Leonora
komentáře u částí děl
No... tak, jako... oukej. Z tohohle jsem fakt rozpačitá. Četla jsem tady na to (a hlavně teda na románovou verzi) hromady a hromady ubrečených i uslintaných komentářů, tak si říkám to bude asi nářez. A ono nic. Možná proto, že moudření i hloupnutí je pro mě každodenní realita pozorovaná z jedné strany na mých dětech a z druhé na rodičích.
Vážně nechápu, proč by mi mělo být hrdiny líto až k breku jen proto, že se mu ve zrychleném filmu stalo to, co se děje téměř všem lidem, kteří se toho dožijí.
Uznávám, že forma je opravdu originální a čtivá, a to i přesto, že jsem sama grammar nazi. A ve srovnání třeba s takovým Bulgakovovým Psím srdcem, které má svým způsobem stejný námět, jsou Růže pro Algernon skutečně milionkrát čtivější. Ale ani s těmito výhodami to podle mě nezasluhuje tak přestřelené hodnocení.
