lidunka1
komentáře u knih
9. listopad
Colleen Hoover
Dobře napsané a pár myšlenek opravdu skvostných. "Pravá láska nám pomáhá stát se nejlepší verzi sebe sama." Takovou jiskřivou lásku, která jde čím dál víc do hloubky by si asi přál zažít každý.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Někdy jde prostě člověk se svojí kritikou proti proudu. Za mě Bílá Voda poměrně velké zklamání, ani jsem ji nedočetla.
Z písku a popela
Amy Harmon
Milostný příběh na pozadí 2.světové války v Itálii. Osobně se mě dotkl, protože jsem také jako Angelo porušila slib kvůli lásce. Sice trochu nepravděpodobný happy end, ale moc jsem si ho přála. Překlad knihy není úplně precizní a radost ze čtení kazí množství tiskových chyb.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Kniha se čte dobře. Pět hvězdiček bych nedala, něco mi tam pořád nesedělo. Neumím to přesně vystihnout. Asi už jsem četla knihy s lépe propracovanými charaktery postav. Jelikož detektivky moc nečtu, tak tento žánr pro sebe teprve objevuju.
Sestra s perlou
Lucinda Riley
Sedm sester super, Sestra bouře výborná, ale nemůžu si pomoct, Sestra s perlou už o dost slabší. Je to jako s pohádkami na pokračování. Udržet laťku je asi nemožné. O Tiggy a Elektře už asi číst nebudu. Tuto knížku sotva dočtu a můj čas je vzácný. Vyprávění rozvleklé a čím dál víc se blíží červené knihovně.
Sestra ve stínu
Lucinda Riley
Není to žádná hlubokomyslná literatura, ale autorka je jako výborný řemeslník: používá kvalitní materiál, staví poctivě a svědomitě. A nemůžu jinak, než se hned pustit do dalšího dílu.
Sedm sester
Lucinda Riley
Narozdíl od Olivovníku byla tato kniha až příliš romantická. Ale autorka psát umí. A čtení je to příjemné.
Levandulová zahrada
Lucinda Riley
I když jsou některé zápletky jen těžko uvěřitelné, musím autorce vyseknout poklonu. Její styl psaní je strhující. Když jsem četla byla jsem úplně ponořena do příběhu. A oceňuji psychologickou propracovanost postav.
Italské boty
Henning Mankell
Hlavní postava je prototypem muže, který se bojí: vlastní zodpovědnosti, lásky a tím ničí druhým život. Mám dojem, že i dnes je mnoho lidí, kteří utíkají před sebou samými a jako životní druhy si volí zvířata. Postavy jsou všechny trochu ujeté a trudnomysné. To ale v severským oblastem patří.
"Muži bijí, trhají a sekání. A ženy míchají a míchají a míchají."
Určitě to nebyla moje poslední kniha od H.Mankella.
Bůh své bitvy neprohrává
Vojtěch Kodet
Otce Vojtěcha trochu znám. Autor se umí tázat a to je velmi cenné. Překvapilo mě, do jakých detailů si Vojtěch pamatuje svůj život. Oslovilo mě, že je schopen sebereflexe a to jako málokdo. Tyto rozhovory jsou čtivější než leckterý román. A také zde čtenář najde mnoho podnětů pro vlastní duchovní život.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Poté, co jsem dočetla knížku Olivovník od L.Riley se tohle nedá číst. Na začátku vášnivá líbačka Hanah s cizím mužem. Pak překlad "s kovovými nohami" a stačí to k tomu, že knihu odkládám. Upřímně nechápu, jak může mít tak vysoké hodnocení. Za mě 60%.
Olivovník
Lucinda Riley
Ano, je to červená knihovna. No a? Autorka píše tak poutavě, že jsem byla s nimi na Kypru, pila víno, plavala v bazéně nebo tančila jako baletka. L.Riley prostě umí a je radost nechat se vtáhnout do děje a pobyt tam.
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
Autorova čeština mi nesedne. Stavba věc, stylistika. Odkládám. Na mě to působí podobně jako když si dám jídlo a nechutná mi.
Kde rostou divoké třešně
Laura Madeleine
Dobře napsaná oddechovka. A ono dobře napsat lehčí žánr je velmi obtížné. Hezky jsem si početla!
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
První knížka od autorky. Zhltla jsem.ji. líbí se mi autorčin jazyk a vyprávění má spád.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Smekám před autorkou za to, kolik práce si dala se studiem dobových materiálů. Já jako katolička odmalička jsem celkem znalá tématu a k řeholnicím jsem co by školačka jezdila. Podle mého názoru je kniha příliš objemná a korespondence a skutečné zápisy mně místy nudily. Knihu dočítám jen silou vůle. A upřímně: až zase budou někde inzeráty na "dlouho očekávanou knihu či román století", nechá mě to chladnou.
Nejvíc se mi líbil příběh Leny, ale i ten mě na 500 stránce už přestal bavit.
Samotářky
Barbora Šťastná
Kniha je velice dobře napsaná. Prolínají se tu dvě dějové linie. Moc se mi líbí, že postavy nejsou černobílé. Byla to jedna z těch knih, která mě tak vtáhla do děje, že jsem se nej těžko vracela do reality. A naví jsem si uvědomila, že samotářka rozhodně nejsem a bez přátel bych chřadla.