Leonora komentáře u knih
Nesouhlasím s datací zasazení románu do doby protektorátu. Podle historky s generálem Radeckým by v té době bylo dědečkovi tak sto patnáct.
Za druhé, úplně vidím, jak se klidně špacírují po jakémsi horském sedle, která má tahle republika všechny v pohraničí a tedy byly za protektorátu součástí Sudet...
Nechytlavý telefonní seznam na začátku mě dokonale odradil.
Těžko stravitelný archaický sloh, děj utahaný, konec nezajímavý. Končím první povídkou.
Hned od začátku mě praštilo do očí, jak přesně byla kniha zfilmována. A po mnoha a mnoha letech moje druhá kingovka. Příjemně a čtivě psaná, pocitově velmi snadno prožívatelná a stejnou měrou velmi těžko vyjádřitelná slovy.
Přečteno někdy ve věku hlavní hrdinky. Matně si vzpomínám, že to byla hromada růžové nudy o ničem. A že už tehdy jsem považovala za nesmysl, aby se dospělej chlap pokoušel psát z pohledu puberťačky. Scény jako nákup podprsenky a prodej alkoholu dětem mi tehdy neodbytně zvedaly jedno obočí.
S odhlédnutím od faktu, že tenhle žánr jde totálně mimo mě a normálně se mu v zájmu vlastní duševní pohody vyhýbám obloukem:
Napsané je to po jazykové stránce docela přijatelně. Nebylo to úplně nezajímavé, ale nezaujalo mě to.
Mám z toho hlavně poučení, že nebudu do budoucna brouzdat v neoblíbených vodách jenom kvůli nějaké pitomé čtenářské výzvě...
De Sade měj aspoň nějaký vývoj, tohle je prostě jenom... jedna orgie za druhou. Neodvažuju se hodnotit na hvězdičky, podle mě by se snad porno ani nemělo považovat za literaturu. Hodnotu to má ještě o šprušli pod brakovou upírskou YA. A realita asi utekla do kláštera, že nikdy nikdo nikho nezbouchnul, nikdo nenakazil ostatní syflem, nikdy se nikdo nedal se zhrozeným odporem na útěk... Teda možná v druhé půlce, kterou jsem znuděně přeskákala. Krom toho, výrazy jako "mejdan"... Seriously???
(SPOILER) Stále váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Rozjezd parádní, prostředek, no, mírně řečeno krajně nepravděpodobný, konec nepřekvapivý. Tohle rozuzlení "všichni jsme pokusné krysy" je až třeskutě propraný. I když musím uznat, že možná tak 95% těch proprání vzniklo až po tomhle. Což mě přivádí k rozhodnutí dát nakonec ty hvězdičky čtyři. Důvodem je obdivuhodná nadčasovost a nápaditost, s jakou autor maskuje, že ani on sám netuší, jak bude vypadat technika budoucnosti. A nápaditost je tu znát i v detailech, ovšem ty jsou myslím naprosto originální a nepřekonané. Civilizace krys chovající telepatické králíky je fakt neskutečná pecka.
Inu... pan Rushdie má talent psát nesmírně květnatě a poeticky, o tom žádná. Akorát číst se to nedá :-D Že se od začátku nechytám, to jsem překousla, jenže já se nechytám ani dál. Vůbec netuším, o čem to má být, jestli vůbec. Takže je to, co se mě týče, velmi poetická ztráta času.
Nezaujalo. Vydržela jsem po diagnózy v lejstrech - nudné jako Crichton.
(SPOILER) Mám plán. Splácám pár zcela bezvýznamných a dokonale nezajímavých storek ze svého dětství, okořením to motivem stáda ovcí jdoucího tupě na porážku, dostanu Nobelovku a budu až do smrti za vodou.
Tohle byl fakt velký přehmat. Nemá to atmosféru, nemá to příběh, nemá to gradaci, nemá to katarzi, nemá to poutavý jazyk, nemá to NIC. Obzvlášť když to srovnám s Bez šance nebo s Ostrovem, tak takhle patláž je totálně o ničem a k ničemu.
Brňák by v životě nenapsal tramvaj a svatopetrská katedrála. Ale dejme tomu, to bych ještě strávila, ale číst se to nedá. Absolutně se ztrácím v postavách a šťávu to taky nemá.
(SPOILER) Po Gaimanově Knize hřbitova to nějak nedokážu na ty čtyři hvězdy ocenit. Je to spíš oddechovka s otřepaným námětem tajemných pravěkých ruin čachrujících s časem (nejen ten Gaiman, ale třeba i Cizinka, jenže Gaiman vykazuje řádově lepší literátní řemeslo a Cizinka zase silnější příběh). Chování a motivace postav jsou bohužel poněkud zploštělé. Na druhou stranu oceňuji originální začlenění dobových fotek a narážek na historii. Poctivých a hezkých 70%.
Nesnesitelné. Ze stejného znechucujícího pytle jako Kund(er)a či Houllebecq (nebo jak se ten úchyl píše).
(SPOILER) Vzhledem k událostem Příběhu služebnice (hlavně v seriálu nad rámec knihy) mě trochu zklamalo, jak to měly všechny podezřele lehké. Ocenila bych víc zvratů a dobrodružství. Ale četba je to i tak příjemná.
Bolestně poetická hra slov, obrazů a nálad. Mistrovská práce s jazykem, sdělení atmosféry a tragiky životní situace.
Oproti filmovému zpracování je to víc cestopisné, míň dramatické a mnohem, mnohem nudnější. Styl mi moc neseděl a ani postavy mi nebyly bůhvíjak sympatické.
Geniální hrdinové už se mi trochu zajídají, chtělo by to změnu... Nicméně...
Jako Artemis připomíná Stroncium, tak Spasitel připomíná Kmen Andromeda - jen je asi tak milionkrát zajímavější. I zde najdete hromady a hromady detailní vědy a techniky, jenže to není na úkor všech ostatních aspektů kvalitní literatury. Nechybí zde samozřejmě napětí, ale ani emoce a otázky etiky, které jsou ovšem na můj vkus vyřešené poněkud šmahem. Hloubku situace to poněkud zabíjí, ale zas to svědčí svižnému tempu děje.