Nesmrtelnost

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.

https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/899/big_nesmrtelnost-0mW-899.jpg 4.41017
Nahrávám...

Komentáře (113)

Kniha Nesmrtelnost

nai.ivka
09. února

Moje první Kunderova knížka, asi jsem měla začít něčím menším, jestli je to vůbec možné. O Žertu jsem slyšela, no tak si ho konečně přečtu. V téhle knize je mi krajně nesympatický.

J.Frei
27.12.2021

Asi formálně nejsložitější (a tedy čtenářsky nejzajímavější) Kunderova kniha, složitější i než jeho „Život je jinde“. Myšlenky, city a gesta určité postavy někdy na chvíli přebere postava o dvěstě let starší a pak se děj vrátí k té současné; Goethe rozmlouvá s Hemingwayem; mezi románovými postavami občas vystoupí sám autor a s jednou mluví o tom, jak píše ty ostatní; do toho nešpatné úvahy o racionalitě a sentimentalitě, Francii a Rusku, dějinách, hudbě... A k tomu typické Kunderovy takřka rentgenové psychologické vhledy, tentokrát hlavně do napětí mezi vědomím a tělem, mezi soukromým a veřejným, mezi tím, jak se člověk vnímá sám a jak ho vnímají ostatní...
Škoda přeškoda, že Kundera žádnou z těch postav nemá rád (respektive má je rád jako hračky, s nimiž může po libosti třískat); škoda té spousty nadbytečných přechodníků a krátkých tvarů přídavných jmen jak někde u lumírovců; a škoda, že redaktorka (ne ledajaká!) nechytla všechny ty jazykové chyby („k Napoleonově stolu“, „několik lidí zívalo, ukazujíc“, „vyhrožoval jste mi nožem“ apod.), neobratnosti („není s to nás to dojmout“, „kdyby mu někdo kroutil jeho... nosem“, „to neměla udělat“, „stanou se lehké“ atd. atd.) a věcné podivnosti („tiskla každou rukou ke každému prsu jednu kytici“ apod.)
Šestou část klidně přeskočte; těch deset procent moudra nestojí za to prokousávat se těmi devadesáti procenty zbytečného sexu.
Jo a ještě: S. Richterová nazvala svůj doslov "Otázka Boha ve světě bez Boha" - to tam fakt nehledejte, nenajdete.


Rihatama
26.11.2021

"Politik závisí na žurnalistovi. Na kom závisejí žurnalisté? Na imagolozích."

Imagolog je vskutku zajímavý novotvar, i když rámec Kunderova "nesmrtelného" díla zdá se nepřežil. Přitom je stále aktuálnější vzhledem k jeho obsažení systému ideálů a anti ideálů. Dnes by pojem imagolog, jehož nositel ovlivňuje názory, chování, vkus... mohl substituovat zaužívaný pojem influencer, což současníkovi asi zní srozumitelněji. Ne však poetičtěji. Jsem ráda, že jsem po nesnesitelně Nesnesitelné lehkosti bytí sáhla po dalším Kunderovi. Kundera 90. let je přemýšlivý spíše než domýšlivý, chytré postřehy umně převádí do filozofických úvah a tentokrát se až tak příliš nezaobírá výraznou sexuální posedlostí svých postav. Zde je to nejen ženská nahota a sex, ale rovněž láska, coby hnací motor všech skutků, kterou zkoumá, převrací a analyzuje ze všech stran. I když... kdo uvažuje o pravdě jako obscénní? Nebo o prekoitálním myšlení? Typický Kundera, chtělo by se říct.

K úvaze o nesmrtelnosti Kunderovi slouží nemenší veličiny jako Goethe, Beethoven, Hemingway, E. M. Rilke, Rubens, Tolstoj a jeho Anna Karenina a další, významně převedeno do milostné vztahové roviny se ženami, které samy chtěly těmito vztahy s nesmrtelnými získat nesmrtelnost. Je zřejmé, že Kundera do Nesmrtelnosti promítá vidění role své vlastní postavy (nejen v posmrtném dialogu Goetheho a Hemingwaye), to je však přirozené. Filozof nemůže potlačit sebe sama. Vždyť jeho vlastní postava je sama o sobě dost výrazná i kontroverzní. Zde se stylizuje do role dramaturga a scénáristy, který jednotlivé scény pečlivě aranžuje a sám coby vypravěč a pozorovatel stojí opodál a současně vystupuje coby hlavní účastník. Kundera uvnitř, vně i coby samotný tvůrce. Kupodivu to funguje velmi dobře. Člověk přitom ztrácí pojem o tom, zdali se ocitá v pařížské realitě nebo fikci, kde se děj prolíná s úvahami. Přes zmíněnou, opakující se monotematičnost jsem tímto Kunderovým filozofickým románem příjemně překvapená.

lernami
18.10.2021

Kniha se mi moc líbila. Román mi přišel velmi osvěžující - oceňuji, že se Kundera nedržel předpovídatelných zákonitostí románu a prostě si to udělal po svém. Velmi originální dílo, tak jako autor sám.
Asi bych však nechtěla někomu převypravovat děj - dějová linka je slabší, ale to vůbec nevadí, protože to dle mého názoru není to, na co bychom se zde měli zaměřovat.
Nezbývá mi už nic jiného než knihu doporučit, snad se bude líbit!

lucavka
01.10.2021

Román Nesmrtelnost, je geniální literární dílo, kde vás Kundera prostě přinutí dávat při čtení pozor. Román nemá souvislou dějovou linku a různé události jsou vyvolávány z minulosti nebo budoucnosti tak, jak se to autorovi právě hodí. Máte možnost na ně nahlížet z několika různých pohledů aktérů tohoto strhujícího díla. Hemingway s Goethem v nebi jsou naprosto dokonalí...

pablito
14.08.2021

Sám pro sebe jsem si to shrnul jako že se Kunderovi podařil takový lyrický román. Jasně že má postavy, děj a další atributy epiky. Ale nejsilnější je pocit, který z toho vyvěrá.

Jacck
24.08.2021

Tohle bylo docela dobré. Můj první Kundera. Proč toužíme být nesmrtelní a jak se dá nesrmtelnosti dosáhnout? Jaký je rozdíl mezi malou a velkou nesmrtelností? Co když naopak dáváme přednost tomu, abychom byli vymazáni a nezapamatováni? Kniha o tom, jak vnímáme sami sebe, jak nás vnímají druzí, jak se druhým snažíme vnucovat a prezentovat sebe sama atd. Je těžké nějak smysluplně popsat Kunderův román. Je to takové napůl filosofování protkané volným příběhem několika osob, spousta sexu, milostné trojuhelníky, hluboká psychologie postav. Je tam dějová linka v minulosti týkající se Goetha a Betiny, která se skrze Goetha chtěla stát nesmrtelnost a chtěla kontrolovat co se o něm bude vyprávět po jeho smrti. Ústředním tématem románu je však skutečně nesmrtelnost, taková že i po své smrti žijeme ve vzpomínkách druhých

capricorn__
07.08.2021

"Nesmrtelnost" je nejspíš mojí nejoblíbenější knihou od Kundery, protože jsem si stoprocentně jistý, že až ji zase otevřu někdy v budoucnosti, najdu v ní úplně něco jiného, co zaujme moji pozornost a já příběh(y) uvidím v jiném světle. Líbí se mi hlavní postavy, jejich propletené osudy, ale především filozofický přesah, přítomnost jiných časových linií, ale i postav z historie, nemůžu opomenout na Kunderův specificky barevný a inteligentní jazyk. Tato kniha není tolik hutná tím, že by obsahovala střípky krušného historického období, ale je hutná svojí podstatou - tedy tím, že se jedná o perfektní příklad postmoderního, "mnohoperspektivního" románu, který nadnáší jednoduché příběhy na úroveň, kdy záleží na čtenáři, čemu dá pozornost, co jak pochopí a co si jak vztáhne k sobě. Ne, "Nesmrtelnost" se nečte lehko. Některé pasáže čtenář musí číst několikrát a mně se například stalo, že jsem se občas ztratil, protože jsem se více věnoval filozofii a utekl mi tak děj. Jenže přesně to mě na "Nesmrtelnosti" baví: že to je takový těžko rozlousknutelný oříšek. Určitě se ke knize vrátím - už jen proto, že náročnost tohoto díla dělá z díla román, který jen stěží převyprávíte ostatním tak, abyste řekli vše.

1