Lmslaver komentáře u knih

Krutá hra je pocta Dana Simmonse Richardu Starkovi (pseudonym D.E. Westtlake) a taky proto je Joe Kurtz obdobný grázlík jako Starkův Parker. Má svůj osobitý smysl pro spravedlnost, vlastní žebříček hodnot a vše co se mu postaví do cesty jednoduše převálcuje. Zápletka sice není bůhvíjak sofistikovaná, ale příběh je naservírován excelentním způsobem bez zbytečné vaty a já se celou četbu královsky bavil.

31 18.06.2019

Téhle knížky bych si asi nevšiml, nebýt zajímavých komentářů trudoše a marlowa ve kterých použili slova násilí, krutost a brutalita. A já bych se nebál přidat i slovo jatka, protože tenhle lov na policisty z města Victory, kteří jsou vražděni spolu s náhodnými svědky, nebo rodinnými příslušníky není nic jiného než neředěný masakr. Opravdu to není čtení pro romantické citlivé duše, některé scény vyrazily dech i takovému cynikovi za jakého se považuji já sám. Příběh je skvěle proložen drsnými hláškami a vtipy, kterými se častují policajti mezi sebou, nebo když provádí výslech podezřelého se kterým se opravdu nemažou. Špinavý kšefty na North Ganson Street můžu bez výčitek zařadit mezi nejlepší knihy, které jsem v poslední době četl.

Malá ukázka:
„V baráku už nejsou lidi,“ pokračoval obr, „a já mám o pár bloků dál zaparkovanej náklaďáček s hadrama napuštěnejma olejem a deseti kanystrama benzínu. Všechny tvoje herny. Všechny tvoje bylinky. Všechny tvoje postýlky a fajn povlečení.“ Rozhodil ruce do vzduchu. „Akorát smrad.“
Izzy se podíval na Bettingera. „Slyšíte toho zkurvenýho maniaka? Slyšíte –“
„Cože, co?“ zeptal se detektiv.
„Slyšel jste, co mi řekl? Jak mi –“
„Lituju.“ Bettinger potřásal hlavou, jako by chtěl vytřást vodu z uší. „Občas nedoslýchám.“
„Zatracený poldové z Victory.“ Izzy si třesoucíma rukama masíroval spánky. „Nemá jeden z vás bejt hodnej policajt?“
„Vyhodili ho v sedmdesátých letech.“
„Udělej mi prostě radost,“ řekl Dominik. „Když mám radost, nezapaluju baráky.“
Vyděrači se v očích zaleskly slzy zděšení. „Ty bys to opravdu neudělal, že ne?“
„To je ta nejblbější otázka, co jsem kdy slyšel. A to mám ex-manželku, která se zeptala: ‚Budeme pořád kamarádi?‘“

31 03.02.2019

Román se rozjíždí hodně pomalu, čtenář nahlíží přes rameno novináři, potýkající se s problémy snižování rozpočtu i zaměstnanců v redakci tištěného deníku. Od druhé třetiny knihy už to naštěstí standardně odsýpá, jak se na Connellyho sluší. Není nouze o dramatické i akční momenty. Zklamal mě fakt, že pachatele známe téměř od začátku a pouze sledujeme cestu hlavního hrdiny a agentky FBI Rachel k jeho odhalení. Ubírá to momentu překvapení, snižuje dávku napětí. Celkově to hodnotím jako slabší kousek od pana spisovatele, přesto stále vysoko nad průměrem detektivního žánru.

30 16.04.2022

Max Bronštejn se vrací. Vrací se na frontu, do pustiny, do pekla… Je pověřen velením průzkumného tankového oddílu a vyslán do země nikoho, kde na každém jejím kousku číhá smrt.
Miroslav Žamboch vymyslel zajímavý svět, plný tajemství, nástrah a intrik. Kapitán pokračuje v plné síle, tam, kde skončil Veterán a uhání kupředu jako po tankových pásech. Těším se na závěrečný díl.

30 04.11.2021

Miroslav Žamboch znovu dokazuje, že umí mistrně spřádat zajímavé příběhy. Ve Veteránovi chvíli čtete gangsterku, pak military, nebo se najednou ocitnete uprostřed špionážního spiknutí, a přitom to celé dohromady nepůsobí nijak překombinovaně. Naopak, je to svižné, zábavné a napínavé čtení. Naštvala mě pouze jediná poslední věta: To be contiunued… Naštěstí vím, že na další díly nebudu muset dlouho čekat, protože jsou už napsané.

30 01.09.2021

Western zahalený do fantasy roucha, nebo fantasy ve westernových kulisách. Jak je komu libo. Bezbranní farmáři, krutý, bohatý rančer lačnící po jejich půdě, divoši utlačovaní osadníky a samozřejmě tajemný cizinec s rychlými reflexy. Jen místo pistolí, mají aktéři příběhu u pasu meč. Jednoduchý příběh, u kterého nemusíte namáhat mozkové závity i kratší rozsah se shoduje s westernovými rodokapsy, kterým autor tímto způsobem skládá poctu. Jako plus lze přičíst oku lahodící grafické zpracování včetně pěkných vnitřních ilustrací.

30 22.04.2021

Lars to opět rozjíždí na plné pecky, hláška stíhá hlášku, je radost otáčet další stránku a vychutnávat si příběh. Ke konci už ale bohužel pražskému soukromému očku začíná docházet dech, ubývá vtipných výroků, napětí se pomalu vytrácí jako vzduch z píchlé pneumatiky. Samotný závěr mi už pak jen připadá nemastný, neslaný jako by byl ušitý horkou jehlou a po zavření knihy zůstává i pár nezodpovězených otázek. Pořád je to ale slušný nadprůměr a určitě sáhnu po dalším pokračování které je na obzoru.

30 23.09.2020

Boj, krev a zabíjení, těmito Baklyho slovy by se dalo popsat pět příběhů z knížky, prostě všechno to, proč mám toho velkého zabijáka rád. Tři povídky vyšly dříve jako kolibříky, jedna byla otištěna v časopise Pevnost, poslední s názvem Inkognito byla napsána speciálně pro tenhle kruťácký výběr povídek, ale není to žádná vata na zaplácnutí obsahu a navršení počtu stran. Inkognito je rozdílná jedině v tom, že se Baklyho dobrodružství odehrává při plavbě na moři, ale jinak se stejně jako všechny ostatní povídky ve sborníku nese v podobném duchu, kdy Bakly řeší problémy takovým stylem, že je prostě rozsekne…a to doslova.

30 05.06.2020

Malá ukázka: Z Baklyho krví černé tváře svítilo bělmo jeho očí, na jednom z kladiv za oční důlek visela lidská hlava…Valer se podíval na schodiště za ně. Už nebylo bílé, krev stékala z jednotlivých stupňů v tmavě červených pramíncích.

Od vydání první Žambochovky s Baklym (Bez slitování) uběhlo šestnáct let a za tu dobu ušel Bakly kus cesty. Změnil se ve vražedné monstrum, které se musí neustále držet na uzdě, aby jeho duše nepropadla zabijáckému běsnění a při smyslech ho drží především otcovská láska k Zuzaně. Mimo linii Baklyho se dovídáme, jak se rychle vyvíjí věc v podzemí a sledujeme jak se jednotlivá dějová vlákna kapitána Valera se Zuzanou, ninju Grumana (toho chlapa jsem si hodně oblíbil) a klanového velmistra Janicka splétají dohromady v jeden silný příběh, který vrcholí masakrem v podzemí města. Oproti prvnímu dílu (Hledání smrti), kdy se jednotlivé strany oťukávají a spřádají intriky, tady už dochází k přímé konfrontaci za použití smrtících prostředků. Někdo možná pláče že je v Baklym málo Baklyho, ale já se určitě necítil ochuzen o množství prasklých lebek, vyvržených střev a dalších krvavých lahůdek. Navíc nám Mirek Žamboch naservíroval další díl skládačky vzájemných pozic mezi hrabětem Daskem (Koniášem) a lordem Varatchim před vypuknutím nevyhnutelné války.
Jedinou malou výtku bych měl k absenci Janickova finále ve městě, těch pár vět ve Varatchiho epilogu mě dostatečně neuspokojilo.
Suma sumárum jsou oba díly Baklyho parádní fantasy nářez bez zbytečné vaty, který jsem četl jedním dechem a zároveň si vychutnával všechny jednotlivé situace, střípky událostí, které se dohromady spojí v excelentní příběh.

"Jen to nejhorší je pro mě dost dobrý."

30 13.04.2019

Stránky nasáklé alkoholem, kocovinou a cynickými hláškami hlavního hrdiny připomínají více pijácké tažení než detektivku. Detektivní linie s akční vložkou by se vlezla do krátké povídky, po zbytek příběhu se čtenář brodí chlastem, splínem, touhami a dalšími emocemi nejen soukromého očka, ale i dalších důležitých postav. Beze sporu ten román něco do sebe má, protože jsem ho musel dočíst do konce a neodložil ho jako ztrátu času, ale stejně to nebyl přesně ten druh příběhu, co jsem od čtení očekával. O to těžší je pro mě knihu hodnotit. U mě někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami, na kterou stranu se přiklonit rozhodne nakonec asi hozená mince, nebo další drink…

29 22.05.2022

Marlowe jako zamilovaný novomanžel? Phil byl vždy vlk samotář a tahle nová role, kdy se svěřuje ženušce v posteli, jak si vede s případem, k němu příliš nesedí. Když Robert B. Parker převzal otěže rozepsaného románu, snažil se maximálně napodobit Chandlerův styl, ale Chandler to bohužel není. Přesto jsem se i s tímto Marlowem rád prošel temnými ulicemi Los Angeles, kde pouze do tmy blikají věčné neony.

29 26.07.2021

Dva drsní ochránci zákona, krásná žena, zákeřný padouch, najatí pistolníci, a dokonce i indiáni. To jsou všechny ingredience pro správný western a Robert B. Parker se je nebál použít, dobře použít. Autor dokázal výborně popsat atmosféru divokého západu na konci devatenáctého století a vtáhnout mě do děje. Od Parkera jsem přečetl pěknou řádku detektivek a jsem rád, že jsem na základě zdejšího hodnocení sáhnul i po westernu napsaného jeho rukou.

29 03.02.2021

Malé americké město, osamělá policistka, místní burani, co si myslí že mají nejširší ramena a zvrácené tajemné spiknutí, to jsou známé ingredience Jacka Reachera. Bohužel jsem už tyhle přísady u knih s Jackem už párkrát viděl. Po delší odmlce jsem se vrátil k této sérii, ale to moje ranné nadšení z nezničitelného Reachera se asi vytratilo. Dějová linie s Patty a Shortym se jaksi nudně vlekla až do akčního finále, a naopak vyústění konfliktu mezi Jackem a místními burany k závěru tak nějak do prázdna vyšumělo. Jediné, co odsýpalo a nedrhlo bylo akční finále, tam Jack nezklamal, ale na dvacáté třetí pokračování se mi to zdá málo. 70%

29 21.10.2020

Příběhy ze soudní síně nejsou zrovna mým šálkem kávy, ale Connelly umí pracovat s dějem, postavami a budovat napětí, prostě ví, jak upoutat čtenáře. Na tento příběh jsem byl zvědavý, protože se zde poprvé setkají tváří v tvář advokát Haller a detektiv Bosch. U mě to tentokrát za plnou palbu není, ale pořád je to hodně slušné nadprůměrné čtení těsně někde pod devadesáti procenty.

29 20.07.2020

Co ještě napsat o detektivkách s Harrym Boschem a neopakovat slova jako skvělé, strhující a napínavé čtení? Tak já jen dodám, že desátý Harryho knižní případ Temné proudy volně navazuje na román Básník, kde byl hlavní postavou novinář Jack McEvoy a narazíme tu i na další postavy z Connellyho fiktivního světa agentku FBI Wallingovou, nebo Terryho McCaleba (Obranná reakce, Temnější než noc), ostatně kvůli vyšetřování okolností jeho úmrtí, které zahájí Bosch se začíná tenhle příběh rozjíždět.

29 17.05.2020

Případ Andělský let jsem nedávno viděl zpracovaný ve čtvrté sérii seriálu Bosch, a tak jsem měl trochu obavu, jestli mě bude bavit číst detektivku, jejíž pointu znám. Mé obavy byly liché, bavilo mě to. Hodně bavilo. Connelly mě po pár stránkách opět připoutal ke knize a odstartoval ďábelský (Andělský) let tři sta šedesáti stranami příběhu o vyšetřování vraždy právníka, drsných policejních praktikách, rasových protestech, o lidech s konexemi a privilegii nad zákonem. Autor zná způsoby vyšetřování americké policie, ví, jak pracuje soudní mašinérie, a to vše umí autenticky podat čtenáři, aniž by ho nudil. Těším se na další Harryho případ.

29 08.01.2019

Třetí kniha s detektivem Harrym Boschem začíná jako občanskoprávní soudní proces týkající se zastřelení mnohonásobného sadistického vraha zvaného jako Panenkář. První stránky ze soudní síně mě zrovna moc nebrali, ale po předchozích zkušenostech z jiných knih o HB jsem se nenechal odradit právnickými kecy a tohle moje rozhodnutí bylo po zásluze odměněno. Pozvolný rozjezd se po sto stranách textu spustí do bravurní jízdy policejního pátrání až do závěrečného finále. V Dvanácté oběti vidíme druhou stranu mince demokracie a humanizace, kdy se „lidská práva“ brutálního vraha staví nad právem zavražděné oběti.

29 01.12.2018

Byl to dobrý tah zkrátit si dlouhou chvíli na rozpálené pláži Poločasem rozpadu od masaře z Bruntálu, který mě vtáhne do Čech po apokalyptické jaderné válce. Plukovník Michálek, hrdina z Istanbulu nemá zrovna na práci nic menšího než záchranu už jednou zničeného světa. Vykouří u toho víc doutníků, nežli utrousí hlášek, což mi vyhovuje (tím nechci schvalovat kouření), protože nepotřebuju mít mezi jednotlivými výstřely z akáčka pokaždé nějaký vtipný bonmot. I tak se mi dostala dostatečná porce fórků mezi podřezanými hrdly, průstřely těl, cákanci krve, mozků a dalšími chuťovkami. Nevadí mi ustřelené hlavy, useknuté ruce, nebo jiné končetiny ale useknutý konec knížky mě dokáže namíchnout a Poločas rozpadu je vlastně jen polovina příběhu, který je ukončen v následující Rázové vlně. Škoda, tohle je má jediná malá výhrada, ale i tak je to hodně dobré čtení, obzvlášť na rozžhavený písek. Stále se griluju na slunci vedle manželky, slyším cizí uřvaná děcka pobíhající po břehu a před očima se mi míhají prapodivná tetování na obézních tělech. Vracím do plážové tašky kotletovku a marně šátrám po šestiranném pythonu kterým bych nejraději zkropil okolní písek krví a odebral se na vychlazený čepovaný San Miguel…

29 03.07.2018

Boj o přežití ve vyprahlé pustině a pod muškou šíleného maniaka. Hodně dobré čtení a pro mě navíc kultovní záležitost, kterou jsem četl poprvé v osmdesátých letech. Nemohu dát méně než 100%.

29 31.10.2013

Harry Bosch a Mickey Haller v jednom týmu, dějová linie se střídá rovným dílem mezi detektivem a advokátem (tentokrát je vlastně Haller v roli prokurátora). Brilantní gradace napětí, strhující děj, jen závěr jsem trochu nevydýchal, marně jsem čekal překvapivé finále, myslel jsem, že někdo vytrhal z knihy poslední stránky. Inu ne vždy se dokáže vysvětlit vše kolem zločinu, pachatel si odnese své pohnutky do cely, nebo do hrobu. Přesto dávám plný počet bodů.

28 25.08.2023