LordSnape komentáře u knih

Nejluxusněji napsané porno, co jsem kdy četl. Ale hlavně, že to dobře dopadlo. Mám rád šťastné konce. :-)

19 27.09.2014

Super věc. Pana Škorpila mám ve veliké úctě a jeho Čítanka mi v mnohém pomohla. Je zde vše s nadhledem a humorem uvedeno od oblečení, bot, přes styly běhu, stravy a pitného režimu, až po plánování tréninku nebo předcházení zranění. Osobně s běháním teprve začínám a tak jsem velmi rád, že jsem na tuhle knížečku narazil.

1 27.09.2014

Prakticky jedna z mnoha "příruček" od Svojtky, která nakonec skončila v Levných knihách. Je tam spousta zbytečných podrobností, keců okolo, které jsou zcela zbytečné. Navíc mě velmi štvalo to, jak autor počítá s tím, že jste obézní i když vlastně podle výpočtu z knihy opravdu jsem. Já si ale nedokáži představit při své výšce, že bych měl ještě o 20 kilo méně.

1 27.09.2014

Další z řady standardních new age knih. Neurazí, ani nijak zvlášť nenadchne. Kapesní formát a pár stránek pro snadné čtení. Je to teprve měsíc, co jsem to četl, a už si skoro vůbec nepamatuji o čem kniha vlastně byla. Myšlení zřejmě nikomu nezmění a jako ty ostatní, časem upadne v zapomnění, až na pár hezkých citátů.

5 08.08.2014

Čmolík má už vtipné jen samotné jméno a životopis na zadní straně knihy. Čeho všeho je mistrem, zakladatelem či členem mi fakt hlava nebere. Jeho kniha je na tom dost obdobně. Normálně to nedělám, ale tentokrát jsem si při čtení musel dělat i poznámky, které shrnu tady.

Už z počátku mě docela vadil onen familiérní tón, který je čtenáři předkládán. Zas se není čemu divit, vždyť je to klasický postup u new age publikací. Nesmyslů je zde celá řada, a to od starých, folklórních fórů a vydávajících se za reálné události, motání klasických náboženských motivů se spiritualitou, přes notoricky známé psychologické pokusy, až po trhání stránek z knihy a lepení kamsi. Tak či tak, musíme se smířit s faktem, že Čmolík Ameriku neobjevil, ale recykluje jen tradiční new age postupy, které maskuje za něco vědeckého, přičemž o mozku a jeho učení ví asi tolik, jako student biologie na gymnáziu.

Hlavní myšlenkou je tedy propagace businessu v podobě Neurorestartu s pomocí myšlenkových map odvozeného z konceptu Tonyho Buzana. Navíc je vidět na spoustě gramatických chyb a duplikaci stran 105 - 117, že si to vydává sám v rámci svého "super institutu" bez potřebné kontroly a korektury. Nevím, někomu přijde Jiří Vokáč Čmolík jako kouč a šaman v jedné osobě, který vám umožní transformační výstup z matrixu tohoto žití, vydělá vám peníze z ničeho nebo naučí chodit po žhavých uhlících, ale pro mě je stejný, nedůvěryhodný guru asi jako Libor Činka se kterým mimochodem i spolupracuje. Tato kniha je toho jen důkazem.

Pokud se chcete opravdu dozvědět, jak funguje mozek a látky, které nám do těla uvolňuje, doporučuji knihu od lékaře, Dr. Josepha Zehentbauera - Drogy lidského těla. Ten vás aspoň nebude nutit ocucávat osahané mince. :-)

Moreho Utopii jsem chtěl přečíst jen díky mému zájmu o podobné společnosti a také jsem si říkal, že poznám prazáklad (pokud pomineme Platona), ze kterého vycházeli i ostatní autoři a inspirátoři. Ze všeho nejzajímavější byl pro mě samotný rozbor a závěr s vysvětlením, jak More vlastně žil a jak k dílu přistupoval. Samotná novela mě až tak nebavila a je velmi protivná už jen tím, že ideální společnost počítá i s otroctvím, což mě vzhledem k humanistické pověsti autora zarazilo. Ale zas co bychom čekali od 16. století... Pro mě nyní slovo utopie neznamená nesmysl, který nemůže fungovat, ale spíše myšlenku na hranici zoufalství se sobectvím, maskující se za rovnost.

2 06.08.2014

Když čtete Johna Greena, vůbec vám nepřijde, že se jedná vlastně o "young adult" literaturu. Hledání Aljašky je pro mě po Hvězdách, které nám nepřály dalším důkazem o síle tohoto autora, který prostě umí svým postavám vdechnout život a hodit je sice do někdy banálních životních situací a rozhodnutí, ale i přesto dokáže ve čtenáři vzbudit ten pocit, že obracíte stránku za stránkou a čekáte, jak to celé vlastně dopadne. Jeho příběh i hrdinové žijí a vy je můžete potkat kdekoliv. Třeba u vás na škole nebo hned za plotem u sousedů. Přes všechen možný smutek pak zůstává ona lidskost, jež je cítit téměř z každé věty.

18 06.08.2014

Od tohoto autora jsem četl Umění meditovat, což je super věc. Kniha o štěstí je vlastně psána stejně jakoby "technicky". Matthieu v sobě nezapře vědce, i když se už plně věnuje duchovní praxi jako mnich. Trošku mi ke konci vadil ten veliký příval citátů, jehož sběr v důsledku ale musel trvat docela dlouho. Kniha se věnuje vlastně jen tématu "sukhy", což je stav mysli, kdy prožíváme jen ono štěstí a pohodlí bez zasahování "dukhy" - utrpení. Celý text je vlastně takovým návodem, jak tyto stavy vykořenit ze své mysli. Svým způsobem je to dílo jedinečné, když se soustředí jen na to podstatné a zohledňuje veškeré možné stavy i momenty v životě lidském skrz oblasti "nepohodlí", ale na druhou stranu musím říci, že Matthieu prostě neumí tak poutavě psát a už vůbec ne vyprávět. Vše stroze rozebírá a předhazuje čtenáři bez špetky nadhledu či osobitého humoru, který je vlastní jak Dalajlamovi, Olemu Nydahlovi nebo zesnulému Tulku Urgjän Rinpočhemu. Díky tomu se mi to četlo místy trochu těžce a ke konci už jsem si říkal, že by to chtělo trochu zkrátit. Nicméně po stránce významové nemohu říct žádné proti.

5 05.08.2014

Tulku Urgjän Rinpočhe musel být skvělý učitel i řečník. Při čtení jsem měl prostě pocit, že i ten nejsložitější problém má řešení a jak je buddhovo učení ve svém jádru vlastně velmi jednoduché i když jde místy solidně do hloubky. Pár příběhů ze života knihu jen krásně okořenilo. Silný vypravěč v tak útlé knize dokáže představit tak silné myšlenky. Teď už mě jen mrzí, že jsem "prošvihl" nějakou jeho přednášku či výklad. Musel to být jistě zážitek.

3 05.08.2014

Souhlasím s názorem, že Dalajlamova kočka, jakožto první díl byl prostě lepší. Zde se už nedočkáme ani moc humoru a i ten kočičí pohled trochu ustoupil lehce do pozadí, ale prakticky to jinak ani nešlo, když vezmeme v potaz, že se zde Michie zabývá převážně oním, vnitřním štěstím z pohledu buddhistického. Pořád je to ale příjemné čtení.

4 05.08.2014

Nejde ani tak o to otřepané téma, jakým se kniha pyšní, ale spíše mi na tom vadil onen nudný a ukrutně nezajímavý styl a jazyk, jakým je to napsáno.

2 06.07.2014

Tak předně nejedná se o příručku, kterou si přečtete a je z vás úspěšný podnikatel, kterému se peníze jen pohrnou, ač je kniha prostě tak dobře napsána, že čtení jde samo. Oba autoři však nejsou žádní kouzelní guru, kteří vám přecvaknou mozek a vy budete za pár let milionáři. Pokud ale chcete rozjet vlastní e-shop a nevíte, co to obnáší, je to naprosto ideální kniha, ve které je vše od první myšlenky co vlastně prodávat, přes doménu, vlastní podobu obchodu, reklamu a propagaci k nalákání zákazníků, až po obchodní podmínky a výňatky ze zákona. Než jsem si přečetl tuhle knihu, sám jsem nevěděl kolik toho obnáší jen samotné SEO. Základní myšlenka, ke které se ale rád vracím je jednoduchá - Nejde o to přilákat zákazníka na e-shop samotný, nýbrž o to, aby dokončil objednávku a případně se i vracel k dalšímu nákupu.

1 03.06.2014

První dvě třetiny mě bavily hodně. Zajímavé a neotřelé postavy s příběhem, který mi nepřišel ani moc vtipný, ale přesto takový milý. Myslím si, že knihu hodně zvedá z průměru postava dědečka, který je fakt super. To se nicméně nedá říci o často dost zbytečných poznámkách pod čarou a trochu uspěchané poslední třetině, kde pak po dějovém zvratu a rozuzlení záhady s oním majákem už moc zábavy nezbývá. Při tom všem ale musím přihlédnout k tomu, že je to psáno převážně pro mládež a myslím si, že kdybych byl mladší, určitě bych byl nadšený.

2 15.05.2014

Ač miluji beatovou generaci, byl tohle pro mě zatím můj první Bukowski a rozhodně ne poslední! Jeho styl v posílání světa do hajzlu mi zkrátka sedí. Rozervaný člověk, který zakusil ledacos, ale který má nadhled a není hloupý. Je to zvláštní, protože mi vždy bylo řečeno, že na Bukowskiho čtenář musí být už dospělý a jak musí vyrůst, ale moje příprava od Kerouaca přes Burroughse byla zřejmě dostatečná a velmi se těším, až mi opět ten starý chlípník bude dělat společnost.

2 15.05.2014

Velmi se mi to líbilo, ani ne tak jazykem nebo zpracováním, nýbrž samotnou myšlenkou novely.

3 15.05.2014

Připadal jsem si jako když čtu něčí soukromý deník, kde mi jsou všechny postavy ukradené a většina událostí jde mimo mě. Nezajímavé čtení.

3 15.05.2014

Ok, musím se připojit k té kritické části čtenářské obce. Kdo chytá v žitě je nadhodnocená srajda, která není ani tak psychologickým románem, jako spíš nudně napsanou novelou s dementním adolescentem v roli vypravěče. Byl jsem zvědav, co to je sakra za knihu, která vedla vyšinutého fanouška zabít svůj idol a jiného zas zastřelit prezidenta USA. Nechápu to doteď. Miluji beatovou generaci, ale tohle k ní fakt nelze počítat. Tahle kniha totiž nemůže brát ani puberťáka jako jsem byl já. Asi jsem byl jiný, protože Holden nemá žádné vyhlídky, sny, prostě nic. Navíc ten překlad je podivný, objevují se tam zvláštní slova i kostrbaté věty a nejhorší ze všeho je "To mě umrtvilo."

30 15.05.2014

Dočteno po dvou dnech, kdy jsem od toho nemohl odtrhnout. Osobně jsem o této knize věděl už dlouho, ale až vítěztví v anketě DK Kniha roku 2013 čtení uspíšilo. A dojmy? Je to fakt silný téma. Hlavní postava Hazel je vážně super. Chytrá a drzá holka a tak to mám rád. Nejlepší na celém čtení bylo, že těm postavám vlastně rozumím. To zoufalství, občasné chvíle se na to vykašlat a přestat bojovat... Hvězdy nám nepřály ocení hlavně psychicky labilní jedinci hledající porozumění. Kdo by to byl řekl, že jednou budu tak nadšený z příběhu, který je prakticky založen na lásce dvou umírajících adolescentů. Asi už stárnu.

31 15.04.2014

Velmi zajímavě je zde popsáno samotné restaurování tak starého rukopisu. Šel mi doslova mráz po zádech, když po povodních tak vzácné svazky uložily do mrazáku a čekali, až někdo přijde s metodou, která by je zachránila s co nejmenšími následky. Šlajchův příběhový komiks super.

4 20.03.2014

Je to velmi dobrá věc. Konec prokrastinace to v rámci osobního rozvoje vyhrává svou jednoduchostí, srozumitelností a neslibováním zázraků, jak je to v podobných knihách zvykem. Druhým dopadem byla i celkem masivní reklamní kampaň, šuškanda na sociálních sítích a samozřejmě i ona díra na trhu. Do té chvíle zde podobná příručka nebyla a tak Ludwig využil situace. Ostatně na kvalitě knihy to neubírá nic. Textu je tak akorát, skicy fixami jsou super a vůbec nejlepší věcí jsou právě ony nástroje, jejichž pomůcky si lze i stáhnout a vytisknout. Díky nim pak člověk může sám na sobě dále pracovat.

8 20.03.2014