Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi
kniha od: Hans-Joachim Lang
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/202525/bmid_zeny-z-bloku-10-lekarske-pokusy-v-o-LwU-202525.jpg
3.8
422
V mužské části osvětimského koncentračního lágru nechalo vedení SS na jaře 1943 oddělit dvoupodlažní budovu kasáren, blok 10, od ostatního táborového území. Prováděly se tam lékařské pokusy na zhruba 800 židovských ženách. Dva doktoři na nich zkoušeli metody sterilizace, jíní je podrobovali dalším experimentům. Autor líčí, co se s těmi ženami dělo, jak zvládaly úkoly všedního dne a s jakými následky se přeživší vězeňkyně – bylo jich kolem 300 – musely po válce vyrovnávat.... celý text
Literatura světová , Literatura faktu , Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)
Originální název:
Die Frauen von Block 10 , 2012
více info...
Komentáře (115)
Komentáře 115 Recenze 8
Kniha je dost kritizovana, ale mne praveze vyhovoval ten faktograficky suchy styl. Ak by to bolo viac beletrizovane, asi by ma cakalo viac nepokojnych noci.
Kniha poučná, ale patří ke slabším v toto žánru, ztrácela jsem se ve jménech a bylo to celé takové nanicovaté o pokusy Mengeleho či o blok 10 tu nějak výrazně nešlo a název je malý podvod.
Rozporuplné pocity, spíše ne kvůli obsahu.
Literatura faktu - to mi bylo známo.
Že nemám šanci si zapamatovat, nebo se zorientovat ve jménech, na to jsem si musela zvyknout v průběhu čtení. Kniha má sice několik výraznějších hrdinů - vypravěčů, na nichž jako by celý příběh stojí, ale pak zapadnou ti ostatní.
Jenomže... bylo jich moc.
Příběh bloku 10 není lehké vypovědět, ale z náznaků a výpovědí přeživších to byla síla. Autor neodvedl špatnou práci. Některé události, nebo popisy se opakují, což způsobilo, že jsem příběh vnímala z více stran/pohledů... No, chápete, žejo.
360 stupňový pohled na jeden hnusnej barák. Přes den zamčená koupelna a žádný přístup k vodě. Strach, zima a nedostatek.
Zacházení s vězenkyněmi jako se zvěří, to známe i z jiných knih na tohle téma. Odosobnění, kdy jim vzali identitu, přehlížení jakéhokoli pokusu o komunikaci. Doktoři nevysvětlovali, neodpovídali na otázky, neměli soucit. Oni je nebrali jako lidi.
Stejně si ale i v tom hnusu některé dovedly najít něco smyslupolného - svou uklidňující rutinu, trochu lepší podmínky týkající se osobní hygieny a možnost získat více jídla. O moc ne.
Absurdita třídění u vlaků - matka si odbarví vlasy na blond, proto je i s tříletým synkem, který má navíc krásně modré oči namísto do plynu poslána na pokusy. A kluk tam může být s ní.
Těhotná v sedmém měsíci, která požádá doktora, jestli by se dítě nemohlo narodit.
"Ale proč ne," dozví se. Ale hádejte, tohle šťastný konec nemá.
Některé pokusy se zaměřovaly na výzkum krve, snášenlivosti transfuzí odlišných krevních skupin... A také samozřejmě hromadné odběry - životu nebezpečné. Proč? Židovská krev pro vojáky najednou nevadila.
Bylo dobré říct, že jste, dámy, vdané a máte děti, přesto se mnoha pokusům podrobily náctileté dívky bez sexuálních zkušeností. Jsou popisovány operace sice s umrtvením, ale s šílenými následky. Místo obvazů sloužil toaletní papír, bylo nutné počítat s hnusnými jizvami a spoustou hnisu.
Bezdůvodné operace a mrzačení. Sterilizační pokusy všeho druhu. Operativní, s pomocí radiace, vyberte si.
Fotografie děloh se nedochovaly. A ani nechtějte vědět, jak je pořizovali.
Když si přestanete myslet, jako někteří komentující zde, že taková kniha "nemá děj," tyjo, tam je děje víc, než v kdejakém akčním braku, dozvíte se hromadu znepokojujících, ale zajímavých věcí.
Jen... je pravda, styl je trochu nestravitelný a místy se od mrtvých vrací zpět do doby, kdy ještě žili a mate vás představou, že jste třeba četli špatně.
Zajímavá knížka v tom že se člověk dozví že v Osvětimi existoval blok 10 a že se tam dělali pokusy hlavně na ženách, které z velké věčinny nepřežily a když přežily tak měli trvalé následky. Že tyto pokusy dělali pseudo doktoři, kterým bylo jedno jestli člověk přežije nebo jestli při pokusech trpí vše se dělalo za plného vědomí pokusných objetí/židovských žen. Že v Osvětimi nebil jen anděl smrti, doktor Mengele ale i jiné lidské zrůdy, které se vydávali za doktory. Celá knižní je protkaná utrpením těchto židovských žen a samozřejmě nejen jich.
Nezbývá mi, než souhlasit s předešlými příspěvky. Knihu jsem málem odložila, styl psaní mi také neseděl. Ale později jsem si na něj zvykla. Pár knih jsem o koncentračních táborech přečetla, ale až teď jsem se dozvěděla, že byl nějaký blok 10 a co se tam dělo. Je dobře, že se takovém nelidském zacházení píše. A že podobných "lékařů" bylo vice, ne jen Mengele.
Co mě také překvapilo, jak se po válce Německo postavilo k odškodnění těchto obětí.
Určitě nechci zlehčovat téma této knihy, patří však mezi ty, které jsem nedočetla do konce... Za mě je to klasická literatura faktu, až příliš čísel, nesedl mi styl psaní.
Ze začátku jsem si myslela, že půjde o klasickou knihu z Osvětimi. No a po chvíli čtení mi došlo, že je to kniha bez děje.
Jak už jsem psala, kniha neměla děj a byla dost obtížná na čtení. Bylo to jak číst prosté fakty, některé věty ani nebyly větami. (Snad mě chápete..)
Každopádně až na to, že mi kniha zabrala poměrně dost času kvůli bezdějovosti, dala by víc, než jsem od ní očekávala.
Vzhledem k tomu, že tu nebyl popsán příběh jednotlivce, se kniha mohla zaměřit na více témat. Dozvěděla jsem se hodně o všem, co se dělo na bloku 10, ale i o věcech, co se děli mimo něj, o známých osobnostech, které Osvětim proměnil v prach a i něco o Mengeleho životě.
Pro mě jako mladší čtenářku to bylo náročné čtení - ve smyslu psaného textu, velkého množství číšel a cizích slov - ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a neodložila, protože díky ni mám o této době rozsáhlejší vědění.
Poznámka na konec - na obálce knihy se nachází Monika Zatkaová, které na bloku 10 přišla o život. Vyfotil ji "fotograf z Osvětimi", který se jmenoval Wilhelm Brasse. Ten umřel v roce 2012 ve věku 94 let a v Osvětimi vyhotovil přes 50000 snímků.
Nepředstavitelné, nutné přečíst... smutné je, že lidé mohou takto ubližovat druhým..
Čtu tady většinu negativních komentářů a nemohu souhlasit. Četla jsem už mnoho knih, co se tématu holocaust týče, a ano není to vyloženě příběh jednoho či více lidí, ale je to prostě literatura faktu, takže tam budou fakta a ne vyprávění příběhů. Mě teda kniha bavila velice, vše hezky popsané, právě se mi líbilo, že tam i mezi jednotlivým vysvětlením bylo jméno té dotyčné, která to sama zažila. Takže za mě skvělá kniha. Ti, co chcete příběh, tak tohle není pro Vás, ale ti, co se chtějí dozvědět i o jiných "lékařích" z Osvětimi a co vězňům prováděli, ne jen Mengele, tak určitě doporučuji.
Také tak, nedočteno, nečtivé, ne nezajímavé, spousta jmen, čísel, nedalo se v tom ani za mák orientovat, ani ne v půli jsem jí odložila, že se k ní vrátím, ale nechce se mi k ní vracet. Vím že je to literatura faktu, nečekala jsem příběh, ale kdyby to bylo napsané uceleně vždy o jedné osobě ...
Tuto knihu jsem nedočetla. Určitě zajímavé téma. Bohužel styl psaní mi nesedl.
Jména, čísla, jména, čísla, jména, čísla, jména, čísla, a pak trocha nějakého příběhu a omáčky kolem... Je sice záslužné, že takové knihy vznikají, rovněž oceňuji, že na konci každé kapitoly je poznámkový aparát, ale jinak je struktura knihy ubíjející a snaha o přiblížení a "zosobnění" osudů popisovaných lidí jde na úkor čtivosti.
Velmi smutné téma naší historie, ale pokud bych to měla srovnat s jinými knihami, tak tento styl psaní mě neoslovil. Někdy mi to připadalo jako bakalářská práce nebo výčet jmen a hlavně koncové kapitoly mi nepřišly tak dobré.
Samozřejmě téma je zajímavé a zase jsem se dozvěděla i něco nového, takže za přečtení stojí.
Kniha je zajímavá v tom, že se clocek dozví, že existoval nějaký blok 10, kde se dělaly pokusy na ženách. Že nebyl jen anděl smrti, doktor Mengele, nýbrž i jiné zrůdy.
Kniha se čte dobře, ale člověk musí být stále ve střehu, aby mu něco neuniklo, a věděl o co jde. Ale pro mě je to detail. Byla super a určitě se k ní někdy zase vrátím.
Od té doby, co jsem byla na exkurzi v Osvětimi čtu všechny knížky, které se osvětimského pekla týkají. V popisných seznamech jmen jsem se ztrácela, ale chápu, že je to tím, že kniha je více faktická než vyprávěcí. O bloku 10 jsem slyšela, ale jaké pokusy se zde na ženách prováděly ne. Z jiných knih jsem věděla, že se zde provádělo testování sterilizací a z dalších zdrojů, že jedním z typů bylo "aplikování" látek na bázi plynu a kterých tato kniha naopak nemluví. Každopádně díky za to, že takové knihy jsou a byly sepsány. Ke všem přeživším holokaustu chovám hluboký obdiv, já si to nedokáži představit, že bych zde dokázala přežít jediný den.
Znám lépe zpracované knihy na toto téma, tak jsem to čekala "lepší", každopádně těžko hodnotit knihy s podobnými tématy hvězdičkami. Zkrátka přečteno, každý by si měl přečíst nějakou takovou knihu.
V prvé řadě chci napsat, že jsem ráda, že se tyto knihy píšou, protože by se na to nemělo zapomínat...
A teď k hodnocení této konkrétní knihy. Bohužel se nečetla dobře - nesedla mi psaná forma. Je to i můj osobní problém, protože nečtu literaturu faktu, což vlastně tato kniha je.
Dozvěděla jsem se nějaké nové informace a musím se přiznat, že se mi dělalo docela špatně. Takové šílené pokusy na nevinných ženách. Nechápu to, fakt ne, ani to vlastně pochopit nechci. V Osvětimi jsem byla, takže jsem si všechny ty odporné hrůzy dokázala živě představit. Určitě je něco jiného, když o tom ,,jen" čtete a když jste na tom místě byly.
V knize je i pár fotek a kreseb, za což dávám palec nahoru.
Knihám na toto téma by se člověk neměl vyhýbat - aby nikdy nezapomněl co se dělo, ale zrovna tento kus - já nevím, kniha se mi nečetla vůbec lehce a to ne kvůli tématu, ale stylem, kterým byla napsána.
Vyprávění mnoha žen z bloku 10, které i po osvobození a přežití v Osvětimi prožívají po zbytek života velká traumata kvůli pokusům sterilizace a následné neplodnosti. Dnes se to zdá až sci-fi, že toto byla skutečnost, co lidi dokáží za zvěrstva. Psáno nečtivou formou, jako bych četl útržky z novin, ale i tak za přečtení stojí. Koho toto téma zajímá doporučuji „ V pekle plynových komor a Smrt je mým řemeslem ", jedny z nejhrůznějších knih na toto téma. Nezačíná tohle zlo už šikanou na školách? To jsou přesní adepti na týrání lidí , kdyby se situace opakovala.
Proto je potřeba velmi tvrdě trestat jakékoliv násilí na lidech už od útlého věku.
V této knize se dočtete, jaké hrůzy se děly v bloku číslo 10. Já jsem doposud o bloku číslo 10 neslyšela a při čtení mě hodně mrazilo. Kniha pro mě nebyla ale tak čtivá, jak jsem si myslela že bude. Ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla a rozšířila si zase o kousek vědomí o holocaustu.
Kniha je velice zajímavá, jen kdyby tam nebylo moc jmen, trošku jsem se v nich ztrácela. Přesto to pro mne byli nové informace a jsem ráda, že jsem jí přečetla.
Opravdu nepředstavitelné hruzy,utrpení a beznaděj žen.Kniha se moc dobře nečetla příliš mnoho dat,jmen a faktu pro děj knihy nedůležitá a to čtenáře může odradit.
Kniha vypovídá o nepředstavitelném zacházení a ponižování lidské důstojnosti a celé jeho existence, také nám sděluje, že tímto utrpením prošlo nesčetné množství lidí, bohužel je to ale napsáno způsobem seznamu k nákupu... Z knihy si odnáším spousty jmen, které si čtenář nemůže zapamatovat, ani kdyby chtěl kromě pár "hlavních postav", které se nám objevují v knize víckrát než jednou... Bohužel si toho pamatuji víc o ďábelských doktorech než o jejich obětech. Vadilo mi, že se k tématu najednou z ničeho nic vyjadřuje člověk, který nikde předtím nebyl zmíněn a poté už se také neobjevil.
Vím, že je to nepatřičné, ale jedna stránka mě docela pobavila, místo dat, čísel a míst by se dala shrnout jednou větou, a to, že : V srpnu 43 přijelo do Osvětimi strašně moc lidí...
O to vtipněji na mě zapůsobila kapitola, kde bylo řečeno, že pokud ženy nešly na vyšetření a testy či operace, neměly celý den co dělat, dobrovolně se hlásily na sběr bylin a hub a dokonce si po nocích zařídily kabaret, skoro každá žena měla "svého milého", takže ani s tím jídlem to nakonec nebylo tak tragické... Ne, opravdu je to tam napsáno tímto způsobem...
Za mě je to špatně napsaná knížka, už jenom ten úvod nekoresponduje s formou obsahu. Podle mě by autor udělal lépe, kdyby sepsal a interpretoval kompletní příběhy několika žen, symbolických 10, s doplněním svého komentáře o dohledávání obětí. Upřímně jeden komentující zde kritizoval oblíbené knihy "povolání z Osvětimi", já si z toho "povrchního fotografa a tatéra" vzala víc než z tohoto seznamu. Mimochodem W. Brasse se v této knize také mihne a ano, nejspíš se zde dočteme malé doplnění děje Fotografa z Osvětimi, ale stále ten malý záblesk světla, kdy čtete konečně o někom, koho si zapamatujete (ovšem díky předešlému beletristickému dílu) nezachrání tu změť jmen, čísel, dat, míst a neucelených osudů.
Uznávám, že jeden okamžik, a to popis "vzniku kosterní sbírky" byl silný a člověk si uvědomí, co 2. světová válka znamenala pro "nehodící se lidi" a také oceňuji, že jsme se dozvěděli, že ne "všechna sláva" patří Mengelemu. Ale na čtyři hvězdičky to pro mě bohužel nebylo.
Tato kniha přináší otřesné svědectví o pokusech prováděných v Osvětimi na ženách. Jsou zde použity i svědecké výpovědi z úředních dokumentů a s několika z těchto žen autor i osobně mluvil. Věnuje se i tomu, jaký dopad měly pokusy na ženy, které přežily, po válce.
Kniha je výjimečná tím, že ženy tu nejsou bezejmenné, autor tu jmenovitě vyjmenovává spoustu obětí, což ale zároveň dělá četbu obtížnější.
Čím delší čas od války uplyne, tím bude těžší si představit, že toto se skutečně stalo, proto jsou taková svědectví důležitá.
Lang chtěl napsat knihu hlavně o obětech Osvětimských lékařských pokusů, ale nejsem si jistá, jestli zvolená forma byla ta pravá. Zaprvé mi přišlo, že je kniha pokud zmateně členěna a zadruhé to vypadalo, jako by se Lang snažil zmínit co nejvíce žen, které vypátral a kterých se informace týkaly. Nijak samozřejmě nekritizuji samotnou snahu dopátrat se osudů těch, kteří nedobrovolně a v tak strašném prostředí sloužili jako pokusní králíci, ale pokud je jich na každé stránce zmíněno několik - celé jméno, často včetně přezdívky, data příchodu do Osvětimi a případně toho, kolik jim tehdy bylo - začala jsem tyto údaje postupně spíš ignorovat, protože jen málokteré ženy se v kapitolách objevovaly opakovaně, a poměrně očekávatelně jsem si tak zamapatovala jen pár nejčastěji se objevujících spolu se jmény doktorů a těch, co jim více či méně dobrovolně pomáhali. Přišlo by mi pro čtenáře mnohem lepší vybrat si u každého typu pokusů jen několik málo žen a na jejich osudech tehdejší dění ilustrovat, než pořád náhodně zmiňovat další a další.
Jinak to bylo dle očekávání zajímavé, děsivé a odporné.
Pokud vás toto téma zajímá, doporučuji přečíst i Ďáblovy doktory od americké soudní zapisovatelky působící při Norimberských procesech.
Knížek z prostředí vyhlazovacích táborů je hodně. Všechny jsou o tom samém, o utrpení a boji o přežití v nelidských podmínkách. Tahle kniha je jiná jen ve stylu vyprávění. Není to román, ale spíš faktografický příběh opírající se o výzkum. Je samozřejmě sestaven tak, že čtenář se postupně propracovává k větším a větším ukrutnostem a je nucen přemýšlet nejen z pohledu obětí pokusů, ale i z pohledu těch, kteří je prováděli. Ať už to byli němečtí lékaři, nebo lékaři-vězni. A co si z knihy vzít? Nevím přesně. Takové to obecné, "musíme o tom psát, aby se na to nezapomnělo a nikdy se to neopakovalo", osobně moc neuznávám. Je to jedna část historie lidstva, o které by lidé měli vědět, ale neustále se v ní dopodrobna hrabat? Proč?
Kniha mi dala mnoho nových informací, tématu se věnovala opravdu komplexně, ale místy na mě bylo hodně informací, čísel, jmen, což čtení znesnadňovalo. Závěr mě rozčílil.
Kniha přečtena - čtenářská výzva
Raději nebudu nic psát, jinak bych se musela rozzlobit....
Nečekejte román s tématem holocaustu. Kniha faktu, tak bych se vyjádřila. I přes počáteční problém jsem se začetla. Oceňuji snahu autora vylíčit děj neutrálním, pro nás možná drastickým, způsobem. A konec... To byla hra s mými nervy.
Obsahově kvalitní kniha, bohužel trochu "neučesaná", takže jsem se místy ztrácel, vracel se atd. Nicméně času u ní nelituji, další dílek do skládačky "moderní historie".
Člověk u takových knih stále jen kroutí hlavou. Neskutečné, jak člověka, jen o něco jiného, druhý může brát jen jako "něco" na pokusy.
Tento tip knih je podle mne nehodnotitelny. Prijde mi zvlastni hodnotit takove pribehy. Kniha je napsana vecne, nektere pasaze se cetli hur, ale kniha ma mnohem vetsi vypovidajici hodnotu nez ty pribehove napsane. Urcite stoji za precteni, ja treba byla prekvapena, z kolika statu se zide svazeli. O spouste z nich jsem vubec nevedela.
Je škoda, že poctivá literatura faktu mající vyšší vypovídající hodnotu o továrnách na smrt má mnohem nižší hodnocení, než beletrie typu POVOLÁNÍ z Osvětimi, těšící se v současnosti značně popularitě především mezi čtenářkami, mající o téma koncentračních táborů "opravdový badatelský zájem".
Zajímavé. Nečekejte žádný román, jsou to jen fakta, fakta, spousta jmen a čísel. Herr Lang jde přímo k věci, žádná okecavačka o počasí. Byly to strašné pokusy, ale na rovinu, kdyby jich nebylo kde by byla lékařská věda dnes.
Neskutečně silná kniha, a nedovedu si vůbec představit co si museli prožít ..
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) lékařská etika pokusy na lidech holokaust, holocaust
Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v OsvětimiKniha Ženy z bloku 10 - Lékařské pokusy v Osvětimi je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 677x |
| Čtenářské výzvě | 94x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 518x |
| Chci si koupit | 142x |
| dalších seznamech | 17x |