Lady Dracula komentáře u knih

Kinga mám pořád ráda a pořád to bude moje srdcovka. ALE....s odstupem asi 3 měsíců, kdy jsem knihu dočetla, si tak nějak uvědomuji, že vlastně pořádně ani nevím, o čem jednotlivé povídky byly.
Krysu si nevybavuji vůbec, více si pamatuju Telefon a Chucka, protože mne bavily o trochu více.
Z povídky navazující na Právo nálezce mám rozporuplné pocity. Holly, je...prostě Holly a za sebe mám pocit, že ona sama ten příběh nikdy nemůže utáhnout. Vlastně mi strašně lezla krkem. Jak Holly, tak ta povídka.
Celkově mám z téhle knihy pocit, jako by byla šita horkou jehlou a vydána jenom proto, že King chtěl dodržet svůj stanový limit vydání dvou knih ročně.
Ale kdo ví, možná, s delším časovým odstupem a znovu-přečtení, změním názor. Nicméně zatím je to s bídou na tři hvězdy.
Sorry jako.

Ach Cujo...ty pse jeden bláznivej! Stálo ti to za to? Ve svém věku a přece si nedá říct...
Tragické, smutné a děsivé ve své banálnosti. Aneb "může se to stát i vám".

7 22.09.2018

Pche. Jelikož se mi do ruky dostaly nejdříve Nezbytné věci, kterých jsem byla nadšená a různé odkazy na předchozí knihy mi nedaly spát, rozhodla jsem se, stejně jako u Hannibala, že to vezmu od konce.
Takže největší šok pro mne byl, že příčina smrti dvou lidí NEBYLA vysvětlena! Pominu-li své rozčarování a pocity zlosti těsně po dočtení knihy a s odstupem se podívám zpět, asi jako čtenář, který to čte "v normálním sledu", musím uznat, že jsem se vlastně i bavila.
Bavila, jakože opravdu bavila, žádný děs a hrůza se nekonaly. Vlastně jsem pořád měla neodbytný pocit, že King píše o sobě a Bachmanovi, což, kdyby byla pravda, tak mu fakt nezávidím. Přece jen, když najednou vidíte svou Temnou půli v celé kráse..to musí vidět i ty neotrlejší osoby!

A tak, jako jsem po TO přestala dívat na klauny jako na milé a zábavné bytosti, tak po Temné půli jsem se naopak zamilovala do psychopompů v podobě....ále, to vám přece nevykecám, ne? :-)

6 12.09.2018

Oproti některým čtenářům jsem se já při čtení naopak bavila. Jasně, konec byl jakýsi...lehce "pofidérní", ale mohl být vlastně ještě horší.
Samotná myšlenka hl. záporáka je velice úsměvná, ale jen do doby, kdy vám dojde, čeho všeho že jsou lidé schopni, když po něčem baží nebo mají pocit, že o to mohou přijít. A jeden neškodný žertík...co to je...
A pak..ach, to prozření!

Pro mne zatím jedna z nejlepších Kingovek. Mínus snad jen za kvantum postav, i když bez nich by to přece jen asi nebylo ono.

10 09.09.2018

Ne, ne, ne, ne. Prostě NE! Tato kniha asi není pro mě.
Zkuste nechat projít výběrovým řízením pár gayů/leseb, vyberte toho, kdo měl nejtraumatičtější dětství, nejlépe pak, pokud jím prošel v relativně nedávné době, a nechte ho to hodit na papír. Následně přidejte pár kapek cynismu a trochu to přibarvěte, aby to bylo dostatečně šokující.

Pardon, ale na mě vyloženě z této knihy křičí touha "šokovat, že i v dnešní době...". Nezaujalo, nenadchlo, nevyděsilo. Slzičky neukáply, kapesníky nepromokly. Podle mne naprosto zbytečně vydaná kniha. Škoda stromů.

11 19.08.2018

Tak tohle byla kombinace utrpení a nadšení. Bohužel, utrpení převládlo.

Ačkoli první knihou jsem se bavila, druhou knihou jsem se prokousávala horko těžko a mám pocit, že jsem se snad málem i utopila v té obří záplavě filozofie. V podstatě mám pocit, že si poslední díl (do kterého je stejně ještě spousta času, takže budu muset tohle martirium podstoupit znovu abych si všechno připomněla) přečtu vlastně jen ze setrvačnosti. Jasně, kdyby mne to nezaujalo, tak vůbec neuvažuji o dočtení a znovupřečtení, nicméně pořád jsem z toho zatím více zklamaná než nadšená.

Tak snad se posledním dílem předvede....měl by.

1 19.08.2018

Ha. Jak už tady bylo několikrát napsáno - King zcela vykuchal Stokerového Dráculu. S dokonalostí sobě vlastní mu vytahal střeva, vyrval srdce a ještě tlukoucí položil na oltář, aby je rozdrtil v prach. "Prach jsi a v prach se obrátíš." A krev kapala.... a kapala....a kapala...až se celé městečko utopilo v krvi.

Po dlouhé době kniha, kdy jsem měla nepříjemný pocit z toho, že bych měla v jednu v noci nejdříve zhasnout lampičku, až pak zavřít okno a jít spát. Kniha, která vás pohltí a v danou chvíli nutí nechat výkřik odumřít na rtech. Kniha, která i váš čich přesvědčí o tom, že cítí puch zatuchliny a rozkladu i když jste celou místnost vystříkali voňavým sprejem a sebe utopili v celé lahvičce parfému.

Prostě zase jednou syrová Kingovka. Tak, jak má být - podávaná ještě za studena, se solí a pepřem. Ale zásadně bez česneku!

Ach.....uff....
Ach, jaká to báječná kniha! Zajímavě napsána, vzletné slovní obraty, poutavé postavy...
Uff, tak to byl hardcore! Kniha je super, když vám nevadí filozof vykukující v každé větě (na druhou stranu, min. vás to donutí fakt přemýšlet a nelouskat knihu rychlostí světla, kdy nevíte, co se dělo na začátku) a natahování (někdy teda, nutno podoknout) již tak hutné atmosféry. Taktéž je to mazec i s postavama, tam mi p(d)ošla buzola a chvílema jsem byla v lese.
Každopádně přes to všechno mne něco nutí číst dál (přesněji - jet si pro druhý díl zpátky do práce když za 10 hodin bych byla zpátky v práci :-D ) a děsím se chvíli, kdy dočtu druhý díl a budu s pláčem čekat na třetí a poslední díl.

Psychologické divadlo o tom, kam až je schopen člověk zajít, když miluje.
A poučení, že na indiánská pohřebiště se už prostě ze zásady nechodí ;-)

12 30.07.2017

Jablko nepadá daleko od stromu...?
Pro mne lehounce slabší pokračování. Občas na mě z knihy kapal sentiment, chvílema zbytečná hysterie. Ale pořád pozitiva převažovala nad negativama a já se příjemně bavila.

7 25.07.2017

Fíha, to byla ale jízda!
Pokud jste jak já už přesycení strašidelnými domy z hororů, tohle pro vás bude příjemným osvěžením. Sice stejné téma, ale mnohem lepší provedení. King je prostě mistr hororu zcela právem.
*
Příběh plyne lehkým pomalým tempem, napětí stoupá pozvolna a vy jen čekáte, tak kdy už je teda zařízne a ono pořád nic...hryžete si nehty nedočkavostí, ale stále ještě není konec...nedýcháte, valíte oči a pak to prostě práskne. A vy nakonec ani nevíte, jestli jste to očekávali takhle nebo vlastně úplně jinak... A tak sedíte na posteli, konsternovaně hledíte před sebe a říkáte si...co? Následně hledáte volné pokračování, protož to si prostě MUSÍTE přečíst :-)
*
Takže až teď pojedete na dovolenou, bacha na vyhlášené hotely, nikdy nevíte, co za zlé tajemství se tam ukrývá.

P.S.: Taky nemám ráda infantilní keřová zvířátka.

Really? Jakože fakt? Bez žádného "sorry jako" prostě konec a tečka? To, na co jsme všichni čekali na smilování bylo nakonec enormně krátké a divné. Vlastně to bylo puf a vše je zalité sluncem. Až na nějaké drobnosti samozřejmě.
Tak jsem fakt zvědavá, o čem budou další díly... :-P

1 23.04.2017

Občas si říkám, co Terry dělal, když ti knihy psal. Takhle natáhnuté dílko jsme snad od něj ještě nečetla. Pokud by mne nehnalo dál to, že chci konečně vědět, jak to celé dopadne a co ještě dokáže vymyslet, aby ten příběh více zamotal, nejspíše s tím seknu. Takže nedoporučuji knihu číst pozdě večer, hrozí, že vás uspí.
Takže, Terry, sorry jako, ale takhle NE!

1 14.03.2017

Je to jiná kniha než ty předchozí a přece stejná. Bolení hlavy mne chytá pokaždé, co čtu jedny a ty samé fráze dokola a je pravdou, že "jistou zradu" je člověk schopen vycítit již po dvoustránce o velmi náhodném setkání.
Nicméně je příjemné číst taky o někom jiným, byť se tyto postavy dotýkají hl. příběhu. Oba je duševní mrzáček jak vyšitý a Jenn zas sladká naivka, co hledá sama sebe.
Je to odlehčené čtení a přesto velmi záživné :)

02.02.2017

Asi zatím nejlepší Terryho kniha z této série. Nejspíš to bude proto, že mě romaňťárna Ríši a Káči moc neba, protože oni jsou ti milenci, co se milujou. Navíc mě Ríša irituje tím, že se občas chová jak....no prostě na liskanec. Ale zase je pravda, že nebýt toho jeho chování, nebyla by to taková sranda a za chvíli by nebylo o čem psát.
Za to snový cestovatel, to je aspoň frajer. Žádnej Strážce, bojte se chlapa, co vám vleze do hlavy (jo, na tom něco bude)! No dobře, je možná malinko děsivej, malinko nechutnej a trošku víc sadistickej, člověk by ho za přítele asi moc nechtěl. Na druhou stranu, je to přece jen záporák a záporáky má každý rád, že jo (tímto zdravím Dextera).
A nemám ráda Sestry světla. Amen.

Prostě a jednoduše, kniha má konečně řádnej spád, moc vás pustit nechce, vždycky vás aspoň jedním drápkem drží Strážce a tvrdí vám, že vám dá moc, to dočíst kde chcete - třeba i v práci za plného provozu. Bavila mne :-)

2 11.12.2016

Kámen slz mi připomněl Paní Bovaryovou na škole. Musela jsem ji číst na dvakrát, protože mě prostě nebavila. Nicméně jsem knihu dočetla mile překvapena (to se mi P.B. nestalo :)).
Kniha mne jaksi v půlce přestala bavit a já musela čekat, než uzraje ten pravý čas a knihu dočtu.
Prostě mi vadí to věčné štěstí, kteří naši dva milenci mají! To až není reálné! Možná závist, možná by pak Terry musel vymýšlet další hl. hrdiny a to se mu nechtělo. Nebo Ríšu vlastně nemá rád a dělá mu to prostě naschvál. Nevím. Každopádně mne to trošinku irituje. Ale i přesto jsem si zašla do knihovny a půjčila si Krvavou církev. On ten svět, ty myšlenky a ten jejich příběh prostě v jedný knize nepopíšete, že (a ani nepochopíte :))

15.11.2016

Zklamání. Jedno slovo, které mne provází už od počátků, co jsem začala tuto sérii číst.
První díl jsem byla překvapená z toho, že to, co mi mělo vyrazit dech byla vlastně jen obyčejná kniha s celkem zajímavým námětem.
Druhý díl byl jedno velké zklamání samo o sobě.
A třetí díl? Ze začátku to vypadalo nadějně, knihu jsem hltala! Ale pak přišel zlom, kdy jsem si říkala jenom "cože?!" Zhruba po 3/4 knihy jsem věděla vše. I tom závěru. A ten přišel...prostě že přišel. Bez pointy, bez úsměvu a s tichým poklepáním si na čelo.
A co ti chlapci? Kde si budou hrát?

Prostě a jednoduše: na celé sérii je nejlepší její obálka.

2 15.11.2016

Den jsem si nechala na rozmyšlenou a svůj názor jsem nechala vykrystalizovat jako čistej herák.
První dojem byl pln zklamání - prostě to je fetka. Jen další dítě svedený na zcestí slávou, bohatstvím a možnostmi, co neumí ukočírovat svoje touhy. Takže, what else? Sixx měl to štěstí i tu smůlu, že se narodil v době, kdy se rodil rock´n´roll, drogy byly na vzestupu a on byl správnej magor na to, aby šel hlavou proti zdi.
Takže na druhý dojem jsem viděla sebestřednýho cvoka, kterej dělá všechny věci na 100%, od braní fetu přes nenávist k rodině až po psaní muziky. Je až s podivem, že přes všechno, co do sebe valil, byl příležitostně schopen relativně racionálního myšlení. A z těch záblesků uvědomění je patrné, že je to velmi inteligentní člověk. Temná duše, která si myslela, že zažila Peklo, ale ve chvíli setkání se smrtí ho nejspíš někdo zbaběle poslal zpátky, protože byl dokázal i Ďábla přimět tancovat tak, jak on píská.
Takže ve výsledku je tato kniha nejen kniha o magorovi, co s*al všechny okolo svými rádoby vtipnými nápady, ale je to i jeho osobní terapie, náhled do minulosti a poučení pro druhé.

Je trochu smutné, že člověk, kterej patřil k těm, co formovali rokenrolovou scénu, je v současné době spíše v zapomnění, znám snad jen proto, že "to je ten týpek, co byl dvakrát klinicky mrtvej, ne?" A to k němu vzhlížel i Slash! A Maidni jim byli předskokani!

Život je divnej. A divokej. A taky zatraceně krásnej.

4 11.09.2016

"Za devatero horami, za devatero řekami, žil byl...." i tak by mohla začínat tato kniha. Ano, jak již bylo psáno níže, je to velice klišoidní kniha, řekla bych, že až na hranici červené knihovny (svým, místy krvavým, způsobem). Chování postav, včetně jejich role v příběhu, je víceméně až děsivě předvídatelné, proto určitě není na škodu tam sem tam vrznout nějakou jinou postavu, která do děje zasáhne buď minimálně nebo vůbec, protože je to prostě hrozně fajn a super, že jo.
Nicméně i přes všechny vady, které kniha má, má v sobě taky jakési kouzlo. Snad je omotána čarodějným předivem, že přivírám oči, promíjím nedostatky a říkám si: "tak, kdy se pustím do dalšího dílu...?" Možná je to díky celkem pěkným popsáním světa, zajímavou magií, lehce zašmodrchaným koncem, který je přece potřeba odhalit atd.
Takže ve výsledku vlastně zas tak zklamaná nejsem. Sice nehladovím po další dávce teď hned a tady, ale jako lehký dezertík proč ne.

P.S.: Od jistá části by si to měly přečíst nejen všechny fanynky 50 odstínů šedi, ale i autorka této drasťárny :)

2 08.09.2016

Zaujímavé čítanie, ale jak už bylo řečeno pode mnou, něco tomu chybělo.
Je to takový mišung všeho, že mi to přijde jako moje občasné vaření: "tak základ by byl, ale něco tomu chybí, tak co kdybych přidala tohle a ještě tohle a možná i tohle...?" A na světě máme knižní dort o pejska kočičky, teda od Zelaznyho. Co je ale zajímavé, tak celý ten dort má takovou divně prázdnou pachuť. Čpí osekaností až nedotažeností. Jakoby na něj někdo spěchal nebo v hlavě už měl jiný příběh. Nicméně je ton škoda, námět je opravdu skvostný. :-)

2 28.08.2016