Nesmrtelnost

Nesmrtelnost https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/899/bmid_nesmrtelnost-0mW-899.jpg 4 1253 141

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Atlantis
více info...

Bedrich84
Bedrich84
24.02.2024 3 z 5

Co si přečíst po úmrtí autora než knihu nesoucí jméno Nesmrtelnost? Nesmrtelnost, touha po ní a její různé podoby jsou důležitým motivem knihy. Autor je zároveň vypravěčem i účastníkem některých dějových linek, které se složitě prolínají vystupují v nich historické postavy jako Goethe, Hemingway, Bach atd., krom nich také odkazuje na literární postavy a sledovat všechny návaznosti a propojení je osvěžující, ale náročné. A nedělám si iluze, že mi něco neuniklo. V knize se hojně vyskytují hluboké filozofické úvahy a zamyšlení, ale také poměrně exaktní popisy sexuálních styků a pocitů kolem nich, něco působí věrohodně, něco spíš na efekt. Dílo každopádně zajímavé a spousta myšlenek velmi originálních.

yonda
yonda
05.02.2024 1 z 5

V rámci výzvy moje první setkání s M. Kunderou. Nechci tady zpochybňovat kvality a intelekt autora, ale pro mě jako čtenáře...nuda.


ondra295
ondra295
02.02.2024 5 z 5

Příběh, který v klasickém kunderovském pojetí ustupuje do pozadí, je sám o sobě poměrně banálním příběhem jedné rodiny, který vyústí v tragickou smrt jedné z postav. Ovšem důležité jsou především myšlenky, kterými se protagonisté více či méně zabývají a také sekundární příběh, do kterého je zapojený Goethe, Beethoven, Hemingway a další významné osobnosti. Kundera se snaží definovat, co je vlastně nesmrtelnost a jak ji různí lidé vnímají - a opět nedostáváme žádnou definitivní odpověď a vše vlastně záleží na naší interpretaci. Vzhledem k hloubce tématu jde určitě o jedno z Kunderových důležitějších děl, i když u něj je opravdu těžké selektovat jednotlivá díla.

absolutmachal
absolutmachal
29.01.2024 3 z 5

Poprvé jsem Nesmrtelnost četl, když mi bylo asi třicet. Bylo to plné zajímavých myšlenek, ale jako celek to pro mě moc nefungovalo. Čtení mi šlo těžce, ale tehdy jsem chtěl dokončit každou načatou knížku, proto jsem i Nesmrtelnost dočetl.

Je mi šestačtyřicet, když Nesmrtelnost čtu podruhé. Změna! Až do konce kapitoly Nesmrtelnost mě to velmi bavilo. Příběh Goetheho a jeho Bettiny je skvělý. Téma nesmrtelnosti, o kterou asi všichni stojíme, je nosné a vysvětlené geniálně pomalu jako když rozbalujete cibuli na příběhu několika lidí.

Jenže dále mi už Nesmrtelnost jako celek moc nefungovala. Šlo to těžce.

Nyní už nečtu knížky, které mě nebaví, proto se s Kunderovým nejslavnějším románem loučím v polovině.

A těším se až mi bude zhruba šedesát let.

empivarci
empivarci
22.12.2023 5 z 5

„Ptát se, co je to láska, nemá žádný smysl, má drahá sestro,“ řekla Laura: „Lásku jsi buď zažila, nebo nezažila. Láska je to, co láska je, nic víc se o ní nedá říct. Jsou to křídla, která mi tlučou v prsou a ženou mé k činům, které se tobě zdají nerozumné. A to je právě to, co se ti nikdy nepřihodilo.“

--

Když letos odešel Milan Kundera, sáhnul jsem po Nesmrtelnosti, kterou jsem kdysi nedočetl. Tenhle jeho poslední česky psaný román klidně může být největším dílem 20. století, jak se o něm říká, klidně. Je geniální. Po jeho přečtení by mu snad každý inteligentní čtenář udělil to nejvyšší literární ocenění.

Kundera říkal, že kdo je takový blázen, že ještě dnes píše romány, měl by je psát tak, aby se nedaly adaptovat, aby se nedaly vyprávět. Nesmrtelnost je přesně taková. Nedá se ji shrnout ani popsat. Dá se snad jen říct, že každý si v ní najde něco pro sebe, o životě, jeho smyslu, o smrti, o nesmrtelnosti, o lásce.

--

„Ošidnost nenávisti je v tom, že nás svazuje s protivníkem do těsného objetí. [] Nemohu je nenávidět, protože s nimi nejsem spojena; nemám s nimi nic společného.“

kristleko
kristleko
04.11.2023 4 z 5

Nesmrtelnost jsem si záměrně uschoval v knihovně až na okamžik, kdy Milan Kundera zemře. Morbidní? Možná ano, ale zrovna on, který si tak rád s čtenáři hrál a poučoval je, by mohl takový kapric svému věrnému čtenáři odpustit, snad se nad ním i pousmát. Ambiciózní název dává najevo, že šlo o plánovaný pomník, kterým si Kundera přál vystoupat na literární nebesa a zapsat své jméno mezi velikány jako Goethe nebo Hemingway (kteří snad i proto na stránkách románu vedou hluboké disputace) - zkrátka naplnit "velkou nesmrtelnost" podle své vlastní definice. Každopádně je to jeho nejvíce vykonstruovaný román, nejvíce intelektuálně sebestředný, snad až pozérský. O čem je? "To se nedá vyprávět," říká autor o svém románu, jenž "radikálně uniká jakékoli iluzi pravděpodobnosti" a jehož postavy jsou sotva něčím více než "věšáky na myšlenky" a laboratorními myšmi, ponechanými napospas rozmarům literáta. Oč méně je zde příběhu, o to více se filozofuje. Kundera ale žádný filozof nebyl, spíše se zaštiťoval velkými jmény a přemítal nad lidským údělem. Člověk podle něj dovede ovlivnit máloco, jeho život utváří spíše náhoda – ať už jde o jeho tvář, rodinu, obraz v očích ostatních nebo to, kterou drobnou epizodou se (pokud vůbec) zapíše do paměti nebo dějin (jako nebohý Tycho Brahe, na nějž se nevzpomíná jako na pozorovatele hvězdné oblohy, jako spíše pro pověst o protrhženém močovém měchýři). Přes mnohé skvělé postřehy (třeba že "být absolutně moderní znamená být spojencem svých hrobníků") a skvělé scény poťouchlého profesora Avenaria (ať už "totálním oslem" nebo při propichování pneumatik) to byla Kunderova kniha, která mě - ač je u čtenářů nejlépe hodnocena - bavila ze všech nejméně. (7/10)

LukasCh184
LukasCh184
18.09.2023 5 z 5

Jedna ze trech knih ktere jsem precetl po autorove skonu. Neni tak rychla jako Lehkost byti a je komplexnejsi nez Nevedeni. Moc se mi ale libila.
Je to kompletni menu, potrebuje vic casu, vice se soustredit. Skvele historicke pasaze usnadni pochopeni Nesmrtelnosti. Na konci knihy je clovek nucen premyslet o lidskych vztazich o lidskych charakterech a o povrchnosti (to je ale u psychologickych romanu celkem bezne). Zde je takovy bonus ze se nevztahuje jen na urcitou skupinu lidi (emigranti, komunisti, antikomunisti ) nybrz na nas na vsechny.

Iv8
Iv8
14.09.2023 5 z 5

Určitě stojí za přečtení.

AnnaR.
AnnaR.
27.08.2023 odpad!

Bezbřehá nuda, napěchovaná filosofickými úvahami autora. Kdyby jí nenapsal Kundera, pochybuji, že by tato kniha byla tak opěvována.

fanous21
fanous21
25.08.2023 5 z 5

Uhrančivé a nesmrtelné čtivo páně Kundery. Literatura s velkým L.

Karolína18
Karolína18
23.08.2023 3 z 5

Ano, myšlenka nesmrtelnosti mě zaujala, ale já nevím no, moc si s Kunderovým stylem nerozumím. Některé pasáže ne bavily moc, některé trochu, jiné vůbec. Jeho neustálá potřeba zapojovat sex do svých knih mi není úplně blízká, někdy jde až za hranici snesitelnosti. Prostě to není nic pro mě, Filozofické úvahy mi nevadí, ani náročnost četby na pozornost, ale některé pasáže se mi prostě protivily.

Hledam94
Hledam94
09.08.2023 5 z 5

Přečteno na střední škole k maturitě a teď posloucháno jako audiokniha od ČRo (jako jedna z mála není krácená; zde by to ani nešlo). Po deseti letech jsem řadu bodů vnímal trochu jinak a v budoucnu budu vnímat zase jinak. Hlavně jsem byl ochuzen o překvapení a paradoxy, které jsem si pamatoval z četby.

Prync
Prync
05.08.2023 5 z 5

Náročné, skvělé, dokonalé dílo! Všechno do sebe perfektně zapadlo. Svým filosofickým přesahem výjimečné a inspirativní.
Goethovy promluvy s Hemingwayem výborné, bavila jsem se moc!
Mimořádný literární a čtenářský zážitek!

MuříNoha
MuříNoha
05.08.2023 2 z 5

Snažím se poslouchat audioverzi na ČRo, ale připadá mi to jen jako takové rádobyhluboké, lehce samolibé, rozvleklé mudrování (jak to tak Francouzi dělávají), přitom ale často překvapivě banální. Ale usíná se u toho dobře, to zase jo.

AnetAndBooks
AnetAndBooks
31.07.2023 5 z 5

Tato kniha je od začátku dokonce naplněna naprosto úžasnými a nadčasovými filosofickými úvahami. Avšak pokud hledáte epický chrologický román, tak se může stát, že se v nějakých částech nad touto knihou budete trápit.
Nutno ještě dodat, jak mistrně autor dokázal brouzdat mezi různými časovými linkami.

Re@ding_9-wine
Re@ding_9-wine
25.07.2023 5 z 5

Kniha o (ne)smrtelnosti, o tom, že gesta a myšlenky neumírají, ale transformují se, a o tom, že se lidé napříč staletími mohou (re)inkarnovat do dalších životů a rolí. Zajímavě propojené příběhy současných i historických postav, u kterých by mě nikdy nenapadlo, že by v rámci jednoho celku mohly působit uvěřitelně a nerušivě. Napadlo by Vás snad do příběhu 20. století nechat promlouvat zároveň Goetha, Rubense, Hemingwaye, Mahlera, Beethovena, Bacha atd.? Nechat je prostupovat do příběhu Agnes, Laury, Paula, Brigity, profesora Avenaria? To, co mě ale na Kunderovi odjakživa nejvíc baví, je něco, co jsem si soukromě nazvala "naratologickou hrou" - postava vypravěče (a zároveň autorova alter-ega?) konstruuje příběh záměrně, odkrývá nám jeho fikčnost, trochu si s námi, postavami i dějem samotným "hraje". Můžeme mu věřit, že to, co se nám rozhodne zjevit, je pravda? Já jsem na jeho filozofickou hru ráda přistoupila, a ačkoli musím přiznat, že to pro mě bylo náročné čtení, užila jsem si ho.

steele6252
steele6252
14.07.2023 5 z 5

Filozofové nám mohou říkat, že je lhostejné, co si o nás myslí svět https://backroomsgame.io.... že platí jen to, co jsme ....
Pokud žijeme s lidmi, nejsme než to, za co nás lidé považují ..

aktijnov
aktijnov
05.05.2023 3 z 5

Jsem spíše na rozpacích. Dočetla jsem do konce se značným úsilím. Často se vracela, protože přeskočení jednoho odstavce pak způsobilo, že ztratila smysl další kapitola.

lukaskmn1
lukaskmn1
28.01.2023 5 z 5

Velmi dobrá kniha. Zezačátku jsem měl pochybnosti o kvalitě díla, ale druhá polovina byla výborně napsána. Děj je geniálně komplexní a až na prodavačku sedící na silnici jsou postavy velmi dobře propracované.

Leonora
Leonora
27.01.2023 4 z 5

Začátek mě docela zaujal, ale poměrně brzo jsem začala přeskakovat. Nejprve tu a tam odstavec, pak až několik stran, a to je prostě ztráta času. Objektivně je myslím tahle kniha opravdu zajímavá, ale se mnou se to prostě kompozičně míjí. Je to náročné čtení, sledovat něčí myšlenky, pocity, dojmy a flashbacky, když se do toho montuje ještě úplně jiný příběh. Líbí se mi tam psychologicky intimní náhledy podobné třeba náhledům Fulghumovým, ale u Kundery je to všechno nějak příliš přeplácané, hutné až těžkopádné.
Možná se k tomu časem vrátím a dočtu to, třeba někdy v přechodu až se budu schopná do Agnes víc vžít :-D