Luciefever komentáře u knih

Musím přece číst literaturu, kterou kupuji svým dětem... Pro jedenactileté - a ti moji patří mezi ty otrlejší - je tahle duchařina dostatečně strašidelná. Nezapře se tu autorův vliv A. E. Poea, a ten psal po čertech úchvatně děsivé příběhy :)

14.07.2019

Jestli to měl být humor nebo satira, uniklo mi to dokonale. Knihu jsem sice dočetla, pořád jsem doufala v nějakou pointu, jakoukoliv! Slohové cvičení s dávkou ujeté fantazie.
Týpek vypadne z lodi, stojí celou noc po pás ve vodě, k ránu vysuší mobil (???) a zavolá si pomoc... Pak šťastlivec Dalajláma, že ho navštívili tihle dva finští chlápci, darovali mu použité ponožky a sandály, aby ho netrápily bolavé nohy z malých bot... Cestou do Tibetu finští borci jako jediní dva zamezí požáru na náhorní plošině, aby ožehnul vlak a s ním všechny cestující...Čínská tajná policie sleduje cestovatele, nakonec je zatkne, zabaví jim foťák a další věci, ale ponechá ten šílený vynález - modlitební mlýnek, který má v sobě důmyslnou elektroniku... A to jejich nové "náboženství" a tisíce následovníků? No, když to takhle sepíšu, mohla by to být skvělá vtipná kniha. Jenže nebyla. I přes všechny neuvěřitelnosti a jistě dobré autorovy úmysly to pro mě bylo bez šťávy. Jediná věc, které jsem ochotná uvěřit, je ten Čínou placený Kyzgyz, který se potloukal po Himalájích v kožichu obří pandy a dělal habaďůru na turisty, aby uvěřili ve sněžného muže.

No...nemůže být každá kniha diamantem. Zeměplochu miluju, ale tohle bylo jaksi vleklé. Mágové mi zhruba od půlky už lezli krkem a jejich dialogy se táhly jak týden pře výplatou. Nicméně na Terryho kvůli této knize nezanevřu a pokračuju v prozkoumávání světa na krunýři Velké A-Ťuin dál :).

Esme Zlopočasná opět potvrdila, že je čarodějkou jak se patří - i bez magie, Magráta se konečně zmohla, no a Stařenka Oggová ? To je bábinka k zulíbání ( a nejen pro trpaslíky!). Zkrátka, Terry Pratchett ve formě.

4 14.11.2018

Pro šestnáctiletý holky dobrý, já už z tohoto typu vyprávění vyrostla;) Příště budu v oddělení sci-fi/fantasy vybírat rozvážněji. Kromě motivu potetovaných a prázdných byl příběh průměrný a nijak zvlášť překvapivý. Asi od první třetiny jsem tušila, kudy se děj bude ubírat.

2 17.09.2018

I já, jakožto fanoušek Haruki Murakamiho, jsem vzala knihu omylem. Rjú je vážně ostřejší autor. Rozhodně si od něj přečtu víc, ale k téhle knize se vracet nepotřebuju. Feťáky, jejich stavy, flashbacky a absťáky nemusím. Místy mi ta agresivita připomínala Mechanický pomeranč, ztracenost a bezvýchodnost sjetých zoufalců zase Narkopolis. Jdu si přečíst nějakého Pratchetta na spravení nálady;)

30.08.2018

Knížku jsem dostala (! copak mě moji přátelé tak málo znají?), sama bych si nepořídila. Jako "záchodové čtení" by to snad šlo. Naprostý průměr, slaďáček, harlekýnka, večery pod lampou atd...s happyendem. Mno, jdu si spravit chuť, tohle bude chtít dvojitého panáka Kafky.

2 26.08.2018

Já tohle můžu, Murakami je skvělý. Čím víc jeho knih přečtu, tím víc poznávám. Japonská literatura je hluboká, pro našince často špatně uchopitelná. V próze bývají indicie a skryté symboly, aby pozorného vedly k nalezení významů. A poezie? No pokud nejste filozof či snílek, pod kůži se vám nezapíše, protože to nepochopíte;) I když jde třeba jen o haiku s třemi řádky. Pro mě je prostě čistá. Bez zbytečných slov a balastu. Podivná knihovna ve mě zanechala stopu, přestože se její okraje ztrácí v lehkém oparu tajemna.

5 26.08.2018

Ale jo...neznám nikoho, kdo by si někdy v životě nepohrával s myšlenkou cestování časem. K tomu mít nějakou tu superschopnost (třeba dokonalou paměť) a zhulenýho strejdu, co všechny vaše dumky žalky lidsky pochopí. Být tohle komiks, asi by se čtenáři do autora tolik neopírali. Mě to vcelku bavilo. Peace

4 28.07.2018

Pootevřené dveře do velmi blízké budoucnosti. I když...informační válka na různých frontách probíhá už nějakou dobu, konspiračních médií a seriózně se tvářících zpravodajských serverů je taky dost, do toho stačí pár aktivních hejtrů nas*aných na všechno a na všechny, dezorientace a snadná manipulace s obyčejným příjemcem (třeba konzumentem Blesku) v rámci informačního toku...hm, spíš tuhle knihu vnímám jako nastavené zrcadlo dnešní zasíťované, sdílené, znuděné a čím dál otrlejší společnosti. MOŽNÁ SVŮJ DALŠÍ KOMENTÁŘ NAPÍŠU SE ZAPNUTÝM CapsLockem ;)

3 28.07.2018

Arigato Gozaimasu, pane Murakami.
Hluboká kniha o jednom z milionu, o jednom zdánlivě bezbarvém uprostřed osamělého davu. A komu vadí otevřené konce, ať radši tohoto autora vynechá. Murakami v příběhu dává spostu indicií a nápověd, ty úvahové pasáže (které některým připadají zdlouhavé) ukazují způsob Cukuruova myšlení, a pokud toto nedokážete vnímat, nepoberete ani zakončení knihy.

6 16.07.2018

Zdánlivá oddychovka, kterou přečtete než dopijete kávu...Na první pohled si člověk po přečtení říká "co že?" a hledá nějakou schovanou kapitolu, kde bude rozuzlení... Ale to by nebyl Murakami:) Schválně vás v tom nechá vykoupat, rozčílit se, zmate vás a chtě nechtě se zamyslíte, co byste si přáli vy:)
A po grafické stránce paráda!

1 10.07.2018

Hodně dlouho mě kniha takhle nestrhla. A vím, že tohle je ten případ, kdy se stopa ve mě zapsala nesmazatelně.

3 08.07.2018

Zprvu jsem si říkala, že milostný trojúhelník na pozadí druhé světové bude sice milé, ale jinak ničím neobvyklé čtení před spaním. Nečekala jsem nic závratného ani objevného, na milostné pletky si nepotrpím, a proto mi nevadí (jako jiným čtenářům viz komentáře), že na nějakou velkou vášeň nedošlo. Tohle jde ale do hloubky mnohem víc, než jsem čekala. V povahách postav i každodenním morálním kolísání během bombardování Londýna. Zase jsem o něco chytřejší, zase se mi kus novodobé historie zaryl pod kůži hlouběji, než při hodinách dějepisu. Dobré to bylo.

2 08.07.2018

Tohle byste zažít nechtěli. Gulag 21. století. Máša - členka punkrockové feministické skupiny #PussyRiot (a přeložte si to jak chcete) o tom napsala skvělé svědectví. Absurdita ruského "právního" systému, moc státních složek v syrové podobě, strach a přehnané vlastenecké reakce běžný občanů, Putinova propaganda, ale i solidarita a podpora - jak morální, tak fyzická - odbojových skupin, změny se dožadujících jedinců a ochránců lidských práv. Život v lágru, buzerace dozorkyň a Mášina vítězství na poli zajištění alespoň minimálních životních standartů pro ostatní vezeňkyně. Je to čtivá, sarkastická a oči otevírající knížka. Místy se nad paradoxy z velína musíte zasmát.
P.S.: znát svá práva se vyplatí i v Rusku

Stařenku Oggovou chci za babičku, Bábi Zlopočasná mi připomíná moji mámu a Magráta by byla skvělá tetička. Chci žít na Zeměploše (a to nejen kvůli těmhle třem čarodějkám). A chci být u toho, až se jednou vědci a astrofyzikové hodně podiví, když ve svém nekonečném bádání vesmírem narazí na Velkou A´Tuin :D

3 08.07.2018

Je to příběh z černošského slumu v proklaté i požehnané nejmenované Africké zemi (investigativně jsem se z nenápadných zmínek v textu dopátrala, že jde o Zimbabwe), ve které po bojích za nezávislost a osvobození se z kolonizační nadvlády angličanů " šlo všechno do háje". Takhle to vidí desetiletá vypravěčka Miláček.
Mě bylo při čtení úzko, někdy se mi zvedal žaludek, chvílemi mě mrazilo, občas jsem se musela usmát.
Taky jsem si ujasnila pár věcí:
-že jsem dítě Štěstěny - a vy ostatní taky - protože jsem se narodila na padesáté rovnoběžce
-že na dovolené v tropické zemi nikdy nebudu jíst kvajávy (guave) ve větším než malém množství (děti ze slumu je z hladu chodili krást do zahrad bohatých bílých afričanů, a pak kňučeli bolestí když se šli vykadit do buše, protože semínka z tohohle ovoce jim trhala zadky)
-že je totální blbost, když neziskovky vozí dětem do rozvojových zemí, zmítajících se v občanských válkách, hračky jako jsou pistole a samopaly
-že přestanu fňukat, když mi dojde kukuřičná, kokosová nebo špaldová mouka v jednom tejdnu, protože vždycky mám ve špajzu aspoň tu obyč, a hlavně, jak nám říkávaly naše mámy - co by za to děti v Africe dali...
-chtě nechtě jsem musela přehodnotit svůj názor na uprchlíky - teda myslím na ty, kteří vážně utečou před hladem, bídou a krutostí ve vlastní domovině a chtějí prostě jen někde v klidu žít a pracovat. Tečka. Přečtěte si to sami;)

6 30.05.2018

Tato první kniha série je mile zábavné a zábavně milé fantasy dílko. Celé se nese v duchu saturninovského humoru, brilantních slovních obratů typických pro britské konvezračky, došlo i na poirotovskou dedukci. Též jsem tu našla prachetovskou atmosféru lehkého fantastična, ačkoliv sám autor upozorňuje, že " magie se do děje vměšuje jen zřídka, takže více záleží na důvtipu." Ale jak si mám vysvětlit, že hrdina, mladý britský gentleman William C. Thomson, umí procházet zdí, dokáže být neviditelný, nad jeho hlavou zhasínají lampy (což mu obzvlášť při studiích činilo značné mrzutosti) a rozumí cizím jazykům i ze vzdálených vesmírů? Pravda, Williamovi, jakožto člověku určitého postavení v britské společnosti, tyto vlastnosti připadají nevhodné. Ale právě díky nim dokáže obstát, když se transdimenzionálním tunelem - nebo to spíš byla díra v ementálu? - dostane na paralelní planetu Zemi, do paralelní Anglie, tedy spíš do Cornlandu, kde o pravé Anglii jaktěživ nikdo nikdy neslyšel. Osud je mu ale nakloněn, a pošle mu do cesty překvapivého spojence - velkou zelenou myš - inteligentního tvora mluvícího lidskou řečí, odbornici na sýrové speciality a vína...

1 30.05.2018

Mí Francouzi mi rozumějí! Nebo je to naopak? Z mého pohledu mají totiž frantíci zvláštní dar povýšit podivínství na půvabnou a nezaměnitelnou lidskou vlastnost. Takhle kniha je na první pohled hubeňour, ale uvnitř skrývá nutričně pestrou a vyváženou stravu pro duši knihomola. Příběh tu vyprávět nebudu – co kdyby se našel někdo, kdo by se chtěl taky nakrmit;)

9 30.05.2018

Francouzský humor, nedbalý šmrnc, vykreslení postav i zápletka činí v mých očích tuto čtivou detektivku vhodným společníkem do postele, milým rozptýlením pro světlá období bdělosti v promaroděném a prospaném týdnu.

1 30.05.2018