ladyxx
komentáře u knih
Zlodějka knih
Markus Zusak
Zvláštní kniha, jejímž vypravěčem je personifikovaná Smrt. Autor si hodně pohrává s jazykem a často situaci vyjadřuje v barvách a přirovnáních, někdy velmi abstraktních (měla jsem problém představit si „oblohu barvy snídaně“, a naopak mě ohromil „provaz upleteny ze stalingradského sněhu“). Postav je několik – zlodějka knih Liesel, její adoptivní rodiče Hans a Rosa, kamarád Rudy, a Žid Max – všechny jsou zpracovány s citem a působí opravdově. Příběh je smutný, hlavně na konci, což se od tématu dá čekat, i když je jím protkaná i špetka naděje. Kniha patří mezi díla, která ve čtenáři něco zanechá.
Nejzajímavější myšlenka Smrti (parafráze): „válka je šéf, který od vás očekává nemožné, nikdy nepoděkuje za odvedenou práci, a naopak vyžaduje víc a víc“.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Deset lidí uvízne v luxusním domě na jinak prázdném ostrově, kam dorazili na základě pozvání neznámého hostitele. Po jednom jsou vražděni podle dětské říkanky o deseti malých černoušcích. Záhadný vrah, nemožnost úniku, rostoucí paranoia hostů a napětí až do konce - co víc si čtenář může přát? Moje oblíbená kniha z pera královny detektivek.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Novela o lásce mladého páru, která se odehrává v posledním roce 1. světové válce, vyprávěno v er-formě. Petr a Lucie se neztotožňují s aktuálním drsným světem války, a vytvoří si svůj vlastní izolovaný svět, ve kterém si užívají přítomných okamžiků a vedou zajímavé dialogy, a to až do svého brzkého a tragického konce. V knize se objevují filozofické úvahy o smyslu života, o válce a o tom, jak mění lidský charakter a mezilidské vztahy, ale například i o strachu a náboženství. Typ knihy, který ve čtenáři něco zanechá a přiměje se zamyslet.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Nemohu uvěřit tomu, že se mi tato kniha doposud vyhýbala, protože je to literární skvost! Je psaný vznešeným jazykem období romantismu, a obsahuje epistolární a retrospektivní formu vyprávění. Rozhodně to není hororový román, působí to spíše jako sociologická studie, která zachycuje předsudky lidí ke všemu odlišnému. Hodně se zaměřuje na potřebu tvorů někam patřit, a na příkladu Frankensteinova výtvoru - velmi inteligentního, láskyplného a emotivního tvoru - prezentuje, jak lze změnit charakter v případě, že tato potřeba nedojde naplnění. Dílo představuje myšlenky a postoje mladého vědce i jeho "monstra", a ve čtenáři vyvolává bouři emocí k oběma stranám, aniž by náznakem soudilo, kdo je dobrý, a kdo zlý. Velkolepé!
Dracula
Bram Stoker
Nesmrtelná klasika. Poprvé přečteno ve 12 a od té doby několikrát. Děj je popsaný formou deníků a dopisů hlavních postav, které bojují proti upírovi s nadpřirozenou mocí. Postavy jsou vykreslené v superlativech, vzájemné vztahy jsou extrémně vřelé, jejich slova a činy jsou velmi romantické - působí to trochu nepřirozeně, ale pro příběh je to nutné. Dracula zůstává až do konce postavou zahalenou rouškou tajemství (osobně to považuji za plus, myslím, že podrobná biografie by mu ubrala na mysterióznosti).
Jazyk je květnatý, ale čte se velmi snadno. Děj nepostrádá akci. Atmosféra je skvěle popsaná, zvláště pro děj odehrávající se v Rumunsku. Nás - a tím spíš budoucí generace - už příběh nevyděsí, ale číst knihu v mlhavé Anglii v 19. století večer při svíčce muselo být dost strašidelné.
V kleci
Ellison Cooper
První díl detektivní série s nadmíru sympatickou kriminalistkou a napínavou zápletkou policejního vyšetřování, ve které je možnost se dozvědět fascinující informace z mytologie, vědy a lékařství. Pachatel je psychopat první třídy s naprosto zvrácenými motivy pro své činy.
Babička
Božena Němcová
Podtitul "Obrazy venkovského života" je velmi výstižný. Kniha nedisponuje žádným souvislým dějem, veškerý obsah je poskládaný z útržků běžných dní na vesnici, jakoby někdo napsal příběh podle obrazů v galerii. Dá se v ní sice nalézt několik zajímavých informací o vesnických zvycích, a kořeněním jsou rovněž vyprávění o Viktorce nebo hluchoněmé dívce, většina knihy je ale pouhopouhá nuda. Zastaralá čeština čtení ještě ztěžuje. Moc nemusím idealizované černobílé postavy, a proto mi ani babička k srdci příliš nepřirostla. Poslední kapitola byla sice dojemná, ale předchozí odpočítávání zbývajících stránek do konce nespraví. Stačí jedno přečtení.
Nevítaný host
Shari Lapena
"Deset malých černoušků" moderní doby. Pohodová atmosféra odlehlého luxusního hotelu se po vypadnutí elektřiny mění na napjatou, a po rostoucím počtu mrtvol na paranoidní a dusivou. Příběh je vyprávěn postupně všemi účastníky, a čtenář se z jejich myšlenek a vzpomínek pomalu dozvídá skrytá tajemství. Děj napínavý, období mrazivé zimy parádní. Vadilo mi pouze vyprávění v přítomném čase, preferuji formu minulého času.
1984
George Orwell (p)
Přísná pravidla ideálního života, sledování obyvatel na každém kroku, manipulace s jejich myšlením, odstraňování nepohodlných osob - tato dystopie nám představuje prostředí, v jakém by nikdo nechtěl žít. Orwell vám svým brilantním popisem totalitního světa způsobí mrazení v zádech a svírání žaludku.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Ne zcela typická romantická literatura. Podle jednoho citátu může z velké nenaplněné lásky být pouze velká nenávist, a to můžeme sledovat v této knize. Heathcliff si řekl, že když nemůže být šťastný on, nebude šťastný nikdo jiný, a zasvětil svůj život nenávisti a pomstě vůči lidem ve svém okolí. Poučením pro nás může být, že mu to nepřineslo uspokojení. Děj je dosti popisný, ale díky vybranému jazyku se čte docela dobře. Na rozdíl od některých jiných děl romantické literatury nejsou charaktery postav vyjádřeny pouze v kladných superlativech, naopak se zdůrazňuje jejich zbabělost/povýšenost/vulgárnost/zuřivost apod., což je alespoň realističtější. Ponurá atmosféra skotských vřesovišť je úžasná.
Mlčící pacientka
Alex Michaelides
Koncept psychoterapie s pacientem, který odmítá mluvit, se v knihách podobného typu standardně nevystkytuje, tudíž z autorovy strany se jedná o poměrně originální krok. Hlavní fokus je na vyprávění psychoterapeuta Thea, které je prokládáné osobním deníkem pacienty Alicie, oboje je psané v 1. osobě, a čtenář se tak do postavy může lépe vžít. Kniha není zdlouhavá, děj rychle ubíhá, není tam nadbytečná vata. Finální ukončení zápletky jsem vůbec nečekala, a autor mi tím dokonale rozbil mou teorii o událostech, kterou jsem si od začátku budovala.
Dracul
Dacre Stoker
Prequel se točí kolem rodiny Stokerů, kdy pomocí fikce odhaluje některá mystéria obklopující její členy, přičemž se drží základních životních faktů (věk, nemoce, povolání apod.). Příběh je představen již ověřenou formou deníkových záznamů a klasickým vyprávěním ve 3. osobě v kapitolách "Nyní", které se střídají, místy je doplněn dopisy Bramovy sestry. Děj postupuje ideální rychlostí, díky přiměřené dávce napětí udržuje pozornost čtenáře, a krásně v závěru propojí všechny části příběhu, aniž by ponechal nezodpovězené otázky. V závěru knihy se mihla jedna z postav originálního Drákuly, ona kapitola je ale zvláštní a moc do celku nepasuje. Co se samotného hraběte týče, jeho prapůvod je nám odhalen, ale jeho předchozí život zůstává utajen.
Jazyk je bohatý, knižní, navozuje pocit tehdejší doby. Vyzdvihnu skvělý český překlad, který se četl přímo pohádkově.
Celkově se spolupráce autorů povedla, a odkaz Brama Stokera zpracovali na základě jeho nalezených poznámek se ctí. Doporučuji k přečtení nejen obdivovatelům původního díla.
Věř mi
J. P. Delaney (p)
Po "Ta přede mnou", která mě zklamala, jsem od této knihy nic neočekávala, ale naprosto mě dostala! Nahlédneme do světa herectví, psychologie a manipulace, a sexu, kam pronikají básně prokletého francouzského básníka Baudelaira. Autor napsal příběh, ve kterém nic není tak, jak se zdá, a který čtenáře dokonale zmate. Prezentace děje místy jako scénaře je originální a trefná, protože tento příběh je jako divadlo!
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Kniha začínala hodně slibně: nevysvětlené zmizení mladé ženy, ne zcela pravdivě vypovídající přítel, údajné zahlédnutí zmizelé o 12 let později, objevující se matrjošky jakožto děsivý vzkaz. Do cca poloviny je příběh vážně čtivý, ale pak zjistíte, že hlavní postavy jsou psychicky v nepořádku, matrjošek už je tam nějak moc a celý příběh působí překombinovaně. Závěr opravdu nečekaný, což v tomto případě není kompliment, až tak je celá pointa vykonstruovaná a nerealistická.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Velkým "problémem" této knihy je, že se od ní nešlo odtrhnout. Příběh vypráví o skupině lidí, kteří se z různých důvodů rozhodnou strávit 14 dní v nejstrašidelnějším domě v zemi, přičemž jejich pobyt se neodvíjí podle předpokladů. Mysteriózní atmosféru sídla krásně doplňují komentáře hlavní postavy, průvodkyně Remy, které odhalují jeho temnou historii. Napínavý děj graduje, až vybuchne v nečekané explozi. Musím přiznat, že konec jsem vážně nečekala (nevím, jestli to je autorčin typický styl, byla to moje první kniha od ní), osobně bych v zájmu hororového žánru preferovala jiný. Dojem kazí obálka, která evidentně patří k dílu s názvem "Chata v lesích", nechápu, jak ji někdo mohl přiřadit k této knize.
Cirkus Humberto
Eduard Bass (p)
(SPOILER) K téhle knize jsem se dostala až v dospělosti, ale jsem z ní nadšená jako malé dítě. Čtenář sleduje životní příběh několika cirkusových rodin. Bass vykreslil cirkusové prostředí velice přitažlivým způsobem, hlavně neuvěřitelně dojímavě popsal lásku k cirkusovému řemeslu - až mě lákalo přidat se k nim. Líbil se mi multikulturalismus prostředí a nesobeckost v jednání jednotlivých postav. Hořko-sladký konec (hořký proto, že Vašku Karas osobně v době ukončení théatre varieté po několika desítkách let nebyl v povědomí veřejnosti, ačkoliv mu - v souvislosti se synem - obětoval svůj sen stát se vrcholovým jezdcem; sladký proto, že dostal možnost se na sklonku života vrátit tam, kde začala jeho cesta, tedy ke koním) mi vehnal slzy do očí. Úžasné dílo.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Náhled do mezilidských vztahů a společenského bontonu vyšší společnosti v 19. století proložený o romantické linky. Žádné z postav však není láska a štěstí dáno bez utrpení, jelikož v cestě stojí pýcha a různorodé předsudky ostatních. Kniha je čtivá, má skvěle vykreslené postavy, a naprosto zaslouženě zaujímá jedno z předních míst klasické literatury.
Jeden z nás
Shari Lapena
Knihu jsem zvládla přečíst během poměrně hektického dne, takže poměr délky a čtivosti je ideální. Líbila se mi tématika sousedských vztahů na americkém maloměstě, které jsou ovlivněny vloupáním do cizích domů a vraždou mladé spoluobčanky. Vrcholící podezření vůči sousedům a vzrůstající nedůvěra jsou dobře psychologicky zpracovány. Popis policejního vyšetřování je rovněž uvěřitelný. Vraha jsem neodhalila a přišlo mi, že byl vytažený z kouzelnického klobouku ve stylu největšího překvapení. Nevadí mi otevřené konce, ale zde to bylo příliš nemístné. Kniha nezklame, ale ani se nevryje do paměti jako nadprůměrně dobré dílo - dočetla jsem ji před 2,5 týdny a před napsáním komentáře jsem musela chvíli na příběh vzpomínat.
Staré pověsti české
Alois Jirásek
O některých pověstech jsme se učili na základní škole, ale podrobnosti časem upadají v zapomění, proto je hezké si je jednou za čas přečíst - a ruku na srdce, tyto pověsti za to stojí. Text je sice kvůli staročeštině a množstvím archaismů náročnější na čtení, ale vyvažuje to poutavost vyprávění. Plusem je, že nakladatel v poznámkách pod čarou vysvětluje zastaralé výrazy a přidává doplňující informace k osobám či místům. Vychválit musím nádherné ilustrace Věnceslava Černého.
Moje oblíbená pověst: Růžový palouček.
Jáma
C. J. Tudor
Jáma je kniha odehrávající se na anglickém maloměstě ve dvou časových rovinách - v přítomnosti a v minulosti před 25 lety. Hlavní postava Joe je ve své podstatě nepříliš sympatický hrdina (gambler a opilec), jehož prostřednictvím se seznamujeme s místními, kteří jsou spjati s minulými událostmi, a odhalujeme záhadu Jámy. Podstatné je, že autorka nás nechává nahlédnout pod závoj mystéria, nikdy ho však nestrhne, a tudíž hodně věcí zůstává na fantazii čtenáře - je pouze jasné, že v Jámě se skrývá dávné zlo. S hlavní postavou bych se standartně nesžila, avšak svoji osobnost zachraňuje naprosto dokonalým smyslem pro sarkastický humor, který mi sedí jako neoprén. Kromě toho v knize narazíme na moudra "staré milované matičky", která jsou zajímavým zpestřením. Jinak z knihy dost čpí smutek a zoufalství, kdy se autorka kromě osobních tragédií zaměřuje na citlivé téma šikany, které se do příběhu hodí. Kdybych měla srovnat s Kříďákem, tato kniha mě bavila více, i když opět musím vytknout přehnanou velikost fontu.