Lidudu komentáře u knih

Dala mi zabrat nejvíc ze všech knih S. Kinga. Bylo to tou elektřinou, evidentně s ní mám stejný problém jako s cestováním v čase; třeští mi z toho hlava.
Nakonec, po dlouhých měsících jsem knihu dočetla, a přestože bych to znovu nedala (nebo ne v nejbližších letech), nelituju, že jsem jí četla. Zase se mám na chvíli čeho bát (minimálně do té doby, než mě Mistr vyděsí něčím jiným) a budu po zbytek života projevovat větší úctu žárovkám a kabelům.
Při čtení posledních stránek mě napadlo, že kdyby bylo možné nahlédnou do mozku jiného člověka a prohrabat se jeho myslí, v Kingově hlavě by se našly velmi znepokojivé věci. Asi by nám zbělely vlasy a zešíleli bychom

4 12.04.2016

Když jsem viděla film, tedy jeho druhou část, byla jsem strašně vytočená. Opravdu nenávidím, když mi někdo vypráví příběh, aby mi pak nakonec řekl, že se nic z toho vlastně vůbec nestalo, jako to bylo u té fakt dobré závěrečné bitvy, kde padaly hlavy jak těch dobrých tak těch zlých přesně tak, jak to máme rádi. Vztekala jsem se, že jsem blbější film snad v životě neviděla a ať mi příště radši urazí ruce až budu chtít zase utrácet peníze v kině za takovou hovadinu. Jak hloupá byla moje slova!!!
Filmaři aspoň vymysleli tu bitvu, aspoň nějaký vzrůšo, kdežto Meyerová se vzmohla zase jen na blábolení. Byla jsem úplně v šoku, že vyvrcholení velkolepé ságy se odbylo víceméně přátelským mezinárodním pokecem, ujištěním, že se brzy zase všichni v míru shledají a celá parta se rozešla na všechny světové strany.
Další strašně rozčilující věcí je to dítě... mě prostě hlava nebere, že sto let mrtvý muž mohl zplodit dítě. Jak? Vždyť je každá součást jeho těla mrtvá. No mezi námi mi není ani jasné, jak vlastně mohlo dojít k sexu, který byl mimochodem dost tragicky popsaný. Někdo tu říkal, že přeci není možné popisovat sex v knížce pro náctileté holky. Co to je za blbost??? Takže holčičky můžou v klidu číst o trhání hlav a končetin, masakrování nevinných lidí tím, že jim sadističtí upíři vysají všechnu krev, ale už nemůžou číst o tom,že Bella a Edward se mají fakt rádi a chtějí to stvrdit nečím tak intimním jako je sex. Ještě ke všemu po svatbě. Nezdá se vám to na hlavu?
Celkově vzato se ale čtvrtá knížka četla úplně nejlíp ze všech, tak nějak svištěla rychleji, když tedy člověk přeskakoval ty hromady a hromady zbytečného tlachání.

9 23.02.2016

Třetí díl byl o chlup lepší než jeho starší kolegové. Opravdu se mi líbilo vyprávění imdiánských legend.
Jinak je to ale pořád to samé. Edward už je neskutečně trapnej s tím jeho "jsem zrůda/monstrum/příšera", vlastně je tak strašně otravnej, že bych mu s radostí pěkně postaru vrazila kolík do srdce, vycpala ústa česnekem a zkrápěla svěcenou vodou klidně celej tejden, jen aby už držel zobák.
Bella měla tolikrát knedlík v krku, že kdyby je vydávila, najedla by se jedna celá rozvojová země, a omdlévala tolikrát, že by nebylo od věci nechat se prohlídnout neurologem. V jednom z mnoha nekonečných dialogů pravila "Jsem odporná" a já s ní naprosto souhlasím.Nestydím se říct, že i Kingův Pennywise je příjemnější osoba než tahle ukňouraná fňukna, co neví, co chce, i když nám nějakých tisíc stránek dokolečka opakuje, že má naprosto jasno jestli chlupatej nebo zubatej...
Další opruzeninou na zadečku literatury je Edwardova galantnost a ochranitelské pudy. Je v pořádku, když je muž k ženě pozorný a zajímá se o její city a pocity, ale to, co předvádí Edward, to už hraničí s úchylkou. Já kdybych se nemohla ani uprdnout bez toho, aby se mě má drahá polovička ptala jestli mi to nezpůsobilo psychickou újmu, zbláznila bych se. Obecně vzato je v tomhle díle vidět, že celá slavná parta Cullenových má Bellu jako panenku na hraní.

6 21.02.2016

Knížka na podobné úrovni, jako její starší sestra jménem Stmívání. Spousta hekání, vzdychání a blábolení, tentokrát však méně "andělsky krásný" nebo "nelidsky nádherný ". Velkou změnou, která do "příběhu" vnesla svěží vítr byl Bellin nově chlupatý kámoš. Byli jsme díky tomu alespoň ušetřeni toho znepokojujícího vzdychání nad vůní Edwardova dechu (paní Meyerová.. mrtvoly nedýchají!!!!! A i kdyby, nevonělo by to!). Místo toho.jsme se dozvěděli, že vlkodlaci nejsou nebozí prokletci, kteří se za úplňku mění ve čtyřnohou obludu podobnou vlkům, ale ve skutečnosti jsou to sošní zatraceně sexy indiáni s nezdravě vysokou horečkou, kteří se podle potřeby mění v Maxipsa Fíka.
Je to švanda, musím tu sérii dočíst celou už jen proto, že smích léčí a prodlužuje život. A díky práci naší drahé Stephenie se směju tolik, že budu žít minimálne do stovky.

Jedna jediná věta mě v tomto víc jak čtyřsetstránkovém přeludu velmi zaujala: "Jestli na nás poštveš Volturiovy kvůli něčemu tak pitomému, jako je moje lidská podstata, pak má tvoje rodina taky právo rozhodnout." ...teda za tohle by ta ženská vážně zasloužila pár facek. Vždyť to čtou děti!!!

3 18.02.2016

No ty blaaaaaaho! To byla první věc, co mě napadla, když jsem tu... věc dočetla.
Teď budu hodná: Asi chápu, proč byla Bella od prvního pohledu na Edwarda najednou tak posedlá. Ona se nejspíš autorka poněkud nešikovně pokoušela vyjádřit, že jde o lásku ne jen tak nějakou, ale přímo osudovou, kterou jakási záhadná Vyšší moc předurčila dávno před tím než se ti dva setkali. Prostě to do nich prásklo a oni s tím už nemohli nic dělat.
Celkově jsem nabyla dojmu, že si Stephenie plní jakési dávné divoké dívčí sny a díky neskutečné klice jí tyhle sny vydělaly parádní balík. Mimo to mě také napadlo, že celou ságu ve skutečnosti napsala její třináctiletá dcerka (pokud teda nějakou má) a Stephenie to pak vydala pod svým jménem, aby se holce spolužáci nesmáli.
Teď budu zlá: Myslela jsem si, že takhle blbě psát umí jen Daniel Pískovský a ejhle ona mu Meyerová šlape na paty. Knížka se čte rychle, o tom teda žádná, ale prokristapána! Strašně moc stran plných bezduchého plácání a blábolení, hekání a vzdychání, slintání nad andělsky nádherným Edwardem. Mele se tam o tom tak často, že je Edward pro mě naprosto odporný a asexuální.
Nelogičnost bije do očí v každé kapitole; jak je proboha možné, že ve Phoenixu po Belle neštěkl ani pes a ve Forks jsou z ní udělaní úplně všichni. Jak mohla Bella cítit Edwardův dech, když je skoro sto let nebožtík... Dokolečka juchala nad tím, jak úžasně voní jeho ledová a jako kámen tvrdá kůže, což mě nutí položit si otázku, jakou přesně úchylkou ta holka trpí, když jí voní uleželá mrtvola. Všichni do jednoho jsou tam švihlý a psychiatři by z nich skákali metr dvacet do vzduchu...

No... je to výplach mozku a slátanina, ale chápu proč se to líbí tolika lidem. Na stavění vzdušných zámků nezletilých holčiček a nenapravitelných romantiků je to ideální, tak proč ne?
A jako nejspíš jediná říkám, že filmy jsou lepší. Méně hekání a vzdychání, více pěkných scén (Alicin nadhoz při basseballu) a nekonečně směšný Robert.
P.S. - Mrkněte na film Tupíři!

7 16.02.2016

I kdyby byla pravda třeba jen čtvrtka z tohoto příběhu, bylo by to nepředstavitelné. Člověka hned napadne jak je možné, že taková monstra jako Daveova matka vůbec mohou mít děti. Nepochopím nikdy, jak může být nevinné dítě někým takhle týráno. Pro mě je Dave jeden z nejstatečnějších lidí na světě. Nejenže jako malé dítě projevil neskutečnou vůli žít, když bojoval o holý život a vlastní matkou, ale jako dospělý projevil podle mě i obrovskou odvahu, když svůj příběh odvyprávěl. Ono to totiž nebude úplně jednoduché odhalit celému světu svoje neštěstí, soukromí a v jistém smyslu ponížení.

7 28.01.2016

Na to, jak závažné tohle téma je, byla knížka tak nějak "vyzívaná". Když jsem to dočetla, měla jsem dojem, že se vlastně té holce nic moc nestalo, tak proč je kolem toho takový "haló". Když se mi po tomto výplachu opět probral mozek, tak mi došlo, že Natascha by osm let zavřená u nějakýho pomatenýho týpka ve sklepě, a že je to šílená hrůza. Nevím jestli autoři nemají cit pro popis takové hrůzy nebo jestli to byl záměr popsat to tak nadlehčeně, každopádně se podle mě na to měli úplně vykašlat a napsat třeba cestopis.

3 28.01.2016

Absurdní čtyřka zvířátek, která by v reálném světě mohla těžko společně existovat v jednom domečku bez krveprolití, mě bavila jako malou holku a baví mě i teď. Kokršpanělka Fifinka neustále tahající z kabelky luxusní buchty, ustrašený ušák Pinďa, Myšpulín a jeho praštěné vynálezy a nakonec čunča Bobík jehož zažívací ústrojí musí hostit tasemnici jinak nechápu jak toho může tolik sežrat, jsou nesmrtelní a milují je děti napříč generacemi.
Starší příbéhy jsou ale bezesporu lepší než ty moderní. Je mi líto,že dnešní Čtyřlístek se nevyhnul mobilům, tabletům a počítačům a ztratil tak své nevinné kouzlo, a tak, když se chci na pár chvilek vrátit do dětství, sáhnu po Jak se chodí do pohádky a mám hned lepší den i když dítětem už nejsem hodně dávno

4 12.08.2015

Pravdou je, že pánové se v tom chvílemi dost plácali... Nejsme blbci a stačí nám jeden odstavec na to, abychom pochopili, jak krásná jsou Teritoria. Ale na druhou stranu chápu, proč se v tom tak rochní. Nevím jak Peter Straub (nic krom spolupráce s Kingem od něj neznám), ale dám obě svoje ruce do ohně a přidám k tomu klíďo i nohy, že King všechny svoje postavy doopravdy zná a na všech místech, která ve svých knížkách popisuje doopravdy byl,a to včetně Derry, které pro nás snrtelníky neexistuje (snad mi rozumíte, co tím chci říct). A nejen toto z něj dělá to, čím je, a také mého nejoblíbenějšího autora. Nikdy z jeho knížek nevyrostu, nechci z nich vyrůst. Líbí se mi trnout hrůzou, když jdu po setmění kolem mostu tady u nás na vidlákově a čekat, kdy uvidím, jak se u zábradlí vznáší přízračný balonek, prostě se mi líbí, jak reálně na mě ty Kingovské fantasmagorie působí.

Talisman asi není ta nejzářivější hvězda, ale i přesto září dost jasně, abych byla spokojená. I když to semtam bylo jen mlácení suchý slámy, mám z toho celkově krásný pocit. Jako bych si sáhla na Talisman =)

1 01.06.2015

Občas mívám po dočtení knížek od tohohle chlapa pocit, že má schopnost vidět lidem do hlavy, vyhrabat tam jejich největší strachy, aby je pak se sadistickým potěšením použil ve svých knížkách. Za povídku Pitevní sál číslo 4 ho asi trochu nenávidím, protože můj strach z toho, že se probudím v rakvi (nebo hůř v kremační peci), posunul na vyšší level a já mám k tomu všemu teď navíc hrůzu z toho, že budu svědkem svojí vlastní pitvy.

8 19.05.2015

Tak jsem před okamžikem dočetla a jsem překvapená, jak moc se mi to líbilo. Ani bych neřekla, že mezi Heatclifem a Catherine šlo o lásku a ani mi to nepřipadalo jako posedlost. Na mě to spíš působilo dojmem, jako že Heatcliff jí prostě chtěl a oni mu jí nedali a on se jako malé zuřivé dítě vztekal. Akorát s tím rozdílem, že malé rozmazlené dítě v vzteku maximálně rozbíjí nádobí a demoluje hračky,kdežto Heatcliff se zvráceným potěšením zničil mnoho životů a nepřímo se podílel na smrti několika lidí.
Slečna Emily byla ve vymýšlení Heatcliffovy pomsty neuvěřitelně vynalézavá až se jeden musí pozastavit nad tím, kdeže se to v takové jemné dámě vzalo...

2 19.05.2015

Parádní, ani jednou nudné, sedlo mi to hlavně kvůli propojení s druhou světovou. Autorce se podařilo tahat mě za nos až do konce. Celou dobu jsem podezřívala někoho úplně jiného. A jako třešnička na dortu byla cena.
Stálo mě to krásných 49,-. Skvělý zážitek za pár kaček. Určitě se s knížkami této autorky ješté setkám

16.05.2015

Jazyk překladu... no bylo to jak žvejkat rezavý hřebíky. Občas jsem si musela větu přečíst dvakrát, aby se mi rozsvítilo :-D. Na druhou stranu některá slovní spojení.. ach to bylo jak v co nejparnějším létě plácnout hlavu do té nejlahodnější zmrzliny jaká vás napadne. To už se dnes v knížkách nevidí.

Dojem mi trošku kazil fakt, že ten příběh znám (a kdo taky ne), takže jsem si to vlastně ani moc neužila. Nicméně povídka Lupič mrtvol (abyste chápali mám vydání, kde jsou mimo Jekylla a Hydea další dvě kratší povídky) byla velmi znepokojující a já jsem nabyla dojmu, že se mě na každém rohu pokusí kdejaký bezdéčko zavraždit za vědeckými účely. Moc pěkný obrázek toho, jak si můj mozek žije vlastním životem. Poslední povídka Markheim kolem mě jaksi prosvištěla. Budu si jí muset přečíst ještě jednou. Nejlépe až poleví nepříjemný dojem z Lupiče mrtvol

1 23.03.2015

Myslím, že problém spočívá v tom, že se Dvanáctka tolik liší od Přechodu. Ti lidé, postavy, které jsme znali z Přechodu už nejsou tím, čím byly. Amy přošla proměnou - "dospěla", z Petera je najednou voják stejně jako z Alicie a my máme pocit, že neuběhlo jen pět let, ale rovnou celá desetiletí. Autor pro nás připrqvil sprchu ledovou vodou, když nám naservíroval stará jména, ale s novými lidmi.
Mě to ale velmi sedělo, líbilo se mi to. Horace Guilder mi kdoví proč připomínal Hitlera a celé jeho sedmdesátitisícové město nějaké ghetto. Jsem z téhle série nadšená, tedy zatím.Známe ty třetí díly, že...

3 22.03.2015

Začátek se sice táhnul jak žvejka na botě, ale pak? No ty bláho! Dobrý, dooost dobrý. Trošku mě sice rozčilují ty scény, kdy se hlavní hrdinové dostanou do situace, ze které prostě není cesta ven, ale nakonec se zjeví někdo s plamenometem a všechny zloduchy rozseká na kaši, ale dobře.. tohle známe z každý druhý knížky/filmu/seriálu. Stejně mě Přechod dostal. A jen tak mezi námi.. mála Amy mě děsila asi tak milionkrát víc než všichni viráci a šílení vědci dohromady. Takový strašidelný stoletý dítě :-).

16.03.2015

Já jsem to přesně věděla! Tenhle pan Dashner to pěkně tlačí přes koleno... Alee dobře, nebylo to zas tak špatný určitě to ale postrádalo to "něco" , co měl Labyrint. Musím přiznat, několikrát jsem u toho usnula. Thomas je mi protivnej jak opruzenina, bez Placerů by nedošel živej ani do sámošky za rohem, ale dobře.. je to hlavní hrdina. Každopádně mám pro autora slib: jestli to ve třetím díle nerozsekne a já nedostanu odpovědi na všechny otázky, nebo jestli umře Minho či Newt, najdu si ho a bude litovat, že to vůbec psal. Už kvůli Albymu to má dost nahnutý.

3 16.03.2015

Po prokousání se dvěma Nesbovými do nebes vynášenými krimi, jsem nabyla přesvědçení, že tento žánr neni pro mě, že prostě ke štěstí potřebuju nějakého tobo bubáka pod postelí. Beru zpět. Pan Mercedes je prostě další pecka z pera Pana Spisovatele a je šumafuk, že protentokrát vynechal klauny z pekla, kousavý slimáky z vesmíru nebo šíleného psa posedlého temnými silami. I když pravda, já bych Kinga chválila i za příručku k pračce ;-)

18 30.12.2014

O kapku lepší než Netopýr. Zápletka byla tentokrát opravdu docela zajímavá. Přesto mě Harry Hole nechává stále chladnou. Já na ty detektivky prostě asi fakt nejsem. Někdo v komentářích pode mnou řekl, že je to pořád jen rozjezd, tak zůstanu trpělivá a budu číst dál.

2 03.11.2014

Nevím jestli je to tím, že mě detektivky až tak neberou nebo tím týpkem, který to napsal, ale Netopýr mě teda nedojal. Četla jsem příběh zcela nezaujatě aniž bych chovala k postávám nějaké sympatie nebo antipatie. Celá ta partička mi byla zcela ukradená. Jen jsem čekala, jak to kluci policajtský vyřeší. Smrt poslední oběti byla jasná hned, jak začala být oběť pro Harryho důležitá. Odhalení vraha mě nijak neohromilo. Myslím, že na Netopýra zapomenu stejně jednoduše, jako jsem zapomněla na učebnice. Další knížky od opěvovaného Seveřana si ale stejně přečtu, protože prostě a jednoduše ráda dávám další šance ;-).

4 22.10.2014

Já jsem asi nevděčnej spratek, ale ani volné pokračování mě teda nenadchlo. Dokonce bych řekla, že to bylo ještě horší než Žena v černém od Hillové. Je to jako s věcmi, například s hračkami. Představte si panenku vyrobenou třeba v 19.století. Má krásné šatičky, dokonalou tvářičku z porcelánu, očka jako živá a hebké vlásky načesané do lokýnek... možná je zaprášená a sem tam trochu popraskaná nebo vybledlá, ale přesto vám připadá krásná a dýchá z ní tajemná minulost. Pak si představte tutéž panenku, ale vyrobenou ve 21.století. Je celá z plastu. A takhle je to i s Ženou v černém a jejím pokračováním. Sice je Žena v černém všechno jen ne strašidelná, ale aspoň voní tou minulostí, Žena v černém-Anděl smrti je plastová a umělá. Ale na zabití času dobrý.

2 19.09.2014