LadyCharlene komentáře u knih

(SPOILER) Psycho pohádka z Osvětimi... Tak asi bych se nebýt Čtenářské výzvy ke knize nedostala, opravdu bych nechtěla skončit v bordelu, a už vůbec ne v bordelu v Osvětimi. Ne, že by mě téma nezajímalo, naopak...
Začátek knihy vypadal slibně, prosluněná 30. léta, krásné šaty, luxusní drinky, luxusní pokrmy, moře, kasina a dva malí podvodníčci žijící nezkroceně a nespoutaně. Eliza mi, naorzdíl od mnohých čtenářů, nevadila. Byla to silná drsná holka, co se o sebe umí postarat, a tak jsem byla zvědavá, jak si takováhle osobnost poradí na takovém místě.
Líbila se mi i zápletka s Magdalenou a paralela s Annou, ale jakmile Eliza překročila brány osvětimského nevěstince, jakoby se vytratila veškerá logika. Ten konec, to bylo jako co? To byla blbost! SPOILER: Hrdinný SSák si odveze svouji milovanou židovskou prostituktu na svoje panství a chce si z ní udělat poslušnou německou manželku? Ale jakmile zjistí, že jí trošku hrabe, vrátí ji zpátky, odkud ji na poslední chvíli zachrání její původní malý podvodníček? WTF? Kdyby to byla halucinace, ale čím víc o tom přemýšlím, tím míň se mi to jeví jako skutečnost. V tom případě je reakce Eliziny dcery na Wolfgangovu matku poněkud ... ehm... nelogická...

5 05.05.2021

Mé druhé setkání s doktorem Proktorem, nejdřív jsem četla Konec světa, a musím přiznat, že se mi líbil víc. A víc jsem se u něj i pobavila. Bohužel na prdění jsem nikdy neshledávala nic vtipného a věřím, že i kdybych knihu četla v 9 letech, reagovala bych stejně. Určitě bych Prdicí prášek nekoupila. Na příběhu bylo poznat, že se autor věnuje detektivkám, moc se mi líbil vhled od minulosti "monster", která nakonec budete i litovat. A také se mi líbilo, že jeden zcela očividný "Deus ex machina" moment nenastal a museli jsme si počkat do další kapitoly. Myslím, že pro děti by to oproti ostatním pohádkám mohl být dobrý okamžik "prozření". Skončilo to tak, jak mělo. Zloduši byli potrestání, pravda a dobro zvítězily a kamarádi nám pomůžou překonat i tu nejtěžší překážku.

5 25.01.2021

Tak tento díl se mi líbil asi nejvíc, i když na můj vkus jsme se toho o přízračném kamarádovi dozvěděli trochu málo. Začínám být zvědavá i na Mortininu minulost. Strašně moc se mi líbila příprava strašidelného Silvestra, připomnělo mi to oslavu Skorobezhlavého Nicka v Harry Potterovi a Tajemné komnatě. A co mě zahřálo u srdce byla strašidelná kapela - Byl tam Poe, Mary Shelly a má někdo tipy na zbylé dva muzikanty? :)

5 22.12.2020

Velmi se rozhoduji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Zprvu bych o této knize úplně netvrdila, že to je sbírka básní. Opravdu se mezi básně řadí "deníkový zápis ze sezení s terapeutem"? Jestli ano, tak se moje veškeré představy o básních zhroutily. Kniha je prostoupena pocity, je to taková horská dráha emocí. V jedné chvíli autorka oslavuje krásu, svou přirozenost, hrdost a mohla by mít v posteli každého druhého a na další stránce je z ní uzlíček nervů, co si stýská po bývalém příteli a absolutně si nevěří. Ano, občas je to tak i ve skutečném životě, jen nevím, zda tenhle emocionální kolotoč chci zažívat a připomínat si ho znovu. Na druhou stranu některé myšlenky a citáty se mi líbily natolik, že jsem si je zapsala a budu se k nim ráda vracet. Nejvíc se mi líbila část věnovaná rodičům a migraci, mohla být delší. Docela mě dostala metafora s domem. U této knížky si na styl a obsah časem zvyknete, takže ke konci se vám líbi ať chcete, nebo ne. Líbilo se mi to víc než Mléko a med. Také se mi líbí, že autorka i přes ten patetický způsob chce dát naději, sebedůvěru, sebevědomí, sebelásku všem svým čtenářkám. A musím uznat, že tato knížka je autorčinou osobní zpovědí, otevřela se nám všem jako květ slunečnice, a to pro nás mnohé není lehké ani před vlastní rodinou. Tak dobrá, tu čtvrtou si, holka, zasloužíš.

5 27.10.2020

Rozhodně to není kniha na jedno přečtení. A myslím, že autor tak nějak počítá, že čtenář o případě nějaké to povědomí má. O masakru na Cielo Drive jsem toho na internetu přečetla už dost, i o Mansonovi, ale co ta krásná herečka? I na konci knihy autor podotýká, že postupem let se pozornost spíše orientuje na vrahy a samotný zločin a Sharon a "ti ostatní" ustupují do pozadí a stávají se z nich "jen" oběti, jenže ty oběti měly každá svůj život, svou rodinu, přátele, sny... Další mrazivou pravdu má autor v tom, že teprve 9. srpna 1969 se Sharon splnil její životní sen, a to stát se slavnou... Kdoví, zda bychom všichni znali jméno Sharon Tate, pokud by bydlela na "šťastnější adrese", nebo by tehdy neodjížděla z Londýna, žila by dodnes a hrála v ne moc úspěšných filmech, jak jsme mohli v první třetině knihy zjistit. Co se týče Sharonina a Romanova manželství mohu říct jen jediné: Teprve potom, co člověk ztratí, zjistí, co do té doby vlastně měl.
Vyčetla jsem to Ženám z bloku 10, musím to vyčíst i tady: Některé části knihy byly na můj vkus až příliš popisné. Občas mohl autor ubrat se jmény, nepotřebuju znát značnou část svatebních hostů, nebo hostů na velkolepých večírcích, kteří se evidentně ani neznali mezi sebou. Bohužel nejsem ani velkým filmovým fanouškem a pouze pár jmen hollywoodských hvězd mi znělo povědomě. Na druhou stranu mi kniha doplnila některé mé znalosti a věřím, že při opětovném čtení bych v příběhu zachytila další a další střípky informací. Narozdíl od Žen z bloku 10, tady ten příběh byl a plynul.
Kniha na mě opravdu velmi zapůsobila, dala nám možnost psychologicky nahlédnout do soukromí všech účastníků. Na konci jsem se i naštvala, nechápu, jak někdo může nazývat adekvátním trestem pro takový čin vězení, ve kterém si zločinec - "ďábel", dle Watsonových vlastních slov "DÁBEL" vystuduje vysokou, ožení se, zplodí děti, vydělává si a odvolává se na "náboženské prozření". Tohle mi nezní jako vězení.
Tahle kniha donutí čtenáře hodně přemýšlet. A rozhodně stojí za přečtení.

5 19.10.2020

Nejprve jsem kdysi viděla film, teprve teď jsem zjistila, že je to i kniha. A film byl zatraceně nervydrásající lekačka. Kniha byla ve svých místech také velmi napínavá, ta hustá mlha vámi prostoupí a přímo se přenesete na anglická vřesoviště nedaleko malebného líného městečka, kde se čas od času stane neštěstí kvůli dávné tragédii... Knihu jsem prakticky přečetla na jeden zátah, objevila se tam hluchá místa a vcelku to tak děsivé nebylo, ale ten konec, ten mě dostal a strašidelný byl. A navíc se mi hodila do výzvy. (Pohřeb)

5 18.09.2020

(SPOILER) Začátek byl trochu pomalejší, ale jakmile se děti dostaly do Pohádkové říše, byl to jeden velký kolotoč. Líbily se mi charaktery postav, i když byly prvoplánové: vzorná školačka, která se řídí pravidly a bratr lajdák, který oplývá vtipem a nebojí se zeptat na to, na co se chceme vlastně zeptat všichni. Moc jsem se u této knížky nasmála a na konci ukápla i slzička. USA Today říká, že by Chrisovi mohli závidět jeho propojenou říši sami tvůrci u Disneyho, a měl pravdu. Ta jednoduchá mapka všech království je jednoduše dokonalá, rozmístění jednotlivých hradů a zámků, pohrávání si s rodokmeny a polidštění všech pohádkových postav a příběhů je mnohem lepší než stokrát omílaný příběh a šablonovité princezny. Že by inspirace Desátým královstvím? Velmi jsem ocenila příběh Zlé královny a ke konci knížky jsem zaznamenala i pár mouder, které nejsou na škodu ani dospělým. Také se mi líbilo, že se autor držel původní verze Malé mořské víly a při čtení mi došlo, že teď velmi populární Máša a medvěd je vlastně taková moderní úděsná verze Zlatovlásky a tří medvědů. Chris se nebojí trochu té krve a soubojů, dokonce ani ne moc pěkné smrti, ani náznaků trochu té dospělejší lásky, než na jakou jsme od Disneyho zvyklí. Škoda, že nejsem o něco mladší, myslím, že bych si knihu užila víc, byla trochu předvídatelná a hádanka s artefakty byla nad slunce jasnější, nechápu, že takový znalec pohádek jako Alex na tu dýku nepřišel ihned. Nejvíc se mi asi líbilo u Červené Karkulky a v Říši víl, tam mi to připadalo jako taková malá politická satira, výborně Chrisi, výborně. :)
Takže ve výsledku: Je to velmi zábavná, plynulá knížka s klasickou dějovou linkou. V příběhu potkáte spoustu postav, které znáte od dětství ale poznáte je z jiné stránky. A pokud jste stejná cíťa jako já nebo Alex, uroníte slzičku, možná i kouzelnou...

5 01.09.2020

Kniha vypovídá o nepředstavitelném zacházení a ponižování lidské důstojnosti a celé jeho existence, také nám sděluje, že tímto utrpením prošlo nesčetné množství lidí, bohužel je to ale napsáno způsobem seznamu k nákupu... Z knihy si odnáším spousty jmen, které si čtenář nemůže zapamatovat, ani kdyby chtěl kromě pár "hlavních postav", které se nám objevují v knize víckrát než jednou... Bohužel si toho pamatuji víc o ďábelských doktorech než o jejich obětech. Vadilo mi, že se k tématu najednou z ničeho nic vyjadřuje člověk, který nikde předtím nebyl zmíněn a poté už se také neobjevil.
Vím, že je to nepatřičné, ale jedna stránka mě docela pobavila, místo dat, čísel a míst by se dala shrnout jednou větou, a to, že : V srpnu 43 přijelo do Osvětimi strašně moc lidí...
O to vtipněji na mě zapůsobila kapitola, kde bylo řečeno, že pokud ženy nešly na vyšetření a testy či operace, neměly celý den co dělat, dobrovolně se hlásily na sběr bylin a hub a dokonce si po nocích zařídily kabaret, skoro každá žena měla "svého milého", takže ani s tím jídlem to nakonec nebylo tak tragické... Ne, opravdu je to tam napsáno tímto způsobem...
Za mě je to špatně napsaná knížka, už jenom ten úvod nekoresponduje s formou obsahu. Podle mě by autor udělal lépe, kdyby sepsal a interpretoval kompletní příběhy několika žen, symbolických 10, s doplněním svého komentáře o dohledávání obětí. Upřímně jeden komentující zde kritizoval oblíbené knihy "povolání z Osvětimi", já si z toho "povrchního fotografa a tatéra" vzala víc než z tohoto seznamu. Mimochodem W. Brasse se v této knize také mihne a ano, nejspíš se zde dočteme malé doplnění děje Fotografa z Osvětimi, ale stále ten malý záblesk světla, kdy čtete konečně o někom, koho si zapamatujete (ovšem díky předešlému beletristickému dílu) nezachrání tu změť jmen, čísel, dat, míst a neucelených osudů.
Uznávám, že jeden okamžik, a to popis "vzniku kosterní sbírky" byl silný a člověk si uvědomí, co 2. světová válka znamenala pro "nehodící se lidi" a také oceňuji, že jsme se dozvěděli, že ne "všechna sláva" patří Mengelemu. Ale na čtyři hvězdičky to pro mě bohužel nebylo.

5 09.06.2020

K úplnému vychotnání knihy opravdu potřebujete znát díla a kontext doby parodovaných autorů. I přesto jsem si některé povídky opravdu užila. Můj syn václav Havel, Nebezpečné známosti nebo Love story se opravdu moc líbily. Navíc se musí nechat, že Viewegh napodobil různé styly různých autorů a skutečně se mu to povedlo. Možná nás autor svými variacemi i láká k přečtení původních děl.

5 04.03.2020

Velmi bolestné čtení. Příběh sice byl zkrácený, ale na mě to působilo jako kdyby Frida seděla naproti mě a vyprávěla mi o svém životě. Frida byla vlastně taková "rocková hvězda" - život plný alkoholu, cigaret, milostných vzplanutí a umění. Bezesporu to byla obdivuhodná žena, jejíž život by jen tak každý nezvládl. Ilustrace byly nádherné, odpovídaly textu, trochu mě štval ten deníkový font, ne opravdu, to nemají nakladatelé jiné ozdobné fonty? z vypadá jako p, v jako u... Ne vážně, tohle jediné bych knize vytkla.

5 08.01.2020

Tak tato kniha pro mě byla skutečnou výzvou. Hledala jsem knihu k tématu Man-Bookerova cena, a toto byl 4. pokus. Knihy oceněné touto cenou opravdu nejsou nic jednoduchého. Přijde kůň do baru je opravdu originální dílko, a autorovi se povedlo ze čtenáře udělat zmateného diváka podivného stand-upu. Celou dobu jsem si říkala, proč je jeho vystoupení tak podivné, nejisté, ale přesto ví, co dělá... Čekala jsem nějaké rozuzlení proč má Dovík potřebu mezi vtipy publiku odvyprávět událost, která ho nejspíš velmi významně ovlivnila... To se ovšem nekonalo, nicméně to je na tom to geniální. Pochopili jsme Dovíka? Jsme další šachové figurky v jeho hře? Na pozadí komického vystoupení se odehrávají dva příběhy, možná dokonce tři... Čekala jsem trošku drsnější zúčtování, jak slibovala anotace.
Hvězdičky strhávám za to, že knihu je velmi složité číst klasickým způsobem. Jakmile přestanete, nejste si jistí, co se na předešlé straně odehrálo. A také jsem bohužel tápala v politických narážkách, které naštěstí po dvou dalších stránkách ustaly.

5 20.11.2019

Z téhle knihy vychází tolik něhy, citu ale i moudrosti. Je to cesta do hlavy a srdíčka odhodlaného člověka. Člověka, který dokázal překonat tolik překážek a žít vlastně šťastným životem, i když podle společnosti to mnohdy není možné. Líbí se mi, že kniha bourá hranice mezi handicapovanými a nehandicapovanými lidmi. Uznejte, kdo z nás se nikdy necítil stejně jako Naoki?

5 13.08.2019

Očekávala jsem naprostou pecku, kniha nebyla špatná. Je vtipná, chytrá, bezpochyby kultovní a já si myslím, že tento první díl na mě působil tak rozpačitě, protože teprve až celá pentalogie dá dohromady tu genialitu. Začátek knihy se mi líbil asi nejvíce. Nejoblíbenější postava samozřejmě Artur.

5 04.04.2019

Takové strašidelné jednohubky pro děti. Počkat pro děti? Když jsem tu knihu četla v noci, docela jsem se bála... Ano, většinou jsou to kraťounké povídečky, ale je v nich taková atmosféra, která vás nemůže nechat chladnými. Jednu hvězdičku jsem ubrala, protože se tam objevily povídky, které jsem prostě nepochopila, byly to takové výkřiky do tmy, které ani nesplnily svůj účel. Bohužel mě jména, na která jsem se těšila, zklamala. Gaimane, Atwoodová, Pattersone? Co to bylo? Byla jsem příjemně potěšena grafickými povídkami, zvláště Legenda o Alexandře a Róze byla důkazem, že k vystrašení není třeba dlouhých vět a složitého příběhu.
Takže já jsem s těmito dětskými creepypastami byla spokojená, trochu jsem se bála, trochu jsem se smála a myslím, že takové malé vypnutí u kraťoulinkých příběhů neuškodí ani dospělému.

5 06.02.2019

Ten příběh známe všichni, příběh veliké lásky, kterou nezastavila ani smrt. Jenže co ta krásná neznámá Rosalina, po jejímž srdci Romeo tak prahne a které patřil jeho nejkrásnější citát o lásce? Ten jsem si jen tak mimochodem musela i napsat. Na můj vkus Romeo na Rosalinu zapomněl až moc rychle a Julie až moc rychle podlehla cizinci v masce. Jazyk a verše jsou nádherné, všechna čest panu Hilskému. Ale Romeovi s Julií tu lásku prostě tolik nevěřím. Možná je to můj osobní problém, ale ne.

5 30.09.2018

Spáčka a vřeteno je moje první knižní zkušenost s Neilem Gaimanem. Pravdou je, že jsem čekala trošku víc, vadilo mi především, že byl příběh jaksi děravý, osekaný. Na druhou stranu se mi velmi líbilo pojetí příběhu, nejenom sličný princ dokáže probudit zakletou princeznu. Také se mi líbilo nečekané rozuzlení. Kromě těchto plusů, musím vzdát hold Chrisu Riddellovi, ilustrace byly nádherné. Musela jsem přestávat číst a prohlédnout si obrázky. A vrátím-li se znovu k příběhu, dost mě pobavily zombie :-D.
Je to velmi čtivá kniha, která dává svou "nedodělaností" prostor k fantazírování, doplněná nádhernými ilustracemi s nečekaným koncem.

5 20.08.2018

Velmi povedená kniha, věřím, že to není má poslední zkušenost s autorem. Po přečtení knihy se mi všechny povídky zdají úžasné, i když divné počasí zde bylo v podstatě stále stejné, atmosféru knihy umocňuje fakt, že momentálně Zemi sužují stejná vedra jako hrdiny povídek. U Deště jsem se začala trošku bát, jak dlouho všichni čekáme na milosrdný déšť... Autor je skvělý vypravěč, rozhodně tato kniha není žádná oddychovka, je zde plno napětí, zvratů a houstnoucí atmosféry. Abyste se u této knihy zapotili, nemusí rtuť teploměru dosahovat tropické třicítky. Dejte pozor, přichází bouřka..

5 08.08.2018

Fantastické, Jan Dobiáš mi vrátil chuť do české fantasy. Sbírka 15 povídek odkazujících na nejrůznější literární díla, folklor, mytologii a životní styl. Jakoby se v každé povídce schovával taj, který čtenáře přiměje, aby si myslel, že hrdinovi se jeho dobrodružství jen zdá, ale žádné probuzení se na konci nekoná. Skvělé splynutí normálního všedního dne s fantazií, která nemá hranice. Některé povídky jsou slabší, na některé zapomenete, ovšem jiné ty zbylé zastiňují. Já osobně jsem se zamilovala do povídek. Nebe a hvězdy, Ples příšer, Cihla, malta...taška pálená, Koblih, Zasadil dědek dýni, Pramen života, Nová gotika a Neočekávaný dýchánek. Kniha se čte skoro sama a pokud milujete pohádky, fantasy a báje, určitě se od knížky neodtrhnete.

5 25.06.2018

Tato knížka mě zaujala na první pohled svou překrásnou ořízkou, líbí se mi, že zdobenou ořízku vídám čím dál častěji.
Beladona je prvotina, a je to na ní znát. Bohužel pozadu nezůstává ani překlad, chybičky se našly, a nebylo jich málo. Děj odsýpal, na můj vkus občas, až moc rychle, aspoň jsme se nikde moc nezdržovali, což by ale někdy nemuselo být na škodu. Celá kniha byla prostoupena velmi příjemnou atmosférou, příjemná byla i délka kapitol. Neseděly mi osobnosti postav, možná až na Percyho, chtělo by to trošku víc psychologie a propracovanější intrikaření. Asi se na povrch dostává zase moje pubertální já, já nevím, co na těch Smrtonoších vidím, ale pokaždé jsem si jeho přítomnost užívala. :D Líbila se mi detektivní linka, i strašidelno. Takže přes všechny chyby jsem knize udělila celé 4 hvězdičky především díky napínavému a dramatickému konci, který mě dostal. I slzička ukápla. Na druhý díl se rozhodně těším.

4 07.02.2024

Velmi srdceryvný příběh, a moc pěkný úvod do problematiky holocaustu pro děti. Rozhodně doporučuji, nejen dětským čtenářům. Kresby byly nádherné, atmosférické. Text výstižný, i když párkrát jsem se ztratila v myšlence, ale to je možná věc překladu. Bylo to lehce rušivé. Líbilo se mi, že příběh ukazoval pravdu, nebyl zbytečně moc uhlazený pro děti. Co vypíchnu - celostránkovou kresbu domku na vesnici v průběhu roku - jak prosté a přesto se v tomto rozčtvrceném obrázku nacházelo tolik pocitů. Opravdu krásné, a samozřejmě kruté jako všechny takové příběhy.

4 26.01.2024