Nesmrtelnost

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/899/nesmrtelnost-0mW-899.jpg 4.5920
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Atlantis
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (99)

Kniha Nesmrtelnost

Přidat komentář
Jura999
06. února

Tento Kunderův román je absolutní špice! Doporučuji přečíst všem milovníkům náročnější četby!

osalamon
29. ledna

Imho jeden z nejlepších Kunderů.


Dominik_13
14. ledna

Kunderovo vypravěčství ve vrcholné formě, plasticky vykreslené postavy, jejichž trápení budete prožívat, hry s literární "udělaností", díky nimž se propojují vzdálená témata do jednoho smysluplného celku. Ač chtěl autor nejspíše napsat esej ve formě románu, naštěstí mu to nevyšlo: primární je zde příběh a ten je silný jako nikdy předtím.

Acamar
29.12.2020

Když jsem před lety četla Nesmrtelnost poprvé, zaujala mne svou odlišností od jeho dřívějších, v Čechách psaných knih. Dnes už se mi to ani tak nezdá, postavy, jejich charaktery i témata jsou si stále podobné (snad kromě ženských postav, které jsou barevnější, složitější a zajímavější, což kvituji s povděkem), jen forma se postupně mění.
Ambiciózní název románu předznamenává jeho ústřední téma, filozofický a existencionální podtón...postavy i děj slouží pouze jako kompars pro úvahy, o něž se autor rozhodl podělit. Neberu Milana Kunderu jako svého filosofického "guru", z předchozích knih jsem si už odnesla, že jeho a můj způsob vnímání (a vůbec obsah, který přisuzuje jednotlivým pojmům) je úplně odlišný, ale jeho intelektuální hrátky jsou pro mne podnětné, i kdyby jen tím, že mne donutí se dopřemýšlet k tomu, že to vidím úplně jinak:)
Ještě o poznání víc mne tady baví jeho hrátky s formou, prolínání a promíchávání postav i představ v spisovatelově hlavě, jejich vstupy do románové "reality", komický boj J.W.Goetha s otravnou Bettinou ... všechno nenásilně, hladce, navolno skloubeno a propojeno do kompaktního celku. Což mi ovšem nasadilo brouka do hlavy, že si budu muset znovu přečíst i Směšné lásky nebo Žert, jestli je stále budu považovat za Kunderova nejlepší díla.

E_Lan
12.11.2020

Mé první setkání s Milanem Kunderou. A jsem doslova nadšen. Psychologické drama, prolínající se příběhy, smrtelnost a nesmrtelnost, poutavé zvraty. Jednoduše skvělá kniha, která člověka jednak baví a navíc nutí přemýšlet.

Jorgito
30.10.2020

Asi zatím nejtěžší četba od Kundery - prolíná se tam několik příběhů a rovin, někdy to jde dokonce do autobiografie, vše s odkazem na pomyslnou nesmrtelnost lidé obyčejných i neobyčejných (spisovatelé a umělci obecně) ...hodně těžká četba, ale takto asi má vypadat existencialismus v literární podobě aneb návrat k bytá jakožto hlavní filosofické veličině namísto jsoucna

Jrsnbl
26.10.2020

Nesmrtelnost je jedno z nejsložitějších děl, které jsem se odhodlal číst. Četlo se mi velmi těžce, a častokrát jsem se našel ztracen v textu. Některé momenty mě bavily, například dějová linka s Goethem a dalšími, kde jsem se dozvěděl mnoho historických poznatků. Kunderovy myšlenky jsou v mnoha případech více než zajímavé, mohl by je ale do díla promítnout jinak. Tuto knihu bych do ruky podruhé nevzal.

JP
04.10.2020

Nesmrtelnost = IDDQD. A přesně takhle Kundera svůj román hraje. Číst ho teď začíná být děsná nuda. A je zajímavé, jak můj zájem o něj, nebo lépe řečeno dojem, jaký na mě dělá, s časem čím dál víc upadá a klesá, do šedi průměru. 'Nesmrtelnost' je meditace na různá témata, ale hlavně z toho cítím Kunderu, jako člověka co se opájí svým pojetím románu (pojetím, která nikdo kromě něj samozřejmě netuší *irony*) a že to, že napsal experimentálněji laděnou prózu je najednou událost roku. Je to takový ten bod, kdy si autor řekne, že už toho napsal příliš ve stejném duchu a tak se rozhodne pro divočinu. A Kundera umí spoustu skvělých literárních kliček, aby čtenáře od začátku do konce tahal za nos. Cpe do románu přehršel odkazů, spojuje se s velikány, aby se držel v jejich světle, hraje si. Ale já tyhle hry nehraju. Vidím to. Kundera nikdy nenapíše a nevydá dílo, u nějž by plně nevěřil, že bude veřejností opěvováno a v určitém rozměru viděno jako "veliké", ale jeho záměr sám mi přijde pokřivený a špatný (pak samozřejmě řekne, že to napsal, aby zachránil delfíny nebo tak něco). Ale teď mluvím o dojmu a přijde mi, že Kunderův problém je právě v jeho sebeopájení, které konstantně prozařuje skrze jeho text a trefně tak zabíjí jeho 'Nesmrtelnost'. Možná proto je Kundera tak populární u žen, ta tendence znít ladně, ale přitom nemít žádnou přidanou hodnotu (jako když se chováte slušně a příjemně, ale ne upřímně), je to úplně totéž, jako když se nějakej borec snaží dostat ženskou do postele a vy víte, že je to absolutní dement, ale zároveň, že ona se s ním stejně vyspí... v poslední době jsem začal být silně alergický na tenhle egocentrismus lidí, protože zjišťuju, že jsou to ti největší idioti, což zpět ke Kunderovi, jej může činit geniálním idiotem, a to je next level, v negativním slova smyslu, je to ještě hlubší propast. Společně s tímhle čtu 'Červenou knihu' od Junga, u kterého vím, že jeho záměr vůči čtenářům není falešný a který tuhle knihu v mých očích degraduje do pozice leporela v mateřských školkách - leporela o superhrdinech, co mají na kápi MK a nikdo není lepší, než oni. Kunderův záměr mi přijde falešný... a velmi sebestředný. Ale třeba je to jen můj dojem... ale já dám hodně na svoje dojmy. Možná to i sám Kundera ví a uznává: „Když tě slyším, bojím se, aby tvůj román nebyl nuda.“ A to jsem okolo 'Nesmrtelnosti' kroužil tolik let, abych nakonec zjistil, že je to jen jedna veliká nudná onanie. Tím končím s mušlemi, uvidíme se za chvíli.

1