Žena v černém
Susan Hill
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111452/bmid_zena-v-cernem-uSt-111452.jpg
4
407
123
Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky. Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte? Nyní také stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli!... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 2012 , MetaforaOriginální název:
The Woman in Black , 1983
více info...
Přidat komentář
Taková krátká knížečka, viktoriánská jednohubka o jednom děsivém příběhu. Kdo má rád barvitější popisy a větší hru se slovními spojeními a slovy celkově, ten nesáhne vedle. Pro mě příběh nebyl nic úplně nového (ano, jsem si vědoma toho, kdy byla kniha napsána), řada věcí se dala předvídat a vlastně jsem tam nenašla nic, co by mě postavilo ze židle. Já rozhodně nemusím mít v knize zabijačku, takže to nemyslím tak, že tam bylo málo krve nebo podobně. Zkrátka to byla taková klasika, což byl nejspíš i záměr. Děj je za mě přímočarý a hodně rychle ukončený. Určitě by se s tím dalo pracovat dál, ale to je jen můj názor a pohled, autorka to chtěla takto, a tak to tak je. Tečka. Zkrátka je to taková hororová historka.
Co se týče hvězdičkového hodnocení, nevím. Slohově a jazykově je kniha určitě skvělá, příběh je klasika. Nějak výrazně mě to však nenadchlo. Ale na druhou stranu si příběh budu určitě pamatovat.
Mně se kniha vcelku líbila, zajímavý malý tajemný horor z odlehlého domu, který je opředen dávným tajemstvím a prokletím.
Já jsem knihu vyslechla audio skvěle načetl Igor Smržík.
Esencia gotického hororu. Mne sa to vlastne páčilo. Tempo rozprávania svižné, za čo nemôže len rozsah blížiaci sa skôr k novele, než k románu, ale to, že niektorí spisovatelia vedia písať a niektorí nie a Susan Hill písať vie. Potešila ma tiež absencia otravných, zdĺhavých, bradatých klišé typu prítomnosť exorcistu alebo množstva nudných postáv. Je tu v podstate len jedna + skvelý pes + hŕstka ale fakt že vedľajších postavičiek. Hlavný hrdina je sympatický mladý muž, ktorý divné veci okolo seba až na výnimky berie s príjemne osviežujúcim chladnokrvným postojom. Nechcem povedať, že to má na saláme. To by tiež nebolo realistické. Uvedomuje si, že sa okolo neho sťahuje neviditeľná slučka nadprirodzených mocností a nie je mu to príjemné. Komu by bolo? Ale nie je hysterický, nepanikári. Proste to nie je blbec. Toto sa mi páčilo aj na filmovom spracovaní s Danielom Radcliffeom: Arthur Kipps nezostával v prekliatom dome preto, že musí, ale preto, že chce. Film Jamesa Watkinsa bol podobný, ako knižná predloha: mimoriadne atmosférický, zároveň ale trochu pohodlný a neprekvapivý. Susan Hill má talent na šťavnaté atmosférické opisy, takže všade sa rozliehajú zákerné močiare (od Psa Baskervillského zbožňujem české slovo blata), v ktorých ak si nedáte bacha, pohltia vás a už vás nikdy nikto nenájde, hmla sa pomaly plazí, okolité more je sychravé a interiér domu enormne tiesnivý. Samotný dej je žiaľ monotónny. Hoci som z knihy mal spočiatku pozitívny pocit, v strede sa to zlomilo a ani vtedy to nebolo zlé... ale ani výborné. Na štvrtú hviezdu to v mojich očiach každopádne nemá. Mimochodom, spomínaný film s Danielom je zaujímavý tým, že sa nejedná o prvé spracovanie inkriminovanej knihy. Prvé sa uskutočnilo v r. 1989 a v hlavnej úlohe sa predstavil neveľmi známy anglický herec Adrian Rawlins. Keď Watkins v r. 2012 natočil novú verziu, tak ako zábavným sa ukázal byť fakt, že Rawlins hral vo flashbackoch otca Harryho Pottera, ktorého samozrejme stvárnil práve Daniel. V r. 2014 následne vznikla filmová dvojka, čo je (napriek číslovke v názve: Žena v čiernom 2: Anjel smrti) v skutočnosti prequel. Reedícia knihy (tá od vydavateľstva Vyšehrad) má v tiráži uvedenú chybu: píše, že originál vznikol v r. 1992, ale pravdou je, že správny je rok 1983.
Tato kniha pro mě byla zklamáním čtení mi přišlo nekonečné a nezáživné. Doporučuji se podívat raději na stejnojmenný film ten mě připadá mnohem lepší. První jsem viděl film a byl jsem nadšený při čtení knihy mě nadšení hned přešlo.
Autorka se evidentně zhlédla v tajemných příbězích viktoriánského období. Nechala se inspirovat archaickým stylem vyprávění i dobovým způsobem vedení příběhu a názvem svého románu se zjevně dokonce pokusila prvoplánově propojit s jedním z čelných představitelů tohoto období, konkrétně tedy s Wilkie Collinsem a jeho románem Žena v bílém. Ale výsledek je prachmizerný, pokusy o navození tajemna a strachu jsou bezzubé (někdy až úsměvné, vezmeme-li v úvahu, že Hillová knihu napsala v roce 1983) a celé to působí jako desetistránková povídka bez nápadu, postavená na stokrát sežvýkaných a už dávno sešlapaných motivech, nafouklá do rozměrů románu.
(A přitom autorčina detektivka Dobrý motiv pro vraždu je naprosto skvělá - tu rozhodně doporučuji!)
Ani bych se nesnažil knížku dočíst, kdybych nechtěl konfrontovat názor některých filmových diváků na CSFD, kteří tam tvrdí, že český film Travis z roku 1996 je nepřiznaná vykrádačka právě tohoto románu Susan Hillové. Tak se jdeme na filmeček podívat a uvidíme...
Jelikož znám film, díky několika shlédnutí( ano mám ho ráda) tak se kniha četli z počátku dosti ztuha.. protože člověk čeká filmový děj. A vidí filmové postavy a tak když se odlišují trochu je to zmatek pro mozek..
ALE
Tápala sem co od knihy čekat a byla sem mile překvapena.. Pravda,že věčné popisy všeho si, mě unavovali, ale po začtení se díky nim čtenář lépe ponoří do pochmurného děje a nechá se tak naprosto pohltit. Od cca poloviny mi mozek vnímal knížku samostatně a nepromítal jí jako film. A tak sem byla opravdu uchvácena atmosférou, kdy slyšíte dětský křik a ržání koně bojujícího o život.. vrzání, vichr.. Kdo nečetl vřele doporučuji..ale nejdřív opravdu knihu a po té film :)
Žena v černém se rozjíždí pomalu, lenivě, asi jako se lenivě tetelí mlha nad blaty obklopující onen velký dům, který má za nájemnici jednu vskutku naštvanou duchnu (ženský rod slova duch, btw kdo ví, jestli platí nájemné...), navíc by někoho (mě) mohlo štvát dokola omílané, jaké mraky jsou zrovna na obloze, jak moc mrazivý vzduch otravuje hlavního hrdinu, zkrátka neustálý popis počasí, že by se ani Dagmar Honsová nemusela stydět... Ale pokud překonáte zhruba první třetinu knížky (která není špatná, ale o tom, že by vás strhla a od knížky už nepustila, se moc mluvit nedá), odmění vás gradujícím příběhem, mrazivým, děsivým (vážně, takhle jsem se u knížky ještě nebál, ouky, nebál jsem se ani tentokrát, ale napínavé to bylo, a ne že ne). Doporučuji číst za zvuků hudby soundtracku k filmové Ženě v černém ;-)
Neurazí - nenadchne. Poslední třetina má atmosféru a napětí odpovídajícím způsobem graduje, ale neospravedlní to prvních šedesát stran předvídatelné nudy.
Po shlédnutí filmu jsem se konečně dostal i ke knize. Kniha byla čtivá a četla se jedním dechem. Ovšem, pro mě je to jedna z knih, o kterých vím, že si jo znovu jen tak nepřečtu. Trochu mě mrzí závěr, který mi přišel unáhlený a zbytečně rychlý. Dále mě překvapil relativní klid hlavní postavy při prvotních setkáních s ženou v černém. Osobně bych se dekoval už při setkání na hřbitově za domem, dokumenty - nedokumenzy. Za mě průměr.
Děj, který se odehrává v knize a na který vzpomíná hlavní hrdina po mnoha letech, je hodně zvláštní a jistě vymyšlený pro vzrušení čtenáře. Pokud by někdo něco podobného prožil, asi by jej to více poznamenalo. Nebo byli lidé v té době "odolnější" na styk s nadpřirozeným zlem? Jistě četba je napínavá, ale mně připadal život ženy v černém tragický, protože její duše neměla klidu, hledala duchovní pomoc. Že by to ve staré Anglii neuměli? Jistě je to příběh k pobavení a vzrušení, ale i k poučení. Je třeba pamatovat na živé i zemřelé rodu, aby došli klidu.
Tohle byl povedený duchařský kousek...
Knihu mám už dlouho, a teprve teď ( díky čtenářskému klubu ) jsem se k ní dostala...
Ráda si od autorky ještě něco přečtu...
(SPOILER)
Tak tohle já můžu. Miluju tu atmosféru i ten komorní stísněný prostor starého domu a zvláštního malého odtrženého městečka. S hlavní postavou se navíc můžete i ztotožnit, protože se nebojí přiznat, že má z něčeho strach a není to ten druh hrdiny, který by si hned vzal do ruky sekeru a běhal po domě a všechny možné zločince nebo vrahy do jednoho vytlouk. Já samozřejmě mám ráda tyto soběstačné, dobrodružné... a takřka neporazitelné postavy, ale zároven si uvědomuju, že nejsou zas až tak reálné jako třeba právě Arthur.
Chci víc takových knížek... a se Susan určitě nekončím, jelikož jsme si evidentně padli do noty, nebo teda spíš ona mě. To jak dokáže popsat místo, kde se postava nachází je prostě umění... doopravdy, vy nejenže máte pocit, že na tom místě jste v tu danou chvíli taky, ale jakobyste i cítili všechny ty vůně a slyšeli zvuk větru a taky ho cítili na tváři. Prostě super.... opravdu v hodně málo knížkách jsem se s takovým popisem setkala... kdyby to někoho zajímalo, tak si myslím, že to byla Jane E. a Mrtvá a živá.
Kniha mě opravdu moc a moc bavila.... a mrzelo mě, že jsem jí nečetla po večerech nebo o vánocích, kdy je to správné chmurné počasí, které by se k tomu hodilo. Mráz po zádech také přebíhal... takže za mě spokojenost na plný počet hvězdiček...možná časem pořídím i domů.
A pak tu máme film, který jsem samozřejmě musela vidět. Ten z vás, kdo se rád nimrá v detailech jako já... tak tu mám recenzi s názvem Rozdíly mezi filmem a knihou, tak tam můžete kuknout... mě samotný to přišlo docela zajímavý.
Jednak mým favoritem, ale zůstává kniha, možná proto, že šla jako první v pořadí a film až po... ale přišla mi, že tam ten příběh líp funguje. Každopádně film není vůbec špatný, i když mu ta komornost možná nesvědčí tolik jako knize...ale Daniel se do role hodí a i dobře vypadá, což je další důvod proč film zkouknout. Ty obleky prostě chlapům seknou.... ale chci jenom dodat, že mi přijde postava Arthura v každém z těch dvou zpracování možná až hodně odlišná. Jeho knižní verze je taková bezprostřední, optimistická, veselá, mladistvá, naivní...... kdežto ta filmová je už od úplného počátku velmi melancholická, zasmušilá, smutná....prostě to občas působí, že sou to dvě úplně jiné postavy... každopádně díky filmové verzi aspon vidíme jak zhruba vypadá depresivnější a melancholičtější verze Arthura, kterou byl určitě v knize v pasáži, kterou jsem mi už nečetli, ale kterou tam naznačil, a to byla ta když mu zemřela žena a syn.
Ve většině případů se mi kniha líbí více než film, ale toto není ten případ.
Kniha se celkem dobře čte a pro svou délku je za chvíli přečtená.
Uf, tahle kniha klame hodně způsoby!
Je to tenký sešítek typu "To si přečtu před spaním." No, mě to zabralo hned několik večerů. Dva a půl.
Taky to klame stylem. Kniha je z roku 1983, a autorka se snaží znít, že je to mnohem starší materiál. Pocta nebo vykrádání něčeho, co fungovalo, tak teď bude taky? Vyberte si.
A je pravda, že jsem film z roku 2012 ještě neviděla. Ale vím, jak končí. Takže si s tim asi hodně pohráli, protože tady...
...příběh začíná, kdy je hrdina už starý pán a doma do něj tak rejou, až mu nezbyde nic jinýho, než si vzpomenout na tu nejděsivější historku svého života. Tak se starej pán ponoří do vzpomínek.
Už v úvodu je vidět, na jakém stylu autorka ujíždí, a kdyby se mohla narodit o sto let dřív, asi by byla šťastnější. To by tolik nevadilo. Mě rozhodně ne. Ale ta šílená souvětí, když se autorka rozhodne něco popisovat! Když to mám k něčemu připodobnit...během jedné věty si v chodbě stihneme sundat boty, zkontrovat, zda jsou v obýváku zalitý kytky a buď za to sloužícim vynadat nebo kývnout, ještě se zamyslet nad tím, zda by někdo vymyslet nějaký lepší zavlažovací systém, a odejít k oknu, kde se nám nedaří zapálit dýmku, ale my to po chvilce dáme. A teď otázka: jakou barvu měly boty, které jsem si po příchodu domů nezula? Přesně! Já na konci věty kolikrát nevěděla, co bylo na začátku. Za mě to bylo strašně vyčerpávající... :( a nepřirozený, když je takhle každá třetí věta... :/
Ale k ději :)
Já nikdy nechtěla bejt právník. Ale dřív asi bylo míň bohatých lidí než teď, tak bylo asi běžné, aby se nějaký z nich vždy postaral po smrti o pozůstalost tím, že odjel tam, kde dotyčný bydlel, a tam se o všechno postará. A to potká i hlavního hrdinu. Odjede na konec světa (čti díra v Anglii, která mu nic neříká, protože je z Londýna), kde to má vyřídit.
Takže přijde klasika. Vidí, co tam není. Lidi mu divně odpovídají a divně se na něj koukají, ale ne neřeknou mu na plnou hubu, co se děje (asi aby nevypadali divně...mmch, to zamyšlení, jak se londýňan nejspíš kouká na tohle místo, bylo dokonalý), když zmíní jméno nebožky, nebo když řekne, že zůstane v jejím domě přes noc nebo když řekne, že na funusu viděl tajemnou ženu v černém. Fuj! Asi mě posedl duch autorčiných souvětí! :D
Hlavním kamenem úrazu se tedy stane právě to, na co autorka chtěla nalákat. Ten děj je prostě průhlednej. Což mi nevadí u věcí, které jsou doopravdy staré. Tam si říkám, že v té době, to musela být pecka. Tady jsem si říkala, že nechápu, o co se autorka snažila, když to napsala v osmdesátkách. Chtěla bejt dobová, proto se musela držet předepsané šablony. Neuhla ani na milimetr z vyražené cesty všemi těmi spisovateli před ní. Až to místy začne působit jako fanfikce. (Ale kam to se svou fanfikcí dotáhl třeba taková Anna Todd, že?) A to prostě zamrzí, když si na zadní straně knihy přečtete, jak je Susan Hill neskutečně uznávaná.
Čili v knize není nic, co by mě překvapilo nebo jakkoliv emočně zasáhlo. Ani to na pohyblivejch pískách se mnou nic neudělalo! Naprosto chápu, proč si filmaři museli domyslet tolik děje do adaptace. (Proto mi přijde úplně trapný, že druhé vydání vyšlo s filmovou obálkou!) Tohle by dějově stačilo možná tak na jednu epizodu Fear Itself, a potom by dávalo mnohem větší smysl, proč seriál zrušili po první sérii.
Takže jo, napsat to a vydat jako povídku v antologii zaměřené směrem, kdy současní autoři pracují jako staří autoři, užila bych si to mnohem víc. Protože číst 130 stran tři večery není normální!
Knizka je vylozene nudna, tempo zadne, napeti zadne, jen x stranek nudy.
Viděla jsem filmové zpracování dřív (nové s Radcliffem), než jsem si přečetla knihu a obojí není žádná super hororová perla, ale dá se. Poprvé nejsem tak úplně schopná říct, co se mi líbilo víc, jestli film nebo kniha. Nutno podotknout, že film jsem už viděla před několika lety, když vyšel. I tak je ale kniha příjemná duchařská oddechovka na večer.
Díky, čtenářská výzvo!
Autorka pro mě byla zcela neznámá a o to to bylo větší překvapení. Tíživé a mrazivé tak, jak to má být. Anglický venkov je zkrátka skvělým místem pro děsuplné příběhy. Knihu doporučuji a ráda si od Susan zase něco přečtu.
Kdybych nevěděla, že Susan Hill knihu napsala v 80.letech minulého století, určitě bych uvěřila, že je to sto let starý klasický temný horor.
Na poměrně málo stránkách se rozvíjí dávný děsivý příběh Arthura Kippse, kterého krátký pracovní pobyt na opuštěném sídle poznamená až do konce života... Zažije hrůzostrašné věci - zjevujícího se ducha ženy v černém oděvu, děsuplné zvuky potápějícího se kočáru, křik malých dětí, noční řádění nadpřirozených sil....A také osobní tragédii.
Kniha je napsaná jakoby dobovým autentickým jazykem a slohem, s množstvím emotivních popisů pocitů, situací i prostředí, třeba londýnské mlhy:
"...Byla to žlutá mlha, špinavá, ošklivě páchnoucí, která oslepovala a nutila ke kašli, mastná a lepkavá. Lidé měli život ve vlastních rukou, když se poslepu krok za krokem pouštěli přes ulici, klopýtali po chodnících, a aby se neztratili, chytali se zábradlí i jeden druhého.
Zvuky byly tlumené, obrysy rozostřené. Tahle mlha se udělala před třemi dny a nevypadalo to, že by se chtěla zvednout. Byla přesně taková, jako všechny mlhy - hrozivá a nevěstící nic dobrého. Známý svět skrývala v přestrojení a mátla lidi..."
Líbilo se mi to, bylo to zase něco jiného než běžná četba. Doporučuji.
P.S. A dávám plný počet také Marii Brabencové-Válkové za výborný překlad.
Opravdu mě nebavila. Děj zase nijak moc extra. Pravda, konec špatný, smutný a asi jen ten zajímavý. Bát se mě u knihy ani nenapadlo. Samozřejmě, pokud bych byla přímo v onom domě sama, tak ano. Škoda...
Štítky knihy
zfilmováno anglický venkov horory duchové a přízraky
Autorovy další knížky
| 1995 |  Žena v černém |
| 2012 | Malá ručka |
| 2008 |  Dobrý motiv pro vraždu |
| 2004 | Zamžené zrcadlo |
| 1994 | Paní de Winterová - Mrtvá a živá II |
Kniha Žena v černém je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 540x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 210x |
| Chystám se číst | 111x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 5x |
Nijak objevná duchařina, atmosféra mi připomněla romány A. C. Doylea, ale na rozdíl od nich je Žena v černém nepříjemná i jako kniha. Závěr nezapomenutelný. Bohužel.