Ladinek komentáře u knih
Další rollinsovská bizarnost posouvající tohoto autora tentokrát spíš na úroveň Františka Kotlety. Nicméně stále je to třeskutá zábava a šupajdím do knihovny pro další díl.
Jsem trochu rozpačitý. Popravdě moc nechápu, proč Walker musí příběh oživovat nějakými záležitostmi s teroristy. Samo o sobě je to skvělé. Atmosféra venkova, jídlo, přátelství, boj proti lidské, úřednické a unijní hlouposti vydá samo o sobě na slušný příběh. Ti teroristé jsou tam jaksi navíc, ten případ s mrtvolou je plný prapodivných shod okolností a nakonec ani není jasné, jak to vlastně bylo. Jak ukázal první díl, Walker umí napsat úžasný příběh i bez těch opičáren s Brigadierem. Až budu chtít boj s teroristy, přečtu si něco od Daniela Silvy, nebo Vince Flynna.
Jinak ovšem kniha je stejně úžasná, jako předchozí.
Celou dobu jsem měl pocit jakéhosi déjá vu. Naštěstí jsem si nakonec v doslovu přečetl, že román připomíná Židovský policejní klub, čímž se mi to vysvětlilo. Nebylo to vůbec špatné, ovšem policejní klub je minimálně o hvězdičku lepší.
Celkem zábavné čtení i když v mnoha ohledech trochu přitažené za vlasy. Rozhodně to nedosahuje kvalit Dítěte 44 (bavíme-li se o detektivkách z komunistického Ruska), ale na druhou stranu to také nemá onu depresivnost a pochmurnost. Čili dobrá oddechovka.
Během čtení mi neodbytně hlodalo v hlavě, že se Lee Child při psaní zase inspiroval nějakou klasikou. Městečko Despair tak nějak připomíná Black Rock z filmu Johna Sturgese.
Řek bych, že je to pro silnější povahy. Nevím, co byla větší hrůza, jestli ty vraždy dětí, nebo stav Sovětské společnosti. Ale rozhodně je to velice poctivě a kvalitně napsaný příběh.
Protože jsem viděl nejprve film a ke knize jsem se dostal až posléze, byl jsem příjemně překvapen propracovanější strukturou příběhu. Což je celkem normální, protože film může těžko pojmout knihu v plném rozsahu. Jenom nevím proč překladatel všude používal slovo "zampoilit" místo toho pěkně zažitého "politruk".
Trochu děsivé co kdyby. Ve vzpomínkách českých pilotů je válečná Anglie popisována jako země stoprocentně odhodlaná postavit se Hitlerovi. Sansom nabízí možnost jak by to vypadalo, kdyby se díky iracionálnímu pacifismu a náklonnosti k Hitlerovi vydala anglická společnost jiným směrem. Na první pohled by se to mohlo zdát jako nesmysl, nicméně ta děsivost je v tom, že po krátké úvaze si to už jako možné dokážu představit. Stačí se podívat kolem sebe, kolik dnes máme mezi sebou nekritických obdivovatelů Putina, kolik lidí tvrdí že vojenské akce konflikty neřeší. Protože kniha hlavně popisuje myšlenkové pochody postav je tam velice pěkně vidět, jak z relativně dobrých úmyslů vzniká prostředí ve kterém se bude dařit zlu.
Zábavné to je, to ano. Ale tak nějak mám pocit že by to mělo spíš patřit na regál s literaturou pro mládež.
Trochu moc klišé. Skoro dokonalý hrdina, padouch jako z verneovek nebo bondovek. Drobet infantilní. Ale pobaví to slušné.
Místy je to trochu překombinované, ale oceňuji tempo vyprávění. Celo dobu je to tak právě akorát. Dovolí to klidně usnout, ale zároveň se člověk těší až zase vezme knihu do ruky.
Celou dobu jsem měl pocit jakéhosi déjà vu. Nakonec mi to docvaklo. Ta lehkost s jakou Alan prochází všemi potížemi a zoufalství ve kterém často zanechává své okolí trochu připomíná dobrodružný život bankéře Lievena ze Simmelovy knihy Nemusí být vždycky kaviár.
Tak tohle jsem si opravdu užil. Bezvadná atmosféra připomínající knihy Petera Mayla, nebo Falletovu zelňačku.
Jenom překladatel by si měl uvědomit, že notebook může být také jen zápisník.
Pominu-li trochu zbytečně spektakulární začátek, je to celkem příjemná kniha. Hlavně oceňuji, že se Khourymu podařilo zvládnout inteligentní zakončení příběhu, čož nebývá u těchto tajemných příběhů tak časté.
Tak tohle připomíná knihy Kena Bruena. Falco na nic nepřijde, jen tak prudí kolem až se vše tak nějak vysvětlí samo. A ten závěr, ten je tedy také zvláštní. A hlavně pokud člověk chce vědět bezezbytku jak vše dopadlo musí si přečíst následující knihu.
Nic jsem nečekal a zřejmě proto jsem byl velmi příjemně překvapen, neřku-li nadšen. Výborný thriller. Připomíná prostředím i motivem Brownovu knihu "Andělé a démoni", ale zbavenu všech těch hloupostí s antihmotou, šiframi a podobně. Díky tomu to celé působí o dost opravdověji.
Podle anotace ke knize jsem čekal nějaký ten humor a po této stránce jsem byl trochu zklamán. Nicméně jako pamětník oceňuji přesnost, s jakou jsou popsány poměry v tehdejší armádě.
Po přečtení nadšených hodnocení jsem se dost na knihu těšil, nicméně mě zklamala. Ne že by to bylo špatné, ale neustále jsem měl pocit, že ta grotesknost a přehánění zachází o malinký chloupek dál, než je potřeba. Působilo to na mě jako nějaký film Zdeňka Trošky.
Dosud jsem měl tu čest pouze s autorovými předválečnými díly. Tohle byl poměrně zajímavý zážitek, neboť se Fiker pokusil skloubit tradiční detektivku s požadavky "nové doby", což působí drobítek trapně, ale dá se to přežít. Ale aspoň mi to pomohlo vyřešit otázku který filmový major Kalaš odpovídá předloze. A je to ten Sovák:)