Lakuna
Barbara Kingsolver
Román vypráví o dramatických letech první poloviny 20. století, o obrovských proměnách, které zasáhly celý svět, a o tom, jak se dějiny mohou podepsat na osudu jednoho konkrétního člověka, který je do tohoto pohnutého děje zatažen a jemuž nezbývá než se s tím nějak vyrovnat. Protagonistou je fiktivní americký umělec Harrison Shepherd, který se vydává na obtížnou cestu za hledáním vlastní identity. Útočištěm jsou mu knihy a později i deník, do něhož si vše zapisuje. V Harrisonově životě by bylo nejspíš vše jinak, kdyby ho kdysi matka Mexičanka neodvezla do své rodné země, když opouštěla Harrisonova otce americké národnosti s jedním bohatým mexickým průmyslníkem. Putování mezi Mexikem a Spojenými státy americkými, k němuž jsou oba odsouzeni, je zároveň cestou mezi válkou a revolucí, fašismem a komunismem. A právě ve třicátých letech, kdy příběh začíná, obě země zasahují velké dějinné erupce. Mimořádně mistrně zkonstruované zápletky přivádějí hrdinu k výjimečným setkáním, zejména s umělci, ale i s politiky: Diegem Riverou, Fridou Kahlo, ale i Lvem Trockým ve chvílích revolučního vzepětí, později zase s Douglasem MacArthurem nebo Johnem Edgarem Hooverem během „mccarthyovského honu na čarodějnice“. Kniha tak přináší nezapomenutelný portrét několika umělců, ale i umění samotného. Harrison Shepherd je nakonec v Americe úspěšný, i když mu ke štěstí stále něco chybí. Třeba ten dávno ztracený deník, který si vedl a kvůli němuž nedokončil své poslední dílo. Tato zásadní „lakuna“ (mezera) se autorce stala klíčovou metaforou nejen pro „bílá místa“ v životě fiktivního umělce, ale i pro některé „mezery“ v našich životech a osudech.... celý text
Přidat komentář
Bohatě ilustrované dějiny Mexika a USA první poloviny dvacátého století. Příběh vyprávěný formou deníkových záznamů mladíka (a později muže), do kterých občas jako uvaděč vstoupí jeho sekretářka, aby vysvětlila některé souvislosti. Pro mě bylo hlavně Mexiko zábavné, plné barev a vůní (jen všechny ty názvy místních jídel zněly tak lákavě…), USA naopak působily krajně šedivě a nehostinně. I tam jsem se mohla o dějinách lecčemu přiučit, ale přiznávám, že závěr knihy se mi poněkud vlekl. Taky si nešlo nevšimnout, že způsob vyprávění deníků z období dětství a dospělosti se příliš nelišil – přitom ve skutečnosti by jistě 14letý chlapec vyprávěl jinak než dospělý. Ale to jsou jen takové hnidopišské postřehy. Celkově se mi kniha rozhodně líbila a jsem ráda, že ji mám.
Další literární parádička. Pokud kniha dokáže zároveň i poučit zajímavými historickými fakty, nenudit a zároveň strhnout příběhem fiktivních postav, nemá to chybu. Byla jsem moc spokojená. Kniha má trochu atypický formát (15,5 x 20 x ), minimalistické zpracování papírového přebalu a i to na mě působilo velmi příjemně.
Vynikající. Tento druh románů mi dělá potěšení na duši. Literárně na vysoké úrovni, velice zajímavá historická fakta, zejména Trockij, zajímavý popis i obyčejného mexického života. Kritika jak stalinistického teroru, tak i stupidního mccarthyovského stíhání levicových umělců. Prostě velice povedené dílo.
Další jedinečný román ze Zlaté edice Joty. Příběh poskládaný z deníkových zápisků, dopisů a komentářů třetí osoby zavede čtenáře do Mexika a USA první poloviny dvacátého století.Postavy fiktivní, mezi nimiž i hlavní hrdina Harrisson William Sheppard, či prostě a jednoduše přítelkyní Fridou nazývaný Insolíto, se prolínají s osudy postav skutečných, jako Diego Rivera, Frida Kahlo či Lev Trockij. Stáváme se svědky historických událostí, které pro mě alespoň v literárním zpracování nebyly tak známé. Poválečný vývoj v USA, tamní politické krize, naprosto vyhrocený a velmi často uměle vykonstruovaný boj proti i zdánlivým sympatizantům s komunistickým režimem a jeho ideami. Solíto je zvláštní hlavní hrdina. Je nenápadný, samotářský, ze společnosti až téměř vyčleněný. Přesto si získává srdce čtenářu už jako dítě, kdy tráví nejvíce času s mexickým služebnictvem, jako mladík a zapálený sekretář Lva Trockého, pro kterého se netají svým obdivem, i následně jako skromný spisovatel, který jen těžko přijímá rychle nabitou slávu. Fikce se prolíná s realitou, skutečné se smyšleným, čtenář jakoby cítil horké mexické slunce a zalykal se nad zlem a nenávistí "nápravných" výborů FBI. Je to prostě jeden z těch velkých románů, který se vám dostane pod kůži a vy budete vděčni, že se Violetě Brown, Solítově zapisovatelce v dobách jeho spisovatelské slávy, podařilo zachránit deníky a korespondenci, které nám zprostředkovala, aby vzdala čest svému bývalému zaměstnavateli a příteli.
Štítky knihy
Lakuna
Kniha Lakuna je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 47x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 49x |
| Chystám se číst | 52x |
| Chci si koupit | 8x |
| dalších seznamech | 3x |
"Bídák nebo hrdina, všichni jedna rodina!" :-)
Nenechte se mýlit pestrou směsicí hrdinů knihy, tím hlavním tu je Trockij. Nebyl to jen tak někdo, dáme malý exkurz do historie?
Lev Trockij, vlastním jménem Lev Davidovič Bronštejn, byl od mládí zapáleným marxistou a kvůli svým názorům a pokusům o revoluci strávil mnoho let ve vyhnanství na Sibiři. S Leninem se sice v některých bodech názorově rozcházel, ale nakonec spolu úspěšně podnikli rázný krok, který změnil ruské dějiny: na konci října roku 1917 se Trockij postavil do čela rudých gard, které po výstřelu z Aurory zaútočily na Zimní palác v Petrohradě.
Od té doby byl Lenin s Trockým jedna ruka. Nikdo by se zřejmě nedivil, kdyby se byl Trocký po Leninově smrti postavil do čela Svazu. Povahou by se na to hodil, protože proslul jako charismatický řečník i jako nemilosrdný revolucionář - během občanské války nechal popravit řadu lidí jen kvůli pouhému podezření ze vzpoury.
Za nitky v té době už ale tahal někdo mnohem krutější a bezcitnější. Josif Stalin nejprve Trockého zesměšnil tím, že mu poslal chybné datum Leninova pohřbu. Trockij pietní akt zmeškal a jeho popularita šla dolů. Netrvalo dlouho, a Stalin ho zbavil významných funkcí a spolu se svými kumpány vypískával jeho řečnické projevy.
Trockij se však nenechal umlčet a neúnavně kritizoval Stalinův způsob vlády, z něhož vycítil, že v Sovětském svazu nebude vládnout dělnický lid, jak se za revoluce plánovalo, ale úzká skupina bezcharakterních byrokratů v čele s tyranem.
V roce 1927 byl Trockij vyloučen ze strany a o dva roky později musel opustit zemi. Chladnokrevného strůjce krvavé revoluce, která smetla i životy členů carské rodiny, však na své půdě nechtělo ani zahraničí. Dočasný azyl našel Trockij v Turecku, chvilku pobýval ve Francii a Norsku, až si za svůj nový domov zvolil Mexiko.
Dál si to už přečtěte sami.