Lena79 komentáře u knih
Ihned v 1. kapitole jsem se ztratila v postavách. Ale to nic neubírá na kvalitě celého díla.
Však ho také psala královna detektivek. A napsala ho skvěle, protože ačkoliv jsem měla tip na pachatele, byla jsem vedle jak ta jedle. A to je zárukou kvalitní klasické detektivky.
Poutavé a hrůzné svědectví o táborových hrůzách z úst několika žen. Ke konci knihy jsem už ale byla přehlcena stále opakujícími se událostmi. Přesto musím s pokorou smeknout pomyslný klobouk před bývalými vězeňkyněmi, protože dokázaly o tom všem ještě mluvit. Autorce dávám palec nahoru za neskutečnou práci s hledáním podkladů ke knize.
Útlá knížečka o vážných věcech.
Hlavní hrdinku od závislosti neubránil ani fakt, že má dvě malé děti a milujícího manžela. Autorka nám servíruje syrový pohled na okamžiky, kdy se závislost pomaloučku a nenápadně vkrádá do nitra inteligentní ženy a milující matky, až do doby, kdy už z toho vlaku vystoupit nelze. Nabízí se také pohled na falešné přátelství mezi gamblery. Nejsilnější moment v knize je přiznání si hlavní hrdinky, kdy si řekla: "Jsem závislá a potřebuji pomoc."
Bohužel mi nezbývá nic jiného, než přiznat, že jsem se moc nebavila. Příběh mi přišel napsaný jakoby v jedné lajně. Žádné závratné události se nekonaly, jako bych četla paměti po třicetiletém manželství. Škoda.
Poutavá kniha ze zákulisí jednoho z nejoblíbenějších sportů u nás.
Útlá knížečka je díky krátkým kapitolám rychle přečtená.
Myslím, že tady se prolínání minulosti se současností vcelku povedlo. Víc mě asi bavila dějová linka s Annou.
Autorku mám ráda, píše nenáročné, odpočinkové příběhy. Ani tento nebyl výjimkou.
Connor mi občas připadal jako dutý pařez, oproti tomu Gillyanne jako žena, která by si zasloužila větší vzrůšo... :-)
Sbírka povídek mě nijak zvlášť nenadchla , ale ani neurazila. Některé mě bavily více, některé méně. Myslím, že by si tuto knihu měl přečíst každý, kdo chce mít nějaké povědomí o autorově tvorbě.
Četla jsem v dětském věku. Pamatuji se, že mě kniha moc bavila.
Začátek knihy mi přišel takový rozvláčný chvílemi až nudný. Jak příběh postupoval, tak mi kdeco začalo dávat smysl a vše do sebe zapadalo. Téměř do poslední chvíle nevíte, kdo je oběť a už vůbec netušíte, kdo je vrah. Na obě role je mnoho adeptů. Myslím, že se autorce kniha povedla.
Kniha se mi líbila. Příběh je o něco jiný, než jsou podobné tohoto žánru. Příjemný odpočinek.
Příběh mapující smýšlení žen na pozadí Trojské války.
Co prožívaly, co cítily? Mohly se vzepřít vůli svých otců?
V knize je zmíněno mnoho postav z řecké mytologie.
Dvě časové linky příběhu.
1. linka- Clara- Nějak se nemůžu zbavit přesvědčení, že se něco podobného odehrávalo v 50. letech minulého století i u nás a v dalších zemích s komunistickým režimem. Poměrně dost lidí bylo takto "uklizeno" a mnozí z nich se už nikdy nedostali ven. Samozřejmě, léčebné metody na poli psychiatrie byly v rozkvětu a pro dnešní dobu zcela nepochopitelné.
2. linka-Izzy- Tato část příběhu mi přišla taková na rychlo psaná, možná to bylo proto, že hlavním tématem měla být Clara.
Myslím, že kniha určitě stojí za přečtení.
K čemu došlo po skončení 2. světové válce asi všichni víme. Došlo k vysidlování sudetských Němců. Tato kniha tyto události víceméně popisuje. To, jak se k nám Němci chovali během války, nyní vracíme i s úroky zpět. Alespoň dějiny tak hovoří. Přesto jsem si jista, že ne každý Němec sympatizoval s politikou Hitlera.
Naopak jsem si během čtení kladla otázku, kam až to Vojtěch Tomeček v politické kariéře dotáhne.
Fiktivní příběh dvou mladých lidí, které rozdělila válka. Některé situace sice byly dost nereálné, vzhledem k tomu, do jakého prostředí byly zasazené, ale protože se jedná o fikci, nijak mi to nevadilo.
Naopak několik posledních stránek bych nazvala až trapnými. Přišlo mi, jako by autora tlačil počet stran a už bylo vcelku jedno, co napíše. Opakující se dialogy o ničem, ujišťování se o ujištěném. Je to docela škoda.
Obálka je celkem zavádějící, dalo by se říct, že jsem čekala zcela jiný příběh.
Ačkoliv je kniha velmi čtivá, několik posledních stran jsem si musela přečíst znovu, abych se zorientovala v čase a prostoru. Dvě dějové linky oceňuji, protože mi (sice zpětně) pomohly pochopit podstatu celého příběhu.
Měla jsem celkem problém pochopit styl, jakým je kniha napsána. Během čtení jsem ale ocenila přímý a nepokřivený pohled na celou situaci. Přiznám se, kdybych o holocaustu nevěděla vůbec nic, tak z této knihy bych rozhodně nezmoudřela.
Velmi oceňuji autorovu práci, kdy si nastudoval hlavní téma a chování dítěte postiženého autismem.
Nevím proč, ale oproti "Tatérovi" mi tato kniha přišla víceméně nezáživná. Bavili mě vzpomínky na KT Osvětim, kdy se čtenář dozvěděl jakým způsobem Cilka žila tam, čím si musela projít. Ano, uznávám, že to byla statečná osoba, která toho za svůj živit musela hodně vytrpět, ale v knize se odehrávali stále opakující se scény, které mě uvrhly do nudy. Na druhou stranu zase, co jiného v gulagu dělat? Moc prostoru ke kreativitě asi nebylo. Dočetla jsem z úcty k vězněným a k Cilce samotné.
Velmi pěkná kniha o nepěkných věcech. Příběh podle skutečných událostí je sice hezky napsaný, přesto nějak nevěřím tomu, že se to všechno odehrálo přesně takto. Řekla bych, že je to trochu zidealizované. Láska? Proč ne..Přátelství? Proč ne. Ale to ostatní? Přesto knihu řadím mezi ty lepší.
O Jodi Picoult se toho jako o brilantní vypravěčce napsalo a řeklo mnohé. Dlouho jsem se bránila "módní vlně" číst knihy právě od této autorky. S pokorou ale musím uznat, že psát umí. Tato kniha je toho důkazem. Více se mi líbila linka s Minkou, v každém ohledu je to zajímavé čtení, byť se jedná o hrůzy holocaustu. Naopak úryvky z jejího deníku byly pro mě rušivé a nezáživné. Myslím, že stačilo se jen okrajově zmínit..Konec knihy byl více než překvapivý, docvaklo mi to příliš pozdě, ale nevadí.