lenka2557
komentáře u knih

"Solženicyn měl pravdu, komunismus je rakovinou lidstva."
"To, jaký povedete život, do jisté míry závisí na tom, kde se narodíte."
Jedna z knih, kterou čteš a dost často ti bezděky ruka letí před dokořán otevřenou pusu. Silné čtení, plné zážitků, o kterých člověk nemá ani ponětí, poněvadž Čína má tu propagandu směrem ke zbytku světa zmáknutou opravdu bravurně.


Tuhle knihu mám doma relativně dlouho, ale celkem mi trvalo, než jsem se ke čtení dostala. Nejradši bych teď vrátila čas a dala tohle číst všem těm, kteří dneska Babiše volí. Číst by to ale měli ještě před tím, než Babiš vůbec poprvé na volební kandidátku šel.
Dnes už mi totiž připadá, že kdybych to někomu z nich opravdu půjčila na přečtení, vrátí mi knihu s tím, že si to na něj prostě někdo vymyslel.
Spousta lidí si za komančů tak navykla na to,"držet hubu", že ji drží i tolik let po revoluci. Včetně těch, kteří kvůli režimu třeba nedostudovali, a podobně. Je to smutné. Stojím si ale za tím, že je mnohem lepší pravdu vědět, než před ní zavírat oči třeba proto, že iDnes a Lidovky o tom už dneska ze zřejmých důvodů nepíšou.


Téma fajn, ale zpracování dost ezo, nesedlo mi to.

Nejradši bych těch hvězd dala deset. Celeste Ng opravdu umí psát. V tomhle románu naprosto přesvědčivě popisuje svět, ve kterém, troufám si tvrdit, nikdo nechce žít. (Snažím se vyhnout spoilerům). Ptáček jako symbol optimismu mi během čtení přirostl k srdci a myslím, že stejně jako v případě "Vše, co jsme si nikdy neřekli" bude i tahle kniha ve mně dlouho rezonovat.


Četla jsem v originále a kniha se mi líbila. Určitě se k ní budu vracet.


Těžká, podivná kniha, ke které jsem se prakticky nechtěla večer vracet a dočetla jsem ji spíš s námahou.


Knihu jsem si půjčila z knihovny a oproti Psímu parku, který mě bavil, jsem tohleto po třech týdnech trápení asi v polovině knihy odložila.


Velmi dobře napsaná kniha, kterou jsem si koupila v době, kdy jsem hodně řešila jeden svůj toxický vztah. Spousta lidově podané psychologie a příběhů lidí, kteří si prošli vztahem s narcisem. Chválím autorskou dvojici a děkuji.


Skvělá kniha. Člověk se dovede naprosto vcítit do všech postav a toho, co prožívají, i když s nimi nesouhlasí. Mnohé je řečeno v tichu nebo vůbec, postavy si trpí osamoceně. Chci to číst znova a znova.


K Severce jsem si na Doniu objednala i Deníky a tak mi přišlo logické po dočtení románu ještě završit znalostní kolečko právě jimi. Prakticky se jedná o literárně neuhlazené zápisky, které poskytují zajímavý vhled do života v KLDR.


(SPOILER) Severka se čte neskutečně snadno... a zároveň neskutečně těžko. Začnete číst, postupně vás to víc a víc zaráží a v půlce knihy nevíte, jestli chcete otočit na další stránku ve strachu, co přijde dál. Myslím si, že některé části knihy (terapeutická sezení podporující pravdomluvnost) bych nejraději vymazala z hlavy, aby mě nestrašily ve snech. Ale o mě jako empatického čtenáře tady zas tolik nejde, co si budem. Ono totiž, bohužel, někde tam, na opačné straně světa, za 38. rovnoběžkou, tohleto někdo reálně zažívá... Severka se s tím nepáře, je výborně napsaná a myslím, že je dobré o takových věcech vědět. Dočteno za dva večery. Doporučuju.


Vskutku zajímavé pojednání o soužití jedné britské nesourodé rodinky s humanoidním robotem. Robot je chytřejší než všichni dohromady, jeho sdělení se často nedají uchopit, spousta z toho, nad čím přemýšlí, je daleko za lidským chápáním. Máme z něj mít strach? Máme o něj pečovat? Ublíží nám? Má, nebo nemá city? Umíme odhadnout, jak se příště zachová? A co způsob, jakým s ním jednáme - co ten vypovídá o nás samotných?
Tohle je kniha, kterou si člověk musí přečíst asi víckrát, a ve které McEwan klade moc dobré otázky k zamyšlení pro nás pro všechny.


Oceňuju vydání pokračování, ačkoli kvalit a svižnosti "jedničky" ani zdaleka nedosahuje. Autor píše v dlouhých souvětích, nemá to takový švih a ani překlad není kdovíjaká pecka - mít např. v jednom odstavci kousek od sebe yardy a centimetry je tak trochu úlet. Vyloženě hrozná kniha to není, jen si nemyslím, že se k ní budu vracet tak ráda jako k prvnímu dílu.


U povolených a zakázaných potravin jsem přestala číst a odkládám dočtení na neurčito (nebo vůbec). Jen hromada stresu a desater místo toho, aby měl člověk radost z jídla a sám přišel na to, co mu funguje. Děkuji, nechci.

Kéž bych mohla dát těch hvězdiček mnohem víc. Nemám moc slov na jazyku, kdežto na srdci asi milion... Přesně tohle jsou ty chvíle, kdy nechám, podobně jako hrdinové románů, mluvit ticho. Nádherná, silná kniha, určitě jsem ji nečetla naposledy.


Knihu jsem si pořídila silně inspirována jednou nejmenovanou knižní influencerkou. Už to nejspíš nikdy neudělám... Upřímně vůbec nechápu vysoké hodnocení navzdory tomu, že jsou v knize hrubky, překlepy, chyby a spousta anglismů. Shoda podmětu s přísudkem? Kdež. Sousloví jako "abychom mi děti neměly..." Vskutku. Jako dítě jsem si myslela, že když budu číst, upevní to moje znalosti české gramatiky. Well, no longer true, it seems... Je smutné, velmi smutné, že kšeft a dojení stokrát podojené krávy jménem Harry Potter má tak silnou prioritu oproti základním věcem typu korekce textu. Nebudu tím pádem ani komentovat příběh, ačkoli jistou informační hodnotu přinesl. Jsem smutná a zhnusená a nerozumím dnešnímu světu. Howgh. Je mi líto. Příště prosím pořádně.


Poučné čtení formou rozhovoru o spoustě témat - Rusku, populismu, NATO, Evropě, a obecně hlavně tomu, jak Petr Pavel vlastně uvažuje. Velmi sympatická kniha.


Četlo se to dobře a víceméně samo, tu tlustou bichli jsem měla dočtenou za méně než týden. Co mi ale trochu vadilo, byla druhá půlka knihy á la "Mission Impossible", za mě trochu moc nerealistická. Už jsem četla od tohoto dua lepší knihy :)


Lepkavé. Neosobní a metaforické. Znamenitá mrtvola je zvířecím hnusem protkaná kniha. Ona cizost, podivná a nafouklá, je podle mého názoru možná schválně. Stejně, jako dnes zvířatům nedáváme jména, pokud je nemáme jako domácí mazlíčky, je i hlavní hrdina knihy označován jménem jenom zřídka, a vše je vyprávěno jakoby přes zamlžené sklo. Přečteno jsem měla za dva dny a na konci ve mně vyloženě hrklo (no spoilers). Právě konec mě utvrdil v mém přesvědčení, že udělat knihu co nejméně intimní, osobní nebo citlivou byl záměr autorky. Přesně takhle se totiž chováme už dneska, využíváme a plundrujeme, co se dá. Jenom o tom nikdo nechce mluvit.
PS: Na scénu se štěňaty se pokouším zapomenout. Možná mě totiž jinak dnes nenechá spát.


Čtivá, relativně příjemná kniha. Což je vzhledem k tématu problém a nemůžu dát víc, nežli dvě hvězdy. Příběh je na můj vkus jaksi nekomplikovaný a i přesto, že si uvědomuji, že je to podle skutečné události, mám potíže uvěřit, že to bylo všechno tak jednoduché.
