na občanské nepokoje, vzporu starých lidí, Nikitovu hladovku a další prvky nefunkčního státu, které však mají daleko k propracované fabulaci a stejně tak pozbývají jakoukoliv míru věrohodnosti, která by umožnila ztotožnění se s dnešním Ruskem. Jako nezdařile poslepené tři části vyprávění a bez očekávání naplnění slibovaných anotací se však jedná o poměrně čtivou novelu, která toho však o současném Rusku čtenáři příliš nesdělí.

3 19.02.2015

Po dvou dílech ze série případů Cormorana Strika se bez ostychu řadím k jeho fanouškům, i díky vedlejším liniím příběhu, které se zdárně rozvíjejí. Přesto mi tento díl úplně nesedl, a to z mnoha důvodů...motiv i způsob provedení vraždy mi přišly překomplikované, neměla jsem pocit, že by jednotlivá podezření nějak gradovala a rovněž zachycení literárního světa mi přišlo ještě povrchnější než vykreslení světa modelingu v Kukačce. Přesto je to čtivá kniha, která neodradí od dalších pokračovaní. I v Harrym Potterovi se mi druhý díl líbil ze všech nejméně ..:-)

3 19.02.2015

Děsivé, deprimující, místy až těžko uvěřitelné, s trochou amerického žurnalistického patosu, díky kterému se vsak do příběhů severokorejských uprchlíků o to horlivěji začtete.

3 10.02.2015

Autorka píše tak lehce, melancholicky. Jednotliví hrdinové se objevují, mizí, přízraky je to správné slovo pro označení mnohých bizarních mezilidských vztahů dnešní doby. Jejich příběhy jsou zachyceny jakoby mimochodem, jako kolemjdoucí okolo, co nahlédne do okna a pod jemu se zjevivší scénou si jeho fantazie rychle načrtne osobitý příběh, který ve čtenáři navzdory nevděčné roli povídek zůstane, protože je popsán prostě mistrovsky.

02.01.2015

Jakoby se francouzští autoři, kteří se mi poslední dobou dostávají do ruky, snažili světu sdělit něco strašně důležitého, ale moc se jim to nedaří…ať už zvolenou formou, samotným příběhem či poselstvím…. přesně tak na mě působila tato prvotina…jediné, co na knize oceňuji, je aktuálnost současné francouzštiny, kterou autorka používá. Je velmi přesvědčivá a autentická, jakoby se člověk stal na chvíli účastníkem rozhovoru mladých (doporučují frankofilům, kteří hledají nepříliš složité současné texty v originále).

3 15.12.2014

"Otázka, zda a s kým chce žít, se pro něj už dávno stala otázkou, zda žít vůbec chce...". Každou řádkou se čtenář noří hlouběji a hlouběji do rozervaného nitra kdysi úspěšného východoněmeckého spisovatele tak trochu kafkovsky pojmenovaného C.. Syrový styl psaní se nečte ani lehce, ani radostně. S každou kapkou alkoholu, kterou do sebe C. dostává, aby zapomněl a vůbec mohl žít, se do čtenáře dostává určitý pocit zmaru, který hlavního hrdinu sužuje, a který C. hlavně vůbec není připraven a vlastně ani ochoten řešit. Potácejíc se mezi dvěma německými státy, v nichž v jednom je nesvobodný dělník, v druhém zase odpůrce života ovládaného konzumemt, potácejíc se mezi dvěma ženami, aniž by se pro jednu rozhodl a dal jí určitou záruku neprovizorní budoucnosti, protože jak zjišťuje, vlastně lásky a trvalého vztahu schopen není, bojující a trvale boj vzdávající o to, kým je a není, kým chce být a nechce..

05.12.2014

Koncert geniálních úvah mistrně zakomponovaných do jednoduchého příběhu vzájemně propletených osudů, do spisovatelových myšlenek sdílených s kolegou a do historických frašek. Úvahy se týkají lásky, smrti a hlavně nesmrtelnosti. Napsány na počátku 90. let však zcela neuvěřitelně předbíhají dobu. V této knize se nedají zajímavé myšlenky podtrhávat, podtrhnout by se totiž musela skoro cela kniha.

5 18.11.2014