los komentáře u knih

za velký přínos ediční řady ZIP považuju mimo jiné to, že vydává práce autorů, jejichž názory, hypotézy a závěry si vzájemně odporují = třeba právě Morrisovo pojednání o pozitivních dopadech války na konstituci, organizaci a vývoj společenství je založeno na přesně opačné tezi než východiska Christophera Ryana v knize Na počátku byl sex, který tvrdí, že člověk je bytost od prapočátků mírumilovná a nekonfliktní (takže spor Hobbes/Darwin kontra Rousseau)

Morris shromáždil obdivuhodné množství podkladů, zdrojů a pramenů (viz použitá a doporučená literatura), klobouk dolů, jen můj dojem ze způsobu/stylu podání je rozpačitý: koncepčně výklad pořád přeskakuje od vyprávění příběhu k analýze a hned zas k formulování dílčích závěrů, nedokázal jsem udržet osnovu a vývoj myšlenky, takže celá kniha je pro mě nestrukturovaným souhrnem historických zajímavostí a přehledem dílčích statistik

9 24.08.2021

McEwan neobjevil nové téma ani do něj nevnesl nové motivy, ale ty tradičně s UI diskutované dokázal nenásilně propojit do alegorického příběhu, lehce vyprávěného, ale kladoucího těžké otázky; až do posledních stránek jsem se obával, aby pointu nezprasil happy-end nebo trapné poslání typu "děti jsou naše budoucnost", ale autor nezklamal, závěr celé vyprávění zvedá o laťku výš

9 24.03.2021

s ohledem, že kniha byla napsána před objevem Higgsova bosonu a že Kaku je neoblomným zastáncem strunové teorie, se stále jedná o aktuální, originální a velmi poutavé čtení; navíc je poučné vrátit se pár let zpátky a porovnat tehdejší prognózy se současným stavem, v textu je často vytyčen rok 2020 jako milník předpokládaného objevu

9 21.02.2021

fenomenální, prorocké

budoucnost člověka se nemůže opírat o už dnes zdiskreditovaný fenomén lidské svobody, důstojnosti a individuality

9 13.08.2020

děda mě podle něj učil abecedu, dodnes si ty říkanky pamatuju a věřím, že zaujmou i dnešní děti

9 22.02.2020

zaujala mne jen první polovina knihy, druhou (snovou) část považuju za slabou obsahově i kompozičně, asi autor už text nestihl redigovat - a vlastně ani ukončit, což je škoda

9 19.01.2020

hmmm, a já se tak těšil... nedotažené a ploché vyprávění; šablonovité charaktery, nevěrohodné zápletky, prostě takové lepší béčkové čtení, limonáda pro primárního čtenáře

zpočátku jsem četl se zaujetím, ale s každou kapitolou to jde níž a níž, zprvu dobře rozvržené motivy se postupně ztrácejí, nebo si přímo odporují; jednání postav je v druhé polovině tak nevěrohodné, až mi bylo trapně

Faberovi se prostě dobře promyšlený román při realizaci rozpadl pod rukama; jako by ten závěr napsal někdo jiný, nebo musel být změněn v průběhu/závěru psaní

9 08.10.2019

velmi jednostranný, neobjektivní a nevědecký pohled na závažnou problematiku

inklinaci k esoterickým a jinak bludným a kvazivědeckým metodám chápu u obětí, ale ne od komentujících "odborníků", čekal byl také náhled psychologa, neurologa, sociologa apod., kapitola o roli matky z hlediska historie je zcela zcestná

podíval jsem se na web jednoho z promlouvajících "odborníků", na nějž je v knize odkazováno, a zhrozil jsem se

9 22.08.2019

tak sebestředný výklad jsem četl snad poprvé, vždyť polovinu textu, který sám autor označuje za odborný, vědecký (sic!), věnuje pouze reflexi sebe sama, svého uvažování a záslužných činů, debat, v nichž jediný vítězí, obhajob svých - jediných správných a vždy potvrzených názorů, já - já - já jediný vím, znám, chápu, ...

už s první stránkou Taleb - patrně nevědomky - odkryje svou hloupost, již jinak halí do pseudovědeckého žargonu a sebevědomé rezoluce (téměř boží) - jak jinak rozumět jeho výsměchu osobám, které se zaštiťují znalostí přečtené literatury, když šestinu rozsahu knihy zabírá seznam Talebem přečtené a doporučované literatury

k tomu v průběhu celého textu Taleb neustále odkazuje čtenáře zpátky do předešlého výkladu (explicitně, s výzvami "pamatujte, jak jsem psal..."), zatímco se průběžně vysmívá autorům, kteří se soustřeďují na vlastní práce, nebo se nad nimi zamýšlí zpětně (což přesně sám udělá = viz mnohastránkový dodatek knihy)

...všichni odborníci jsou pitomci, kromě Taleba
...všichni vysokoškolsky vzdělaní jsou pitomci, kromě Taleba
...všichni, kdo užívají terminologii, jsou pitomci, kromě Taleba
...všichni specialisté se mýlí, kromě Taleba, ten má vždy ve všem jasno a vyzná se ve všech vědách, disciplínách, oborech, od humanitních, společenských po exaktní
atd.

copak soudný myslitel je schopen sám hodnotit své práce jako "náročné vědecké články" (a myslet to vážně)?!

myslím, že nemá cenu plýtvat časem a hledat v té plytkosti a balastu textové onanie vtipnou, provokativní, podnětnou myšlenku (a podle vzoru autora dokládám tuto svou domněnku slavným jménem, abyste všichni věděli, jak jsem chytrý, že to vím a že si taková osobnost myslela to samé, co já: Freud přece napsal, že psaní je sublimace ejakulace)

na rozdíl třeba od Eca, jehož se Taleb dovolává, sám neumí ve své kritičnosti vystoupit mimo problém, stručně a jasně - bere se moc vážně

ostrá kritika, aby byla věrohodná, se musí dělat s nadhledem, ne s neustálým (sebe)přesvědčováním o vlastních kvalitách

věřím, že mnohým budou tyto příběhy nejen potěšením z četby, ale především výbornou terapií

9 23.06.2018

poutavě napsaný a promyšleně komponovaný příběh, začetl jsem se tak, že jsem si ani nestačil sednout

...a výzvu jsem přijal... nejsem sráč!!!

9 10.01.2018

geniální dílo

9 28.09.2017

mistrovské dílo zakládající moderní poezii

9 28.09.2017

kompozičně dobrý nápad - vyprávět paralelně dvě verze příběhu, kdy se Vendula v určitých problémových situacích ve škole, se spolužáky či doma rozhoduje zachovat buď vzdorně a hrubě (modrá barva písma), anebo slušně a vstřícně (oranžová barva písma), tak trochu jako jednoduchý gamebook

určitě by knížku měl s děckem číst někdo dospělý a hodně moc komentovat a sám příběh dál rozvíjet a vysvětlovat, protože autorka otevřela vícero témat a málokteré uzavřela (střídavá výchova, sourozenecká rivalita, školní šikana, sociální labeling, zvládání vlastních emocí atd.)

chápu potřebu jednoduchého sdělení cíleného na žáka prvního stupně ZŠ: takhle je to správně, takhle špatně - a koukej, co se pak stane; ale pramení z toho pro dítě v reálném životě i možné zklamání, protože je mu předkládán "zrcadlový následek", rozuměj vždy, když se Vendula zachová hezky, okamžitě se tak začnou chovat i ostatní anebo se situace zázračně sama zlepší (stará zlá učitelka je nahrazena mladou milou) - jak pak vyhodnotí agresivní reakci na vlastní vstřícnost?

8 21.05.2024

text jihokorejského originálu jistě připomene více báseň v obraze - obraz v básni než převod do latinky, a i obsahově se s českým (respektive jakýmkoli okcidentálním) překladem ztrácí obrovská masa významů a konotací, které v asijské kultuře evokuje funerální symbolika bílé barvy

pro vyvolání obdobných pocitů tíhy, ticha, samoty a bolesti, tak jak své truchlení v "grafických obrazcích" a "bílých podobenstvích" zachycuje Han Kang, jsem si představoval třeba prostředí starých nemocnic

útlá, ale těžká knížka, kterou je třeba číst ve správném rozpoložení duše

8 08.05.2024

zcela souhlasím s komentářem sgjoli a markej: dobrý začátek s "postupným uvolňováním" a promarněným koncem

oceňuju Kašpárkovu snahu aspoň trochu relativizovat a problematizovat typizované postavy, zastupující extrémní projevy v jednotlivých generacích, takže se každé v určité chvíli dá přitakat, anebo přinejmenším pochopit její úhel pohledu, ale závěr "z budoucnosti" mě otrávil: zatímco současnost dokázal kriticky analyzovat a poukázat na slabiny, generálně na mezigenerační komunikační šum, tak najednou v budoucnosti líčí babičku, která moudře a shovívavě - jak ze Starého bělidla - přikyvuje "pravdivé naivitě" vnučky a obdivuje se jejímu odhalování hlubokých pravd o starém a novém světařádu = žádná dystopie, ale utopie - v ekobudoucnosti si i generace porozumí

8 03.04.2024

jak píší čtenáři "jitrnic" a "3497299" níže, nevystihl bych to lépe...

(jako "pražský chodec" vnímám žabomyší válku auta versus bicykly v městských ulicích většinou přitisknut na omítku domu, právě když si třeba vtipně v Melantrišce (!) razí cestu SUV a potká hejno elektro-koloběžkářů, nebo když cyklista ignoruje "svůj" pruh na silnici a kličkuje po chodníku mezi lidmi a kočárky)

...jen ještě přidám ten druhý plán, který v textu čtu:

Vyhoření se mi - podobně jako Kontinuita parku - četlo obtížně - snad pro ty absence řešení?, milostný i aktivistický příběh poslíčka "Platformy s kostkou na zádech" je ztlumen variacemi jeho stále se opakujících úvah a reflexí, symbolický konflikt mezi dvěma a čtyřmi koly tak vlastně zobecňuje na konflikt sociální, a propast chudí vs. bohatí pak kope přehlubokou:

přesto se pokusí "něco změnit": nejprve sám sebe, ale na výletu do přírody s přáteli brzy poznává, že už není schopen přežít mimo infrastrukturu města, její nejmodernější technologické inovace a služby dostupné 24/7; přidá se tedy k aktivistické "EKO buňce Akademie", vnitřně však cítí, že její bytové schůze i veřejné demonstrace jsou jen okázalým divadlem generace dětí oněch zbohatlíků, kteří ho denně míjejí (a ohrožují na životě) v luxusních autech, a uvědomuje si, že ani drobný vandalismus, ani přilepování se k silnici v plném provozu k ničemu nevede (s hořkostí si přiznává, že i jeho milá aktivistka je zbohatlický pokrytec, když jí dováží bio-eko-veganské pohoštění rozporcované do obrovského množství plastových obalů, a všichni jím opovrhují jako buranskou pracující! sockou)

a závěr? poslední pokus o řešení mocenské nerovnosti: pomstychtivá agrese... která se zvrtne... v nenávist

8 29.03.2024

budiž, každý má právo bavit se podle svého naturelu, ale proč to nemůže zůstat na blogu?

když jsem se tuhle mermomocí pokoušel otevřít šroubovací víčko sklenice, aniž bych ho poškodil, prolítlo mi hlavou: tvl, tohle zvládá i chobotnice...

...a Godfey-Smith píše, že prý i zevnitř (jako když si chobotnice vleze dovnitř sklenice, odšroubuje nad ní utažené víčko)

autor propojuje své amatérské nadšení pro terénní potápění a pozorování hlavonožců na mořském dnu s oborem neuropsychologie, zaměřující se na teorii vědomí a jeho vzniku, vnímání a myšlení u zvířat atd.

výklad je výrazně popularizovaný a bez oborové terminologie (spíš že jednoduché se dlouze a složitě vysvětluje), a jak píše IHT níže, hodně ukecaný, skáče z jednoho na druhé = od rychlého chronologického přehledu vzniku života na Zemi k chobotnicím v Octopoli, pak k úvahám nad různými teoriemi vědomí a vnímání, sem tam se zmíní o genezi očí u strunatců vs. hlavonožců, zpět k nejrozmanitějším laboratorním pokusům na potkanech - a taky chobotnicích, nakonec skok od chobotnic k sépiím, malá zastávka u vlastně neznámých olihní, znovu návrat do Octopole a závěrečná eko-děkovačka

ok, milé, čtivé, ovšem bez zahrnutí neurologických a biochemických poznatků posledních minimálně 20 let! opírat se o kognitivní modely staré 70 a více let může být inspirativní, ale...

kvituju aspoň vzadu vloženou barevnou přílohu s fotografiemi chobotnic a sépií, protože Godfey-Smith věnuje velký prostor téměř až poetickému líčení barevných změn pokožky hlavonožců, takže u toho doprovodné černobílé fotky nevalné kvality působí dost trapně

8 28.02.2024

jako většina zde komentujících čtenářů jsem nadmíru spokojen, Stančík prostě nezklame a vždycky překvapí sloučením zdánlivě nespojitelného tak, že je to nejen vtipné (a humor není prvoplánový), ale má to i hlavu a patu s přesahem k zamyšlení, tentokrát parodie superhero komiksů s protektorátním odbojem + nápadité zapojení vysvětlivek ve vnějším okraji stránek jako ve středověkých tiscích a s obrázky

Stančík má dar slova, souvislosti a nápadu, nic nechybí a nic nepřebývá, kde se tyhle pilulky k podpoření fantazie prodávají?

líbí se mi, jak si Stančík utahuje ze čtenáře tím balancováním na hraně realita, nebo výmysl? ale nikdy to není výsměch, který chce ublížit či urazit

8 21.02.2024