Lienilda komentáře u knih
Neobyčejná kniha o jedné neobyčejné rodině. Výrazy které mi lezly na nervy byly: sestra mi na uvítanou olízala obličej; trtkat; satanské jedovaté prdy. Opravdu v některých chvílích jak kdybych četla Hartla :)
Čtvrtým dílem profrčíme 3 roky Annina života jako ředitelky na střední škole. Zezačátku jsou tam pouze dopisy Gilbertovi, kde milostné řádky jsou vynechány (škoda). Někdy 2 odstavce, někdy 2 listy. I tak jsou dopisy velice dlouhé, mně by asi upadla ruka než bych to napsala.
Anna tu nalezne nové přátelé, pomůže spoustě lidem a dětí a většinou pomáhá do svazku manželského :). Již vyšel 5. díl "Annin vysněný domov", nenechám si ho ujít kvůli krásným ilustracím Ivony Knechtlové.
Má očekávání od další Hartlovy knihy nebyly moc velké (Nejlepší víkend mi přišel dost slabý). Začátek této knihy vypadal výborně, úplně jsem se vžila do Alešovy stísněné situace a neuměla si představit, že si dobrovolně/nedobrovolně naložil, co si naložil. Další spousta stránek byla jenom taková výplň vaření večeří, vulgaritek a myšlenek životem unaveného chlapa, které spravil až dost dobrý závěr. Přesto další knihu od pana Hartla už číst nebudu, nemá mi co nového nabídnout. Na závěr ještě pochvalim obálku, ta k příběhu krásně pasuje.
Tento třetí díl se mi zatím líbil nejméně, měla jsem problém s velkým skákáním v ději. Je popsána třeba jedna epizoda v Redmondu a střih - další kapitola, najednou sedíme u krbu někde úplně jinde a o několik měsíců později a děj mezitím není přiblížen.
Nové vydání od Albatrosu s ilustracemi Ivony Knechtlove je úžasné, moc se mi líbí, i jak vlepena záložka koresponduje barvou s barvou hřbetu. Čtvrtý díl už mám připravený doma a na pátý se také chystám.
Příjemná knížka, ani nevadí, že je to vlastně druhý dil a ten první jsem četla před 3 lety. Autorka vše podstatné osvětlila a hlavně je hlavní hrdinkou Zoe a ne Nina.
Popis skotské přírody a počasí byl jednoznačně nádherný a miluju, když někdo dává do pořádku staré zaprášené domy :) vadilo mi však větší množství překlepů, špatných koncovek slov či chybějících slov v českém překladu.
Úžasná kniha, četla jsem ji jedním dechem. Popujcuji kamaradkam a rodině (i když mamce asi budu muset nějaké pojmy vysvetlit). Kdo alespoň letmo nezná pojmy instagram, tik tok, prank, challenge, lajky, happy fans,... Tak si knihu tolik neužije.
Na tohle jsem se těšila, viděla jsem zpracované nejprve jako Listování. Ale kniha mě zklamala. Dozvěděla jsem se sice spoustu novych věci, zajímavostí, ale všechno na mě působilo tísnivě. Cožpak se nedalo najít na Češích i něco pozitivního? Já jsem si toho tedy v této knížce nevšimla...
Zápletka byla zajímavá, propojení s černobílými filmy super, ale nějak ve mě kniha nedokázala vyvolat napětí a to by podle mě dobrý thriller měl umět.
Když jsem četla Ikaboga v září postupně tak, jak vycházel na netu k ilustrátorské soutěži, prišlo mi to jako kruta knizka pro děti a spíše az od 9 let. Ale teď, precist si to jako komplet i s obrázky mi uz tak hrozné neprijde a příběh funguje jak má... Nahrobeni Ikabogu je povedena záležitost, popis království a jeho obyvatel také, dokonce tam Rowlingová zakomponovala sirotčince a institucionální péči proti kterým bojuje (viz dovětek v knize). Prostě moje TOP spisovatelka :)
Autor bohužel opakuje pár svých myšlenek a vtípků stále dokola, po desáté už to vážně prudí. Chyběl mi nějaký závěr, zhodnocení, přijde mi to useknuté. Třeba jenom komentář k tomu když už si nakoupil to nejdražší vybavení na letní i zimní turistiku, jestli to ještě někdy hodlá využít. Mám ráda otázky zodpovězené. Ale alespoň mě to o trochu víc nalákalo navštívit Norsko.
Pro mě hlavní předností tohoto románu bylo vykreslení psychologie postav, matka-dcera, tchýně-snacha. Překvapil mě popis podzimního počasí a pouštění draků o Velikonocích a po chvíli jsem si uvědomila, že se kniha odehrává u protinožců a počasí je tudíž obráceně než u nás. Tajemství manžela bylo překvapením. Moje třetí kniha od Moriarty a co mě začíná už trošku nudit je opakující se postava matky dětí školou povinných (=účastnice kvizovych večerů, dobrovolnice ve škole atd atd)
Špatně se mi četlo, ale zvládla jsem to. Pár stránek vždycky super, ale pak se děj zase rozskakal a ja byla častokrát ztracená. Prožívá to právě nebo vypráví o tom a kdo to vlastně mluví? Tím, že je ten milostný příběh skrytý v mnoha vyprávěních, vlastně ani nevím jak to dopadlo s Katherine v jeskyni. Škoda... Vybrala jsem si tuto knihu do kategorie ManBooker prize, v naší malé knihovně jsem mezi tituly co tuto cenu vyhráli, téměř neměla na výběr.
Prostě romantická oddechovka, plný počet hvězdiček dávám za to, že děj pro mě nebyl až tak předvídatelný a popisy obchodu byly skvělé. Poznamky k cukrovinkam na začátku každé kapitoly mě spíše rusily. Chystam se od autorky precist jeste Pojízdný krámek snů.
Tahle knizka mi jako milovníkovi fantasy a sci-fi byla doporučena, když jsem studovala vejšku. Přiznám se, přečetla jsem jen půlku. Asi mi nejspíš vadilo přeskakování děje o desítky let skoro v každé kapitole a hodně nových postav. Teď po 10 letech v rámci Čtenářské výzvy mě Nadace napadla jako první pro kategorii "kniha odehrávající se v budoucnosti", aby to tedy byla opravdová výzva. A nakonec se mi to četlo docela dobře, protože jsem mezitím zvládla sérii o Honor Harrington. Ale od Asimova mám raději detektivky s roboty a detektivem Elijášem Baley, jsou takové čtivější.
Příběh se začíná hezky zamotávat a dozvídáme se docela dost nových informací. Nakreslené se mi to taky moc líbí, i když "Ateliér špičatých klobouků" jen tak něco nepřekoná. Už teď jsem rozhodnutá, že tuto 20. dílnou sérii Zaslíbené Země Nezemě, pokořím.
Úžasné a výjimečné!! Dějiny udatného českého národa jsem viděla jako ty 3-5 minutové zpracované díly na České televizi, potažmo v ivysílání. A když jsem pak zavítala na výletě s rodinou do Krnovského muzea, kde byla zrovna výstava tohoto obřího leporela, musela jsem si ho rovnou i koupit. A bylo to levnější než v online knihkupectví! Leporelo i výstava se mým dětem líbila, proto si teď rádi pouštějí na ivysílání ty krátké, vtipné a hodně stravitelné díly o naší historii. A já si zatím pomalu přečetla tuto událostmi nabitou knihu. Budu se k ní určitě vracet. Mohu jen doporučit.
Filipova dobrodružství jsem dosud neznala, ale syn nedávno zmínil slovo "droga" a že teď o tom četli v této knize ve škole. Zajímalo mě tedy o čem to je a protože nějakou dobu ve škole i chyběl, půjčila jsem ji z knihovny. 5 kapitol jsme slupli na 5 večerních čtení.
Bylo to hezké (vlastně nehezké) seznámení s návykovými látkami a zjednodušeně co způsobují a jak se potom lidé chovají, seznámení se zdravým a nezdravým jídlem a jak jídlo putuje tělem. Kniha mě mile překvapila, je plná obrázků a obsahuje méně textu, takže ideální pro první stupeň základky nebo předškoláky.
Moc pěkná, zábavná. Děti poslouchaly předčítání se zaujetím. Potěšilo nás i pár větiček ve slovenštině a z olomouckého nářečí.
Moje první manga - takže překvapení, že se čte odzadu dopředu a obrázky, které jsou černobílé, zprava doleva, ale rychle jsem si zvykla.
S čím jsem měla problém byl příběh a minimum textu. Sice je poměrně brzy vysvětleno, proč dívka nemá problém s tím, že jí někdo unesl, ale její chování (v koupelně, na mostě) mi stejně nedává smysl. Ani se nezeptá na jeho jméno??
Přemýšlela jsem, jestli mému nactiletemu já by to připadalo boží a usoudila jsem, že ne. V knihovně ještě kouknu do dalších dílů a rozmyslím si, jestli si je nakonec přečtu nebo ne.
Tak tahle kniha je úžasná, nápaditá, vtipná a hravá. Na každé dvojstraně jsou 2 až 3 obrázky a textu tak akorát, takže se dítě ani nemůže nudit.
Je pravda, že úplně nesnáším, když je v knize pro menší děti obrázků poskrovnu a na dvojstraně, nedejbože čtyřstraně žádný není. To však není tento případ a velmi oceňuji jakou práci si s tím ilustratorka musela dát.
Jediné co mě jako mámu zarazilo byla pasáž s házením mokré houby. To znám leda tak z filmů, na ZŠ nás to snad ani nenapadlo dělat :o)
Četli jsme už dvakrát a určitě na ní ještě přijde řada.