Nic než přízraky

19.10.2021

Myslím, že Judith Hermann je majsterka písania "o ničom," ale za tým zdanlivým "nič" sa toho odohráva vždy dosť veľa. Tieto poviedky vo mne rezonujú dlho, a stále sa mi vybavujú v mysli isté scény. Je tu veľa z osamelosti a z všímania si takých abolútnych/absurdných detailov, ktoré v bežnom živote zahadzujeme ako tie nepodstatné. Až s odstupom času nám dochádza, že ono "to" vlastne podstatné bolo, a viac než dosť. A toto všetko Judith dokáže proste popísať takým strohým, bezemočným jazykom, tak dobre, že som občas pri čítaní knihy nahlas skonštatoval: "Tak toto je, kurva, presné!"

26.01.2015

Český překlad není oproti německému originálu zas až tolik zdařilý, ale odhlédnu-li od toho, je naprosto úžasné, jak autorka dokázala postihnout určitou neschopnost dvou lidí si porozumět, ačkoli jsou to lidé, kteří spolu žijí a jsou si navzájem těmi nejbližšími bytostmi... Nemohu říct, která z povídek na mě zapůsobila nejvíc, ale možná nejdéle si budu pamatovat samotnou povídku Nichts als Gespenster, podle které se jmenuje celý soubor, neb končí jinak než všechny ostatní, a sice dává určitou naději.

02.01.2015

Autorka píše tak lehce, melancholicky. Jednotliví hrdinové se objevují, mizí, přízraky je to správné slovo pro označení mnohých bizarních mezilidských vztahů dnešní doby. Jejich příběhy jsou zachyceny jakoby mimochodem, jako kolemjdoucí okolo, co nahlédne do okna a pod jemu se zjevivší scénou si jeho fantazie rychle načrtne osobitý příběh, který ve čtenáři navzdory nevděčné roli povídek zůstane, protože je popsán prostě mistrovsky.