Luciefever komentáře u knih

Přiznávám se veřejně - četla jsem to poprvé. Věděla jsem o čem kniha je, Velkého Bratra nevyjímaje. Znala jsem pojem antiutopického žánru, znala jsem tu neskutečně pravdivou a mrazivou předpověď autora o směru vývoje totalitního režimu.
A jestliže mě v životě Farma zvířat zlákala k trojímu přečtení a pokaždé bylo nad čím se zamyslet a znova a opět souhlasit, kniha 1984 mě dostala dvojnásob.
Sledování, absolutní kontrola Strany nad občany, potření jakékoliv formy individualismu, odosobnění, vymazání lásky a zničení pojmu rodina, udržování permanentního strachu obyvatel díky umělému vedení světové války mezi třemi superstáty, vymývání mozků, a falšování minulosti - to vše je natolik současné, až je to děsivé.
Kdybych mohla, přála bych si, aby se tohle nikdy nestalo. Jenže ono se to už stalo.. a děje se to dál..

Když většina lidí na zeměkouli přes noc náhle oslepne, poté co s úžasem sledovali neznámý roj meteoritů…
Když toho využijí trifidi – dosud přísně hlídané a na speciálních farmách pěstované chodící divnokytky, jejichž zbraní je vystřelovací žahadlo se smrtelným jedem…
Tak tu máme zaděláno na slušnou post-apokalyptickou sci-fi pecku!

Úplně to vidim - já a David Duchovny vedeme těžce intelektuální rozhovor o všech těch krávách nebeskejch, nejlíp někde na terase u bazénu, a k dokonalý iluzi v barvách Californication už chybí jen láhev Jacka a šňupec ( což se skromným úsměvem odmítám, páč zas nemusim mít úplně všechno, že jo..) no nic, charisma tohohle tvůrce na vás dýchne z každého řádku

1 30.05.2018

Nejlepší je, když dočtete zajímavou knihu a víte, že je to první díl série...Tohle jsem si říkala několik desítek stránek. Nakonec si ale nejsem úplně jistá, jestli bych šla do dalšího pokračování. Dobrodružné vyprávění ve stylu Rudyarda Kiplinga a Julese Vernea (fajn!), záhada a tajemno na cestách do Terra Incognita (taky fajn), od severního pólu přes písky Arábie. Hledání mýtického města Shambhala (fajn vol.III), dva bratři, steampunkově bizardní stroj na čtení myšlenek, nechybí podivný mnišský řád a zvláštní malý chlapec, který nemrká a má stále obvázanou hlavu...to všechno jsou skvělá témata, ALE... nějak moc mystiky v závěru, až neuvěřitelně:(

2 30.05.2018

Vždycky si prohlédnu knihy v regálu DOPORUČUJEME, vkus ostravských knihovníků je občas pěkně zajímavý. Tentokrát jsem si ale vybrala knihu podle obalu. Styl "IKEA katalog" se nedal přehlídnout. No a že je to horor jsem brala jako osobní výzvu, protože jsem posera a z bezpečnostních důvodů tenhle žánr vytěsňuju. Dohodla jsem se sama se sebou, že kdyby to bylo moc horký, počkám si na slunečný den, obklopím se dětmi, koťaty a jinými cukrkandly a nějak to přežiju.
Příběh = typické hororové klišé. Děsivá minulost vylézající z falešných dveří v nočním obchoďáku, šílený ředitel věznice, který své chovance "léčil" osobitou metodou, uvězněné duše, které nenalézají klid...No, nakonec to bylo celkem vtipný A po grafické stránce skvěle zpracované.

30.05.2018

Příliš velká náhoda, natrefit v desetimilionovém Tokiu na jednoho galeristu a hned chytit stopu záhadného Kintara. Tomu jsem se musela až zasmát... Povídání o Japonsku bylo milé, zajímavé a - jak už zaznělo v komentářích níže - zenové. Jinak spousta rozvláčných míst, bloudění mysli, jako kdybych četla v deníků sedmnáctileté romantické holky (což Zoa už rozhodně nebyla). Kvůli tomu jsem čas od času v textu přeskakovala a navazovala v dějové lince o několik odstavců později, aniž bych o něco přicházela.

2 30.05.2018

Kniha mne bavila, pohádky mám ráda:) Nevíte někdo, zda byly vydány další dvě knihy ze série, nebo zda se chystá překlad??? Je škoda, že vydají knihu, která si získá hojný počet čtenářů, a další díly nejsou k dostání v českém překladu:(
Poisons of Caux 2: The Tasters Guild ( Cech ochutnavačů)
Poisons of Caux 3: The Shepherd of weeds

1 05.04.2017